Spolujízda na vlastní kůži: Jako cesta se známým

Je krátce před polednem a na parkovišti v obchodní zóně pražského Zličína vyhlížíme svoji řidičku. Poveze nás do Plzně v takzvané spolujízdě – stanou se z nás pasažéři, kteří za domluvenou cestu zaplatí. Na čas u nás zastavuje bílý třídveřový Volkswagen Polo 1.2, za jehož volantem sedí studentka pátého ročníku Policejní akademie Šárka Mintuchová. Ze zadního sedadla vykukuje její přítel Petr Šenfeld. „Když vezu neznámého člověka, mám ho tu jako garde,“ vysvětluje s úsměvem. Rychle nastupujeme a v 12.03 už frčíme po výpadovce k D5.

Bude to fenomén?

Spolujízda, tedy vlastně přibrání spolucestujícího do auta za peníze, je variantou autostopu. Řidič má navíc jistotu, že se s ním pasažér podělí o náklady na cestu. Spolujezdec zase ví, kde a v kolik hodin ho bude řidič čekat, navíc ho to vyjde levněji než jakákoli veřejná doprava. Ve větším se u nás spolujízda provozuje asi pět let. Má velký okruh příznivců, především mezi mladými. Poskytovatelé i zájemci o svezení se o sobě dozvídají buď na facebooku, nebo na speciálních zprostředkovatelských serverech, jako je Jízdomat. To je i případ naší řidičky Šárky. „Spolujízdu znám už téměř pět let. Objevila jsem ji, když jsem začala v Praze studovat a řešila, jak se co nejlevněji dostat z domova v Písku do školy a zpět,“ říká. Začala tedy sdílet facebookový profil, který právě tuto trasu nabízí. Rychle našla okruh známých, s nimiž jezdí jako řidič nebo spolujezdec. A když má cestu jinam, nabídne spolujízdu na zprostředkovacím serveru. Tady se prostě zaregistruje na určitý čas, kdy chce vyjet, a místo, kde bude nabírat případné zájemce. To je i případ Jana Krauskopfa z Plané u Mariánských Lázní, dalšího řidiče, který nerad jezdí sám. „Ke spolujízdě mě loni v říjnu přivedla známá a zalíbilo se mi to. Seznámím se s dalšími lidmi. A popovídám si,“ dodává.

Každá kačka dobrá

„Spolujízda je pohodlí, když se vezu, a peníze navíc, když jsem za volantem a někdo jede se mnou,“ popisuje Šárka. Atraktivní bruneta řídí jistě, s přehledem, a tak ji dál zpovídáme: Jak se cena za spolujízdu určuje? „Vychází se z obvyklé taxy na trase. Vždy je o dvacet třicet korun levnější než autobus,“ říká.

Ne na všechny nabízené jízdy se někdo přihlásí. „Řidiči a potenciální zájemci o svezení se domluví tak na třetině až čtvrtině případů,“ říká mluvčí Jízdomatu Martina Čmielová. „Když se dohodneme, potvrdíme si čas, místo a cenu, kterou mi zaplatí,“ potvrzuje naše řidička.

Je třeba se bát?

To už jsme za Berounem. A co neznámí spolujezdci? „Oťuknu je na serveru nebo facebooku, jestli s nimi mají zkušenost,“ říká. A když nic nezjistí? „Většinou jedu s přítelem. Když to nejde jinak, cestou hlásím, že jsem pasažéra nabrala a kde právě jsme,“ vysvětluje. K cestujícím je tolerantní, ale nedovoluje pití. „Chápu, že si chce někdo dát pivko po jídle, ale v autě mi to nepřipadá vhodné. A tvrdý alkohol už vůbec.“ Striktně je také proti kouření: „Když je to hodně silný kuřák, zastavím mu na odpočívadle, ale cigaretový kouř ve voze nechci.“

Bilance

Míjíme odbočku z D5 do Plzně. „Spolujízda mě baví, a přestože svezu desítky lidí ročně, nikdy jsem problém neměla,“ tvrdí. Když se s někým domluvila, byl na místě, pokaždé odjížděli včas, dostala zaplaceno, kolik si řekla. A co dělá s vybranými penězi? „Jdou do auta, koupím třeba směs do ostřikovačů. Nebo dálniční kupon,“ říká.

Určitě se jí ale na spolujízdě i něco nelíbí. „Jednou jsem byla spolujezdec, řidič na setkání dorazil s velkým zpožděním. Celou cestu do Brna jsme ho doháněli. Šofér se ani neomluvil,“ hodnotí kaňku Šárka Mintuchová. Negativa vidí i hendikepovaný Krauskopf. „Naštve mě spolujezdec, který cestu nakonec nenastoupí, a neuzná za vhodné se mi ozvat. To je nefér,“ svěřuje se. „Jinak se pasažéři chovají normálně. Jen je překvapí, že jsem vozíčkář. Okukují čistě manuální ovládání auta a skládání vozíku do něj,“ uzavírá.

To už v mírném provozu sjíždíme v Plzni ke stadionu ve Štruncových sadech. Je 12.55 a jsme v cíli cesty. Zaplatili jsme 70 korun – a máme jasno. Spolujízda by nás taky bavila.

Kolik se platí

Internetoví zprostředkovatelé jako Jízdomat.cz i šoféři komunikující přes facebook za vyvěšení nabídky nic neúčtují. Cesta se hradí částkou určenou řidičem, nebo vzájemně domluvenou s cestujícím. Platit lze předem na účet či před nástupem do auta, nejčastěji ale až při vysedání. Na internetu

jsou u konkrétních tras obvyklé ceny, které respektují ostatní poskytovatelé. Pokud by byly vyšší, na jízdu by se nikdo nepřihlásil.

Bezpečí při jízdě

Pokud by se spolujezdec choval tak, že by to řidiče obtěžovalo, má právo jej z vozu vykázat. Takový pasažér je pak nucen vystoupit například na čerpací stanici nebo v obci. Obvykle se pak šofér se špatnou zkušeností s pasažérem svěří ostatním na serveru nebo facebooku, že byl při cestě problém.

Co když vznikne škoda

Poskytovatel spolujízdy a zájemce o ni mezi sebou ústně uzavírají smlouvu o přepravě osob podle Občanského zákoníku. Pokud škodu způsobí zájemce o spolujízdu, používají se obecná ustanovení Občanského zákoníku o škodě. V případě, že by při spolujízdě došlo k trestnému činu, řešil by se podle trestního zákoníku.

A v případě nehody?

Kdyby došlo ke karambolu, je to obdobné, jako když vezmete do auta stopaře nebo kamarády. Případné škody se řeší z povinného ručení řidiče. Z něj se uhradí provozem způsobená škoda každému poškozenému, tedy i spolujezdci. Ať už na zdraví nebo usmrcením, nebo vzniklá poškozením, zničením nebo ztrátou věci, či jejím odcizením, ale třeba i ušlý zisk.

Jaká lze vzít zavazadla?

Do auta lze při spolujízdě vzít všechno, co se tam rozměrově a váhově vejde – pravidla, co se smí a co nesmí naložit, určuje vždy řidič. Může povolit či odmítnout převoz psa nebo kočky či jiného miláčka, velkoobjemových nebo těžkých předmětů, ale i třeba zbraní nebo chemikálií.

Když jste spolujezdci

• Nechte si ukázat doklad o zaplacení povinného ručení.
• Zjišťujte si o řidiči reference buď na serveru zprostředkovatele, nebo na facebooku.