Jak se pašují auta do KLDR? Američané zmapovali cestu obrněných Mercedesů
Dynastie Kimů, vládnoucích dlouhá desetiletí v KLDR, je známá svou slabostí pro luxusní limuzíny značky Mercedes. Jak se ale do země dostávají, když jsou na zemi uvaleny přísné mezinárodní sankce?
Kim Čong-un, stejně jako jeho předci, má slabost pro luxusní automobily. Jejich dovoz do KLDR však omezují mezinárodní sankce, které zakazují dovoz jakéhokoliv luxusního zboží. Když se tedy v únoru tohoto roku objevilo propagační video, na kterém Kim Čong-Un vystupuje ze zcela nového pancéřovaného Mercedesu-Maybach S600, všichni si kladli tu samou otázku: Kde se tam to auto sakra vzalo?
Odpověď se rozhodla najít nezisková organizace Center for Advanced Defense Studies (C4ADS) ve spolupráci s magazínem The New York Times. Na rozsáhlém výzkumu se však podílela i kalifornská analytická společnost Palantir, která je známá svými vazbami na americké výzvědné služby a armádu.
Samotný původ dvojice limuzín S600s zůstává stále neznámý, společnost Daimler, pod kterou spadají značky Mercedes i Maybach, však již dříve několikrát prohlásila, že se na dodávkách vozů nijak nepodílela. Limuzíny Mercedes-Maybach v pancéřované verzi Pullman Guard jsou totiž určeny jen pro výjimečné zákazníky, včetně nejvyšších státníků, což automobilce umožňuje mít o jejích majitelích dobrý přehled.
Již po zveřejnění propagandistického videa se však objevily teorie, že by se nemuselo jednat o původní pancéřovanou variantu Pullman Guard. Detailní záběr na dveře totiž ukazoval na některé odlišnosti v pancéřování, takže vozy byly nejspíše pořízeny jako standardní S600 a až následně osazeny pancéřováním od třetí strany. Jak se ale do země dostaly?
C4ADS vypátralo, že vozy, uložené do dvou přepravních kontejnerů, byly v červnu 2018 droučeny do přístavu v Rotterdamu. Tady je na svou loď naložila holandská přepravní společnost Slavenburg & Huyer B.V, která je doručila do čínského přístavu Dailan. V Číně byly kontejnery přeloženy na loď japonské společnosti Zuisyo Company, která je převezla do japonského přístavu Osaka. Tedy kontejnery převzala společnost Mino Logistic Japan, která je 30. září převezla do jihokorejského přístavu Busan.
V Busanu převzala odpovědnost za kontejnery jihokorejská společnost Mino Logistic Company, jejíž napojení na japonskou společnost Mino Logistic Japan nedokázalo C4ADS navzdory shodnému jménu prokázat. Dosud se jednalo o celkem obyčejný přepravní proces, který se však od Busanu začíná komplikovat.
Přístavní dělníci totiž dvojici kontejnerů s auty naložili na dopravní loď DN5505. To je ale poměrně divné jméno pro loď, nemyslíte? Ještě před pár měsíci se totiž loď jmenovala Xiang Jing a registrována byla v KLDR. Krátce před převozem automobilů však byla loď přejmenována na DN5505 a převedena na společnost Do Young Shipping, registrovanou na Marshallových ostrovech a vlastněnou ruským podnikatelem. Na to však nebylo snadné přijít, neboť loď plula pod vlajkou afrického státu Togo a sídlo bezpečnostního manažera se mělo nacházet v Hong Kongu. Ideální způsob, jak zametat stopy při pašování a porušování mezinárodních sankcí.
Satelitní snímky navíc naznačují, že loď se snažila přeložit kontejnery s automobily již v jiných přístavech, to se ale nakonec nestalo a k překládce tak došlo až 30. Září v Busanu. Loď krátce poté vyplula do ruského přístavu Nakhodka, kam měla dorazit 5. října. Již 1. října však loď nedaleko Busanu deaktivovala svůj transpondér, který má sledovat její polohu na moři. Transpordér byl znovu aktivován až 19. října nedaleko Busanu. Během uplynulých 18 dnů však nikdo neměl mít o pohybu lodi ponětí.
Podle dostupných informací však loď do přístavu Nakhodka 5. října nedorazila. A prý ten den oficiálně nezakotvila ani v žádném jiném ruském přístavu v této oblasti. Posádka lodi však po připlutí zpět do Busanu ohlásila, že v ruském přístavu Nakhodka naložila náklad uhlí.
New York Times a lidé z C4ADS tedy předpokládají, že loď nejprve zamířila do Vladivostoku. A mají k tomu hned tři pádné důvody. Tím prvním je relativní blízkost přístavů a podobný směr při cestě z přístavu Busan. Druhým pak skutečnost, že ve Vladivostoku sídlí Danil Kazachuk, majitel společnosti Do Young Shipping, který v telefonickém rozhovoru potvrdil, že vozy koupil a následně prodal. Informaci o kupci ale odmítl sdělit. „Je to mé obchodní tajemství. Proč bych měl každému říkat, kde jsem je koupil a komu jsem je prodal?“ uvedl Kazachuk v telefonickém rozhovoru.
Třetím důkazek jsou dvě těžká dopravní letadla Il-76 Candid, provozovaná národními aeroliniemi Air Koryo, která 7. Října odstartovala z KLDR a přistála právě ve Vladivostiku. Tato nákladní letadla jsou přitom dobře známá tím, že během zahraničních cest Kim Čong-Una převáží vozy jeho kolony. A i když C4ADS dodává, že lety Air Koryo do Vladivostoku nejsou zas tak výjimečné, poslední let na této trase se uskutečnil v červenci roku 2018. Dá se tedy předpokládat, že letadla byla využita k přepravě pancéřovaných Mercedesů, a možná i dalšího pašovaného zboží, do KLDR.
Reálné základy této teorie potvrzuje i zásah jihokorejských úřadů, které v průběhu února 2019 zadržely loď DN5505 pro podezření z porušování sankcí vývozem uhlí z KLDR. Ten samý měsíc pak jihokorejské úřady zdržely i tanker Katrin, patřící společnosti Do Young Shipping a plující pod vlajkou Panamy, který se měl dopustit porušování sankcí dovozem ropných produktů do KLDR.