Rozblikáme Česko: Jízdní pruhy – Měníš pruh? (4. díl)
Blinkry nedáváme jen při odbočování nebo objíždění něčeho, ale taky při změně jízdního pruhu. To je opět známá věc, kterou ale v praxi řada řidičů nedělá.
Jeden vtipný zkušební komisař v Praze se po jízdě se žadatelem o řidičské oprávnění ptal: „Máte doma koupelnu?“ Trochu vynervovaný žák se zastyděl, že snad tím komisař chce naznačit, že dotyčný páchne a nemyje se. Pak ale série otázek pokračovala: „A máte tam teplou vodu? A umyvadlo? A čistíte si zuby?“ Tady už je žák zmatený, zda má něco nalepeného na zubech, nebo kde je problém. A komisař pokračuje: „A když si čistíte zuby, díváte se do zrcadla? Zkuste se dívat do zrcátka i při řízení.“
Krásně vypointovaná promluva, která zanechá v začínajícím řidiči jasný pokyn, že je třeba sledovat zrcátka. Bohužel zrcátka a taky blinkry někteří nepoužívají. S jistou dávkou ironie můžeme říct, že někteří zrcátka s blinkry odevzdávají u nájezdu na dálnici. Jak nás taková věc napadla? Opět jsou to zkušenosti z provozu.
Bezpečně a plynule
Je pondělí dopoledne a míříme po dálnici D3 na reportáž do Českých Budějovic. Užíváme si relativně nové dálnice a pozorujeme řidiče na úseku, kde se již brzy má začít jezdit 150 km/h. Silničáři tu právě montují značky, které umožní zvýšit rychlost dočasně na těch kýžených 150. To vítáme, proč nejet rychleji, když jde o rovný a přehledný úsek dálnice.
K dokonalosti tomu ale chybí právě ty dvě výše zmíněné věci. Aby se řidiči dívali do zrcátek a blikali. Pokud jedete v levém pruhu, a je jedno, jestli 110, 130, 150 nebo víc, a najednou vám tam někdo vjede, tak je to špatně. Přitom právě na dálnici by správné blikání zrychlilo provoz, možná víc než zvýšení maximální rychlosti na kousku trasy o 20 km/h.
Když rychle jedoucí řidič v levém pruhu už zdálky vidí, že osobní auto dojíždějící kamion v pravém pruhu bliká, může lehce zvolnit a nechat pomalejšího kolegu předjet. Doprava je tak plynulejší, bezpečnější a zároveň i ekologičtější, protože odpadne zbytečné brzdění a zrychlování. I tady na dálnici se můžeme bavit o tom, že bychom měli začít blikat přibližně pět sekund před manévrem. Dáme blinkr, koukneme do zrcátka, a když je cesta volná, předjíždíme. To samé pak platí, když se vracíme zpátky do pravého pruhu. To samozřejmě platí nejen na dálnici, ale všude na víceproudých komunikacích.
A pozor na nenamalované pruhy. Někde je silnice velmi široká, ale nejsou tam na zemi nakreslené žádné čáry. Pokud se však v rámci svého „pruhu“ pohybujeme doleva či doprava, ať už kvůli předjíždění či vyhýbání překážce, blikáme. Lepší je občas zablikat možná zbytečně než jednou kvůli neblikání způsobit nehodu. Nehledě na to, že když nebudeme přemýšlet, zda má či nemá blikání smysl, naučíme se používat směrovky vždy a všude, aniž bychom fi lozofovali o smyslu jejich užívání. To si můžeme nechat na debaty u piva.
Sex ve městě
Jedna marketingová poučka říká, že když se někde objeví slovo sex, tak to přitáhne pozornost. Abychom získali pozornost i pro tento článek, tak jsme se uchýlili k tomuto triku. Ale ne zcela bezmyšlenkovitě. Kdysi se někde na internetu objevil tak trochu vtipný průzkum, že muži, kteří častěji při řízení střídají jízdní pruhy, prý i častěji střídají partnerky. Na 100 % tomu věřit nelze, ale je pravda, že když jsme někdy jeli jako spolujezdci s nějakým proutníkem, kličkoval dotyčný z pruhu do pruhu někdy možná i zbytečně.
Ať už má řidič jakkoliv bohatý milostný život, při změně pruhu každopádně musí blikat. Ve městě je to ještě o to důležitější, že je možné využívat kterýkoliv pruh, není nutné jet vpravo jako mimo obec. Ne vždy asi tušíme, že budeme měnit pruh, pět sekund dopředu, ale vždy, když se rozhodneme, že přejedeme, měli bychom o tom dát vědět okolí blinkrem. Pak následuje pohled do zrcátek a nakonec můžeme změnit pruh.
Někdy člověk hledá ve městě nějakou odbočku, konkrétní adresu nebo místo na zaparkování. Ve chvíli, kdy najde hledaný objekt, rychle k němu zamíří. To je okamžik, kdy občas zapomeneme na celý svět, neblikáme, nekoukáme a chováme se jako neřízená střela. Správný postup přitom je zachovat chladnou hlavu, a pokud nestihneme zablikat, rozhlédnout se a pak odbočit či zajet do jiného pruhu nebo ke krajnici, pokračujeme dál a na vhodném místě se otočíme. Je to sice mrzení a zdržení, ale je to bezpečnější. A to znamená, že nás to může ochránit před problémy s řešením nehody.
Nejvíc pruhů
Pokud někomu nahání víc jízdních pruhů strach nebo nechce blikat při přejíždění, pak může volat: „Houstone, máme problém!“ Právě u texaského Houstonu na silnici I-10 u městečka Katy má tato komunikace celkem 26 pruhů. Počítány jsou oba směry. Nejvíc pruhů na světě najdeme na čínské expresní silnici G4 z Pekingu přes Hongkong do Macaa. Ta má „jen“ 20 pruhů na jízdu, ale u mýtnic se podle informací z internetu, které jsme na místě neověřovali, rozšiřuje a jejich počet stoupá na 50! Tady by to bez blinkrů byl sakra problém.
Vyhrazené pruhy
Kdo jede ve vyhrazeném jízdním pruhu, musí při opuštění tohoto pruhu blikat. Tam, kde končí pruh vyhrazený třeba pro autobusy, taxíky, cyklisty nebo v Praze i motocyklisty, musí uživatel tohoto pruhu dát znamení o změně směru jízdy. Možná si říkáte, že vás tohle nemusí zajímat, protože nepatříte k těm, kteří smějí vyhrazený pruh používat. Ale omyl. Všichni řidiči jsou povinni umožnit vozidlu, které jede ve vyhrazeném pruhu, ho opustit a zařadit se do provozu. Pokud tedy autobus v buspruhu nebo taxík ve vyhrazeném pruhu vyhodí blinkr, musíme my ostatní, nehledě na to, jestli jede zprava, zleva nebo odjinud, autobus nebo jiného uživatele pruhu pustit.
Partneři projektu
Zdroj: Svět Motorů
