Frantiku, dořekni to do konce - jednak samotný obrat ještě nic neznamená, jednak zatímco globálně nějaký růst je, v Evropě se naopak výsledky zhoršují, přinejlepším stagnují. Peugeot (a Citroen) není první automobilka, která se takhle trápí a hledá cestu, jak z evropských kleští ven (GM, VW). Průběžné tučnění životní úrovně Evropy sice generuje bonitnější kupce nových aut, ale zároveň také tlačí na růst výrobní režie. Cenová válka zároveň neumožňuje dostatečnou kompenzaci přes růst cen (btw: proč asi ta snaha o stále nové crossovery atp. s extrovními cenovkami?). Uzavírání výrob v bohatých zemích (= s vysokými mzdami a sociálním zabezpečením) a jejich přesouvání do chudších regionů Evropy (viz třeba VW a Portugalsko) a celý ten "drangnachosten" směrem na Indii a ještě lépe Čínu není náhlé pominutí smyslů generalit automobilek, ale projev dlouhodobé tendence, snahy udržet rentabilitu na takovém niveau, aby se růstová křivka značky neobrátila jako u pánů po padesátce. Už několikrát jsem tady říkal. že v Evropě je na automotivním trhu příliš těsno, aby za takovýchto okolností na něm mohli obstát všichni výrobci, zvláště pokud nejsou dostatečně globálně rozkročení, aby si výpadky v Evropě mohli dotovat z příjmů v jiných teritoriích. Traduje se pověra o asijských automobilkách, že dosahují růstu za cenu ožebračování svých zaměstnanců, mnohem pravděpodobnější ale je, že tyto automobilky díky své opravdu silné přítomnosti na americkém kontinentu a pevné pozici v samotné Asii získávají potřebnou konkurenční výhodu. V každém případě bude invaze neevropských značek do Evropy pokračovat a evropští výrobci s tím budou mít rostoucí problémy. Nade vším visí Damoklův meč pravděpodobné celkové recese odvětví. Odboráři proti strategickým rozhodnutím bossů mohou tak jedině foukat šmolku, pokud jsi to ovšem nemyslel tak, že by se měli začít chystat na politiku vrabce v hrsti. Dodávám: tohle všechno nemá nic společného s krásou designu, úspornosti nebo sílou motorů a vytříbeností podvozků, ani s naší láskou k ušlechtilým strojům. 😄