TEST Mini Cooper S - malý, ale přeplňovaný
Zvenčí v něm nový Mini Cooper pozná málokdo, ale nás tentokrát zajímalo především to, co se skrývalo pod písmenem S. Mini Cooper S má v zásobě mnohem účinnější zbraně, než osvědčené retro tvary. Například přeplňovanou šestnáctistovku.
Mini vlastní BMW a v BMW pracuje Chris Bangle. Mini chystá novou generaci svého jediného auta. Ještě nedávno jediné možné rozuzlení této zápletky znělo – Chris a jeho tým nakreslí auto, které vyrazí svými odvážnými tvary všem dech a nastolí v Mini úplně nový směr. Jenže situace nyní a například před čtyřmi, pěti lety se velmi liší. BMW se uklidnilo, už nešokuje a spíše dává pozor, aby nepřekročilo hranici, na které stojí.
Bavorská automobilka na přelomu tisíciletí ohromě zariskovala, od základů změnila svá auta a mnoho lidí tím naštvala. Naštvání mnohých brzy pominulo, někteří zůstali naštvaní dodnes. Nové Mini mělo jednu výhodu. V době svého představení a uvedení na trh naštvalo málokoho, snad jen tradicionalisty odmítající přiznat, že sedmdesátá léta jsou nenávratně pryč. Mini se naopak velmi líbilo a dočkalo se vřelého přijetí.
No a tak sednete k počítači a napíšete zadání – minimální změny optické, maximální změny technické. Tedy vnější skořápka zůstane téměř stejná, čímž si zajistíte zájem příznivců, vnitřek dostane nějaké ty nové materiály a ozdobné prvky, ale většinu energie věnujete úpravě podvozku a motorů. Takže nové Mini jsme na Auto.cz testovali poprvé na začátku února letošního roku a vnitřní a vnější změny jsme podrobně popsali.
Hlavně nikoho nenaštvat
Exteriér a interiér proto vezmu letem světem. Z vnějšku pozná v novém Mini nové Mini skutečně málokdo, řekl bych že až na pár nadšenců téměř nikdo. Příď se sice více zaoblila, světlomety zakulatily, maska nafoukla a zmohutněla, boky zpevnily a zadní sdružené svítilny zvětšily, ale celkově vzato žádná revoluce. Ovšem pozor. To, co před námi stojí, není obyčejný Mini Cooper, redakčním testem prošel Mini Cooper S.
A ten se pyšní prvky, jimiž se základní Cooper pochlubit nemůže. Ano, tohle není zásluha evoluce, i předchozí Mini Cooper S vypadal agresivněji, ale víte co, jakákoliv změna potěší. I když upřímně, okolí vůbec nezajímá, zda se právě prodává, první, druhá nebo třetí generace Mini Cooperu s podobným, ne-li stejným designem. Pokud si vyberete správnou barvu, postavíte Cooper na 17palcová kola, ozdobíte kapotu dvěma bílými pruhya vyleštíte bílou střechu, máte u lidí vyhráno.
Na parkovišti se potom můžete klidně postavit vedle Porsche 911, aniž byste měli komplexy z toho, že všechnu pozornost stáhne právě Porsche. Byl jsem u toho, když kolem testovaného Mini Cooperu S kroužily čtyři slečny a Porsche si ani nevšimly. Pánové ovšem volili jinak – nejdříve devětsetjedenáctka, až potom Mini Cooper S. Modrý dráček však dokázal, že jeho přitažlivost a schopnost překvapovat zdaleka nekončí na parkovišti.
Retro kam se podíváš
Místo moderních kruhových ovladačů vyrůstají z různých míst palubní desky či stropu chromované páčky, kde už nebylo zbytí a musely přijít na řadu tlačítka, dostala pochopitelně zcela originální tvar. Tak například regulace teploty a intenzity foukání probíhá dvěma ovladači zajímavě zapuštěnými do středové konzoly, za povšimnutí stojí audiosystém a také dok na klíček a startovací tlačítko.
Přijít na chuť retro ovladačům chvíli trvá, na sobě jsem si však ověřil, že z hlediska vyššího principu ergonomického nepředstavují chromované páčky jako vystřižené z kokpitu letadla žádný problém. Když už mám hovořit o problémech či spíše nepříjemnostech, pak jedině v souvislosti s místem na zadních sedadlech a zavazadlovým prostorem. Za 185 cm vysokého řidiče se pasažér s výškou okolo 180 cm poskládá jedině s velkým sebezapřením.
Skvělou práci odvedli všichni ti, kdož se podíleli na vývoji a výrobě předních sedadel. Příjemná sportovní tuhost, dlouhý sedák a pocit souznění s vozem patří mezi dobré stránky, silné boční vedení ukončené už ve dvou třetinách opěradla mezi slabší. Poměrně nepříjemně se za denního světla lesklo velké krycí sklo rychloměru. To k slabým stránkám.
Sláva přeplňování
Bílé pruhy a 17palcová kola si dnes může dát na auto kde kdo, ale v táhlých stoupáních a na dlouhých rovinkách se všechno ukáže. Čtrnáctistovka v půli kopce těžce oddechuje, zatímco pravověrné malé hot hatche hnané kupředu dvoulitrovými atmosférickými motory nebo malým přeplňovanými čtyřválci skotačí na horizontu. A mezi nimi Mini Cooper S nebo ještě lépe před nimi.
Nový Mini Cooper S dostal od sudiček do vínku bojovnou náturu, po otci zdědil pořádnou muskulaturu a genetika mu zajistila i silné srdce. Přeplňovaný zážehový čtyřválec 1,6 litru s turbodmychadlem TwinScroll, přímým vstřikováním benzínu a vysokým kompresním poměrem vyvine maximální výkon 128 kW při 5500 ot./min. a maximální točivý moment 240 Nm dostupný v širokém rozmezí 1600 – 5000 ot./min.
Při akceleraci lze zvýšením plnícího tlaku dosáhnout krátkodobého momentového maxima 260 Nm. Nutno uznat, parametry motoru jsou na šestnáctistovku impozantní, ale jízda teorii mnohonásobně předčí. Mačkám tlačítko start a čekám na odezvu. Motor si na úvod značně podporován výfukem hlasitě oddechne, ale v zápětí se uklidní a tiše přede v motorovém prostoru. Řadím jedna a opatrně přidávám plyn.
Spojka má tužší chod, řazení jednoznačně potvrzuje mnichovskou nadvládu, brknutí do brzdového pedálu naznačuje kousavou charakteristiku. Řadím za dva a zvedám otáčky na 2000. Je to k nevíře, ale motor začíná díky nízko položenému kroutícímu momentu táhnout téměř od volnoběhu. S jídlem roste chuť, takže přidávám plyn a nechávám ručičku otáčkoměru vystoupat na 3000.
No a pak to přichází, exploze síly, nárůst výkonu podržený stále dostupným maximem točivého momentu a vystřelení hatchbacku z místa rychlostí blesku. I ten řidič Porsche s otevřenými ústy sleduje, jak se něco malého, modrého, s bílými pruhy ztrácí v dáli. Jde o moment překvapení. Za chvíli samozřejmě v zpětném zrcátku vidím rychle se blížící objekt s xenonovou září okolo a už se dívám na krásný zadeček Porsche 911 997.
Smutný z toho nejsem, protože přeplňovaná šestnáctistovka Mini Cooperu S společně s výfukem vytvořila duet a hraje mi pro dobrou náladu. Otáčky ochotně stoupají ze tří na šest tisíc a stoupaly by i dále, kdyby je za 7000 jemně nezastavil omezovač. Nádhera, jedním slovem nádhera. Blíží se město, a tak brzdím. Z vlka se stává beránek, jenž se klidně a přitom hbitě proplétá hustým městským provozem.
Spotřeba momentálně lehce překračuje 10 litrů, což na daný styl jízdy není děsivá hodnota. Uklidnění vášní přináší i snížení spotřeby na 8 litrů, což se posléze ukazuje být reálná dlouhodobá spotřeba.
Továrna na zábavu
Jízda v Mini Cooperu S stále připomíná jízdu v motokáře. Úpravy podvozku zahrnují větší rozchody kol či delší rozvor, ale tuhost se nezměnila, spíše Coooper S ještě malinko přitvrdil. A to ve všech ohledech. Retro hatchback postavený na 17palcových kolech pochopitelně sedí na silnici jako přikovaný, doslova a do písmene a pokud už má někdy z cesty uhnout, skončí to pravděpodobně škaredým bourákem.
Zatáčky jsou místo, kde veškerá radost z jízdy bobtná až nakonec exploduje a ústí v jeden silný proud emocí. Coooper S není žádný pohodlný dálniční expres, na panelech naší legendární „déjedničky“ nervózně poskakuje a pomalu likviduje vnitřnosti celé posádky. Cooper S není (zvláště na českých vozovkách) pohodlný, ale ani praktický variabilní automobil. Zato je pekelně rychlý a hlavně zábavný.
Motor táhne jako starší přeplňované dvoulitry či dokonce ještě motory s větším objemem, řazení odpovídá bavorským kočárům, čili patří mezi špičku, brzdy jsou ostré a přitom neúnavné a řízení nesmírně přesné a upovídané. Pokud jste navíc rádi středem pozornosti, těch 650 000 Kč vydaných za základní model nového Mini Cooperu S litovat určitě nebudete.
Plusy
- atraktivní vzhled vnějšku i vnitřku
- kvalitní sedadla
- přesné komunikativní řízení
- silný a úsporný přeplňovaný motor
- ostré brzdy
- výborné jízdní vlastnosti
Minusy
- malý vnitřní a zavazadlový prostor
- extrémně tuhý podvozek