Rozblikáme Česko: Směrovky a parkoviště? Blikat je třeba i při parkování
I parkování patří k řízení, a tak musíme pořád blikat. Sice případná srážka na parkovišti bude jen o odřených plechách, ale je to zbytečné. Blikejme i na parkovišti.
Také parkování má svá pravidla. Krom toho, že nemůžeme auto nechat na místech, kde je zákaz zastavení nebo to nejde z jiného důvodu, nesmíme zapomenout blikat. Je jedno, zda jde o velké parkoviště u nákupního centra nebo jen zajíždíme na parkovací místo v ulici před domem.
Občas mají řidiči tendenci neblikat, když jsou v ulici, kde je minimální provoz. Ale to je chyba. Třeba jste přehlédli někoho, kdo by rád věděl, co chystáte. Než řešit, zda tu jsem sám, nebo ne, je lepší dát blikačky vždycky. I tam, kde jsem sám. To bychom jinak mohli třeba zkusit na silnici, kde jsme sami, jezdit vlevo. Byla by to možná zábava, pokud by tam nikdo nebyl, tak by to nikomu nevadilo, ale běda, když by se objevil další jezdec, který by s námi tuhle kratochvíli nesdílel.
Zastavování
I když budeme parkovat jen na kraji silnice, tak musíme zablikat. Při zastavování musíme dát znamení o změně směru jízdy. Když zastavujeme u pravého okraje, blikáme vpravo, když v jednosměrce budeme parkovat u levého okraje, blikáme vlevo. Při odjíždění potom opět dáváme znamení o změně směru jízdy.
Tato znamení by měli dávat všichni, tedy teoreticky taky cyklisté. Tam to asi nemůžeme očekávat. Že by se to opravdu dělo, jsme však viděli jen na dopravní soutěži školáků. Jinak v praxi ne. Ale vzhledem k tomu, že cyklista svou šířkou nezasahuje výrazně do jízdního pruhu, asi se s tímto faktem dá žít. I když správné to není.
Samozřejmostí je potom blikat, když zajíždíme na parkovací místo, které je kolmo nebo šikmo k chodníku. A když z něj vyjíždíme, tak opět dáváme znamení o změně směru jízdy. Může se stát, že nám vedle stojící auto zablokuje výhled, a my tak někomu vjedeme do cesty. Pokud přijíždějící řidič už zdálky vidí, že naše auto není v klidu zaparkované, ale bliká, může se připravit na to, že se dáme do pohybu. A tím si opět můžeme ušetřit starosti s řešením nehody.
Ach ta přednost
Parkoviště u super-, hyper- nebo megamarketů patří k místům, kde řidiči zapomínají mimo jiné na přednost. Když jsme před časem byli na kurzu pro mentory sedmnáctiletým řidičům, zažili jsme jízdu s jedním z rodičů. Paní jela velmi opatrně, předpisově, instruktor autoškoly jí neměl co vytknout. Jela bez chyby přes celou Jihlavu. Až jsme na konci přijeli na parkoviště k supermarketu a dotyčná zapomněla dávat přednost zprava.
Jelikož se přednost zprava na těchto místech používá jen někdy a někým, tak to nějak funguje. Nikdo na to, že přednost dostane, nespoléhá a všichni se tak nějak snaží projet, aniž by nutně jeli přesně podle pravidel. Ale i na parkovištích musíme dodržovat přednosti, stejně jako na takovém místě musíme jet připoutaní, svítit, nesmíme jet opilí, autem bez platné technické nebo se mezi zaparkovanými vozy a nákupními vozíky prohánět nepřiměřenou rychlostí.
A to platí i pro blikání. Je užitečné všude. Třeba také na místech mimo veřejné komunikace. V areálech továren, ve skladech, na ploše letiště, kam přijedete na festival či výstavu veteránů. Možná se budeme opakovat, ale lepší párkrát zablikat navíc než jednou blinkr nedat a pak řešit odřené plechy, nebo dokonce zranění.
Parkoviště bez blinkrů
V Praze, Brně, Chrudimi i v dalších městech je mnoho parkovacích domů, kde se při zajíždění nebliká. Jsou to domy, kde řidič vjede do jakési garáže, vystoupí, pak přiloží kartu nebo zadá kód, a auto samotné bez osazenstva dojede pomocí dopravníků na svou parkovací pozici. V tomto případě už je blikání nejen zbytečné, ale dokonce nemožné. Na jiných parkovištích ovšem blikat musíme.
Zdroj: Svět motorů
