Další osvědčené cesty do Chorvatska: Jde to i jinudy

Kdo bydlí na Západě Čech u Rozvadova, těžko ocení rady, jak jet do Chorvatska východní cestou přes Maďarsko. Zato se mu bude hodit nápad, podle něhož třeba ušetří za proklatě drahou slovinskou známku, kterou bude cestou potřebovat.

Ačkoliv slovinské dálnice nabízejí vysoký standard, platíte stovky korun jen za pouhých pár desítek kilometrů. Týdenní nálepka totiž stojí 15 eur, tedy v přepočtu 413 korun. Pokud vyrážíte na 10denní dovolenou, už potřebujete dvě za víc než osm stokorun. A pakliže je váš vůz do 3,5 tuny nad přední nápravou vyšší než 130 cm, pak je cena rovněž dvojnásobná. Ano, Slovinci totiž zohledňují k mýtnému i velikost auta. To nám samozřejmě nedalo, a proto jsme se vydali na neprobádané silničky. Cestou jsme narazili na další alternativy. Třeba trasu přes Německo nebo horské vlásenky na rakousko-slovinské hranici. Na nich sice neušetříte za slovinskou známku, zato se pokocháte dosud neznámými výhledy a nádavkem poznáte novou trasu.

Přes Německo: Na západ!

Německé dálnice lákají na neomezenou rychlost, což by mohlo cestu k moři výrazně urychlit. Potíž je ale v tom, že vás beztak zdrží proměnné

značení a placené tunely. Pokud ovšem bydlíte na západě Čech, je pro vás trasa přes Německo a Rakousko jasnou volbou.

V Mnichově jste z Rozvadova za dvě hodiny jízdy. Za další dvě a půl dorazíte k rakouskému Salcburku, předtím ovšem musíte zakoupit tamní dálniční nálepku. Vyjde v přepočtu na 240 Kč. Před Villachem si opět připravte peněženku, na řadu totiž přichází první placený tunel. Za úsek Taur a Katschberg zaplatíte deset eur. Dalších 6,5 eur dáte za osmikilometrový tunel Pod Karavankami. Jeho problémem je ovšem jediný tubus, takže se zase pořádně zdržíte. Klidně i tři čtvrtě hodiny, pokud je hustý provoz. Slovinské dálnice jsou jako z jiného světa. Nové a velmi kvalitní, bohužel i drahé. Šedesátikilometrový úsek prosvištíte jako nic a už vjíždíte do Chorvatska. Suma sumárum se ale trasa vyplatí jen pro obyvatele západních Čech. Ostatní neušetří čas, ani peníze.

Průjezdní body: Rozvadov – Mnichov – Salcburk – Villach (tam a zpět: 1682 km)

svetmotoru autemdochorvatska

Přes rakousko-slovinské hory: To jsou panorámata…

Koho by napadlo, že se lze cestou na Istrii úplně vyhnout Chorvatsku? Vyzkoušeli jsme trasu na vlastní kůži a funguje to skvěle! Z České republiky jsme vyrazili moravskou cestou přes přechod Hatě a rovnou na Vídeň. Stejně jako při variantě přes Německo se ani v tomto případě rakouským dálnicím nevyhnete, a proto musíte koupit známku. To je ale v ceně paliva minoritní investice. Po rakouské dálnici A2 míříme do Grazu, kde nedáme na navigaci, míjíme sjezd na A9 vedoucí na Maribor a pokračujeme osamoceně dál na Klagenfurt. Od Štýrského Hradce je rychlost zpomalena na 100 km/h. V Klagenfurtu si hlídáme odbočku na Loibpass a Slovinsko. Po deseti kilometrech vyrážíme na silnici 91/E652 a poté po uzoučké vozovce do Alp. Vychutnáváme si serpentiny a po projetí Loibtunnelu vjíždíme do Slovinska. Tady kupujeme sedmidenní známku za patnáct eur. Po čtyřiceti kilometrech na A2 míříme na A1 směrem Koper, Terst a Postojna. Z Koperu do Chorvatska zbývá už jen deset kilometrů. Po překročení hranic se na počítadle ukazuje rovných 600 km od českých hranic. Za tunely i mýto jsme ušetřili. Pachuť z drahé slovinské známky nám ale zůstává.

Průjezdní body: Hatě – Vídeň– Graz – Lublaň (tam a zpět: 1670 km)

svetmotoru autemdochorvatska

Objíždíme dálnici: Za známku ani korunu

Nevýhodou všech předchozích alternativních tras je nutnost zakoupit předraženou slovinskou dálniční známku. Jak na to, jsme zkoušeli nejen při naší letošní reportážní cestě, ale už v předchozích letech. Z České republiky jsme vyrazili obvyklou cestou přes Vídeň a poté po dálnici A2. Pokračovali jsme až do Grazu, kde se stočili na Maribor. Z dálnice jsme sjeli ještě na rakouské straně hranic na Spielfeld a po silnici 67 se vyhnuli dálniční hranici. Za další křižovatkou změnila silnice název z Dunajské cesty na Mariborskou a číslo na 437. Pozor, na kruhovém objezdu se musíte dát na silnici 449 a podjet dálnici na silnici 436. Pro kamiony nad 7,5 tuny je cesta dál zakázaná! Po osmnácti kilometrech jsme dorazili do Mariboru, kde teprve nastalo pravé vzrušení. Smyslem totiž je vyhnout se placené Hitru cestě a sledovat značky: Šentiljska cesta, Partizanska cesta, Titova cesta, Tržanka cesta. Nakonec stačí jen nalézt sjezd na Ptujsku cestu, která se dál mění na komunikaci 454. Teď už máme vyhráno a přes Miklavž Starše a Skorbu míříme do Ptuje, kterou po okraji protínáme. Abychom omylem nenajeli na dálnici, míříme raději okolo na Tržec po Zagrebšku cestu na přechod Macelj. Potíž této trasy je v odporu Slovinců k objíždění dálnice, rok od roku tudíž vymýšlejí, jak turistům průjezd znechutit. Doporučujeme tudíž jinou variantu – pokud se nechcete stresovat náhodným nájezdem na placenou komunikaci a vysokou pokutou, sjeďte

ještě v Rakousku na 139. km dálnice A2 na Gornju Radgonu. Odtud pokračujte na Lenart a Ptuj. Spolehlivě se tak vyhnete veškerým ukazatelům, které jinak ve Slovinsku vytrvale směřují vaši cestu na Maribor a placenou dálnici. Trasa je sice o fous delší, ale slovinský venkov vás nadchne.

Průjezdní body: Šentilj – Maribor– Ptuj – Donji Macelj (tam a zpět: 1498km)

svetmotoru autemdochorvatska