Nenáviděná dálnice se staví už 50 let. Podívejte se na fotky z výstavby D1

Nejstarší, nejdelší, nejvyužívanější a mezi českými řidiči nejméně oblíbená, dálnici D1 lze charakterizovat mnohými superlativy. Tento týden dálnice slaví 50 let, její výstavba v podobě, jak ji známe dnes, byla oficiálně zahájena 8. září 1967. První úsek pak byl zprovozněn 12. července 1971, mezi Prahou a Mirošovicemi.

Ve skutečnosti je ale historie nejstarší české dálnice ještě starší, se spojením Čech a Moravy vysokorychlostní, respektive „dálkovou“ silnicí se počítalo již ve třicátých letech, kdy tato dálnice měla vést přes Slovensko až na Podkarpatskou Rus. Po okleštění republiky v důsledku mnichovské dohody se navíc taková silnice stala nutností, protože odtržením Sudet byly přerušeny některé dopravní spoje. Kvůli tomu se změnily i plány a dálnice (zkratka ze spojení dálková silnice vzniklá díky Karlu Chmelovi, který se na stavbě podílel) měla najednou spojit jen Čechy a Moravu, a to v úseku Praha – Jihlava – Brno, což bylo jiné vedení než dříve zamýšlené. Třeba průmyslník Jan Antonín Baťa zamýšlel páteřní silnici Cheb – Plzeň – Brno – Žilina – Velký Bočkov (na dnešních ukrajinsko-rumunských hranicích), která by se vyhnula Praze.

V roce 1939 dokonce byla výstavba tohoto díla na několika úsecích zahájena a pokračovala i po zahájení války, až do roku 1942, kdy byla okupanty ukončena, a to v rámci přechodu na řízené válečné hospodářství. Už předtím však probíhala hodně komplikovaně, a to kvůli nedostatku pracovních sil. Tehdy vznikla třeba část mostů přes údolí Šmejkalky u Senohrab či přes údolí Želivky u Píště.

Po válce se stavba opět rozběhla a bylo postupně dokončováno budování zahájených mostů. Jenže v padesátých letech je z horních míst bez nějakého konkrétního důvodu opět ukončena. Mezi Prahou a Moravou je tak najednou ladem 77 kilometrů tělesa dálnice v různém stádiu rozpracovanosti.

Jak se jezdilo za socialismu? Na D1 dvě pumpy, žádné rychlostní limity a benzin za dvě kačky

Když ale v šedesátých letech silniční doprava opět roste, komunistická strana si uvědomuje, že bez modernizace silnic se neobejde. A tak se vrací i k myšlence dálnice. Ta má opět spojit Čechy s Moravou, avšak v aktualizovaném provedení podle tehdejších hospodářských a státoprávních poměrů. Koncepce dálniční sítě z roku 1963 počítá s výstavbou D1 v trase Praha – Jihlava – Brno – Trenčín – Žilina –Prešov – Košice – hranice SSSR. Většina úseků byla projektována pro rychlosti 120 km/h, přitom třeba u jiných dálnic (Praha – Hradec Králové, Brno – Přerov) se v projektu počítalo až s rychlostí 150 km/h.

V srpnu 1967 je výstavba dálnice předsednictvem vlády konečně odsouhlaseno, a tak je o měsíc později oficiálně zahájena. Začíná se pracovat na dvou úsecích, mezi Prahou (Spořilovem) a Mirošovicemi a mezi Mirošovicemi a Benešovem. Do roku 1970 se na území Československa podařilo rozestavět na 113 kilometrů dálnice, tempo se ale ukazuje jako pomalé. I proto úsek mezi Prahou a Mirošovicemi byl za účasti Čestmíra Gregora, tehdejšího místopředsedy federální vlády, uveden do provozu až 12. července 1971 a dálničního spojení Prahy s Brnem a Bratislavou se povedlo dosáhnout až 8. listopadu 1980. V úseku Brno-Bratislava nicméně už nešlo o D1, ale o D2. D1 měla totiž vést výše, směrem na Starý Hrozenkov.

Dálnice se částečně přizpůsobila rozestavěnému tělesu z meziválečného období, i proto byly ještě používány dlouhé rovné úseky, od kterých se později kvůli bezpečnosti upustilo. Ne všechno ale šlo využít, třeba původní most přes Sedlický potok byl zatopen při vzniku vodní nádrže Švihov, dokončené v polovině sedmdesátých let. Zajímavostí pak byl úsek mezi Měřínem a Velkým Meziříčím, který byl navržen tak, aby mohl sloužit jako záložní vojenské letiště. Střední dělicí pás měl tak stejný povrch jako vozovka, nechyběla tu ani snadno demontovatelná svodidla.

Exkluzivní video: Zatopený most u dálnice D1

Výhodou pro řidiče v době dostavby byla neomezená rychlost, tehdejší zákony totiž nijak neomezovaly rychlost mimo obce. K tomu došlo až v roce 1979, odkdy se na dálnici mohlo jezdit maximálně 110 km/h (130 km/h přišlo v roce 1997). Z pohledu dneška je pak zajímavostí žluté vodorovné označení, které bylo bílým nahrazeno až později, kdy se ukázalo, že jej povolují mezinárodní normy.

V osmdesátých a devadesátých letech se tempo výstavby zpomaluje. Hlavní úkol dálnice, tedy spojit Prahu s Brnem a Bratislavou se už povedlo splnit, a tak se přesunula pozornost jinam, a to hlavně na dálnice D5 (směrem na Plzeň a dále k hranicím s Německem) a D11 (směrem na Hradec Králové). Přesto je ještě v roce 1992 dokončen úsek k Vyškovu.

Zpomalení výstavby souvisí i se změnami plánů. Jestliže původně měla dálnice D1 spojit Česko se Slovenskem, někde v okolí Starého Hrozenkova, po rozpadu Československa bylo postupně rozhodnuto o tom, že jakožto D1 bude označen tah výhledově spojující Prahu, Brno a Ostravu. Na D1 tak byla postupně přejmenována připravovaná dálnice D47, zatímco původně zamýšlený úsek na Slovensko se má jmenovat D49 a povede z Hulína, přes Zlín na hranice se Slovenskem, kde by měla být napojena na tamější R6.

V novém tisíciletí se dálnice opět prodlužovala, v roce 2007 se přiblížila ke Kroměříži, v roce 2010 k Hulínu, mezitím byly dokončovány také úseky původně zamýšlené D47 v okolí Ostravy, přesto stále není hotová. Zatím chybí dokončit úsek u Přerova. Zatímco jeho část (z Lipníku nad Bečvou do Přerova) má být zprovozněna v červenci 2018, zbývající úsek kolem Říkovic stále bude chybět. Stát stále nemá vykoupené všechny pozemky pro tuto stavbu, která začne nejdříve příští rok. Z Prahy do Ostravy tak výhradně po dálnici dojedete pouze v případě, že to vezmete oklikou přes D46 a D35, tedy přes Prostějov a Olomouc.

Více než o dokončení D1 se však nyní píše o stále probíhající modernizaci dálnice mezi Prahou a Brnem. Ta měla být původně dokončena už příští rok, jenže kvůli zpoždění to vypadá, že se konce oprav dočkáme nejdříve v roce 2020. Modernizace přitom neřeší zásadní problém v podobě přetížení dálnice, s rozšířením dálnice na tři pruhy po celé délce mezi Prahou a Brnem se kvůli finančním a administrativním potížím nepočítalo. A tak D1 bude přetížená dopravou ještě hodně dlouho, minimálně do doby než bude hotová její severní alternativa, D35.