Rozhovor s Martinem Macíkem ml.: Na Dakaru budu řídit poprvé

Na další ročník Rallye Dakar se chystá i nejmladší pilot ve startovním poli kamionů. Martin Macík mladší pokračuje v otcových stopách. Po dvou startech v roli navigátora se tentokrát posadí za volant…

Na Dakaru budete mezi kamioňáky nejmladší. Jak se těšíte?

Mám smíšené pocity, sice to pro mě bude už třetí ročník, ale první na pozici pilota. Ač jsem si to nemyslel, je to opravdu velký rozdíl. Mám za sebou zatím pouze dva evropské závody, takže zkušenosti na mé straně stát nebudou. Ale ano, těším se. Je to výzva, které se přece jen tak nepustím. Vím, že budu nejmladším pilotem kamionu ve startovním poli, určitě v celé české historii a možná i v historii Dakaru, o to víc ale budu bojovat!

Za volantem jste si vyzkoušel třeba letošní Baja Hungaria, a tuhle soutěž jste vyhrál. Jak těžké bylo přeorientovat se z pozice navigátora?

Moje první zkušenost přišla v červenci na Baja Spain, kde jsme skončili na 4. místě. Ve Španělsku jsem si uvědomil, co mě čeká a co vše budu muset podstoupit. V tu dobu jsem se rozhodl, že udělám vše pro to, abych se dostal na Dakar 2015. Následovala maďarská rallye, která se povedla i navzdory opravdu nepříjemnému počasí.

Přeorientování ale bylo rychlé, přiznám se, že jsem se po volantu ohlížel již od začátku závodění. Pozice navigátora a pilota nerad porovnávám, protože obě mají svá specifika. Řidit je fyzicky mnohem náročnější a zodpovědnější, jelikož mám ve svých rukou osud nejen auta, ale i posádky. Nicméně nebýt navigátora, nevím, kam jet.

Připadá vám jihoamerický Dakar náročnější nebo zajímavější než ten původní africký?

Osobně jsem africký Dakar nezažil, pouze jako fanoušek, ať už na místě nebo u televize. Z vyprávění a videí se ale rozdíly zdají malé. Jihoamerický Dakar bych hodnotil zajímavějším díky fanouškům, kteří se počítají v milionech. Zároveň se tu najde i naprostá pustina, poušť Atacama. To je peklo na zemi, kde nikdy neprší. Díky poslednímu ročníku, který se vrátil k tradiční délce trasy přes 10 000 km, můžeme říci, že i náročnost je velmi podobná, ale nesmíme zapomenout, že technika se za těch několik let vyvinula.

Jak vůbec vypadá příprava na podobně náročný etapový závod?

Rozdělil bych ji na dvě části, příprava techniky a člověka. Technika se vyvíjí celý rok, my ji testujeme nejen v Čechách, ale například v tuniské poušti, kam vyrážíme každý rok na přelomu května a června spolu s klienty, kteří se na trénink mohou vydat s námi. Zde jsou podmínky, které nejvíce připomínají samotný Dakar: písek, poušť, kamení... Tunisko je pro nás nejbližší destinací, kde něco podobného najdete. Dále testujeme před samotnými závody, jako jsou právě Baja Spain, Baja Hungaria nebo například Silk Way Rallye, která ale letos byla kvůli napjatým vztahům s Ruskem zrušena.

A příprava člověka? Nejdůležitější je sedět co nejvíce v kamionu a točit volantem. Každý kilometr je zkušenost, a pokud jsou závodní, o to lépe. Tělo si na zátěž zvyká a já sám se učím tak dlouho, dokud se s autem dokonale nesžiju. Další oblastí je fyzička, což je pro většinu asi náročnější. Za sebe ale můžu říci, že mě tenhle typ přípravy doslova chytil. Nově mám osobního trenéra, protože řídit kamion v soutěžním tempu extrémně bolí. Jen pro představu: šestkrát týdne fitko, 3-4krát běh a k tomu aspoň jednou týdně skočit za volant a zajezdit si v Sedlčanské kotlině.

Celá posádka tráví pohromadě několik týdnů. Nelezete si občas na nervy?

Ponorka je mrcha, ale my si s ní zatím vždy poradili. Je dobré si role rozdat před startem, a jelikož jsme chlapi, vždycky se nějak domluvíme. Můžu ale říci, že máme skvělý kolektiv, a i když jsme spolu po celý rok jak při přípravě auta, tak při tréninku, vládne zatím pohodová atmosféra.

Jak to vůbec vypadá na Dakaru mezi jednotlivými etapami?

Díky dlouhým přejezdům, tedy úsekům mezi bivakem a startem či cílem, nám moc času nezbývá. V kokpitu jsme zavření průměrně okolo deseti hodin denně, někdy i více, jinak odpočíváme v bivaku. Jediné volno máme ve dni odpočinku. To znamená, že v polovině celé soutěže máme jeden den

na regeneraci těl i strojů. Tehdy se poprvé můžeme pořádně podívat na soupeře a celé startovní pole, popovídat s ostatními týmy, okouknout, co se komu rozpadlo, případně relaxovat v prostorách pořadatele, kde se sem tam objeví i hezká hosteska. Nicméně toto je pouze pro silné povahy s pevnou vůlí, přece jen jste v tu dobu již dva týdny v obležení samých chlapů…

Máte ze soutěží nějaké vtipné historky?

Těch je spousta, ale člověk se většině z nich zasměje až po samotném závodě. Například loni: byla to už asi předposlední etapa, která měla kolem 600 závodních kilometrů. Týmoví kolegové nás ale uklidňovali, že celá trasa nakonec bude samá rovina. Trochu jsme v to doufali, ale opak byl pravdou. Můžu říci, že tehdy jsme si sáhli skutečně až na dno. Na konci, na dvou rovinkách téměř u cíle jsme pak spatřili nějaké postavy. Z bezpečnostních důvodů jsme zpomalili, a když jsme projížděli kolem, jeden z nás zbystřil a do interkomu zařval: „Hele, prsa. A zadek!“ A v tu chvíli už jsme všichni spatřili trojici téměř nahých slečen vystrkujících na nás své přednosti. To nám dodalo tolik energie, že bychom v pohodě zvládli dalších 200 km. Naneštěstí byl ale konec (smích).

Co říkáte na Silk Way Rallye? Pojedete ji někdy?

Mně osobně se tahle soutěž líbí, zajímavá krajina, trochu jiná než na Dakaru a po stránce navigace a řízení opravdu náročná. Bohužel to samé nemohu říci o Rusku jako takovém. Přejezd na místo je obtížnější a pohybovat se v autě v této zemi je poněkud svérázné. Pokud ale bude ještě někdy v budoucnu pokračovat, určitě nás tam uvidíte.

Kromě soutěžení také pracujete. Stíháte i nějakou zábavu?

Zábava, co to je? (úsměv) Není to jednoduché, dělám v cestovní kanceláři, do toho intenzivně trénuji. Vše se zatím dá skloubit, i když je to občas namáhavé, ale nepatřím mezi gaučové typy. Na zábavu bohužel tolik času nezbývá, ovšem s přáteli občas vyrazím, to se snažím dodržovat.

Čeho byste chtěl v příštích pěti deseti letech dosáhnout? A neláká vás vyzkoušet si i nějakou jinou motoristickou disciplínu?

Na to se mě zeptejte po nadcházejícím Dakaru. Teď mám nastavený tříletý plán. V příštím roce chceme pronajímat dva kamiony, abychom byli silnější a mohli si při startech lépe chránit záda. Rád bych si určitě vyzkoušel jinou disciplínu, ale hlavně jako trénink. A co bude dál, to se nechte překvapit.

Martin Macík mladší

Narozen 23. dubna 1989 v Benešově.

Již na první pohled sympaťák má soutěžení v krvi. Jeho otcem je zkušený pilot Martin Macík, jenž má na svém kontě například celkové 4. místo z jihoamerického Dakaru 2010. Syn by rád na tento úspěch navázal. Jeho premiérová sezona za volantem liazu je zatím korunována první příčkou v Baja Hungaria 2014. Největší výzva ho ovšem čeká začátkem ledna příštího roku, kdy se poprvé postaví na start Rallye Dakar.

Liaz Race 1

Speciál Liaz Race Dakar je již 5. generací závodního speciálu z dílen sedlčanské stáje KM Racing. Jednotka CAT C13 disponuje výkonem 700 kW a točivým momentem 4000 N.m. Hnací síla je přenášena na všechna kola skrze šestnáctistupňovou přímo řazenou převodovku ZF. Spotřeba 8600 kg těžkého kamionu se pohybuje okolo 50 l na 100 km, nádrž pojme až 900 litrů paliva. Maximální rychlost je omezena na 140 km/h.