Rozloučení s jedním z mých nejoblíbenějších obyčejných aut, Mazdou 6, bylo příjemné a svým způsobem osvěžující. „Šestka“ je neuvěřitelně půvabná zejména ve své výroční edici a pořád jezdí krásně. Také však svým způsobem nastavila zrcadlo mým preferencím a jejich vývoji za poslední roky.
Zpět na článek