TEST Renault Twingo RS – JuniorWRC

Kdybych za každou reakci "to je ale hnusný" vybíral desetikorunu, tak jsem měl jednu nádrž v Twingu Renault Sport zdarma. A to se, prosím pěkně, pohybuji mezi vcelku normálními a rozumnými lidmi, kteří už by měli mít pubertu nějakou tu dekádu za sebou. Prostě to vypadá, že se Renault s faceliftem Twinga úplně netrefil do většinového vkusu.

Nikdo není dokonalý

Dokonce i moje zcela racionální argumenty "ale vždyť to je TO Twingo RS" a "ke sportovní verzi přece takový racingová vizáž patří" vyšly poněkud naprázdno. Ale mě nezviklali. Ačkoli mi také přijdou běžná omlazená twinga trošku divoká, u verze Renault Sport prostě dle mého názoru vypadají velká kulatá světla pěkně rallyeově a je úplně jedno, že Francouzi holdují spíše formuli 1 než honění zběsilých aut ve 200 km/h po lesních pěšinách.

Jenže ať už zaujmete k vizuální stránce věci jakýkoli názor, podstatné je, že to stále je Twingo RS Myslím, že stačí napsat tohle a vědí nejen modří – jízdně nejzábavnější předokolka na trhu prostě může být jen jedna a je dobře, že na tom nový předek (a v mezičase ani konkurence) nic nezměnil. Už je to 3,5 roku, co jsme měli na test standardní Twingo RS a skoro rok a půl od testu varianty Gordini. A to je tak dlouhá doba, že vlastně vůbec nevadí, když si trošku osvěžíme paměť.

renault testy minivozy sportovni  

Twingo RS přivítá „záchodovým“ posazem, ale v sedadlech fantasticky kombinujících boční vedení s komfortem. K tomu máme malý volant s tlustým věncem a poněkud autobusovým sklonem sloupku a hliníkové pedály, které ale nejsou úplně stvořeny k meziplynům. Malinká kulatá hlavice řadicí páky stále jen pětistupňového manuálu se perfektně schová v ruce, ale už "zakvedlání" naprázdno prozrazuje, že se bohužel nic nezměnilo ani zde.

Atmosférický žabí princ

Když se Twingo RS objevilo s atmosférickou šestnáctistovkou o výkonu 133 k a s točivým momentem 160 Nm, stalo se rázem nejlepší sportovní atmosférou této kubatury, a rozhodně ne jen proto, že konkurence na tento typ motorů poněkud zanevřela. Motor se velmi ochotně vytáčí, má příjemný mechanický zvuk, rychle reaguje na povely plynového pedálu (určitě o něco rychleji, než před faceliftem), točí téměž 7000 otáček a s tunovým autíčkem velmi slušně cvičí. A pochopitelně se i spotřeba drží na uzdě, takže parádní záležitost.

A co se v mezičase změnilo? U Renaultu nic, ale přišlo Suzuki Swift Sport. A marná snaha, jeho šestnáctistovka, ačkoli je na tom papírově úplně stejně dobře, je ještě o pořádný chlup lepší. Sice spolupracuje se šestistupňovým manuálem, ale zase swift váží o 70 kg více a má těžší zpřevodování. No to jen tak na okraj, i tak má twingo stále druhou nejlepší šestnáctistovku na trhu a pochopitelně nejlepší mezi miniauty.

Nejlépe se cítí v rozmezí od 6000 otáček k omezovači, tedy k 6900/min, ale rozhodně není důvod si stěžovat ani na dynamiku od 5000 výš, kdy má i nejlepší zvuk, byť možná až moc dobře odizolovaný. Škoda ale je, že v Dieppe nezapracovali na největší slabině twinga - převodovce. Dráhy jsou přesné, krátké a bez vůlí, ale mají "gumové" dorazy a při překonávání neutrálu v ní lupe a páka nepříjemně zadrhává.

renault testy minivozy sportovni  

Joyride

Ale stejně jako při jízdě zapomínám na to, že bych mohl sedět o kus níž, i zápolení s převodovkou naturalem nasáklý mozek přesouvá někam do podvědomí a řidiče zcela pohlcuje samotná jízda. Muší váha a krátký rozvor propůjčují ostrému twingu doslova motokárové jízdní vlastnosti. Můžu si vybrat, jestli projedu zatáčku chirurgicky čistou stopou nebo jestli si dám lehce nedotáčivý průjezd, podvozek zvládá všechno s naprostou samozřejmostí.

Když se mu v zatáčce lehce poleví, zadní náprava podrží a dodá pocit jistoty, stačí ale ubrat razantněji a přichází přetáčivost, při níž je twingo úžasně čitelné a lze ho držet plynem a volantem na hranici adheze. Tomu pomáhá i přesné a komunikativní řízení s příjemně tuhým odporem posilovače. Je ovšem pochopitelně bezpodmínečně kvůli tomu všemu nutné vypnout systém jízdní stability, což se snaží Francouzi zkomplikovat alespoň naoko umístěním vypínače na neviditelné místo na spodní straně části sloupku volantu.

Twingo je ale nejen velmi poslušné, ale i uživatelsky přítulné. Podvozek totiž také výborně tlumí nerovnosti, téměř nerázuje a jediný nekomfort pramení z krátkého rozvoru, kvůli němuž se na hrbolatém povrchu RS trošku „mele“. Při tom všem se v zatáčkách naklání jen velmi lehce a zatáčí s obrovskou chutí - prostě motokára, jak už jsem psal. I když popravdě řečeno, před těmi 3,5 roky na mě jízdní komfort udělal ještě trošku lepší dojem; tehdy Renault předběhl dobu opravdu výrazně.

No a kdyby bylo nejhůř, jsou připraveny neúnavné brzdy s rychlým nástupem a vynikajícím účinkem, které sice působí trošku gumově, ale dávkují se docela dobře.

Co ještě dodat - Twingo RS se stejně dobré, jako před čtyřmi roky. Je tak dobré, že je opravdu škoda, že v kategorii ostrých miniaut téměř není z čeho vybírat. I kdyby byla konkurence jen ze tří čtvrtin tak dobrá jako twingo, měli bychom k dispozici spoustu opravdu parádních hraček za pár korun, s nízkým provozními náklady a zábavností při rychlostech, kdy nejde o život a o papíry. O tom všem se větším hot-hatchům může jen zdát. Dejte si tedy říct a začněte o něm přemýšlet, kdoví, co přijde příště.

renault testy minivozy sportovni  

Plusy

• tvarování a rozměry sedadel
• velmi dobré jízdní vlastnosti a ovladatelnost
• výkonný motor
• přesné řízení
• jízdní komfort
• spousta zábavy za málo peněz

Mínusy

• vysoký posaz za volantem
• nesportovní charakter řazení
• neklid podvozku na nerovnostech