TEST Cadillac CTS: Američan s evropským pasem (test)

Kdo z automobilových nadšenců by neznal značku Cadillac? Vždy byla synonymem nám vzdáleného luxusu a výjimečnosti a drtivá část evropské populace zná toto jméno jen z filmů, kde obří silniční křižníky umocňovaly filmové scény. Pokud se dnes běžného řidiče zeptáte, co si představuje pod značkou Cadillac, tak se vesměs dozvíte něco o Pomádě, růžovém autě, obřích křídlech na zadních blatnících, a to vše ještě podtrženo spotřebou paliva v desítkách litrů na sto. To, že Cadillac existuje již přes 100 let, je jedním z leaderů nových technologií a hlavně vyrábí vozy i dnes, to už ví jen hrstka fandů.

Proto jsme dnes obzvláště hrdí na to, že vám můžeme detailně představit první model ze současné modelové řady. Tím je zatím nejmenší Cadillac CTS (Compact Touring Sedan), který má zaujmout mladší zákaznickou klientelu, která dává přednost aktivnímu řízení, radosti z jízdy a současně chce mít vůz pro denní ježdění odpovídající jeho společenskému postavení.

Více Němec než Američan

Cadillac se již několikrát pokoušel ohrozit dominantní postavení Mercedesu a BMW na poli kompaktních sedanů jako je MB třídy C či BMW řady 3. Nikdy se to však nepovedlo, a to z mnoha různých důvodů. Až nyní se automobilka rozhodla pro vývoj zcela nového modelu na zelené louce, který nebude jen okopírovaný koncernový model. Výsledkem se stal CTS, který po faktické stránce je více vůz německý, než vůz americký. Veškeré testování a kompletní odladění probíhalo u našich západních sousedů, dokonce některé komponenty mají svůj původ v Německu. Jak se tedy CTS povedlo a jaké jsou jeho kvality z pohledu evropského zákazníka ?

Na CTS zaujme jako první už celkový vzhled. Designérský sloh Cadillacu Art & Science (umění a věda) si nelze s žádným jiným autem splést, ani na jediném detailu nenajdeme něco, čím se Cadillac inspiroval u konkurence. Soubor ostře řezaných hran, zlomené mřížky chladiče, mohutných blatníků a dalších propůjčuje velmi svalnaté rysy se silně sportovním dojmem. První dojem je tedy pozitivní, a už tento první dojem je zárukou, že automobil vybočuje z toho, co máme zakódováno o amerikách obecně.

Účel má přednost

Interiér je ryze evropský a přísně účelný. Žádnou neúčelnost či luxus v americkém pojetí zde hledat nemůžeme, vše je podřízeno řidiči a ergonomii. Multifunkční tříramenný volant, přehledné přístrojové ukazatele s elektroluministečním podsvícením v bílé barvě, k řidiči natočená střední část přístrojového panelu s ovladači audio systému, palubního počítače a duální klimatizace, popřípadě dotykového LCD displeje s DVD navigací a DVD přehrávačem, pokud je objednán v rámci příplatkové výbavy.

Co je ovšem na interiéru zcela ojedinělé a popravdě řečeno bych nikdy nečekal, že to najdu zrovna v americkém autě, je příkladná a zatím nejlepší mnou poznaná ergonomie. Všechny ovladače, všechna tlačítka jsou přesně tam, kde řidič potřebuje a hlavně jsou lehce dostupná. Příkladem je dolní ovládací panel klimatizace, většina tlačítek je dosažitelná jen natažením prstu z řadící páky, a to i u nás tolik potřebného tlačítka pro vnitřní cirkulaci (pro stisk není vůbec nutné sundávat ruku z řadící páky).

Ovladač rádia je v zorném poli a díky natočení k řidiči je displej vždy čitelný a to i za silného slunečního svitu. Tlačítka audio systému mají ideální velikost a odsazení, takže při jakékoliv rychlosti nemusíte nic složitě nahmatávat či opakovat stisk. Skutečně tady je vidět dobrý kus práce návrhářů. Ale i když jen takto by to bylo velmi dobré, tak Cadillac šel v ergonomii ještě dále a nechá uživatele změnit ergonomii k obrazu svému. Proto ve voze najdete celkem 8 multifunkčních tlačítek, k nimž můžete přiřadit více méně libovolnou funkci.

Dvě tlačítka na volantu označená jako 1 a 3 se nastavila na ovládání posunu frekvence rádia, další dvě 2 a 4 na změnu nastavení teploty klimatizace, ale přiřazení funkce v podstatě závisí jen na fantazii uživatele (a možnostech nabídky palubního počítače). Stejným způsobem můžete nastavit i další 4 tlačítka na straně horního displeje na středové části palubní desky, toho se využilo pro nastavení samostatného tlačítka na volbu TA (dopravní zpravodajství) a volby kontroly trakce TCS, které se jinak u Cadillacu nachází tradičně ve schránce před spolujezdcem.

Tyto ergonomické žně podtrhuje otočný ovladač ve stylu Blaupunkt na volantu ovlivňující hlasitost rádia a dosažitelný jen lehkým posunem palce a dále zatím nejlepší boční zpětná zrcátka, které jako by ani neznaly mrtvý úhel. Za pochvalu stojí také viditelnost do všech stran. I když interiér není zpočátku nijak zásadně pohledný a černé plasty bez fantazie silně připomínají stejnou kreativní nouzi jako u BMW, je to interiér kvalitní a účelný. Plasty jsou měkké a silné, na povrchu mají místo tradiční textury „přirodní kůže“ texturu vroubkatou.

Jedinou výtku mám k rámečku středové konzoly, kde je plast neměkčený a bez textury. Celkově interiér působí bytelně, solidně a za celých 5.000 km jedinkrát nevrznul. Kritizovat si dovolím jakousi „pohledovou chudost,“ alespoň v lepší výbavě by určitě interiér snesl pár lištiček z leštěného hliníku. Útěchou může být snad lepší výbava, kde je interiér obohacen o dřevěné prvky a to včetně volantu v provedení kůže/dřevo. Ohodnotit interiér můžeme tedy jako příkladně funkční, ale na Cadillac chudý.

Boháč i v základu

Testovaný vůz měl nejnižší výbavu, která se oficiálně nabízí, ale i tak se nedalo říci, že to byl vůz nedostatečně vybaven, spíše naopak. Základní provedení obsahuje více méně všechno, co středně náročný řidič potřebuje ke svému pohodlí. Šestiválcový motor, kompletní elektrickou výbavu včetně elektrické sedačky řidiče a elektricky sklopných zrcátek, palubní počítač, elektrochromatické zpětné zrcátko, kožený volant a řadící páku, více jak dostatečně hrající audio soustavu s CD, digitální duální klimatizaci, sklopná zadní sedadla, alarm s DO, 16palcová hliníková kola, tempomat, ABS s TCS a StabiliTrack (ESP), 6 airbagů, nebo rozpoznání řidiče dle klíčku.

Výbavy je tedy požehnaně a již základní výbava „Comfort“ se dá označit za výbavu dostatečnou. Pro náročnější jsou k dispozici další obvyklé příplatkové položky jako xenonové světlomety, kožené čalounění, DVD navigace, 5stupňová automatická převodovka se sekvenčním řazením a další. Méně obvyklé je, že se většina výbav objednává s provedením vozu tj. Comfort, Elegance nebo Sport Luxury. Nezávisle si lze objednat jen některou výbavu jako je navigace, střešní okno, metalický lak či 6stupňovou manuální 5stupňovou automatickou převodovkou.

Sestavení je poměrně rozumné a nemělo by vadit, jediným problémem se stávají xenonové světlomety, které jsou sice standardní pro provedení Sport Luxury, ale do žádné jiné si je nedáte ani za příplatek, což Evropanům bude nejspíše vadit. Na druhou stranu přední světlomety s nejmodernější konstrukcí čoček svítí více jak dobře a z pohledu bezpečnosti o nic řidič nepřijde. Z pohledu image je to pochopitelně zbytečné zaváhání a z pohledu Cadillacu nepochopení evropského trhu.

Vše, co bylo ve voze, fungovalo bezchybně. Základní audio se 7 repro úspěšně otřásalo vozem, jedinou výjimkou, která nefungovala jako obvykle, byla klimatizace. Za celou mou řidičskou praxi jsem se nesetkal s tak výkonnou klimatizací jako v Cadillacu CTS. To, že klimatizace chladí, je obvyklé, ale pokud se neobezřetně odvážíte v Cadillacu nastavit teplotu nižší jak 18°C, a to i za tropického vedra, může se velmi rychlé stát, že vás bude již po pár minutách vysekávat z ledu záchranný tým nejbližšího hasičského záchranného sboru.

Takhle klimatizace je totiž zcela bezkonkurenční, chladí ihned a to velmi intenzivně. Ideální nastavení je 23°C, kdy je v autě příjemný chládek a klimatizace si jen tak otáčí větrákem na nejpomalejší chod. V případě, že jste ve voze sami, stačí vypnout druhou zónu a klimatizace se pak chová jako klimatizace jednozónová. Tím odpadne dvojí nastavování teploty, protože z druhé strany obvykle vždy táhne. Poměrně vychytralé řešení, poprvé uplatněno u Opel Omega (v USA prodávaná jako Cadillac Catera). Ostatní výbava funguje dle očekávání.

Mistr zatáček

Námi testovaný model CTS byl ještě ze starého modelového roku vybaven motorem V6 2.6 litru a manuální 5stupňovou převodovkou. Je nutné upozornit, že tuto konfiguraci dnes již není možné objednat a za stejnou cenu dostanete již 2.8 V6 VVT (proměnlivé časování ventilů) a manuální šestistupňovou převodovku. Protože by nebylo fér popisovat něco, co už vlastně neexistuje, zaměřím se z větší části na samotnou charakteristiku vozu.

Už při prvních metrech jízdy je zcela jasně cítit, že tohle auto má s amerikou společný jen název. Auto je velmi tuhé, komunikativní, citlivé na řízení a rozhodně je přesný opak toho, co se obvykle nazývá plavná limuzína. Spojka vyžaduje několik kilometrů cviku, volant je tlustý a potřebuje větší sílu, brzdy potom silnější nohu. Pokud by se měla charakteristika CTS popsat jednou větou, tak jako evropské auto střední třídy se sport paketem. Je to auto, které si samo říká o rychlé průjezdy zatáčkou, těší se na okresní silnice a celkově je zábava s ním jezdit mimo hlavní tahy.

Zadní náhon a diferenciál s omezenou svorností dávají jízdě na jistotě a čitelnosti, tuhý podvozek zabraňuje nervóznímu chování a co je hlavní, CTS má výraznou přetáčivou charakteristiku. U zkušenějších řidičů dokáží ostřejší výjezdy ze zatáček vykouzlit na tváři jeden úsměv za druhým. Proti polem je jízda na dálnicích. Trochu se zdá, že se Cadillac snažil za každou cenu vytvořit takové auto, o kterém nikdo nemůže říci, že nezatáčí, ale na jízdu na rovném úseku už tolik nemyslel.

Při běžné jízdě, kdy se chcete jen komfortně přemístit z místa A do místo B, je CTS možná až příliš tuhé, ale v tomto případě jde jen o zvyk (k Lancer Evo či Speedsteru to má skutečně naštěstí ještě velmi daleko). Na dálnicích se chová CTS příkladně do rychlosti 180 km/h, což je i rychlost, která se dá s motorem 2.6 l označit za rychlost maximální. Auto se chová příkladně, motor není nepříjemně slyšet a aerodynamický hluk je na snesitelné úrovni. Nad 200 km/h se již nedá jízda označit za jízdu jistou a auto začne být mírně nervózní.

Tato nervozita postupně stoupá se zvyšující se rychlostí, v rychlost maximální 235 km/h, kde omezovač auto zastaví s varovným hlášením „Maximum speed – fuel cut off,“ se již řidič musí na jízdu soustředit více než u německé konkurence a rozhodně není doporučeno auto řídit v této rychlost jedinou rukou, což kupříkladu u MB třídy C lze zcela jednoduše. Zkrátka stabilita ve vysoké rychlosti na dálnici CTS chybí a dle pozorování bych to přisoudil aerodynamice. Je obecně známo, že kupříkladu moderní Mercedes má vyšší stabilitu a jistotu řízení ve 160 km/h než ve 110 km/h, a to díky přítlaku, který si vyvíjí přesně navrženým tvarem podvozku.

K tomu slouží kompletní zakrytí podlahy od předního spoileru až po zadní nárazník, stejným způsobem funguji i další konkurenti z Evropy. Cadillac, který z pochopitelných důvodů nemá z evropského pojetí jízdy ještě takové zkušenosti, se sice snažil o kvality mimo rovné silnice, ale rychlou jízdu na dálnici ještě dostatečně neodladil. Stačí se podívat na podvozek a už jen odkrytý motorový prostor dává tušení, že tady se přítlak vytvořit nemůže. Každopádně auto není ve vysokých rychlostech nestabilní, jen v této disciplíně nestačí na současné evropské konkurenty. Obecně by se stabilita ve vysoké rychlosti dala přirovnat kupříkladu k Opel Omega.

Brzdy bez chybičky

Brzdy jsou další věcí, která u amerického auta bude zajímat. Americká auta vždy trpěla poddimenzovanými brzdami kvůli stylu jízdy v USA, neboť rychlost 140 km/h je již dobrým příběhem pro dlouhé zimní večery u krbu. Naštěstí nejmenší možná kola pro CTS jsou 16palcová protože brzdy vyplňují prakticky celý 16palcový disk předních kol a již velikost samotných brzdičů dává jasně najevo svůj potencionál. V prvních chvílích se zdá, že auto nebrzdí nijak zásadně výjimečně, ale to je dáno sportovnějším charakterem pedálu, který vyžaduje tvrdší sešlápnutí. Díky tomu můžete brzdný účinek dobře dávkovat, pedál se navíc nelepí na botu jako u jiných vozů s měkkým chodem pedálu.

Účinek brzd zcela odpovídá charakteru vozu a potenciálu motoru, brzdy nejsou ostré, dokáží být komfortní, ale i ryze sportovní. Není nic, co by se dalo brzdám vytknout. V testovaném voze byl motor 2.6 V6 (133Kw) spolu s pětistupňovou manuální převodovkou. Charakteristika motoru je ryze evropská, hlavní tah a použitelnost otáček začínal od 3.000 otáček, pro svižnější jízdu bylo tedy potřeba motor často vytáčet, čímž bohužel trpěl komfort, protože agregát byl hlučnější, než se v této třídě očekává. Kultivovanost by se proto dala označit jako průměrná.

Zde se nejednalo o špatný motor, ale bylo na něm cítit, že je to jistě starší koncernová záležitost (pravděpodobně 2.6 litru z omegy) určená speciálně pro evropské klienty lačnící po menších objemech (US verze používá pouze 3.6 V6 VVT). Bylo cítit, že aby CTS ukázalo veškerý svůj potencionál, chtělo by to více výkonu. Každopádně i tak se jedná o auto svižnější než většina vozů na českých silnicích s maximální rychlosti 235 km/h (na rychloměru), s dostatečnou aktivní bezpečností při předjíždění a dostatečným výkonem pro běžné ježdění ve svižnějším tempu.

A to vše za příznivé spotřeby kolem 10-11 litrů benzínu, což se dá označit za velmi dobré. Při předepsaných rychlostech pak spotřeba klesá na hranici 8-9 litrů. Převodovka byla přesně taková, jaká by měla být, přesné řazení bez vibrací či hluku, řadicí páka se sportovním vzhledem a dobrým úchopem minimalizující sklouznutí dlaně a i v této základní výbavě vyvedena v koženém provedení, s hliníkovou vrchní částí.

Důstojný konkurent

Cadillac CTS je konkurence pro BMW řady 3, pro Mercedes třídy C a Audi A4. Za částku investovanou do Cadillacu dostanete oproti konkurenci prostorné auto stejných rozměrů jako je Mercedes třídy E, BMW 5 či AUDI A6, k tomu bohatou základní výbavu korunovanou „základní motorizací“ o výkonu 158 kW a šestistupňovou převodovku. Další podstatnou výhodou je spolehlivost vozů Cadillac, aktuálně hodnocena dle J.D.Power 5. místem (1. Lexus, 2. Porsche, 3. Lincoln, 4. Buick, 5. Cadillac). Cadillac CTS má tedy co nabídnout a je plně konkurenceschopnou alternativou pro zavedené evropské značky. Nemá žádná výrazná negativa a nyní spolu s oficiálním importérem A. Charouz Motors s.r.o. nesoucí veškeré záruky, asistenční služby a autorizovaný servis, nejsou již žádné překážky pro případné zájemce.