BMW řady 7: 30 let na silnici

Když BMW ukončilo v polovině 70. let výrobu limuzíny s interním kódem E3, vybavenou řadovými šestiválci, v Mnichově se přemýšlelo o jméně nového nástupce. Předchozí model měl v označování menší nepořádek. Odráželo pouze objem motoru a někdy šlo o alfanumerickou zkratku (3.0Si), jindy zase jen o číslo (2800). BMW v té době už používalo ucelené řady, takže volba padla logicky na sedmičku – novinka totiž vycházela z tehdy aktuálního kupé řady 6 (uvedené v roce 1976) a byla o číslo větší.

Za design řady 7 byl odpovědný uznávaný Paul Bracq, který si zajistil reputaci u Mercedesu, a pro BMW stvořil celou smečku „žraloků“ (E12, E21, E24…), jak se vozům s předsunutou kapotou někdy říká. Po technické stránce to byl mimořádný automobil. Kupříkladu ramena zadní nápravy byly vyrobené z pevných a korozi odolnějších uzavřených profilů. Ke standardní výbavě všech modelů patřily diagonální dvouokruhové brzdy s posilovačem, přední ventilované kotouče nebo výškově stavitelný volant i sedadlo řidiče. V kombinaci se silnějšími motory pak nechyběl tzv. check-control, systém hlídající hladinu oleje, brzdové kapaliny, chladicí náplně a vody v nádržce na ostřikovače. Několik senzorů navíc hlídalo tloušťku brzdového obložení a funkčnost zadních i brzdových světel. Příplatková výbava nebyla o nic chudší: automatická převodovka, klimatizace, elektrické ovládání oken, automatická regulace výšky zadní nápravy, dokonce samostatná a elektricky stavitelná sedadla pro pasažéry vzadu. Ke sportovním doplňkům patřil samosvorný diferenciál, litá kola nebo kůží potažený sportovní volant.

Ze začátku se nabízely tři motory, všechno řadové šestiválce. BMW 728 mělo agregát o objemu 2,8 l a 125 kW (170 k), model 730 s objemem 3,0 l disponoval výkonem 135 kW (184 k) a na vrcholu stál vůz 733i (3,2 l) vybavený vstřikování Bosch L-Jetronic, bezkontaktním tranzistorovým zapalováním a výkonem 145 kW (197 k).

V prvním roce (1977) BMW vyrobilo necelých 20 000 vozů nové řady 7. Tyto čísla ale měly stoupat i díky montáži aut v Jižní Africe, modelům s pravostranným řízením a v Mnichově se pustili do produkce varianty upravené pro tolik důležitý severoamerický trh. Díky tomu v následujícím roce stoupla výroba na téměř 36 000 jednotek a v tom následujícím se udržela na čísle 35 000. Sedmička BMW již v této fázi překonala všechny své předchůdce.

Luxusní limuzína E23 se průběžně modernizovala. V roce 1978 BMW nabídlo ABS a doplnilo výbavu na přání o alarm, palubní počítač, tempomat, automatickou klimatizaci či slunečnou clonu zadního okna. Kromě vyhřívání zpětných zrcátek a sedadel, dokázal elektrický okruh rozmrazovat zámky dveří a skutečně bohatá klientela si mohla pořídit i autotelefon.

V srpnu 1979 BMW nasadilo do všech karburátorem Solex vybavených motorů úspornější vstřikování. Výkony a objemy zůstaly stejné, ale na zádi modelu 728 přibylo písmenko „i“ a verze 733i se změnila na 732i. Důvodem byl příchod nového motoru o objemu 3,5 l a výkonem 160 kW (218 k). Pocházel z BMW 635CSi a v „sedmičce“ dostal jméno 735i. O rok později však měl Mnichov v záloze ještě větší kalibr. BMW 745i mělo pod kapotou sice „jen“ šestiválec o objemu 3,2 l, ale do spalovacích komor proudil vzduch pod tlakem turbodmychadla. Díky tomu stopl výkon motoru na 185 kW (252 k), dynamiku však omezovala jen třístupňová automatická převodovka. Pokud vám hlavou vrtá, proč 745i, vysvětlení je jednoduché. V motosportu bylo tehdy zvykem násobit přeplňované motory koeficientem 1,4, aby je bylo možné zařadit do nějaké objemové třídy. A 3210 cm³ s turbodmychadlem znamenalo 4494.

Málokdo ví, že pro státní správu vyrábělo BMW od roku 1981 do 1986 i „sociální“ model 725i. Motor o objemu 2,5 l a výkonu 110 kW (150 k) pocházel z menší 525i, a protože patřil do nižší objemové třídy, vztahovaly se na něj výhodnější pojistky. Za šest let se však vyrobilo jen 921 kusů. Mnohem zajímavější a finančně náročnější volbou byla pancéřová varianta, produkovaná od roku 1981.

V roce 1982 absolvovala první sedmička facelift. Poznáte ji podle jiných „ledvinek“, menších nasávacích otvorů v masce a jinak tvarovaného plechu pod předním nárazníkem. Špičkový model 745i dostal větší objem motoru (3,2 l poskočilo na 3,4 l) a novou 4stupňovou automatickou převodovku, která od roku 1984 nabízela tři programy řazení.

Přibližně v této době vzniklo i unikátní BMW 745i. Protože do modelu s pravostranným řízením nebylo možné namontovat turbodmychadlo, v Jihoafrické republice to vyřešili po svém. Pod přední kapotu namontovali atmosférický šestiválec M88/3 z BMW M1, který se používal i v M5 a M635i. Měl čtyřventilové rozvody, vstřikování L-Jetronic a dokázal vyvinout výkon 213 kW (290 k), tedy o 4 k více než ve zmiňovaných sportovních modelech. 192 kusů mělo 4stupňovou automatickou převodovku a 17 vozů dostalo 5stupňovou manuální převodovku. Jeden z těchto automobilů se dokonce dostal i do místního šampionátu upravených cestovních vozů, takže s trochou shovívavosti lze tvrdit, že sedmička byla nasazena i do motosportu. Sériový unikát byste rozeznali podle litých kol BBS, výbavy Executive a loga M na tachometru. I když byla jihoafrická 745i o 300 kg těžší něž soudobá M5, o moc pomalejší nebyla – maximální rychlost se pohybovala těsně za hranicí 240 km/h.

První generace řady 7 se vyráběla ve zvláštním provedení i pro Spojené státy (od 1985). Měla označení L7, což evokuje modely Long s prodlouženým rozvorem, zde však písmeno L vyjadřovalo zkratku Luxury. Jednalo se o nejlépe vybavené evropské BMW 735i Highline, doplněné o další sériovou výbavu – airbag řidiče, elektricky ovládané střešní okno, klimatizaci a vyhřívání sedadel.

Druhá generace řady 7 (E32) přišla v roce 1986 a společně s ní BMW představilo motor V12, integrovaný telefon s faxem, stabilizační systém DSC, o 11 centimetrů prodlouženou verzi L… ale to už je jiný příběh.