Kateřina Emmons a Adéla Sýkorová: Proč jezdíme na červenou?

Patří k tomu nejlepšímu, co česká sportovní střelba kdy měla. Kateřina Emmons se blýskla poprvé na olympiádě v Aténách 2004, kdy ještě pod dívčím jménem Kůrková získala bronz se vzduchovkou. Za čtyři roky v Pekingu 2008 ho vylepšila na zlato, a navíc přidala stříbro s malorážkou. Na posledních hrách v Londýně skončila „až“ čtvrtá, ale parádně ji nečekaným bronzem zastoupila Adéla Sýkorová.

Jezdíte někdy autem spolu?

Adéla: Jasně, při cestách na závody. Někdy dokonce jen samy dvě. A to jsem vždycky ráda. Řídit mě baví, ale netrpím vyloženě touhou mít volant v ruce pořád. Klidně se posadím na vedlejší sedadlo. Zvlášť vedle Katky. Je to bezvadná řidička!

Velká pochvala. Je zasloužená, Kateřino?

Katka: Věřím že jo! Za volantem jsem celkem dobrá a hodně vyjezděná. Vděčím za to hlavně tátovi, který mě od začátku učil řídit defenzivněji a pořád dokola mi vtloukal do hlavy zlaté pravidlo – předvídej, holka! Ještě než jsem dělala v osmnácti v Plzni řidičák, pořád opakoval: Mysli za každých okolností na chyby jiných. Ty třeba neuděláš žádnou celý život, ale jiní ano. A ty na to musíš být připravená.

Probíráte za jízdy střelbu?

Adéla: Když jedeme spolu, o střelbě se moc nebavíme. Přece jen jsme dvě ženské a máme lepší témata.

Například chlapy?

Katka: Třeba. Já si v autě povídám ráda, ale když jedu s manželem, je to potíž. Matt je totiž skoro pořád zticha.

Olympiády a další závody, to bývá velké vypětí, přitom střelba si naopak žádá klid. Jak to řešíte? Krotíte složitě nervozitu, nebo jste od přírody flegmatičky?

Adéla: Ve svých sportovních začátcích jsem bývala nervózní, ale teď jsem spíše flegmatik. I na olympiádě.

Katka: Na druhou stranu úplným flegmatikem být nemůžete. Ve sportu jsem kupodivu neuvěřitelný kliďas, ale do života se mi tuhle vlastnost nedaří přenést. A když si vzpomenu na nervozitu před zkouškami ve škole, hrůza.

A za volantem?

Katka: Tam jsem na tom jako ve střelbě: kliďas.

Adéla: Já taky. Tedy pokud se nenaštvu kvůli hlouposti jiného řidiče. Řídím ráda a odpočinu si u toho.

Jakým autem teď cestujete?

Adéla: Za bronzovou medaili na olympiádě jsem dostala od Českého olympijského výboru octavii. To mi sedlo, protože předtím jsem jezdila stejným autem rodičů, jen v kombíku.

Olympijská medaile = auto. To je hezká rovnice. Vy máte z olympiád hned tři cenné kovy. Takže i tři auta?

Katka: Nic! Jsem smolařka. Když se auto dávalo za Sydney 2000, ještě jsem u toho nebyla. Pak jsem měla medaile z Atén a Pekingu, to se však nerozdávala auta. A když za Londýn zase ano, skončila jsem čtvrtá. Tak jsem si koupila za své. Taky octavii.

Jaká byla vaše nejdelší trasa?

Adéla: S přítelem jsem odřídila celou cestu do Paříže. A se skupinou střelců pamatuji na docela slušnou štreku do Nizozemska.

Katka: V Evropě jsem na tom podobně, střelecká klasika je třeba z Plzně do Milána. Ale rekordy mám z Ameriky. Tam jsem se naučila zvládat tisíce kilometrů. Když nám doma zavřeli střelnici, museli jsme za tréninkem jezdit s přestávkami dvaadvacet hodin na trase Minnesota–Colorado. Za volantem mi to hodně dalo.

A kde jezdíte nejraději?

Adéla: V Německu. Líbí se mi tamní dálnice i celý systém, jak tam funguje.

Katka: Já to mám docela ráda i u nás v Česku, na malých silničkách, skrz vesničky a měnící se přírodu. To mě baví mnohem víc než dálnice.

Při střelbě si jedno oko zavíráte. Dokázaly byste takto i řídit?

Adéla: Ještě jsem to nezkoušela, ale myslím, že by to šlo, co myslíš?

Katka: Určitě by to šlo! Ale zorné pole by to logicky zúžilo. Kdyby se jednalo o sázku, dala bych to.

Závody probíhají v hale, za umělého osvětlení. Jezdíte raději ve dne, nebo spíše v noci?

Adéla: Nevybírám si, ale pokud není v noci velký provoz, umím si to užít.

Katka: Je mi to jedno. Nelíbí se mi jen, když se světlo mění, stmívá se a není ani den, ani noc, ale nebezpečné šero. To jsem opatrná.

Máte nová auta. Jaké technické vymoženosti se vám v moderních vozech zamlouvají?

Adéla: Především automatická převodovka, parkovací senzory, navigace a úplně nejvíc hlasové ovládání.

Katka: Mě automaty nebaví, na senzory či parkovací kameru jsem si ale zvykla docela ráda. Hlavně díky Fordu F-150, což byl velký Mattův miláček v Americe, po němž se mu teď v Čechách moc stýská. Ale tady bychom ho při cenách paliv neuživili. Navigaci nemusím, raději jezdím podle papírové mapy a v kastlíku mi nikdy nechybí.

V autě vozíte sportovní zbraně. Měly jste někdy při kontrole problémy s policisty?

Adéla: Naštěstí ne. V Německu si ovšem musíme dávat pozor, protože zbraně a náboje musí být uloženy odděleně, aby nemohly být použity k okamžité střelbě.

Řídíte od osmnácti a dost vydatně. Přesto: dávají vám někdy muži za volantem najevo, že jste to druhé, slabší pohlaví?

Adéla: Bývá to spíše naopak. Když se naštvu, dám to najevo mužům, ale i ženám.

Katka: Mně to dal sežrat vlastní manžel! Ale mohla jsem si za to sama. Hrozně jsem toužila svézt se jeho corvettou – rok výroby 1972, kterou si koupil po olympiádě v Aténách. Já tehdy začínala s řízením v Americe, kde je jiný systém semaforů. Jsou až za křižovatkou, aby na ně bylo lépe vidět. Já ale byla z Česka samozřejmě zvyklá dojet až k nim, takže jsem s jeho corvettou v klidu proploužila skrz křižovatku na červenou až ke světlům a on se mohl zbláznit.

Teď bydlíte v Česku. On problémy s českými zvyky nemá?

<strong.Katka: To víte že ano! V Americe se běžně smí jezdit na červenou, pokud odbočujete doprava a nic nejede, protože se nemáte s kým srazit. Logicky to praktikoval tady v Česku, a hned jak to udělal v Plzni poprvé, stáli tam policisté. Ale prošlo mu to, stejně jako mně s corvettou. Takže jsme si kvit.

Kateřina Emmons

• Nejúspěšnější česká střelkyně historie ze slavného rodu Kůrků, její otec Petr byl několikrát mistrem světa.

• Má kompletní sbírku olympijských medailí: zlato se stříbrem 2008 a bronz 2004. V Londýně 2012 byla čtvrtá. Vybojovala i titul mistryně světa 2002 a mistryně Evropy 2004 a 2007. Kromě toho má další medaile z těchto šampionátů.

• V roce 2007 se provdala za amerického střelce Matthewa Emmonse. Ten má z olympiád úplně stejnou sbírku medailí jako ona: zlato 2004, stříbro 2008, bronz 2012 a 4. místo 2008.

• Oficiálně řídí od osmnácti, ale naučila se to už dřív.

Adéla Sýkorová

• V roce 2011 vyhrála individuální i týmovou soutěž na letní univerziádě v Šen-čenu.

• Největší úspěch si schovala na srpen 2012, kdy se stala držitelkou bronzové olympijské medaile v Londýně za střelbu z malorážky na 3 x 20 ran.

• Že nešlo o náhodu, dokázala při finále Světového poháru 2012, které vyhrála. A v SP zvítězila i loni.

• Řídí od osmnácti. „Ale kondiční jízdy jsem absolvovala ještě před tím, než jsem se stala plnoletou,“ prozradila nám.