Největší prasárny na českých silnicích. Děláte je taky?

Úvod

Úvod

Nedodržování povolené rychlosti, telefonování za jízdy, hazardní předjíždění – to ani zdaleka nejsou všechny prohřešky, se kterými se můžeme na našich silnicích setkat. Ne že by se všech „čuňáren“ dopouštěli pouze našinci, z logiky věci ale "české" činy převažují. A ruku na srdce – nestydíte se někdy za to, jak se u nás jezdí?

Všechna agresivita, kterou řidiči během řízení ventilují, musí někde vznikat. Uznejte sami, že pokud má jízda ustálený a klidný průběh, není důvod se rozčilovat třeba jako při popojíždění v kolonách. Velkou roli sehrává i žalostný stav některých českých silnic – dnes a denně se totiž podepisuje na technickém stavu automobilů, závad přibývá, a s tím roste také účet za následné opravy. Někdy jenom proto, že si stavební firma dala „technologickou přestávku“, přestože se na ministerstvu dopravy neustále dušují, jak opravy silnic urychlí.

Důvodů ke znepokojení a následné agresivitě je tedy nespočet, na ty už se ale legislativa neptá a policie je oprávněna protiprávní činy pokutovat. V našem přehledu jsme se snažili zmapovat nejčastější prohřešky, jednotlivé body ale nejsou seřazeny podle závažnosti. S tím nám můžete pomoci prostřednictvím ankety pod článkem a uvítáme také diskusní příspěvky popisující vaše vlastní zkušenosti. Tak směle do toho!

Bezpečná vzdálenost

Nedodržování bezpečné vzdálenosti

Znáte to – jedete povolenou rychlostí po silnici, kde je zakázáno předjíždět, když tu se zezadu přiblíží jiný automobil a začne se vám lepit na nárazník. Skutečně nepříjemná situace, ve které druhý řidič nemá dostatek času k zareagování na náhlé změny dopravní situace. Ze zprvu neškodného „popohánění“ pak mohou vznikat závažné nehody. Dlužno dodat, že zbytečně…

Česká legislativa neudává přesné rozestupy mezi automobily, které by se v praxi stejně špatně odhadovaly. Pomoci může například vodorovné značení ve tvaru šipek přesně vzdálených od sebe, ty ale nenajdete všude. Mnohem lepší je proto dodržovat pravidlo odstupu dvou sekund (auto před vámi mine určitý bod u silnice a toho byste neměli dosáhnout za méně než dvě sekundy), dokonce i na to ale spousta řidičů kašle. Za takové jednání hrozí bloková pokuta do výše 2000 Kč nebo správní řízení, policie ale k sankcím přistupuje až při řešení vzniklé dopravní nehody.

Nedodržování bezpečného odstupu má ještě jeden důsledek. Představte si, že jedete po okresní silnici a před vámi se plouží desítka aut, mezi kterými neproběhne ani splašená srna. Předjetí takové kolony je pak obtížnější, protože se v případě problému nemáte kam zařadit. Jistě, řeknete si, že pokud nemáte dostatečný přehled o situaci před sebou, z pruhu nevyjedete, ve skutečnosti ale doplácíte na hloupost ostatních řidičů, kteří malými rozestupy neumožní ostatním vozům opětovné zařazení do kolony.

Jízda u středové čáry

Jízda u středové čáry vozovky

Tento bod úzce souvisí s nedodržováním bezpečných rozestupů mezi vozidly. Nervózní řidiči prahnoucí po předjetí mnohdy kopírují středovou dělicí čáru, ale neuvědomují si, že tím komplikují život minimálně dvěma dalším lidem. Řidič jedoucí vpředu v levém zpětném zrcátku nevidí prakticky nic, a tomu vzadu nezbude než čekat, až se mu uvolní výhled. Tedy pokud nechce bez rozmyslu „vletět“ do protisměru a spoléhat pouze na výkon motoru…

Elegantní a nikterak omezující řešení přitom existuje: vyrazíte ke středové čáře, zkontrolujete, zda je vhodná situace k předjetí, a pokud ne, vrátíte se zpátky k pravému okraji vozovky. Dodržujete přitom bezpečný rozestup od vozu jedoucího před vámi, protože jedině tak máte dostatek času zareagovat na změnu dopravní situace – například pokud automobil před vámi náhle vybočí, aby předjel cyklistu.

Pravidlo zipu

Nedodržování pravidla zipu

Prohřešek, který nám pije krev snad ze všeho nejvíce. Pravidlo střídavého řazení do jednoho ze dvou pruhů v Česku platí od roku 2000, spousta řidičů jej ale nedodržuje nebo spíš nechce dodržovat. Prakticky denně se setkávám se situacemi, kdy o mě řidič, před kterého se chci zařadit, prokazatelně ví, ale s dlaněmi pevně zaťatými do volantu upřeně hledí před sebe a zkrátka nepovolí. Řidiči totiž mají pocit, že je chce někdo předběhnout (hrůza!) a že je tím připravíte o drahocenný čas. Ale chyba lávky…

Takovým jednáním totiž dochází hlavně k narušení plynulosti dopravy, nikoliv ztrátě času jednotlivce. O kolik asi bude „nesdílný“ řidič doma dříve, když před sebe nepustí čtyři metry dlouhý hatchback? Tak o dvě sekundy. Nelze však hanit pouze řidiče, kteří pravidlo střídavého řazení nedodržují, protože chyby vznikají na obou stranách. Například pokud se budete do průběžného pruhu řadit moc brzy a ne až bezprostředně před překážkou. To pak totiž jen roste fronta v průběžném pruhu a celý systém ztrácí smysl.

Za nedodržení pravidla zipu hrozí bloková pokuta do výše 2000 Kč nebo správní řízení, policie se však do situace vkládá až při řešení případné dopravní nehody. Najít viníka pak nebývá jednoduché a náklady za vzniklé škody se proto často dělí dvěma. Záleží ale na více okolnostech a vždy se hodí výpovědi očitých svědků.

Jízda v levém pruhu

Dálnice: Jízda v levém pruhu

Nedávno se pod článkem z našeho prvního průjezdu tunelem Blanka rozjela zajímavá diskuse o tom, zda se ve městě na silnici o dvou a více pruzích musí jezdit vpravo, či nikoliv. Takže pro zopakování: V obci na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy smí řidič motorového vozidla užívat k jízdě kteréhokoliv jízdního pruhu; přitom se nepovažuje za předjíždění, jedou-li vozidla v jednom z jízdních pruhů rychleji než vozidla v jiném jízdním pruhu.

Jenže na dálnici nic takového neplatí. Tam se jezdí zásadně v pravém pruhu a levý slouží pouze k předjíždění. Nemělo by se tedy stávat, že se do levého pruhu najednou nahrnou desítky aut kvůli náklaďáku, který se osmdesátkou šourá kdesi kilometr před vámi. Dochází pak k narušení plynulosti provozu, který de facto určuje vůz jedoucí úplně vpředu.

Řešení existuje, ale je trochu kontroverzní. Stačí se držet ve volném prvém pruhu a „podjet“ automobily jedoucí v tom levém. Záměrně používáme uvozovky, protože ve skutečnosti nejde o podjíždění, ale jízdu v pruzích. Tento systém lze použít v případě, že se na silnici o dvou a více pruzích vlevo pohybují dvě a více vozidel (dvě auta už mohou tvořit kolonu), přičemž do levého pruhu nesmíte najet bezprostředně po „podjetí“ automobilu vedoucího kolonu.

Za trvalou jízdu v levém dálničním pruhu hrozí pokuta až 2000 Kč nebo správní řízení. Díky dálničním policejním „stíhačkám“ s kamerami se přestupek dokazuje velice snadno.

Používání mlhovek

Špatné používání mlhovek

Říká se, že je nejlepší vidět a být viděn, ale řidiči jedoucí se zapnutými mlhovými světly, i když není mlha, myslí především na sebe. Přední mlhová světla ozáří pouze bezprostřední prostor před předním nárazníkem a řidiče protijedoucích vozidel nepříjemně oslňují. Ještě mnohem horší je to ale u zadních mlhovek – ty totiž řidičům jedoucím za vámi takříkajíc vypalují oči.

Možná vás napadne, že některé automobily mají mlhovkami řešené denní svícení, jenže ty po přepnutí na „potkávačky“ zhasínají. Rozhodně ale nedoporučujeme řidiče jedoucí s mlhovými světly problikávat – občas se holt zapomene každý a dálkovými světly naděláte víc škody než užitku.

Silniční zákon hovoří ohledně mlhových světel jasně: „Přední světla do mlhy smí řidič užít jen za mlhy, sněžení nebo hustého deště. Zadní světla do mlhy musí řidič za mlhy, sněžení nebo hustého deště užít vždy.“ Za použití v jiných podmínkách hrozí bloková pokuta do výše 2000 Kč nebo správní řízení.

K tomuto bodu se váže i nešvar, kterého se řidiči dopouštějí při stání před železničními přejezdy. Silniční zákon totiž zakazuje použití dálkových a potkávacích světel, pokud by mohl být oslněn strojvedoucí nebo řidiči automobilů v protisměru. Může za to sklon vozovky, který nevykryjí ani moderní světlomety s automatickým vyrovnáváním výšky světelného kužele.

Telefonování za jízdy

Telefonování za jízdy

Začneme citací ze silničního zákona: „Řidič nesmí při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení“. Přes to zkrátka nejede vlak, nicméně popel na hlavu si občas můžeme sypat úplně všichni. Policie je v případě prokázání přestupku oprávněna udělit blokovou pokutu do výše 1000 Kč, ve správním řízení je to ale až 2500 Kč a dva trestné body.

Sankce za držení telefonního přístroje během jízdy je totožná s trestem za překročení maximální povolené rychlosti ve městě o maximálně 20 km/h a mimo město o maximálně 30 km/h. Podle studie publikované časopisem Human Factors v roce 2006 mají telefonující řidiči až o 10 procent pomalejší reakce při potřebě náhlého brzdění. Ke stejnému výsledku se však redakce dobrala i při použití handsfree, zdravým selským rozumem tedy docházíme k závěru, že bychom se tedy během řízení neměli ani bavit s dalšími cestujícími. Pitomost…

Osobně nevidíme rozdíl mezi tím, jestli za jízdy udržíme mobilní telefon nebo kelímek s kávou, zákony je ale třeba respektovat. Mnohem větší hrozbu představují řidiči, kteří během řízení píší textové zprávy nebo dokonce procházejí internet. Soustředění na malý displej totiž odvádí mnohem více pozornosti než například vyvolání telefonního čísla prostřednictvím rychlé volby (t.j. pokud máte volané číslo uloženo pod určitou klávesou).

Vybrzďování

Vybrzďování

S vybrzďováním se na našich silnicích setkáváme dnes a denně. Někdy jde řidičům pouze o „probliknutí“ brzdovými světly, aby si vůz za nimi držel větší odstup, ne všichni si ale uvědomují možné důsledky. Vzpomeňme například na kauzu „Trpišovský“, která skončila pouze podmínkou, nebo šestiletý trest odnětí svobody pro Bulhara Klisurova. Jeho vůz navíc propadl státu.

Silniční zákon pojem „vybrzďování“ nezná, postihy za takové jednání jsou proto individuální. Záleží například na tom, zda došlo k dopravní nehodě, případně ke zranění. Pamatujte na to proto ve chvíli, kdy vás napadne někoho jen tak preventivně „vyškolit“. Stačí totiž pouze špatně odhadnout situaci a malér je na světě.

Předjíždění po krajnici

Předjíždění po krajnici

S předjížděním po krajnici nebo odbočovacím pruhem se na našich silnicích setkáváme dnes a denně. Stačí, aby se na dálnici nebo rychlostní komunikaci vytvořila kolona a rázem můžete v pravém zpětném zrcátku vidět hříšníky, kteří se tak snaží vyhnout úmornému stání. Jsme ochotni tolerovat situace, kdy je na dohled sjezd na vedlejší silnici, ale nic víc.

Silniční zákon se k jízdě po krajnici vyjadřuje jasně: „Na krajnici smí řidič motorového vozidla vjet jen při zastavení a stání, nebo jestliže je to nutné, při objíždění, vyhýbání, odbočování nebo otáčení; přitom musí dbát zvýšené opatrnosti.“ Kde tedy někteří berou tu drzost a pravidlo nerespektují?

Za takové jednání řidičům hrozí pokuta do 2000 Kč nebo správní řízení, to by je ale někdo musel klepnout přes prsty. Policie má obvykle klapky na očích, asi aby jízdou s majákem a houkačkou nebudili zbytečný rozruch. Mnohem horší nám ale připadá chování civilistů, kteří se snaží přebrat situaci do vlastních rukou. Blokováním krajnice (aby tudy nikdo nemohl projet) se totiž dopouštějí stejného přestupku jako ti, proti kterým bojují. Někdy je zkrátka lepší se nad zjevným porušováním pravidel povznést.