Antonín Charouz před 20 lety zvítězil v MS cestovních vozů

Před dvaceti lety, 16. srpna, Antonín Charouz na novém autodromu v Brně zvítězil v Divizi I. v tehdy novém mistrovství světa cestovních vozů. Mnohonásobný český mistr má k závodu řadu vzpomínek.

Například na svůj tehdejší závodní stroj, kterým byla Toyota Corolla GT 1600 a Antonín Charouz ji společně s německými kolegy Georgem Albertem a Helmutem Maierem postavili prakticky z vraku, nalezeného na vrakovišti. Pamětníci si určitě vzpomenou na válečné malování v barvách společnosti Marlboro, s nímž Charouz zvítězil i v Brně, ale původně měl vůz jako hlavní červenohnědou barvu.

V roce 1987 byl Charouz do závodu MS přihlášen ještě s druhou, zcela bílo toyotou, s italskými kolegy Pierluigim Grassettem a Danielem Toffolim. První místo ale patřilo triu Charouz, Alber, Maier „Jak já byl tenkrát nervózní,“ vzpomíná závodník, kterému bylo v srpnu 1987 třiatřicet let. „Brno tehdy bývalo jediným podnikem, ve kterém jsme se mohli předvést domácím divákům. Na staré trati jsme se my Čechoslováci vždy cítili a měli výhodu, ale autodrom byl zcela nový pro všechny. Jel jsem na něm jeden volný závod. Okruh nás šokoval svou neuvěřitelnou šířkou, najít ideální stopu byla pořádná fuška.“

Nervozita se projevila už v první kvalifikaci. Přemotivovaný Charouz se na bílých pruzích vyznačujících vlhkou trať roztočil na startovní rovince do divokých hodin. Otočky skončily úderem do zdi boxů. Jezdec zdravý, auto zničené. „Klasika moc jsem chtěl a pak se pořádně styděl, jaký to jsem vůl,“ vypráví Charouz. Nebylo jasné, jestli mechanici opraví corollu do druhého měřeného tréninku. Nakonec se jim to povedlo, ale před bojem s časem začalo hustě pršet. „Byl jsem vůbec rád, že jsem se vešel do kvalifikačního limitu,“ říká Charouz.

Samotný závod se české stáji vydařil. Před Bezmála 70 000 diváky Charouz dosáhl jednoho ze svých největších úspěchů. Pražský závodník a manažer se ovšem na své prvenství dívá realisticky. Ví, že nedosahuje záře tehdejších výkonů Zdeňka Vojtěcha a Břetislava Engeho, především historického vítězství Vojtěcha s Rakušanem Jo Gartnerem v absolutním pořadí ME cestovních vozů v Zeltwegu v roce 1982.

„To bych byl naivní, srovnávat svá vítězství s výkony Zdeňka a Slávka, oni bojovali v nejsilnější nebo prostřední třídě ME, nicméně nikdo z Čechů nemá divizní vítězství v mistrovství světa,“ přemítá Charouz, který má vedle brněnské výhry řadu dalších triumfů v ME/MS ze zahraničních tratí. Když má odpovědět, kam Brno 1987 ve svém žebříčku řadí, řekne: „To se těžko srovnává, ale ještě více pro mě asi znamená, že jsem vyhrál mistrovství Evropy nebo vítězství ve třídě v americkém Pikes Peaku, kde jsem pak i dlouho držel rekord trati.“