Rozhovor s Denisou Domanskou: Řídit jsem se učila na playstationu
Poprvé řídila auto v osmnácti letech v autoškole. Od té doby se volantu nepustila. Nesměle připouští, že najezdí kolem třiceti tisíc kilometrů ročně.
Řadíte se mezi řidiče labužníky?
Když jsem začínala, bylo to samozřejmě náročnější, protože já do té doby nikdy za volantem neseděla. Bylo nutné se mnohem více soustředit, ale teď po čtyřech letech je pro mě řízení snazší. Jezdím každý víkend z Prahy k rodičům do Kyjova a to už se snažím si cestování více užívat.
Jak se to projevuje?
Když je čas, vyjedu si u nás na Moravě po okresních silničkách. Tam si pustím hudbu a jen tak si jezdím. Nerada ovšem sedím za volantem v noci, protože nemám kolem sebe takový přehled jako ve dne. A také nejsem nadšená, když musím řídit v dešti, to se chovám, řekla bych extrémně opatrně.
Mluvila jste o svých řidičských začátcích. Byly hodně krušné?
Pokud nepočítám to, co jsem si zkoušela na playstationu, poprvé jsem seděla v autě až vedle lektora. Hodně mi pomohl, protože byl trpělivý a řadu věcí mě naučil. Jednou ho ovšem zastupoval nepříjemný kolega, vinou kterého jsem se poprvé a doufám naposledy při řízení rozbrečela.
Kdo je vaším řidičským mentorem?
Určitě tatínek. Sedával při mých řidičských začátcích vedle a ještě mi občas poradí. Jeho připomínky jsou pokaždé k věci. Vždyť když jsme jezdili na dovolenou například na Sicílii, taťka dokázal všechno odřídit sám. A dodnes je pořád nejjistější, když může sám sedět za volantem.
Používáte zpětné zrcátko ve voze ke správnému účelu, nebo také k dámskému?
Samozřejmě k obojímu, žena bývá ráda upravená. Ale to dělám, jen když auto stojí, jinak se do něj dívám často. Vyškolila mě jízda na D1, kde jsem si náramně hlídala veškerý provoz kolem sebe a za sebou.
Jak to přišlo, že jste se dostala k automobilům jako modelka?
V šestnácti jsem zkusila casting, kde byly vybírány dívky, které mají pózovat na autosalonech. Vyšlo to a já za posledních šest let nevynechala žádný významný autosalon v Ženevě, Paříži ani Frankfurtu nad Mohanem. Začínala jsem u vozů italského koncernu a několik posledních let vystupuji u největší české značky Škoda.
Samotné vozy na autosalonech vás zajímají?
Od doby, kdy mám řidičák, se o auta hodně zajímám. Na výstavě se každý den večer, když odejdou návštěvníci, jdu projít a prohlédnout si novinky,
o kterých jsem se dozvěděla nebo si o nich něco přečetla.
Máte na mysli stránky Světa motorů?
Určitě, váš časopis čtu. Sice ne pravidelně, ale do ruky se mi dostane poměrně často. Navíc můj dědeček sleduje pečlivě po každém autosalonu, kde se objevím na fotkách, a dělá mi archiv. A taky ze Světa motorů.
Není pro vás únavné pózovat celý den u automobilu a tvářit se neustále příjemně?
Naopak, mně se tam hodně líbí. Studuji druhým rokem zubní lékařství, což je dost náročná škola. A třeba právě taková účast na autosalonu pro mě představuje příjemné osvěžení. Navíc tam mám za ty roky řadu známých a kamarádů, které na takových akcích ráda potkávám.
Sledujete také sportovní automobily?
Snažím se všechny, ale přiznávám, že vztah k nim a třeba k formulím jsem získala až loni na podzim. Postaral se o to film Rivalové, který mě zaujal nejen příběhem, ale i autentickými záběry ze závodů. Navíc na mě udělal velký dojem představitel Nikiho Laudy, ze kterého čišela osobnost.
Začala jste tedy sledovat formuli 1?
Určitě. Od té doby se snažím nevynechat v televizi ani jeden přenos ze závodů.
Co na vozech nejvíce oceňujete?
S ohledem na to, že studuji a současně jezdím docela často, mě nejvíce zajímá spotřeba. Proto jsem také ocenila nový Opel Zafira na pohon CNG, který člověku ušetří hodně peněz. A samozřejmě se mi auto musí vzhledově líbit, což u zafiry jednoznačně platí. Navíc je velká, takže v ní vozím kamarády a určitě bych se s ní ráda podívala na dovolenou.
Třeba do Skandinávie, která vás přitahuje?
Ano, protože v těchto zemích je stomatologie na vysoké úrovni a ráda bych tam absolvovala nějaký výměnný pobyt. A proč bych tam nemohla jet autem?
Dáváte přednost větším vozům?
Při svých řidičských začátcích mě zajímala zejména malá auta, abych se s nimi naučila parkovat. Teď se však při delších cestách, zejména po D1, starám především o bezpečnost a cítím se lépe ve větších vozech.
Když je řeč o D1, jaké s ní máte při její opravě zkušenosti?
Je fakt, že to často bývá o nervy, ale už jsem se naučila, že když jedu v neděli do Prahy, bývá to hodně brzo, abych se vyhnula možným kolonám.
Na D1 občas mívám na tachometru více, než je povolený limit 130 km/h. Ale ne o moc, abych měla pořád kontrolu nad řízením.
Jezdíte s pohonem CNG. Představuje to pro vás podstatný rozdíl v řízení než s vozem, který má klasický motor?
Vůbec ne. Naopak nedávno jsem dojížděla k nejbližší čerpací stanici na rezervní benzinovou nádrž a měla pocit, že auto nejede tak svižně jako na CNG.
Nemáte tedy s řízením CNG žádný problém?
Zpočátku mi dělalo několikrát problém tankování, které má trochu odlišnější mechanismus, ale už jsem si zvykla. Díky velké nádrži na pětadvacet
kilogramů plynu, na kterou ujedu pět set kilometrů, si už také umím udělat potřebnou rezervu. Je to nutné před cestou na Moravu, kde síť čerpacích stanic na CNG není hustá jako v Čechách.
Nebojíte se vozit si pod sebou zásobu plynu?
Myslím, že jsou přehnané představy, že se vám může něco stát. Nepovažuji se za technický typ, ale věřím, že současné technologie jsou hodně propracované a bezpečné.
Máte život před sebou. Jaké si do něj nesete představy a sny?
Především chci úspěšně dodělat školu, stát se zubní lékařkou a zařídit si vlastní ordinaci. A když si vydělám na auto, chtěla bych si koupit nějaké
rozměrnější. Mladá doktorka ve velkém automobilu, není to stylové?
Denisa Domanská
- Narozena: 24. března 1992 v Kyjově
- Stav: svobodná
- Povolání: druhý rok studuje zubní lékařství na 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze
- Hobby: řízení auta, hra na klavír
- Úspěchy: Česká Miss World (2011), První vicemiss ČR (2011), Vítězka Miss Praha Open (2010)