Citroën SM – francouzské Maserati

Projekt reprezentačního vozu Gran Turismo (GT) zahájil v roce 1966 vývojový tým Citroënu, který vedl Jacques Né. Cílem tohoto projektu bylo vyvinout rychlejší a luxusnější verzi úspěšného modelu DS a vytvořit francouzský prestižní automobil, schopný snadno překročit dvěstěkilometrovou hranici. Citroën tehdy neměl k dispozici vlastní dostatečně výkonný motor a musel se poohlédnout u jiných výrobců. Shodou okolností probíhala ve stejné době jednání o spolupráci mezi Citroënem a italskou továrnou Maserati, zmítající se ve finančních potížích. Na začátku roku 1968 převzal Citroën většinový podíl a koupí zbývajících akcií od rodiny Orsi v roce 1971 se stal stoprocentním vlastníkem Maserati.

Italský V6

Automobilka Maserati měla k dispozici vidlicové osmiválce s objemem 4,1 a 4,7 litru. Ty ale byly příliš velké a jejich objem byl navíc ve Francii zatížen vysokým zdaněním. Toto zdanění bylo zvlášť citelné u vozidel s motory o objemu nad 2,8 litru, což odpovídalo daňové kategorii 15 CV. Geniální konstruktér Maserati Giulio Alfieri dostal za úkol zmenšit velikost i objem motoru V8. V krátké době se mu podařilo postavit 3,1 litrový vidlicový šestiválec s rozvodem DOHC, jehož objem byl pak ještě snížen na konečných 2670 cm³. Celohliníkový motor C 114-1 měl maximální výkon 125 kW (170 k) při 5500 min^-1 a největší točivý moment při 6500 min^-1. Do nového Citroënu byl montován otočený o 180 stupňů, takže nová pětirychlostní převodovka byla vpředu. Tento motor byl také používán ve sportovních vozech Maserati Merak a Ligier JS2.

Ženevská senzace

Citroën SM se poprvé ukázal veřejnosti na Ženevském autosalonu 1970, kde svými tvary a vyspělou technikou vyvolal opravdovou senzaci. Jednoduché označení SM má zřejmě původ v názvu projektu sportovní varianty modelu DS (S) a značce Maserati (M). Existuje však i druhá verze, odvozující název od Sa Majesté, což ve francouzštině znamená jeho veličenstvo.

Kromě již zmíněného motoru Maserati dostal Citroën SM, stejně jako předchůdce DS, hydropneumatické odpružení s automatickým nastavováním světlé výšky podvozku. Ovládání vozu usnadňoval posilovač řízení s účinkem regulovaným podle rychlosti jízdy. Po zastavení vozidla srovnal posilovač přední kola do střední polohy. K dobrým jízdním vlastnostem přispívaly dvouokruhové kotoučové brzdy na všech kolech a nezávislé zavěšení všech kol, vpředu s příčnými rameny a vzadu s vlečenými rameny.

psa citroen  

Velké čtyřmístné kupé s rozměry 4895 x 1835 x 1325 mm a rozvorem 2950 mm šokovalo neobvyklými tvary, navrženými ve vlastním stylistickém středisku Citroënu ve Vélizy na předměstí Paříže, které tehdy vedl Robert Opron. Zvláštnosti designu, nezapírající příbuznost s modelem DS, začínaly už na přídi, kde byla šestice jódových světlometů skryta pod průhledným krytem, protaženým v celé šíři vozu a skrývajícím ve středu umístěnou poznávací značku. Světlomety se automaticky seřizovaly podle nastavené výšky vozidla nad zemí a dálkové světlomety se navíc natáčely ve směru jízdy. Modely určené k exportu do USA měly čtyři světlomety bez průhledných krytů.

Ještě zajímavější byl Citroën SM zboku, kde si nebylo možné nevšimnout elegantních splývajících linií, svědčících o vynikající aerodynamice vozu. Ta se dlouho ověřovala ve větrném tunelu a výsledkem byl součinitel odporu vzduchu o 25 % lepším než u modelu DS (udává se neuvěřitelná hodnota 0,26). Typickým stylistickým prvkem byl šípový tvar bočních oken za dveřmi. Velké okno ve splývavé zádi se vyklápělo nahoru a usnadňovalo přístup do zavazadlového prostoru s objemem 0,488 m3. Boky vozu doplňovaly štítky s názvem vozu. Zadní koncové svítilny zdánlivě procházely celou šíří vozu (uprostřed byly spojeny panelem z červeného plexiskla) a byly bohatě orámované chromovaným zakončením zadních blatníků.

psa citroen  

Krátký život

První sériově vyrobené vozy se dostaly k majitelům na podzim 1970 a v následujícím roce se již prodalo kolem pěti tisíc těchto futuristických vozů. Přes svoje nesporné kvality však Citroën SM nedosáhl velkého komerčního úspěchu. Příčinou byla jednak první ropná krize v roce 1973, která nepřála vozům s vyšší spotřebou a na prodejních číslech se také nepříznivě podepsaly technické nedostatky vozu, včetně motoru, a z nich vyplývající nespolehlivost. Časté návštěvy servisu notně vyprazdňovaly peněženky majitelů těchto vozidel.

Příliš nepomohl ani motor s elektronickým vstřikováním paliva (1972), rozšíření nabídky o model SM Automatic s automatickou převodovkou, ani zvětšení objemu motoru na 2965 cm3 (1973), takže v květnu 1975 byla výroba tohoto mimořádného automobilu zastavena. Poslední kusy Citroënu SM byly kompletovány v továrně Ligier ve Vichy. Celkem bylo vyrobeno 12920 vozů, z nichž bylo 60% vyvezeno. Jen do Spojených států se vyvezlo kolem 2400 kusů a dost jich tam dodnes jezdí. Přestože neexistovala verze s pravostranným řízením, vyvážel se SM od roku 1972 i do Velké Británie. Roli vlajkové lodi Citroënu převzal model CX, jehož výroba začala v roce 1974. Finanční situace Citroënu se nakonec ukázala být tak kritická, že nezbylo než se spojit s kapitálově silnějším Peugeotem. V roce 1974 získal Peugeot 38% akcií Citroënu a o dva roky později, když Peugeot získal zbývající akcie, vznikl koncern PSA (Peugeot Société Anonyme, později PSA Peugeot Citroën).

Na rallye i na přehlídky

Citroën SM nebyl vysloveně sportovním vozem, přesto to zkusil i v rallye. Poprvé se zúčastnil Marocké rallye v roce 1971 a hned úspěšně. Posádka Deschaseaux – Plassard vyhrála skupinu 4 a Consten – Motte byla třetí. Za volantem soutěžního SM se objevil i slavný závodník Björn Waldegård. V roce 1972 byly Citroëny SM dokonce přihlášeny do závodu 24 hodin Le Mans, ale na poslední chvíli byla účast odvolána. Pro mimořádně obtížnou Rallye Bandama, která se jezdila v Pobřeží slonoviny na západním břehu Afriky, připravil Citroën v roce 1973 prototyp SM se zkráceným rozvorem a hranatou useknutou zádí.

psa citroen  

Prestižní francouzský karosář Henri Chapron, sídlící na pařížském předměstí Levallois-Perret, postavil v roce 1972 na podvozku SM dva téměř pětimetrové čtyřdveřové otevřené prezidentské vozy, určené pro oficiální příležitosti francouzské vlády a prezidenta Georgese Pompidoua. Poprvé byly využity při návštěvě britské královny Alžběty II ve Francii, svezli se v nich papež Jan Pavel II, mnohokrát první socialistický prezident Francois Mitterand a při své inauguraci na francouzského prezidenta v roce 1995 rovněž Jacques Chirac. Chapron vyráběl v omezeném množství také dvoudveřové kabriolety SM Mylord a sedany SM Opéra. V roce 1971 vyrobila další francouzská karosárna Heuliez 2 kusy otevřených vozů se střechou targa SM Espace.

psa citroen  

Citroën SM se dočkal ocenění u evropských motoristických novinářů, když se v roce 1971 umístil v soutěži o evropský vůz roku na třetím místě (pro zajímavost, tehdy vyhrál Citroën GS). Určitě právem, neboť přispěl do bohaté automobilové historie jako vůz, který se pokusil skloubit sportovní výkony s futuristickými tvary a komfortem.