Alkohol za volantem: Když chce metla řídit

O tom, že jsou Češi náruživí pijani, pochybuje málokdo. A potvrzují to i statistiky. V tuzemsku se průměrně spotřebuje 9,2 litru čistého alkoholu na osobu ročně!

Ještě horší než tahle čísla je skutečnost, že neubývá těch, kteří si dovolí pod vlivem řídit. Vždyť za rok 2014 stoupl počet mrtvých opilců za volantem o 27 %.

Přes promile? Až 80 %

Odborníci bijí na poplach i letos: neubývá především těch nejopilejších! Řidiči, kteří měli v krvi přes 1,5 promile, zavinili jen za první pololetí 1204 karambolů, při nichž zemřelo jedenáct osob.

„Počty těch, kteří pod vlivem alkoholu způsobí dopravní nehodu, z dlouhodobého hlediska mírně klesají. Za alarmující však považujeme skutečnost, že až osmdesát procent z nich nadýchá hodnotu vyšší než promile,“ potvrzuje ředitel služby dopravní policie Tomáš Lerch.

Není přitom tajemstvím, že alkohol se podepisuje na řízení i při mnohem nižší hladině. „Po překročení koncentrace půl promile začíná převažovat negativní efekt na lidský organismus. Člověk se stává apatickým, snadno upadá do depresí a je celkově v útlumu. Alkohol za volantem zvyšuje nejenom agresivitu a přeceňování řidičských schopností, ale má i výrazný vliv na periferní vidění. Zvýšená míra v krvi řidiče způsobuje tunelové vidění,“ popisuje šéf Besipu Martin Farář obecně známé fakty.

Zbytkový zabiják

Do alkoholové pasti se přitom zdaleka nemusí dostat člověk, který jede bezprostředně po popíjení. Stejně zrádný a nebezpečný je i zbytkový alkohol.

Jenže zatímco přímo po skleničce jde řídit jen málokdo, ráno po večírku usedne za volant spousta lidí a ani si neuvědomí, že mohou být pro sebe i okolí nebezpečím. „Pro policii je to přitom alkohol jako alkohol. Nerozlišujeme mezi zbytkovým a čerstvým. Obojí je špatné a nebezpečné, každé trochu jinak,“ vysvětluje šéf dopravky Lerch.

„Pro takzvaný zbytkový alkohol je charakteristické omezené vnímání. Řidič snadno něco přehlédne, je v útlumu, má opožděné reakce. Může mít i hladinu dosahující až jednoho promile, a přitom si myslet, že už je po noci v pořádku,“ upozorňuje šéf dopravní policie.

svetmotoru

Jak jsme si vyzkoušeli na jednom z kalkulátorů alkoholu v krvi, už při nikterak výjimečné situaci, kdy si dá pětasedmdesátikilový muž mezi osmou večerní a půlnocí čtyři piva a panáka, může ještě ráno při cestě do práce nadýchat 0,26 promile. A to může být sakra problém. „Po šichtě jsem šel s kamarády na jedno, jenže se to trochu protáhlo, ale nic výjimečného,“ popisuje svůj příběh Pavel. „Ráno jsem sice byl trochu ospalý, ale do práce jel normálně autem. V koloně do mě zezadu vrazila paní, která nedobrzdila. Na základě policejní kontroly, kde jsem nadýchal, mi vzali řidičák. A jelikož auto bylo služební, čekal mě vyhazov,“ popisuje, jak snadno se může člověk dostat do nesnází.

Do vězení

Nedá se přitom říct, že by se pro zlepšení situace nic nedělalo. Od roku 2006 může být řízení pod vlivem návykové látky ve stavu vylučujícím způsobilost trestným činem. Obecně se hovoří o tom, že se tak posuzují hodnoty nad jedno promile. „Není však nikde napsáno, že to tak musí být. Je to na rozhodnutí soudce. Znám případy, kdy byly uznáni vinnými i za hladiny kolem 0,86 promile,“ říká soudní znalec z oblasti toxikologie Jaroslav Zikmund. Velmi vysoké přitom mohou být i postihy – ze své praxe zná případ, kdy byla udělena i osmisettisícová sankce.

Snaží se i policie – od roku 2010 platí, že se při každé silniční kontrole dělá orientační dechová zkouška na démona z láhve. Policie si postup pochvaluje. „Když řidič ví, že bude vždycky kontrolován, raději si za volant nesedne. Dříve mohl chovat naději, že dýchnout nedostane, nyní se to dělá vždy. Považuji to především za preventivní opatření,“ říká šéf dopravní policie.

Jenže podle statistiky ani tento bič na řidiče neplatí. Na základě čísel ministerstva dopravy odhalili muži zákona za první pololetí letošního roku 4295 šoférů pod vlivem – o 200 více než za stejné období loňského roku. „Policie je teď v létě velmi aktivní. V poslední době jsme případy doslova zavaleni,“ potvrzuje údaje Zikmund.

Zničený život

Odborníci nad pijany kroutí hlavou. Podle soudního znalce Jaroslava Zikmunda jsou lidé nezodpovědní a neuvědomují si důsledky svého jednání. Upozorňuje na to, že nejde pouze o řidičský průkaz a otázku svědomí v případě, kdy se něco stane, ale i velké peníze. Při nehodě pod vlivem pojišťovny odmítají platit za škody.

„Nechvalně proslulým rekordmanem je klient, který opilý srazil skupinku chodců na kraji silnice. Jednoho usmrtil, dalším dvěma způsobil zranění. Výše škody se vyšplhala na více než 4,8 milionu korun. Dalším řidičem, který bude možná celý život splácet odškodnění přes 2,3 milionu, je mladík, který usedl za volant pod vlivem drog a usmrtil spolujezdce,“ ukazuje Václav Bálek z pojišťovny Allianz.

svetmotoru

Těžké řešení

Na otázku, jak vyřešit situaci, kdy opilých za volantem neubývá, není jednoduchá odpověď. Například toxikolog Zikmund upozorňuje na fakt, že řidiči s minimální hladinou alkoholu jsou postiženi odebráním oprávnění, stejně jako ti s hladinkou pořádnou. Když už začnou pít, je vlastně jedno, jestli pijí méně či více – papíry riskují také. Zavedl by proto toleranci půl promile, nad kterou by však velmi přísně trestal. Velmi obtížné by pak mělo být opětovné získání oprávnění. Není totiž žádným tajemstvím, že řidiči, kteří jednou papíry propili, usedají za volant často znovu pod vlivem.

S tolerancí ale zásadně nesouhlasí Besip ani policie. „Vzhledem k tomu, jak vysoký počet autonehod v České republice způsobí alkohol, rozhodně nevidím důvod k tomu, abychom přistupovali k nějakému změkčení pravidel. Nebyl by to dobrý trend ani dobrý signál,“ nechal se přednedávnem slyšet Tomáš Lerch. Další možnou příčinu současné situace ukazuje šéf Besipu Martin Farář. „Problém je, že dnes většina výcviku v autoškolách

probíhá v individuálních hodinách. Není tak dostatek prostoru na probírání teorie. Často není příležitost probrat rizika ani možné následky jízdy pod vlivem,“ říká.

Jenže problém evidentně bude mít i hlubší společenské základy. „Ještě před generací mladý člověk věděl, že pokud to přežene s alkoholem, dostane pár facek od otce. Případně mu třeba mistr v práci důrazně vysvětlí, kdy si může dovolit podroušenost, a kdy to nepřichází v úvahu. Dnes zná mladý člověk svá práva, je naučený stěžovat si, a tak těch pár facek nedostane,“ vysvětluje sociolog Petr Hampl.

Rozhovor se sociologem Petrem Hamplem: Pár facek už se nenosí

Češi alkohol vnímají jako běžnou součást života a jeho důsledků se nebojí. Proč to tak je, zeptali jsme se sociologa Petra Hampla.

Je pravda, že se u nás alkohol obecně společensky toleruje, a to všeobecně u mladých i starších lidí?

Výzkumy z posledních let ukazují, že většina obyvatel Česka nevnímá alkohol jako problém. A to ani v případě, že pijí velmi mladí lidé. Nedivme se, odpovídá to trendu, který trvá vlastně několik tisíc let. Už Bible věřícím doporučuje, aby pili víno raději než vodu. Zároveň varuje před opilstvím, ale z kontextu je zřejmé, že rozjařenost při vhodné příležitosti za něj pokládána není. A řečtí filozofové jdou v toleranci k alkoholu ještě dál.

Je tedy všechno v pořádku?

To jistě ne, ovšem na alkoholismus začalo být nahlíženo jako na nemoc. Člověk, který přestal svůj vztah k alkoholu zvládat, je pokládán do určité míry za nemocného. Vznikla tedy menší tendence volat jej tvrdě k odpovědnosti. To samozřejmě vede k přibývání případů rizikového pití.

Co je příčinou nadměrného pití u nás?

Napřed si musíme říci, co je nadměrné pití alkoholu. Tři piva? Šest piv a dva panáky? Je přijatelné, aby se pracující člověk třeba každý pátek večer opil a v sobotu se z toho vyspal? Stanovit nějakou hranici, která by platila pro každého a pro každou situaci, je obtížné. Navíc třeba z letošního výzkumu Aisa se zdá, že aktivní činorodí lidé vypijí v průměru více alkoholu než ostatní. Hranice mezi zvládnutým a nezvládnutým alkoholismem není v počtu panáků, ale celkově v životním stylu. V jaké společnosti se člověk pohybuje, jaký je jeho životní rytmus, jak je to s jeho smyslem pro zodpovědnost a podobně.

svetmotoru

Jaké jsou společenské důsledky?

Především ztráta autority. Ještě před generací mladý člověk věděl, že pokud to přežene s alkoholem, dostane pár facek od otce. Nebo případně mu

třeba mistr v práci důrazně vysvětlí, kdy si může dovolit podroušenost, a kdy to nepřichází v úvahu. Dnes zná mladý člověk svá práva, je naučený si stěžovat, a tak těch pár facek nedostane. To je samozřejmě špatně – nejen pro jeho okolí, ale především pro něho samotného.

Takže pár facek by stačilo?

Kdepak, je třeba přičíst i další faktory. Ukazuje se například, že zrušení povinné vojny mělo nečekaně negativní vliv na psychický vývoj mladých mužů. Dochází také k tomu, že muži vstupují do závazných vztahů později než dříve. Přitom je to velmi často právě žena, kdo kultivuje muže a přinutí jej chovat se podle přijatelných společenských norem. Je vlastně až překvapivé, že tyto negativní vlivy mají tak malý vliv na zvládání alkoholismu.

Objevují se v pití jiné zvyky než dříve?

V souvislosti se samotným alkoholem se neukazují vzorce, které by naznačovaly výrazné riziko. Kolegové z protialkoholních léčeben budou situaci hodnotit jako neúnosnou, ale ona je stejná už minimálně sto let.

Je na obzoru změna k lepšímu?

Výzkumy z posledních let tvrdí, že ve zvládání nebo nezvládání alkoholu hraje genetika mnohem větší roli, než se dříve připouštělo. Někteří lidé jsou zkrátka k problémům s alkoholem náchylnější než jiní. Na takové intuitivní úrovni to bylo známo odjakživa. Vědělo se třeba, že synové alkoholiků by se měli skleničce vyhýbat. Ale dnes je možné to určit daleko exaktněji.

Kudy z toho ven?

Třeba kdybychom se zbavili pitomé antidiskriminační legislativy, umím si například představit zavedení jakýchsi řidičáků na alkohol. Člověk by byl

otestován, věděl by, jak je to v jeho případě s riziky, a mohl by se podle toho chovat. A hlavně by to věděl hospodský, takže by nenalil druhého panáka chlápkovi, který má geneticky dáno, že to nesnese. Dávalo by to mnohem lepší smysl než omezení přístupu podle věku.

Rozhovor se soudním znalcem Jaroslavem Zikmundem: Řešení? Zaveďme toleranci!

Řidiče chycené pod vlivem provází od odběru krve často až do soudní síně. Jak vidí situaci znalec v oboru toxikologie Jaroslav Zikmund?

Změnilo se nějak chování pijáků ve srovnání s minulostí?

V oboru jsem třicet let a alkohol za volantem byl problémem vždycky. Lidé jsou ale nyní mnohem nezodpovědnější. Když se zpřísnil zákon a pití za volantem se stalo za určitých okolností trestným činem, čekali jsme, že nebudeme mít co dělat. Každý si to raději rozmyslí. Ale opak je pravdou. Navíc stoupá počet lidí, kteří mají přes dvě tři promile. Co byla před dvaceti lety naprostá výjimka, je dnes běžné. Bohužel se tak ukazuje, že výší trestu se nedosáhne změny.

svetmotoru

V čem je hlavní problém?

Lidem vůbec nedochází, že když se něco stane, může jim to snadno zničit celý život. A teď nemluvím o případném poškozeném ani faktu, že pokud má pachatel kapku svědomí, často je do smrti poznamenán psychickým traumatem.

A o čem tedy?

Na nehody s alkoholem se nevztahuje pojistka. Zničená auta jsou ještě relativně levná, to jsme řádově do milionu. Ale jenom náraz do chodce může způsobit přeražené dlouhé kosti, rozlomenou pánev, provází to i poškozené vnitřní orgány. Mluvíme o lepším případě, kdy člověk přežije. Takový poškozený může být vyřazený na několik let. A škoda jde do milionů. Často to končí exekucemi na majetek celé rodiny. Musí se přestěhovat na ubytovnu a v životě už nic nemohou mít.

V Česku existuje nulová tolerance. Nemělo by ji trochu povolit jako v západních zemích?

Mělo. Když vám u nás prokážou jednu setinu promile, přijdete o řidičské oprávnění. Úplně stejně jej ztratí někdo, kdo nadýchá tři promile. Samozřejmě na delší dobu. A teď si například vezměte, že ten první člověk má pekárnu a rozváží rohlíky. V případě, kdy mu vezmete řidičák, je to pro něj katastrofa. Podle mě by bylo lepší nekriminalizovat jej, ale dát mu šanci. Senátor Kubera přišel s tím, že do půl promile by se měl alkohol tolerovat. Já s tím souhlasím. Funguje to v Německu, Francii i Itálii.

Znamená to, že bychom si před jízdou mohli dát pivo?

To rozhodně ne! Ani v Německu to není možné. Dát si pivo a pak jet je nezodpovědnost. V případě tolerance se jedná o bezpečnostní hladinu, do které se sečtou všechny případy, které mohou nastat a nastávají. Například pití nealkoholického piva, náhražek vína, různé léky – na to se dnes vymlouvá každý druhý. Navíc by se ulevilo i státní správě.

Jak to?

U dechového analyzátoru je tolerance 0,24 promile, která se odečítá od naměřeného. Když nafoukáte půl promile a následně je hodnota odečtena, zůstane 0,26. Co to je za číslo? To může být po lécích či cukrovinkách. Policie to však musí řešit, je povinna udělat zápis a následně věc předat ke správnímu řízení. Jenže tam leží stohy podobných spisů. Řidič přijde, už má třeba dva měsíce řidičák zabavený, a oni mu jej nakonec stejně často vrátí. Práce tak přijde vniveč.

Takže by zavedení tolerance pomohlo?

Ano, vyšlo by stát daleko levněji, navíc by to pro řidiče bylo ponaučením. Pokud by neměl čisté svědomí, po kontrole by si řekl, teď to vyšlo, ale příště nemusí. Podle mě to odpovědné propříště odradí. A u neodpovědných? Tam je to úplně jedno, jezdí pořád.

Jak vlastně pracuje alkohol v těle? Jakým způsobem a co ovlivňuje?

Alkohol je malá molekula, která se po požití velmi rychle vstřebává. Začíná to v dutině ústní, když pak přijde do zažívacího traktu, je proces velice rychlý. Uvádí se, že už do půl hodiny je při pití tvrdého alkoholu nalačno dosaženo maxima. Dostává se do krve a následně ovlivňuje činnost mozku.

Následné působení je individuální. Třeba v nynějších vedrech stačí dát si jedno pivo, vyjít ven a už se mi zatočí svět, i když je hladina nízká. Udává se,

že v této fázi je ovlivnění minimálně dvojnásobné než následně při stejné hladině, když klesá.

Jak dlouho alkohol v těle přetrvává?

Zatímco nástup působení alkoholu je velmi rychlý, hladina klesá velmi pomalu. Jednoho promile lze dosáhnout už za půl hodiny, odbourávání může

trvat pět až osm hodin. Samozřejmě proto hrozí nebezpečí, že někdo v noci pije, ráno vstane, je vyspalý dorůžova, čilý, ale alkohol má v těle dalších několik hodin. A kdo pak jede, může se sice cítit dobře, ale zhoršení schopností u něj prokazatelně je.

Lze nějak odbourávání urychlit?

V prostředí domova těžko. Je možné docílit lepšího stavu, zbavit se takzvané kocoviny. Mnohdy bývá horší než samotné ovlivnění alkoholem. Taková

osoba může mít třeba 0,4 promile, ale je zdravotně zcela nezpůsobilá: bolí ji hlava, sotva kouká, třese se, protože nemá dostatek energie. Na to existují přípravky, s hladinou alkoholu ale nic neudělají. Bohužel když se jednou napiji, je tam čekací doba – a můžu brát tablety, jaké chci.

Jak tedy nejlépe zjistím, kdy smím usednout po alkoholu za volant?

Za cenu asi od tří tisíc jsou na trhu slušné dechové analyzátory. Profesionální a skutečně přesný měřič ale stojí přes čtyřicet tisíc. A i takový přístroj má výkyvy. Dobrou pomůckou mohou být například různé kalkulátory. Rada je ale jednoduchá: když se ani druhý den po pití jakkoli necítíte, nejezděte. Jde jen o den bez auta. Vždyť i za předpokladu, že do cesty třeba nespadne chodec, hrozí minimální trest půl roku bez řidičáku, o pokutě nemluvě.

Autoři: Matouš Jelínek, Petr Barták