Kamiony objíždějí, osobáky trpí a stát krvácí

Velmi hrubě můžeme řidičský svět rozdělit na osobní a nákladní auta. Motorkářům se omlouváme, o ty dnes úplně nejde. Co si budeme nalhávat, navzájem se tyto skupiny zrovna nemilují. Každá strana má své problémy a zájmy, za každou by měly kopat různé instituce. Svět motorů nepřeváží kontejnery, chlaďáky ani cisterny, zato tráví každý den za volantem osobáků. Stejně jako vy, kteří nám píšete náměty, dotazy a připomínky. Poslední dobou se množí téma mýta, respektive jeho čím dál častějšího objíždění. Okolní okresky, vesnice a města jsou zablokované náklaďáky, které smrdí, dělají rámus, drtí asfalt, plazí se a vytvářejí kolony. „Je to levnější a někdy i kratší. Mně by to bylo jedno, ale zaměstnavatel mě k tomu nutí,“ říká Karel, oslovený řidič cisterny.

Řešení zřejmě napadne i žáka základní školy. Stát coby zřizovatel mýtného systému zajistí na problematických místech zákazy vjezdu, pomocí příslušných orgánů bude dbát na jejich dodržování a nemůže být problém. Ale žijeme v České republice a tady to problém je. Kamiony se vesele prohánějí zákazy vjezdu policii před očima, celníci mají mimo zpoplatněné úseky svázané ruce. Řidiči osobáků rudí vzteky poskakují v nákladní lavině, domy podél silnic se otřásají v základech a státu utíkají stamiliony za mýto. Děravé silnice se pak s oblibou svádějí na nedostatek financí. Rozjeli jsme se na problematická místa a vyptávali se.

Není značka, není kontrola

Kamiony se často nedopouštějí žádného přestupku. Mohou zajet kamkoliv, kde to značka výslovně nezakazuje. Krátcí jsou na ně celníci a v tomto případě i policisté. „Vyhnout se zpoplatněným úsekům je zcela legální. Vždyť i mnozí řidiči osobních vozidel si nekupují dálniční kupony a radši si trochu zajedou,“ připomíná Jiří Barták, mluvčí Celní správy. Ta může kontrolovat a postihovat pouze šoféry, kteří za cestu po zpoplatněných úsecích neplatí správní poplatek. „Užití zpoplatněných komunikací není povinné, nelze ho tedy vymáhat a jeho neužití sankcionovat,“ dodává.

Stejně hovoří i šéf dopravní policie Tomáš Lerch. Rozhodně tedy nelze počítat s tím, že by celníci nebo policisté na sjezdech obraceli vychytralé kamionáře. „Oprávnění celních orgánů v oblasti silniční dopravy jsou přesně vymezena a porušení dopravních předpisů má v kompetenci policie,“ říká mluvčí celníků. Ani policie nemůže šoférům v jízdě po silnici nižších tříd zabránit, pakliže nevjedou do zákazu vjezdu.

Celníci k tomu ještě dodávají: „Celý systém na výběr mýtného spadá pod ministerstvo dopravy. To nás vybavilo speciálními vozy na kontrolu zaplacení či nezaplacení mýta. Kromě toho se věnujeme vážení nákladních vozidel, kontrole dálničních známek a plnění podmínek pro přepravu nebezpečných

nákladů. Nemáme však pravomoc kontrolovat, zda auto placený úsek objelo zákazem, nebo ne. To je práce policie.

Kudy z toho ven?

Jestliže chceme kamiony z momentálně legálních objízdných tras vymýtit, nezbývá než apelovat na ministerstvo dopravy a jeho prodloužené ruce jako Ředitelství silnic a dálnic. Teprve dodržování jimi vydaných opatření a zákazů lze kontrolovat a porušení sankcionovat. Jak se ale dočtete v naší reportáži z konkrétních míst, právě tyto orgány jsou brzdou pokroku v celé kauze.

Na místech, kde už zákaz vjezdu náklaďáků je, zase policie nečinně přihlíží jeho porušování.

Otráveným řidičům v nekonečných kolonách kamionů a majitelům domů rozpadajících se vlivem nákladní dopravy tak nezbývá než nadávat a přihlížet, jak chybějí peníze na dostavbu dálnic a opravu děr. Těch, které ve velkém způsobují právě kamiony objíždějící mýto. A tak nejenže se nechá stát dopravci okrádat, ale ještě za ně zaplatí vzniklé škody z daní rozčílených řidičů osobáků.

Kunratická spojka v Praze 4

Kamiony si v Praze zkracují trasu od Plzně směrem na Hradec Králové nebo Teplice. Sjedou z Pražského okruhu na Vestec, pokračují Kunratickou spojkou se zákazem vjezdu a napojí se na dálnici D1 na okraji Prahy u Šeberova.

Přes Vestec a Kunratickou spojku se do centra Prahy každé ráno valí tisíce lidí z okolních vesnic a satelitních městeček, to samé se odehrává odpoledne v opačném gardu. Samo o sobě to stačí na pěkné kolony, obzvlášť když jsou mezi Vestcem a Šeberovem na osmi kilometrech čtyři kruhové objezdy a jedny semafory.

Do toho se nahrne těžká kavalerie, která by měla správně jet po okruhu a dálnici D1. Proč správně? Protože na Kunratické spojce platí zákaz vjezdu vozidel s hmotností nad 12 tun s výjimkou dopravní obsluhy.

„Ušetřím 15 km a asi 80 Kč na mýtném, což mi za riziko stojí. Kdyby alespoň pokračoval okruh dál na Úvaly a nemusel na Jižní spojku, tak to neřeším,“ říká kamioňák Petr, který si vydělává sám na sebe. Přiznává, že ho nenapadá místo v republice, kde by nákladní doprava způsobovala větší komplikace. Když ale dokáže ušetřit až 80 000 Kč ročně, nebere na nikoho ohledy. „Policie? Ta tu nikdy nechytá,“ mávne klidně rukou šofér. Podstatně vytočenější je Jiří za volantem osobáku: „Přijde vám normální cukat pár kilometrů skoro půl hodiny? Vždyť se to dá zvládnout za pět minut! To odsud nemůžou ty kamiony vyhnat? Tři za sebou dokážou ty malé kruháče neprodyšně ucpat, a aby nás jejich řidiči dorazili, začnou se navzájem pouštět. Kdyby každý z nich poctivě zaplatil mýto, bavíme se o desítkách a možná stovkách milionů ročně. To státu nechybí?“ Těžko se jeho vzteku divit.

Policejní povídačky

Za největší paradox naší návštěvy Kunratické spojky považujeme policisty v akci. V domnění, že plní státní kasu pokutami za porušení zákazu vjezdu, navazujeme přátelský hovor. „Máme tady akci zaměřenou na nákladní auta,“ začíná slibně mladý strážník. „Kontrolujeme doklady, stav vozidla a podobně,“ vypočítává. A ten zákaz vjezdu? ptáme se. „On je tady zákaz vjezdu? To ani nevím. Nemůžu si pamatovat všechny značky na Praze 4,“ vyráží nám dech přímo v epicentru jednoho z nejproblematičtějších míst metropole. „Průjezd kamionů neřešíme, nikdo to po nás zatím nechtěl. My si nemůžeme dělat, co chceme. Dostáváme jasné rozkazy, na co se máme během služby zaměřit. Navíc je nás na celý obvod hrstka, takže nelze stíhat všechno,“ prozrazuje.

Během rozhovoru nám za zády profrčí dobře deset kamionů, které tu nemají co dělat a k jejichž potrestání má pravomoc výhradně policie. „Půlka z nich bude mít stejně potvrzení o dopravní obsluze. Dostanou pokutu bez bodu, kterou jim zaměstnavatel ochotně proplatí, protože mu šetří na mýtném, zatímco on vesele fakturuje delší trasu přes mýtné brány. Jaký by to mělo výchovný efekt? Druhý den ho tu máte znovu,“ odkrývají svůj úhel pohledu policisté.

Takový šlendrián jsme nečekali ani v českém Kocourkově. Poslední hřebík do rakve zarazila druhý den policejní hlídka v nedalekých Dolních Břežanech. Odpoledne trávila buzerací tetiček zahýbajících od obchodu na náměstí doleva navzdory přikázanému směru jízdy. Nikde nikdo, prázdná silnice, ale snadný zdroj příjmu. Klobouk dolů, rozhodně „přínosnější“ činnost než vyhánění kamionů, které otravují tisíce lidí, pod mýtné brány…

Obce chtějí, ale nemohou

Na názor se ptáme starostky městské části Praha 4 Kunratice Ivany Kabelové. „Kolony nás trápí, od zavedení mýtného se situace dost zhoršila.

Kunratická spojka má sloužit k odvedení dopravy z obytné části. Když se ale ucpe, kličkují nám auta mezi domy. Máme zjištěno, že tranzitní doprava tu tvoří minimálně třetinu objemu. Komplikuje to pohyb chodců, jsou překračovány hlukové normy i rychlost. Jasně jsme žádali Ředitelství

silnic a dálnic o instalaci zákazů vjezdu už na dálnici a obchvatu. Naší žádosti jako by ale nerozuměli, nebo nechtěli rozumět,“ tvrdí starostka.

Jaká byla reakce ŘSD? „Dopravní značení je v pořádku, nikde nic nechybí,“ vyjadřuje se vedoucí odboru správy dálnic Jan Hoření. Že po něm nikdo nechce revizi současného stavu, ale instalaci nových zákazů, očividně nepochopil. Zabolí to o to víc, že Ředitelství silnic a dálnic je pověřeno správou mýtného systému a ziskovost by měla být v jeho zájmu. Jaká je tedy budoucnost řidičů v této lokalitě? Dál se vztekat v kolonách, jezdit v kolejích vymačkaných do asfaltu a plýtvat palivem i časem.

Dvoukilometrový úsek mezi Kunraticemi a Vestcem jsme projeli večer za dvě minuty, v zácpě za 25 minut!

svetmotoru

Nově otevřený úsek dálnice D3 mezi Táborem a Veselím na Lužnicí

Léta letoucí Jihočeši z Tábora, Sezimova Ústí, Plané nad Lužnicí a Soběslavi čekali na dálnici D3, která odvede nekonečné kolony aut z jejich měst. Letos se dočkali. Očekávaný úsek dálnice D3 už funguje. A co na to místní dopravci? „Naše firma pendluje dvěma kamiony dvakrát denně mezi Táborem a Českými Budějovicemi. Auta plní starší normu Euro 3, jedna cesta po novém 25 km dlouhém úseku dálnice D3 tedy vyjde na 160 Kč. Dvě

auta tam a zpátky stojí denně 640 Kč. Jezdíme stálou zakázku dvacet dní v měsíci, to máte hrubým odhadem 155 000 korun ročně,“ vysvětluje místní řidič, proč je šéf nutí dál používat pomalejší starou trasu přes zmíněné obce. Po pravdě – divíte se mu? Když není síly, která by v tom

zabránila, proč by neušetřil? Dokud úřady nenainstalují potřebné zákazové značení a nebudou důrazně a dlouhodobě dohlížet na jeho dodržování, není šance na změnu k lepšímu. Dál budete na jihu jen popojíždět a státu budou protékat peníze mezi prsty. Hrubým odhadem: tisíc kamionů denně,

dvacet dní v měsíci, levná emisní třída Euro 5 a máte to jen na krátké části dálnice D3 celých 24 milionů korun ročně, o které stát přijde. A to jsme hodně optimističtí.

svetmotoru

Kladruby na Tachovsku – úsek D5 mezi Borem a Plzní

V extrémním případě projede kamion bez koruny utracené za mýto z Prahy až na hraniční přechod v Rozvadově. Tuto zdlouhavou variantu podél dálnice D5 ale volí jen pár jedinců, kterým se úspora za mýto vyplatí víc než svižný dálniční let s nižší spotřebou. Najdeme zde ale úseky, kde se D5 objíždí ve velkém.

„Do půl roku od zavedení mýtného začala být situace velmi vážná. Těžká doprava raketově vzrostla,“ vyhrkla na nás bez přemýšlení starostka Kladrub Svatava Štěrbová. „Lidé se bojí o děti, když chodí do školy. Stěžují si na hluk i na to, že na domech praská zdivo,“ rozčiluje se. V Kladrubech vznikla petice, kterou chce vedení zaslat kompetentním úředníkům. Místní v ní žádají osazení zákazovými značkami. „Víme, že sami zákazové značky umisťovat nemůžeme. To může jen vlastník komunikace, tedy kraj. Jinde by to vyřešil dražší obchvat, kdežto u nás by opravdu stačil zákaz. Není důvod, aby kamiony jezdily přes město, když mohou využít dálniční tah,“ dozvídáme se. Už dříve se zdejší obyvatelé obrátili na kraj, policii i správce komunikace. Zjistili, že prý se problém vyřeší až po zpoplatnění některých úseků silnic druhých tříd. „Byl nám ukázán návrh,

který však v té době Kladruby vůbec nezahrnoval, na což jsme poukázali. Doufám, že v konečném návrhu budou,“ zmiňuje Štěrbová počátky boje o pár dopravních cedulí.

Světu motorů se provoz na náměstí tak strašný být nezdál – jen pět kamionů za hodinu. Starostka nás ale rychle vyvádí z omylu a přihazuje zajímavá čísla: „V roce 2011 jsme udělali měření v průběhu celého týdne a čísla se pohybovala od tří do pěti set padesáti kamionů denně.“ To znamená třiadvacet tiráků za hodinu.

„Já bydlím kousek pod náměstím. Nejhorší je to tady v noci od dvanácti do dvou. To tu lítá jeden kamion za druhým,“ potvrzuje místní senior.

svetmotoru

Ejpovice na Rokycansku – úsek D5 mezi Plzní a Berounem

Také v Ejpovicích nedá nákladní doprava lidem ani radnici spát. Hlavní silnice vede okrajem obce, kde je sice „jen“ sportovní areál a průmyslová zóna, ale hlukoměr by si tu „pošmákl“. Nemluvě o zápachu spálené nafty.

„Podle sčítání v roce 2012 projelo obcí ve všedních dnech až sedm tisíc vozidel, z toho tisíc nákladních aut a kamionů. O víkendu je provoz menší,“ vypočítává zdejší starostka Marie Šrailová a připomíná, že hovoříme o křižovatce dálničního přivaděče a vedlejší silnice z Rokycan do Plzně. „Přes křižovatku, která je nepřehledná a kde hlavní silnice odbočuje, chodí obyvatelé a hlavně děti na autobus. Kromě přechodů zde chybějí i chodníky, pro které tady není místo. Křížení je z hlediska chodců velmi nebezpečné,“ popisuje zdejší potíž. V územním plánu, který si nechal ejpovický obecní úřad zpracovat v roce 2004, se počítá s obchvatem. Na něj ale stát nemá peníze. Obec má navíc starosti s majiteli některých pozemků v přilehlé průmyslové zóně, které kamiony zásobují. Řešení? Stejné jako v Kladrubech – patřičné dopravní značení. „Už rok je v jednání umístění zákazových značek. Nyní jednáme na úrovni ministerstva dopravy, protože stát jako vlastník dálnic musí dát stanovisko a pak souhlas s umístěním. Cena potřebného projektu a umístění značek se uvádí ve statisících,“ vysvětluje situaci Šrailová.

Akční Holoubkov

S jiným řešením přišel starosta nedalekého Holoubkova. Ten se podle ejpovické starostky domnívá, že zákaz vjezdu pro kamiony v obcích, kde se křižují hlavní komunikace, je problematický. „Dává přednost zpoplatnění části silnice II/605. Určitě by podobné řešení uvítali i jinde,“ přidává starostka návod svého kolegy. Za hodinu napočítáme šedesát „kousků“ kamionů. Jednoho z řidičů naše počínání a focení zaujalo a neváhal zastavit. Výprask jsme nedostali, naopak se rozpovídal. „To víte, jsem nucený šetřit. Na jedné cestě z Berouna do Plzně a zpět ušetřím tři stovky. Obvykle to otáčím osmkrát za den dvacetkrát do měsíce. Denně ušetřím dva tisíce čtyři sta korun,“ vypočítává. Na jednom kamionu tak firma za rok uspoří více než

půl milionu korun! Opět pochopitelný důvod, proč dopravce nebere ohled na místní obyvatele ani řidiče.

svetmotoru

Autoři: Jiří Baborský a Josef Holek, Svět motorů