Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

24 hodin Opel: výsledky akce

Libor Zezulka
Diskuze (55)
Na slevy láká české zákazníky mnoho automobilek. Opel se rozhodl nabídnout výrazné slevy po dobu 24 hodin. Vyplatilo se mu to?

Rok 2005 odstartoval akčními nabídkami. Většina automobilek oznámila výrazné snížení cen v očekávání nových zákazníků a zlepšení prodejních čísel. Lednové statistiky ukázaly na mírný růst, ochotu Čechů nakupovat nová auta bohužel nepotvrdila čísla únorová. Opel zůstal zpočátku stranou zlevňování a teprve v březnu přispěchal s netradiční marketingovou akcí.

Pod názvem 24 hodin Opel nabídnul akční slevy v netradičním formátu. Nového vozu chtivý zákazníci mohli v autosalonech Opel získat slevy od 40 do 300 tisíc Kč, ovšem pouze v rozmezí 24 hodin. Akce začala v pátek 11. března ve 12 hodin a skončila v sobotu 12. března ve 12 hodin. Po úspěšném pátku, kdy se prodalo 475 vozů, následovala klidná noc i sobota. Závěrečný účet stanovili čeští zákazníci na 540 automobilů.

Libor Zezulka
Diskuze (55)
18. 3. 2005 20:47
Re: Nechci slevu zadarmo
jinak se to přece ani vnímat nedá. Jsem rád, že jsme si vyjasnili tyhle jasné věci.
13. 3. 2005 15:11
Re: Nechci slevu zadarmo
Yaroukhu, já jsem snad taky "z nás" a přitom jsem už několikrát měnil občanku. Já myslím, že z nás, to je z těch, co občas myslej i na jiný věci než auta, co?
13. 3. 2005 14:17
Re: Nechci slevu zadarmo
mám načteno, ne najeto, a podvozek Focusu je prej špica. Teď to potvrzuješ. Tak ho pořádně prožeň.
13. 3. 2005 14:14
Re: Nechci slevu zadarmo
Ano, to máš pravdu.
13. 3. 2005 11:11
Nechci slevu zadarmo
Kdyby Opel udělal větší slevu, prodal by těch aut víc. To je pro mně prostituce, na kterou bych pro svou hrdost nikdy nepřistoupil. Odjíždět z prodejny, že sice nemám auto svého srdce, ale ušetřil jsem 12 tisíc je něco šíleného. Auto kupuji zásadně tak, že, když nastane doba, a ta nastává po 150 ujetejch tisících, vím v ten čas přesně, co mám koupit. BuĎto přidám větší kufr, když v mezidobí porodí (má žena), nebo uberu dveře, to když mě (opět má žena) vyhodí s kufrem plnejch prospektů aut za dveře. Miluji chvíli, kdy vcházím do prodejny. Sednu si do křesílka, objednám kávu, vyndám z tašky výpis extras a začně se ten překrásný okamžik objednání. Na výzvu, že musím zaplatit zálohu se podívám vteřinu prodavači do očí a klidným tónem ho umravním. Zálohu neplatím nikdy. Když tedy dáme dohromady mé požadavky, já dopíjím kápu, prodavač mi tichým hlasem sdělí výslednou cenu. Tehdy pozvedám šálek, dopíjím poslední lok, přitom upřeně hledím prodavači do očí, pokládám šálek a pokládám otázku - kolik bude činit sleva. Nehnu brvou, to mně naučilo pár dobrejch filmů z produkce "daleko od Moskvy". Ješte se mi nestalo, že by prodavač neodpověděl do tří vteřin. Jsou to vykuci. Nechci o slevách číst v novinách. Slevu si vybojovávám sám. Leasing mě nechává chladným. Jezdím zádadně svým vozidlem. Takhle tedy kupuji auta. Mám známého, a ten mi často a rád vypráví, jak obrovsky nevýhodná a v podstatě racionálně nesmyslná je investice do auta. Při posledních slovech se jde vždy vyklonit z okna (takový rituál) a dodává - člověče, už se mi zase někdo motá kolem toho mýho Porsche Cayenne turbo. Já se usmívám... vím o něm své... Teda o tom Porschi. Vlastně o obou. Těch 150tisíc nalítávám za tři roky.