Když nesouhlasí doklady: Komu to prospěje?

Vůbec jsem nechápal, jak je možné, aby najednou údaje v technickém průkazu nesouhlasily s výrobními štítky nalepenými na autě. S těmito slovy kroutí hlavou motorista Vojtěch Razima při vzpomínce, jak ho v létě vyhodili z pražské STK na Bohdalci s manželčiným Opelem Vectra. Nikdy předtím totiž neměl problém. Až letos v červnu, kdy dostal nálepky jen na měsíc s verdiktem „vážná závada typu B č.0.2.2.1.4.“. Štítek nalepený u dveří spolujezdce totiž hlásal přípustnou hmotnost soupravy 3085 kg, zato technický průkaz 3170 kg...

Další postup mu poradil sám kontrolní technik, který prý totéž musí řešit skoro denně. První kroky Vojtěcha Razimy proto směřovaly domů, kde si od manželky nechal podepsat plnou moc pro jednání na registru vozidel (nemusí být ověřená). Naštěstí u jeho vozu stačilo zajít na odbor dopravy pro přepsání údajů. Mohl proto vynechat další krok – žádat o povolení výrobce auta. Zatímco některé automobilky totiž v takových případech prodají nový štítek s údaji podle dokladů (Ford, Audi, Seat, VW), další informovaly ministerstvo dopravy o tom, že vždy platí údaj na štítku a úředníci podle toho mají přepsat doklady (Opel, Mazda, Volvo).

Jenže jak je možné, že to dřív nevadilo? Za vše může nová směrnice pro stanice technické kontroly z května 2012. Ta totiž přikázala kontrolovat i štítky s hmotnostmi vozu. Samozřejmě se záhy ukázalo, že homologační, takzvané COC listy výrobce či jeho akreditovaného zástupce vůbec některé kolonky neobsahují. Neřeší, že vůz s jiným motorem či lepší výbavou přibral i na váze. Jednoduše na auto nalepí stejný štítek pro celou modelovou řadu. „Viníkem je výrobce vozidla, který povinný štítek nesprávně vyplnil při výrobě. Popřípadě jiný subjekt, který totéž učinil s doklady k vozidlu,“ brání nové opatření ministerstvo dopravy.

Jenže výrobci oponují, že dřív to po nich nikdo nevyžadoval a nikdy s tím nebyl problém. „Ovšem údaj na štítku je platný,“ říká Martin Hejral z českého zastoupení Opelu a vysvětluje, že chyba se stala jen nezanesením do technického průkazu. Podle našich zjištění se to týká skoro všech značek. Radost ze situace vzniklé sjednocováním evropské legislativy pochopitelně nemají ani na STK. „My ale nemůžeme hodnotit povinnost, kterou nám ministerstvo dopravy uloží. Prostě ji musíme splnit,“ říká Jiří Rejmon, předseda profesní komory stanic technické kontroly. Na jejich hlavu dopadá první rozčarování majitelů aut. Řada z nich je se svým čtyřletým vozem – zakoupeným jako nový v ČR – na prohlídce vůbec poprvé. I ti totiž mají potíže.

Podle ministerstva dopravy se zkušební technici nemají co divit, protože měli tuto povinnost vždycky, ale zkrátka ji nedodržovali. Předseda komory STK s tím nesouhlasí. Připomíná, že stanice si aspoň při projednávání problematiky na MD prosadily dvě zjednodušení: nemusejí hodnotit, zda je štítek originální – můžete si proto koupit od výrobce vozu jiný se správnými údaji.

Zadruhé se ustanovení vztahuje pouze na auta uvedená do provozu po 1. 1. 2002. „U starších je totéž hodnoceno jen jako lehká závada, žádné omezení z toho nevyplývá,“ končí Rejmon.

„A komu to u novějších aut prospěje?“ ptá se motorista, který kvůli tomu strávil čas běháním po úřadech.

Kdy nesouhlasí štítek s doklady?

Když štítek chybí:

Jestliže je to u vozidla uvedeného do provozu po 1. 1. 2002, muselo být nepochybně štítkem vybaveno, tudíž by tam měl být. „Pokud chybí, někdo ho sundal. Bohužel někdy není možné zajistit náhradní originální štítek,“ říká předseda Profesní komory STK Jiří Rejmon. Dodává, že některé firmy náhradní štítek vyrobí. Podle našich informací by to měla zvládnout kdejaká reklamní agentura na fólii za pár korun.

Když údaje na štítku zcela neodpovídají:

To je právě případ našeho čtenáře. Nesedí tedy hmotnosti na štítku s údaji v dokumentaci, protože byly změnou výbavy upraveny, ale výrobce to nereflektoval v dokladech. „Stále diskutujeme o této problematice na ministerstvu, ale zatím není výsledek. Domníváme se, že by zde měla být tolerance,“ končí Rejmon.