Renault Trucks D: Čtyři typy

S nástupem požadavku Euro VI francouzský výrobce sjednotil všechna distribuční vozidla pod jedinou řadu D. Rozvážkový provoz ze všech druhů přepravy vyžaduje největší šíři specifikací, proto Renault Trucks rozdělil řadu D na čtyři odlišné typy.

D Wide

Nejdříve jsme usedli za volant největšího modelu D Wide se šířkou kabiny 2,5 metru, protože tento typ s celkovou hmotností 16-26 tun musí poskytovat maximální prostor. Třínápravový podvozek se skříňovou nástavbou nás přivítalo velmi pohodlnými sedadly. Vpravo pod volantem se nacházel ovladač dvanáctistupňové automatizované převodovky Optidriver, která přenášela točivý moment od osmilitrového šestiválce DTI 8 o výkonu 206 kW. Při jízdě s naloženým automobilem v hodně zaplněných ulicích jsme ani nepotřebovali plný tah agregátu, který byl schopen podávat 1050 N.m již od 950 min^-1. Bohatě dimenzovaná převodovka schopná přenášet až 2400 N.m držela motor striktně v ekonomických otáčkách, pouze po plném prošlápnutí akcelerátoru zafungoval kick-down a otáčky motoru se přiblížily 2100 min^-1, při kterých osmilitrový agregát podával největší výkon. Akcelerace vozidla nás nadchla, stejně jako důmyslné řazení, nicméně během zpomalování před prudkou pravotočivou zatáčkou se projevila na třínápravové vozidlo poněkud slabá výfuková brzda (120 kW při 2800 min^-1). Zájemci o tuto konfiguraci s převážným provozem ve městě doporučujeme investici do výkonné motorové brzdy Optibrake, aby řidič nemusel příliš zaměstnávat a opotřebovávat brzdovou soustavu.

V denní kabině jsme si představili pohodovou celodenní směnu, protože kromě kvalitního sedadla se vzduchovým odpružením jsme našli dva velké odkládací prostory s celkovým objemem padesát litrů.

Dvounápravové D

Střední kabina se šířkou 2,3 metru stojí na dvounápravovém podvozku s celkovou hmotností 10-18 tun. My jsme se projeli dvanáctitunovou konfigurací poháněnou osmilitrovým motorem s výkonem 184 kW. Opět šlo o bohatě motorizované vozidlo spíše do členitého terénu než roviny lyonského předměstí. Přenos točivého momentu až 950 N.m zprostředkovával šestistupňový Optitronic s rozsahem převodů 6,75-0,78. Stálý převod byl postavený do výhradně městského provozu, protože i při padesátikilometrové rychlosti jsme bohatě využívali nejvyšší, šestý převodový stupeň. Jízdu v náročném provozu nám zpříjemňovaly loketní opěrky. Tentokrát jsme s účinností výfukové brzdy byli náramně spokojeni (samozřejmě stejný decelerační výkon jako u zkoušeného D Wide), protože brzdila jen dvanáct tun.

Popelářský Access

Lahůdku distribučních vozidel tvoří svoz odpadu. Klasický třínápravový podvozek poháněla nejsilnější motorizace pro řadu D - osmilitrový šestiválec o výkonu 235 kW a 1200 N.m. Spojení s hydrodynamickým měničem o šesti stupních pro extrémně časté rozjezdy tvořilo optimální řešení. Během brzdění jsme opět pokukovali po silnější motorové brzdě než dostupných 120 kW.

Skvělý přístup do nízkopodlažní kabiny přes jediný schůdek nám připomněl výbornou písničku „Strejda Jára, ten se má, jezdí s popelářema“ od skupiny Kašpárek v rohlíku. Otvírání dveří do pravého úhlu poskytovalo výborný vstup do kabiny. Ve dveřích jsme našli dva velké odkládací prostory pro nápoje i větší předměty. Další specialitu tvořily zámky dveří, které musí zvládnout přibližně desetkrát více cyklů než ty v běžných užitkových vozidlech. Tento model také měl speciální přístrojovou desku přizpůsobenou extrémně nízké poloze nad vozovkou.

Mrňavé překvapení

Největší zážitek jsme však měli při jízdě nejmenším modelem D s šířkou kabiny dva metry. Ne že bychom na rozdíl od klaustrofobiků vyhledávali zmenšené prostory, ale doslova nadchlo nás řazení tohoto 3,5-7,5 tunového modelu. Měli jsme možnost usednout do 3,5tunové verze poháněné čtyřválcem DTI 3 o výkonu 110 kW. Šestistupňová převodovka řadila jako po másle a práce s kulisou řazení byla minimálně stejně snadná jako v kvalitních osobních automobilech. Pochvalu si zaslouží i motor, který výborně táhl v extrémně širokém rozmezí otáček, takže by v pohodě zvládl i pětistupňovou převodovku.