Techno Classica 2013: fotoreportáž

Zatímco příznivci těch nejnovějších vozů mají svůj automobilový svátek hned dvakrát ročně - na jaře v Ženevě a na podzim v Paříži nebo Frankfurtu, obdivovatelé klasických automobilů si užívají bohaté automobilové jaro. Po obrovské výstavě Retro Mobile v Paříži následuje v našich končinách asi známější Techno Classica.

I za ní je třeba se vypravit do daleka, probíhá ve stejném areálu výstaviště v Essenu, jako tuningová akce Essen Motor Show, což znamená, že v autě strávíte při odjezdu z Prahy v lepším případě šest a půl hodiny, ani pak ale nemáte vyhráno. Oproti Essen Motor Show má veřejnost o Techno Classica nesrovnatelně zájem a po martyriu uzavírek, snížení rychlosti až na 80 km/h a hustého provozu na německých dálnicích, mnohokrát okořeněného obávanými "stau", je ještě třeba najít místo k parkování.

Rozhodně se nedá říci, že by bylo v okolí výstaviště málo parkovišť, už po ránu (výstava otevírá v 9 hodin) jsou ale nacpaná k prasknutí a to v řadě případů lepšími kousky, než jsou k vidění v areálu výstaviště. Je tedy asi lepší nepokoušet štěstí a zastavit na záchytných parkovištích na kraji města a nechat se na místo dovézt autobusem. My měli víc štěstí, než rozumu - prokousali jsme se až do centra města a zaparkovali kousek od stanice metra, tři zastávky od výstaviště. Pak už stačilo koupit jen lístek za 1,5 eura.

Pokud jde o výstavu samotnou, ta se jen velmi těžko popisuje, nejlepší je prostě zažít ji na vlastní kůži. Její atmosféra je totiž naprosto neopakovatelná. Po vzoru klasických autosalonů nechybí stánky jednotlivých automobilek, které ovšem vystavují klenoty ze svých muzejních sbírek, nezřídka doplněné o podobné vozy novější nebo dokonce i aktuální.

Takto se můžete pokochat značkami koncernu Volkswagen, kterým patřila celá jedna hala a v těsném sousedství tak stály historické škodovky, bentleye, porsche i lamborghini, o audinách a volkswagenech nemluvě. Vystavovalo ale také BMW, Mercedes, Ford, Alfa Romeo, Fiat a další automobilky s bohatou historií. Tím nejdůležitěší na Techno Classica jsou ale stánky firem, specializujících se na prodej klasických automobilů. Většina aut tak má za oknem cedulku, kde je kromě základních informací i autě i cenovka.

Na místo jsem dorazil v pátek, tedy ve druhý den konání výstavy a spousta exponátů už byla opatřena nápisem Sold, v řadě případů šlo i o vozy s cenovkou kolem 180.000 euro. Ostatně není divu, když pominu tu část návštěvníků, kteří byli stejně jako já obtěžkáni fotoaparátem, případně igelitkami s plakáty a prospekty, dost významnou část pomalu tekoucího davu tvořili elegáni s perfektními účesy, šálami kolem krku a hodinkami v ceně slušného rodinného domu, kteří určitě neodrazili na čumendu.

Nešlo ovšem jen o dostaveníčko milionářů. Spoustu lidí byste našli i kolem stánků, připomínajících blešák na Kolbence - na prodej byly světlomety, masky chladiče v různých stupních rozkladu, kličky dveří, sedadla, zkrátka téměř všechno, co je k údržbě, případně renovaci auta třeba. Když už je řeč o renovacích - nemohli chybět ani profesionálové z tohoto oboru, pořídit byste ale mohli i krytý přívěs nebo garážovou techniku.

Podle očekávání převažovala nabídka německých klasiků. Snad nepočetnější zastoupenou značkou bylo Porsche, následované Mercedesem, druhou nejsilnější zemí byla rozhodně Velká Británie se svými MG, Triumphy, Austiny, ale pochopitelně i Jaguary a Aston Martiny. Třetí příčka určitě patřila Itálii a to zejména díky značce Ferrari, objevilo se ale i pár maserati a lamborghini. Překvapivě hodně bylo k vidění také Citroënů, ovšem relativně, francouzských a amerických vozů zde mnoho nebylo. Nijak silné zastoupení nemělo ani Česko, sem-tam ale bylo možné narazit na vozy Tatra.

Více než spousta dalších písmenek vám snad řekne následující fotogalerie. Bohužel stejně jako v případě Essen Motor Show jsou zde zoufalé podmínky pro fotografování, v tomto případě dokonce ještě o kus horší, takže omluvte převažující nevalnou kvalitu snímků. Možná o to víc vás nalákám, abyste si tu automobilovou nádheru napřesrok zajeli prohlédnout osobně.

Foto: autor a Pavel Vraný