Nádherné kalendáře pro rok 2026: Auta z Boleslavi i odjinud a krásné ženy
Sběratele a fanoušky historických vozidel se znakem Škodovky, ale nejen je určitě potěší automobilová i ženská krása.
Kalendáře vozů Škoda jsou pro fanoušky značky s okřídleným šípem tradicí. Nejen je, i milovníky půvabných žen. A obojí k sobě tak nějak patří, i když někdo může mít zcela opačný názor... Vždy představovaly historické i modernější modely automobilky, nejen ty sériové, ale i kupříkladu závodní.
Nástěnný kalendář pro rok 2026 je již dvacátý v pořadí. Na třinácti stranách včetně obálky ukazuje opravdovou škodováckou všehochuť. Původní 1000 MB ve slonové kosti, vlastně první velkosériový model značky vůbec, z těch modernějších pak bílé kupé Rapid 136, tedy ze závěru produkce. Předválečnou produkci naopak zastupuje modrý Popular 420. Žluté kupé 110 R není úplně v původním stavu, ale i takové vozy se na stránkách kalendářů objevují. Doba devadesátkového „tuningu“ je ovšem už za námi. Dlužno říct, že naštěstí. Bílá Felicia z první poloviny 60. let představuje klasiku, patřičnou kulisu pro ni vytváří nedostavěný chrám v Panenském Týnci.
Otevřené dvoudveřové 1102 se v době výroby většinou vyvážely, dochované kusy začali hledat sběratelé v devadesátých letech v cizině – a vrátily se zpět k nám. V kalendáři nesmí chybět soutěžní vůz: konkrétně 130 LR skupiny B. Červená klasická Octavia má i dobovou „zahrádku“, stejně jako její bílá otevřená sestra také křidélka na zadních světlech v tak trochu americkém stylu, která se začala montovat v roce 1961. Raritou je prototyp nástupce proklínané dvanáctsettrojky z Bratislavských automobilových závodů, pochází z poloviny „osmdesátek“. Konkrétně se jedná o BAZ MNA 900 P2, tedy druhý v pořadí. Příď prozrazuje hlavní světla z Favoritu, který se však představil až o dva roky později. Číslo v názvu značilo užitečnou hmotnost v kilogramech.
Škodě 1200 sluší dvoubarevný lak, už má dokonce i bílé přední ukazatele směru místo výklopných šipek. „Sedany“ dostaly jako první škodovky celokovovou karoserii bez výdřevy. Nemůže chybět ani sériovější zástupce poslední řady s motory vzadu, konkrétně „užovka“120 LS, natožpak její předchůdce, modernizovaný nástupce embéčka, stovka v zelené barvě. Škodu 1202 z Vrchlabí člověk potkával na našich silnicích většinou jako kombi STW, proto se jí říkalo „stejšn“. Případně sloužila coby sanitka, avšak pick-upy byly méně obvyklé.
Retro
V retro kalendáři nejsou vozy z mladoboleslavské továrny, ani z pobočných závodů. Jeho tradice navíc není tak dlouhá, je teprve třetím v pořadí. Pro rok 2026 se to na jeho stránkách hemží dvoutakty z bývalé NDR a fiaty. Oblé wartburgy byly ještě v osmdesátých letech minulého věku k vidění na našich silnicích poměrně běžně, a nejen s registračními značkami našich severovýchodních sousedů. Oproti tomu autobus Tatra 500 HB (jako horský bus) byl raritou už v době svého vzniku, „šaty“ vznikly v bývalé Sodomkově karosárně ve Vysokém Mýtě.
Maličké Fiaty 500 historicky druhé generace (první bylo přece Topolino!) motorizovaly Itálii. Poválečná pětistovka zahájila období turínských vozů s koncepcí „vše vzadu“. Přetvořit v ďábelská monstra je uměl Carlo Abarth. Vyobrazené cinquecento má podobu jeho výtvorů, ale logo se štírem mu chybí. Větší Volkswagen Brouk s totožnou konfigurací pohonu je zase dodnes autem, kterých se vyrobilo zdaleka nejvíce ze všech v jediné, průběžně modernizované generaci. Konkrétně přes 21,5 milionu.
Nejlepší kusy první Pandy 4x4 aktuálně stojí přes půl milionu korun, jde o velmi vyhledávaný youngtimer. Motor 0,97 l byl svébytný, stejně jako pohon obou náprav od rakouského specialisty Steyr-Daimler-Puch. Tříkolky Velorex si mohli pořídit pouze invalidé, proto se jim mimo jiné říkalo i velmi nelichotivě „pytel na kriply“. V kalendáři se objevuje velmi vzácné „nákladní“ provedení s korbičkou vzadu, kterých vzniklo jen několik, většinou přestavbami přímo v Solnici.
„Superpětka“ byla druhou generací úspěšného Renaultu 5. Kabriolety nevyráběla přímo francouzská automobilka, ale belgická karosárna EBS, třídveřovým hatchbackům řezala střechy. Méhari s dvojitým šípem ve znaku zase proslavilo francouzské četnictvo, Tedy hlavně to filmové ze Saint Tropez. Plastová karoserie víceúčelového citroënu většinou neodolala přírodním vlivům.
Fiat X1/9 byl malým sportovním vozem s odnímatelným střešním dílem za sedadly a motorem uprostřed. Vyvážel se poměrně úspěšně i za oceán, americká verze musela mít mohutnější „pětimílové“ nárazníky. Po stopce produkce u Fiatu ji převzala samotná karosárna Bertone a prodávala sporťáček pod vlastní značkou.
Legendární „kachna“2 CV existovala i coby dodávka s „batohem na zádech“. Ta se musela obejít bez plátěné střechy, ale sloužila až do roztrhání těla. Dalším vozem v kalendáři pro rok 2026 je sportovní kupé Simca 1200 S v rudém laku, opět s motorem v zádi. Jeho design ale vznikl v Itálii u Bertoneho, přímo z pera Giorgetta Giugiara. Zcela opačnou vyznávalo britské Mini Aleca Issigonise. Ten při jeho konstrukci nedbal na náklady, takže se jeho výroba začala vyplácet až v osmdesátých letech, přitom byla zahájena už v roce 1959...
V kalendáři najdeme i kombinaci dalších dvou východoněmeckých dvoutaktů. V první řadě dodávky Barkas B 1000, konkrétně v doprovodné verzi pro rallye. V soutěžích se objevoval i Trabant 601. U nás pro něj až do začátku devadesátých let minulého věku byla vypsána třída A700. Trabanty sice startovní pole domácích podniků vždy uzavíraly, ale pohled na stroje s klidně i dvojnásobným výkonem oproti sériovým vyvolával nadšení fanoušků. Nehledě k tomu, že s nimi ti největší mistři jezdili chvílemi i po dvou kolech...
Trabant z kalendáře má ovšem v přídi litrový tříválec Wartburg 353, vlastní sací i výfukové potrubí, přední kotoučové brzdy z moderní Škody Felicia, modifikovaný tvrdší podvozek a třináctipalcová kola ATS.
Kalendáře s lakovanými předními stranami jsou obří, rozměru 610 x 480 mm. Autorem všech fotografií je Robert Kořínek. Kladl důraz také na stylizaci jednotlivých snímků pořízených v dubnu, respektive červnu 2025. Kromě zmíněného Panenského Týnce fotil na Slapech, Českém Šternberku, na Karlově mostě v Praze i jinde.
Zdroj: Roman Schavel
Foto: Robert Kořínek
