David Vršecký: Off-road mě baví, protože ho neumím

Právě dnes probíhá v Mostě první jarní testování okruhové divize týmu Buggyra, nově ale s Davidem Vršeckým „pouze“ v roli testovacího jezdce. Jak jsme uvedli již dříve, ukončil dvojnásobný mistr evropského šampionátu tahačů své dlouholeté účinkování v soutěži a své aktivity přesune do oblasti vývoje dakarských speciálů a do čínských okruhových závodů.

V předvečer mosteckého testování jsme s Davidem udělali rozhovor, ve kterém zhodnocuje své dosavadní počínání v evropském šampionátu tahačů a poodkrývá roušku nadcházejících událostí. Za téměř dvacet let v soutěži (debutoval v roce 1998 s tahačem SISU) už vyhrál, co mohl a získal několik rychlostních rekordů, a podle jeho vlastních slov už by se v tomto ohledu neměl kam dál vyvíjet. Po překročení čtyřicítky se ale našel v off-roadových závodech, přičemž důvody jeho zájmu o souboje v nejtvrdších podmínkách vysvětluje velmi zajímavě. Otevírá se tím nová etapa jeho života?

Letos jste ukončil účinkování v evropském šampionátu tahačů a míříte do Číny. Jak se zdejší šampionát liší od toho evropského?

Okruhové závody tahačů v Číně v podstatě začínají. Buggyra seriál pořádá s čínskými týmy, a protože máme spoustu zkušeností z evropského poháru, víme, čemu se vyhnout. Máme tu výhodu, že zatím můžeme trochu mluvit do pravidel, aby celý ten velký kolotoč nesklouzl do podobných kolejí jako v Evropě. Čínské závody zatím nejsou na takové úrovni jako evropský pohár, je tam ale obrovská podpora a publicita. Stačí, aby dorazila jedna regionální televize, a hned vás sleduje 15 milionů diváků, navíc veškeré závody jsou přenášeny online a už z toho pohledu je radost s Číňany spolupracovat.

V tuto chvíli se na závodech podílejí také čínské automobilky, které moc dobře vědí, proč nechtějí do Evropy. Doma je jim dle mého názoru dobře. Je však pro ně zajímavé propojení evropského a čínského businessu a také proto do Číny míří jezdci z České republiky. Nejsem to pouze já, ale také Martin Kolomý a Adam Lacko, kteří si šampionát vyzkoušeli už loni.

S jakými vozy se v Číně jezdí? Jsou výrazně jiné než ty z Evropy?

Rozdíly jsou obrovské. Loni se jely dvě třídy, z nichž v jedné závodily tahače, jaké známe z českých okruhů, avšak vývojově o hodně starší, a ve druhé třídě jezdily třínápravové vozy. Závody jsou nastaveny tak, aby měli tamní výrobci šanci startovat. Není to jako v Evropě, kde si vedení seriálu určí vlastní pravidla a týmy je nedokážou změnit, ani kdyby se zbláznily. Snažíme se nastavit finančně i závodně dostupná pravidla, přičemž divákům je v konečném důsledku jedno, zda kamiony jezdí na dráze o pár sekund pomaleji než v Evropě. Opticky to nepoznají, ale zase poznají týmová zázemí, atmosféru, a to je podle nás důležitější, než hnát techniku na srovnatelnou úroveň s evropskou – ta je nabitá elektronikou a závodění je o to méně dostupné.

V tuto chvíli stavíme tahač pro čínský šampionát, jakýsi vzor toho, jak by mohl závodní vůz vypadat. Jde o auto bez telemetrie, které týmům pomůže pochopit, jakým směrem by se mohl šampionát posunout.

Dříve se hovořilo o vaší pozici skauta a kouče nových čínských talentů. V Číně budete zároveň závodit. Na jak dlouho se budete muset odmlčet od evropských aktivit Buggyry?

Hledání a trénink nových závodníků je v podstatě část programu Buggyry. Chceme mít v Číně vlastní auto a malé zázemí, teprve v tu chvíli tam můžeme vymýšlet v podstatě cokoliv. Co se časové vytíženosti týče, zcela vypustím účast na evropských okruhových závodech a raději se budu věnovat off-roadu a přípravě dakarských vozů. Sám se musím s dakarským autem pořádně seznámit, osahat si jej a pořádně si na něj zvyknout. Je rozdíl mezi tím, když vám někdo říká, jak dakarské auto jezdí, a jaké je to pak ve skutečnosti za volantem. Čas věnovaný dakarským vozům je z mého pohledu lépe vynaložený.

Kdo vás nahradí za volantem tahače v evropském šampionátu?

V tahači mě nahradí Jirka Forman, motokárový závodník. Už loni byl na pár testech a dopadly výborně. Bude to pro něj obrovský skok, první sezóna, takže uvidíme, jak se s tím vyrovná. Má výborné výsledky z motokár z Anglie, takže uvidíme, jak mu po testování půjde ostré závodění.

Znamená to tedy, že už loni byla ve vzduchu myšlenka o ukončení vaší účasti v evropském poháru tahačů?

O této možnosti jsme se dost intenzivně bavili už na podzim po skončení minulého ročníku šampionátu. V podstatě už bylo jasno před letošním Dakarem a teprve touto dobou se podařila myšlenka dotáhnout do konce. Za těch téměř dvacet let jsem z mého pohledu dokázal maximum, a kdybych pokračoval dál, už bych se neměl kam posunout.

Buggyra dnes představila nový vůz pro nadcházející sezónu šampionátu tahačů. Má převratný design, nicméně zůstalo pouze u něj, nebo přišly na řadu i dosud nepoužité technické inovace?

Změny zevnějšku jsou obrovské, ty ale samy o sobě auto nezrychlí. Stejně jako ostatní máme pro letošní rok menší restriktor na turbodmychadlu, takže nám asi o 60 koní klesnul výkon oproti loňsku a charakteristika motoru bude trochu jiná. Nicméně přes zimu jsme usilovně pracovali na tom, aby byl dopad sníženého výkonu co nejmenší. Zásadně by se tím měla prodloužit životnost motoru, v každém případě bychom se ale chtěli dostat na výkon okolo 1100 koní.

Minulý víkend jste jel první závod cross coutry Baja Drawsko v Polsku a svým výkonem jste dokonce překonal Martina Kolomého. Jak moc se liší off-roadový styl od toho okruhového?

Zcela upřímně – kdyby neměl Kolomajz technické problémy, které jsme se v rámci testování životnosti dílů snažili vyvolat, vcelku jednoduše by mi to natřel. V terénu zatím stále bojuji s koncentrací. Z okruhů jsem zvyklý se intenzivně soustředit přibližně na tři čtvrtě hodiny, registruji každou změnu barvy asfaltu, každý kámen a nerovnost na trati. Všechno tohle ovlivňuje, jestli zůstanu na trati, nebo ne. U off-roadu je toho ale tolik, že všechno zkrátka sledovat nelze. Musím se odnaučit dosavadní styl a přestat se zabývat maličkostmi jako jsou větve, kameny a podobně. Největším zlem jsou ale stíny – například v Polsku chvíli vedla trať na slunci, hned na to zase v lese, a to řidiče hrozně zaměstnává. Ve stínech navíc nejsou vidět díry, což je pro posádku i auto velmi nebezpečné.

Jsou pro vás z řidičského hlediska zajímavější terénní kamiony, nebo okruhové tahače? Liší se výrazným způsobem fyzická příprava?

V tahačích už v podstatě nemám co hledat. Maximálně svůj limit, který budu následně těžko překonávat. V off-roadu je pro mě každý kilometr nový. Každá díra – jedna nakopne, na druhé to skočí a jdete na dvě kola. Musím se všechno pořádně naučit a ubezpečit se v tom, že to co dělám, je bezpečné. Off-road mě baví díky tomu, že jej zatím ještě tolik neumím.

Fyzickou přípravu mám zatím podobnou jako dosud. S tím rozdílem, že na okruhu jsem se musel připravovat na časově kratší zátěž. Závody cross country jsou z mého pohledu pouze o rozložení fyzické zátěže do delšího časového úseku. Postupem času ale budu muset ještě více zabrat – jízda v terénu totiž není procházka růžovým sadem.

V Buggyře i nadále figurujete v pozicích konstruktéra a testovacího jezdce. Máte tím výhodu oproti dalším pilotům, kteří v uvozovkách pouze testují a jezdí závody?

Okruhové auto znám dokonale i z toho hlediska, že na základě jeho nestandardního chování dokážu přesně určit, kde je jaký problém. U auta na Dakar se ale tuto schopnost ještě budu muset naučit. Off-road je všeobecně hůře čitelný než okruhy – často se mění trať a hrozně těžko se simuluje stejně opakovatelná věc, tedy naprostý opak oproti okruhům. Chtěl bych s dakarským autem najet o dost více kilometrů, abych chyby a změny v jeho chování dovedl vycítit.

Loni v prosinci jste oslavil čtyřicítku, přičemž v roce 2018 tomu bude dvacet let od vašeho vstupu do evropského mistrovství tahačů. Pociťujete na sobě vlivy spojené s věkem? Například větší únavu nebo dřívější vyčerpání?

Loni jsem zjistil, že nemám jednu nohu úplně v pořádku, ale stále závodím a hodlám v tom pokračovat. Čas ubíhá strašně rychle a vlivy stáří proto moc nepociťuji, spíše mě jenom překvapuje ta vysoká cifra, která vyjde po sečtení všech let aktivního závodění. Loňská sezóna byla extrémně náročná hlavně kvůli mým dalším aktivitám nad rámec samotného závodění. Když jsem před lety začínal, pouze jsem závodil, později jsem se ale začal více starat o vývoj, následně přibyl Dakar a starosti o ostatní jezdce, kteří s námi jezdí. Občas bych se rád vrátil do doby, kdy jsem jenom závodil – například loni v létě jsme pracovali od rána a chodili domů dvě hodiny po půlnoci, a takový režim nejde dlouhodobě zvládat. Kdyby mě to ale nebavilo, nedělal bych to.

Na Dakaru 2016 se hovořilo o možnosti vašeho účinkování v nadcházejícím ročníku. Jak se situace nadále vyvíjí?

V současné době mou účast na Dakaru v pozici jezdce vylučuji, novinky okolo nadcházející sezóny ale mám. V současné době stavíme pro Kolomajze novou Tatru Phoenix a dost intenzivně pracujeme na její přední nápravě, která je již na stávajícím Phoenixu o dost lepší než u Fat Boye (Tatra, se kterou jel Kolomý Dakar 2016, pozn. redakce). Pevně věřím, že s ní bude Martin na limitu o dost rychlejší. Chtěli bychom, aby příští rok startovaly na Dakaru dvě Tatry Phoenix a Fat Boy v roli rychlé asistence.

David Vršecký – Přehled dosavadních úspěchů

• 2016 - Buggyra, 2. místo v závodu cross country Baja Drawsko. Poprvé v závodě za volantem dakarského kamionu
• 2015 - Buggyra, titul v poháru konstruktérů RT
• 2013 - Buggyra, Rychlostní rekordy (100km, 100mil a 1hod.)
• 2009 - Buggyra, 1. místo v EP tahačů, titul v poháru konstruktérů RT, mezinárodní mistr Německa
• 2008 - Buggyra, 1. místo v EP tahačů, titul v poháru konstruktérů RT, mezinárodní mistr Německa
• 2008 - Buggyra, Světový rychlostní rekord 1km (start z místa)
• 2007 - Buggyra, 3. místo v EP tahačů, titul v poháru konstruktérů RT, mezinárodní mistr Německa
• 2004 - Buggyra, 3. místo v EP tahačů SRT
• 2004 - Buggyra Světový rychlostní rekord s truckem
• 2003 - Buggyra, 3. místo v EP tahačů SRT
• 2002 - Buggyra, nováček roku v EP tahačů SRT
• 2001 - Buggyra, testovací jezdec
• 1998 - SISU, debut v EP trucků za tým ProCa-PTE-Holoubek
• 1997 - Davida Vršeckého objevil Martin Koloc na simulátorech