TEST Mazda 6 sedan Skyactiv G194 AT – Sbohem, krásko

Design, interiér

Není to tak dávno, co jsme si my, fanoušci značky Mazda, mysleli, že velmi povedená „šestka“ dostane nástupce s pohonem zadních kol díky platformě nazvané Large Product Group. Na té však přijelo „jen“ SUV CX-60 a dlouhý sedan v těchto týdnech pomalu končí ve výrobě nadobro. Jednak proto, a jednak díky výborným zkušenostem z minulých let jsem se na rozlučku s „šestkou“ opravdu těšil.

Usmívat jsem se začal, už když jsem ji přebíral. České zastoupení Mazdy totiž finální novinářský kousek nechalo odít do nádherné vínově červené barvy, kombinované s béžovým čalouněním interiéru v kombinaci hladké a broušené kůže. Dlouho jsem neviděl takhle krásně, starosvětsky a troufnu si říct i do jisté míry „americky“ barevně sladěné auto.

TEST Mazda 6 Wagon 2.5 Skyactiv-G Edition 100 – Více než důstojná oslava jubilea

Barva i čalounění jsou součástí verze 20th Anniversary, kterou automobilka oslavuje dvacet let výroby modelu 6. Ta krásná červená barva se jmenuje Artisan a na výběr je buď ta, anebo bílá Rhodium. Čalounění v interiéru je v nabídce toto jediné a pojí se s vyhříváním předních i zadních sedaček a ventilovanými předními sedačkami, mimo mnoha jiného.

Spolu s leštěnými koly a na dnešní dobu docela velkým množstvím chromu je šestka neskutečně elegantní, zejména pokud se na ni podíváte i trochu ze strany. Křivky ji opticky ztenčují směrem dozadu a kabina začíná tak daleko od předních kol, že by neznalý mohl zapřemýšlet, jestli náhodou nemá klasickou koncepci.

Mazda 6 sedan

Otvírám dveře, nasedám dovnitř, těším se, jak bude sedačka hezky nízko ve srovnání s všemi těmi crossovery a elektromobily, ale ouha – sedím nějak nepřirozeně vysoko a dolů už to nejde. Že by byla má paměť tak slabá? Možná nikoliv – dřív jsem v „šestce“ jezdil vždy jen s manuálním nastavováním sedaček, tady je elektrické. A patrně je dolní pozice sedačky o něco výš; kolegové kdysi šestce na výšku nad sedákem řidiče naměřili metr, já tentokrát pouze 97 cm.

Zevnitř dobře známá

Palubní deska nepřekvapí. Vyjma přístrojového štítu, který je nyní z velké části displejem, má tento design už od konce roku 2018. To mě trochu překvapilo, design vypadá moderněji, ovšem tím spíš je vidět jistá nadčasovost jejího vzhledu. Navíc, jak tlačítka pro ovládání klimatizace, tak i panel ovládání multimediálního systému za voličem převodovky jsou pořád výborným způsobem práce s displejem.

Ovšem, právě na něm je už opravdu silně znát věk „šestky“. Dost možná proto, že se s ní na rozdíl od CX-5 do budoucnosti příliš nepočítá, nedostala modernější infotainment, představený před pár lety v Mazdě 3. Tento starší systém má místy trochu toporné ovládání, a i když vůz po kabelu zvládá Android Auto, přeci jen je na dnešní dobu displej už trochu malý. 

Mazda 6 sedan

Druhá s infotainmentem se pojící nevýhoda tkví ve zmíněném kabelu. Připojený mobil v podstatě není kam dát; do schránky v loketní opěrce se nevejde a kdekoliv jinde, např. v držáku nápojů, buď překáží, nebo se hýbe při prudších manévrech. Napadá mě leda ho spolu s peněženkou nějak vzpříčit v prostoru bezdrátové nabíječky; ta se dá snadno vypnout tlačítkem.

Kromě toho si v interiéru nemám na co stěžovat. Vyhřívání sedaček funguje hezky, byť mu, pravda, docela dlouho trvá začít hřát, čalounění je hezky pohodlné, dost místa mám, i když si sednu „za sebe“. Příjemně obří je taky zavazadelník; bohužel mu chybí háčky na tašky a kvůli tomu, že je vůz sedanem, se do něj člověk musí skoro vplazit, aby dosáhl pro věc zapadlou až k opěradlům. Tuhle daň za elegantní zevnějšek a lepší tuhost zadní části karoserie však rád zaplatím.

Motor, jízdní vlastnosti

Výroční „šestka“ je k mání pouze s jediným pohonným ústrojím – 2,5l zážehovým čtyřválcem, který dává 194 koní, a šestistupňovým automatem, skrz nějž motor pohání přední kola. Převodovka sama o sobě je klasická planetová s hydrodynamickým měničem točivého momentu, ovšem ten měnič zamyká už na prvním rychlostním stupni a následně ho odemyká jen při přeřazování.

To pojí výhody klasických automatů s dvouspojkami. Otáčky na všechny kvalty lineárně rostou s rychlostí jízdy bez „houpání“ v závislosti na tom, jestli šlapete na plyn nebo ne, ale zároveň se při rozjezdech a manévrování převodovka chová jako klasický automat, tedy že postupným povolováním tlaku na brzdový pedál mohu přesně regulovat pohyb auta. A v ostřejším tempu je přeřazování dostatečně rychlé.

Mazda 6 sedan

Protože je pod kapotou stejný motor jako u nedávno testované CX-5, musí se i s „šestkou“ jezdit jako kdysi, tedy ve vyšších otáčkách. Zcela odlišně od dnes běžných přeplňovaných motorů tahle atmosféra nejlépe pracuje – a nabídne nejlepší zátah – nad čtyřmi tisíci otáček. Do té doby to je prostě pohonný agregát, který prostě plní svou práci, ale nějaké nadšení byste z něj dolovali marně. Podřaďte však a najednou je všechno jinak, reakce motoru se zrychlí, zvuk zhutní a dynamika zásadně zlepší.

TEST Mazda 6 Wagon 2.2 Skyactiv-D A/T – Kráska v nesnázích

Má to ráda rychleji

Právě ostřejší tempo technice „šestky“ docela sedí. Je to možná trochu paradox, protože dokud jedu pomalu, jezdí prostě jako auto a nic moc mě nevybízí přidat. Ba dokonce, kvůli již zmíněnému vyššímu posezu za volantem a taky poněkud kosmetickému bočnímu vedení sedaček se mi do toho nakonec zas až tolik nechce.

Jenže právě když zrychlím, podvozek se ukáže v celé své kráse. Navzdory koncepci „vše vpředu“ působí vyváženě, i na zimních pneumatikách se krásně drží asfaltu a dokud se držím v nějakých rozumných mezích schopností auta, nemám problém s nedotáčivostí, jistě i díky vektorování točivého momentu mezi předními koly. Podvozek je zároveň docela komfortní i bez možnosti nastavovat tuhost tlumičů a slušně pohlcuje nerovnosti.

Mazda 6 sedan

S „šestkou“ jsem toho dohromady nenajel zas tak moc, jen necelých šest stovek kilometrů, ale zvládl jsem vystřídat všechny možné zpevněné povrchy. Od hladkých dálnic přes rychlé silnice první třídy až po zapadlé okresky s dost mizerným asfaltem a pražskou dlažbu, neexistuje nic, co by vyloženě nezvládala.

Za  zmínku stojí konečně i spotřeba paliva, která se navzdory mému svižnému stylu jízdy udržela na příznivých 8,5 l/100 km. A to prosím bez mild hybridní techniky; tu dostaly benzínové verze CX-5, šestka nikoliv. Proto také mimochodem jezdím s vypnutým stop-startem. Neustálé startování motoru klasickým pastorkovým startérem je hrubší a trvá dlouho ve srovnání se startér-generátory mild hybridních systémů.

Závěr

Celou dobu za volantem tohoto krásného sedanu jsem přemýšlel nad tím, jestli mě to skutečně baví. Vzpomínka na „šestku“ byla krásná, to ano, ale byla stará šest let – naposledy jsem ji řídil přes Vánoce roku 2018. Tehdy jsem si to vážně užíval navzdory tomu, že jsem měl kombi „v naftě“.

Mazda 6 slaví jubileum krásnou limitkou. Zamíří i do Česka, známe její cenu

Od té doby jsem zakusil řadu zábavných zadokolek i offroadů a právě k těm – a spolu s nimi i ke schopnějším SUV a jízdě mimo asfalt obecně – jsem zejména v posledních letech začal tíhnout. Nezřídka mě za volantem krásného sedanu napadlo zkusit tuhle či tamtu polní cestu, ale pak jsem si uvědomil, že nízký podvozek a málo poháněných náprav mou svobodu v tomto ohledu poněkud omezují.

Mazda 6 sedan

Mazda 6 je vážně fajn, to bez debat, jenže už asi není tak fajn zrovna pro mě. Neskutečně se mi líbí ze všech stran i v detailech, čalounění interiéru je skvělé, ale osobně bych se už „čtyřkolky“ a vyšší světlé výšky vzdával jen velmi nerad.

Jedním dechem však musím dodat, že pokud je vaší doménou asfalt a pohon všech kol nepotřebujete, spěchejte ukořistit ještě nějaký skladový kousek. „Šestka“ se totiž už nedá objednat do výroby. Mezera, která po ní zůstane, bude opravdu smutná.

Plusy

• Nádherný design
• Čalounění interiéru
• Jízdní vlastnosti

Minusy

• Zastaralý infotainment