Land Rover – zdatný šedesátník (1. díl)

Historie britské automobilové značky Rover začala v roce 1878 v Coventry založením firmy Starley & Sutton, zaměřené na výrobu jízdních kol. Po čase přešla na výrobu motocyklů a v roce 1904, už pod názvem Rover, postavila první automobil. Rover znamená v angličtině tulák a také znak s lodí Vikingů a hlavou bojovníka vyjadřuje dobrodružného ducha. Toho dostal vrchovatě i terénní Land Rover, jehož šedesátiletou historií se budeme v tomto článku zabývat.

Pomocník farmářů

U zrodu Land Roveru stál po skončení druhé světové války Maurice Wilks (jeho bratr Spencer pracoval pro Rover už od roku 1929 a stal se hlavním manažerem). Wilksovým záměrem bylo postavit farmářské vozidlo s pohonem všech kol, které si dokáže poradit téměř s každým terénem, je schopné zorat pole a také odvézt svého majitele do města. Vzorem mu byl Willys Jeep, který se osvědčil za války a dobře sloužil i po válce. První Land Rover byl také postaven téměř výhradně z dílů Jeepu. K výrobě panelů karoserie byl použit lehký a korozi odolávající materiál ze slitiny hliníku a magnézia, nazývaný Birmabright. Důvodem byl nedostatek oceli v poválečné Británii a naopak dostatečné zásoby hliníku, používaného ke stavbě letadel. Podobné to bylo i barvou karoserie (různé odstíny zelené), určenou spíše armádními zásobami než módou.

autobusy landrover  

První prototyp, nazvaný Land Rover Centre Steer (měl volant uprostřed přístrojové desky), postavil Maurice Wilks na své farmě v Newborough na ostrově Anglesey ve Walesu. Svoji podobnost s Jeepem se prototyp nijak nesnažil zakrývat. Pohonná jednotka byla převzata z osobního vozu Rover 60 (P3). Původní továrna Roveru v Coventry byla za války zničena bombardováním, takže Rover se musel přemístit do tzv. stínové letecké továrny v Solihullu poblíž Birminghamu.

Série I (1948 – 1958)

První ze slavné Land Rover Series oslavil svoji premiéru 30. dubna 1948 na autosalonu v Amsterodamu a lišil se od prototypu jen v detailech, např. plechovými dvířky, děleným čelním sklem a volantem po straně. Typickým prvkem byly světlomety skryté za mřížkou chladiče. Na mřížku byl přišroubován znak s nápisem Land Rover, který se v modifikované formě udržel dodnes. Masivní ocelový žebřinový rám a odpružení kol listovými pery nenechával nikoho na pochybách o určení vozidla.

K pohonu sloužil až do roku 1951 pouze benzinový 1,6litrový čtyřválec s výkonem kolem 37 kW (50 k), pohánějící všechna čtyři kola přes čtyřrychlostní převodovku s redukcí. Přední kola měla volnoběžky. Karoserie s rozvorem 80 palců (2032 mm) a rozměry 3353 x 1549 x 1867 mm se dodávala v otevřeném provedení, na přání s plátěnou nebo pevnou střechou. V roce 1949 přišel Rover s luxusněji vybavenou verzí Station Wagon, která dostala sedmimístnou kovovou karoserii s dřevěnou kostrou, stavěnou v britské karosárně Tickford, známé mj. ze spolupráce s Rolls-Roycem a Lagondou. Vůz měl kožená sedadla, topení a plechový kryt náhradního kola na kapotě motoru. O rok později se mřížka chladiče zmenšila a světlomety se ocitly mimo mřížku. Na obrázku veze Land Rover britskou královnu Alžbětu II a jejího manžela, vévodu z Edinburghu, při vojenské přehlídce na palubě letadlové lodi HMS Albion.

autobusy landrover  

V roce 1952 byl objem benzinového čtyřválce zvětšen na 2 litry a změněn pohon předních kol. U vyšších převodových stupňů bylo možné volit mezi pohonem jen zadních (2WD) nebo všech kol (4WD), u dvou nižších převodů byl automaticky zvolen pohon 4WD. Došlo také ke změně zdanění při koupi Land Roveru. Z užitkového vozidla se stalo víceúčelové a bez daně jej bylo možné koupit jen při komerčním využití s omezením rychlosti na silnici na 48 km/h.

K důležité změně došlo v roce 1954, kdy byl zvětšen rozvor na 86 palců (2184 mm) a délka vozidla vzrostla na 3569 mm. Nový pikap měl rozvor zvětšený na 107 palců (2718 mm), čímž se podstatně zvětšil prostor pro náklad. S tímto rozvorem byl pak v roce 1956 představen pětidveřový Land Rover Station Wagon, který uvezl až 10 lidí (do třídveřového provedení s rozvorem 86 palců se vešlo 7 lidí). Tyto kombíky dostaly dvojitou, tzv. Safari střechu, chránící před horkem a získaly si velkou oblibu.

Dalším důležitým mezníkem Série I bylo zavedení vznětového motoru v roce 1957. Dvoulitrový diesel s rozvodem OHV měl výkon 39 kW (53 k) při 4000 min^-1. Tento motor byl o něco delší, a proto byl rozvor zvětšen u obou verzí o dva palce na 88“ (2235 mm) a 109“ (2769 mm). S těmito rozvory, značenými SWB (short wheelbase) resp. LWB (long wheelbase), pak vydržel Land Rover dalších 25 let.

Série II (1958 – 1974)

Úspěšnou první sérii nahradila v roce 1958 Série II, která dostala karoserie, které se od předchůdce lišily jen velmi málo, byly ale větší. Ve verzi SWB měla rozměry 3617 x 1676 x 1969 mm, verze LWB byla dlouhá 4445 mm a vysoká přes dva metry (2057 mm). Dlouhá verze Station Wagon měla kabinu pro 12 cestujících, takže dostala daňové zvýhodnění platné pro autobusy. Zajímavou karosářskou variantou byl přehlídkový speciál s vypolštářovaným zadním prostorem, přístupným dvířky a opatřeným držadly pro stojící osoby.

autobusy landrover  

Zpočátku se Land Rovery dodávaly na domácí trh (až do vyčerpání zásob) se starším benzinovým dvoulitrem, ale pro exportní verze byl od začátku k dispozici nový benzinový čtyřválec 2,25 l s výkonem 54 kW (73 k). Od roku 1961 se dodávala Série IIA se vznětovým motorem 2,25 l a od roku 1967 také s řadovým šestiválcem 2,6 l. Model IIA FC (1962) měl kabinu posunutou o něco dopředu, čímž se zvětšil užitečný prostor. Série IIB FC (1966) měla stejnou karoserii, ale nabídka motorů se rozšířila o vznětový 2,25 l. Od února 1969 se světlomety přesunuly do blatníků, kde už předtím měla druhá série umístěná parkovací a směrová světla. O něco se také snížila výška prahových panelů.

Druhá série Land Roveru si získala ještě větší popularitu než první, zejména po účinkování v oscarovém filmu Volání divočiny (Born Free) o lvici Else a manželech Adamsových z roku 1966. V roce 1967 se Rover stal součástí koncernu Leyland Motors, který se později změnil na British Leyland (BL). V letech 1969 až 70 dosáhla výroba Land Roverů svého maxima kolem 60 tisíc vozů ročně. Pro britskou armádu a nejen pro ni se od roku 1968 vyráběl Land Rover Lightweight, lehké terénní vozidlo schopné přepravy v transportních letadlech nebo vrtulnících. Vycházel ze série IIA s rozvorem 88 palců.

Série III (1971 – 1985)

Třetí série Land Roveru se začala vyrábět v roce 1971 se stejnou karoserií jakou mělo poslední provedení druhé série, tedy se světlomety v blatnících. Jedinou zřetelnou venkovní změnou byla náhrada kovové mřížky chladiče za plastovou. Pod kapotou bylo změn více. U benzinového motoru 2,25 l byla např. zvýšena komprese ze 7:1 na 8:1 a převodovka měla nyní všechny stupně synchronizované. Také v interiéru došlo k mírné modernizaci spočívající např. v náhradě plechové přístrojové desky plastovou a přesunutí přístrojového panelu ze středu směrem k řidiči. Land Rovery se vyráběly stále ve dvou verzích jako dvoudveřový s rozvorem 88 palců (ten na obrázku byl miliontý vyrobený Land Rover) a čtyřdveřový s rozvorem 109 palců.

autobusy landrover  

V roce 1978 byla vytvořena samostatná dceřiná společnost holdingu British Leyland nazvaná Land Rover Limited a o rok později byla ukončena výroba osobních vozů Rover v Solihullu a převedena do Cowley (Oxford). V Solihullu tak zůstala výhradně výroba Land Roverů. Od roku 1979 se vyráběl Land Rover V8, poháněný 3,5litrovým vidlicovým osmiválcem z Range Roveru (68 kW/92 k). Tento model byl také známý pod označením Stage 1, souvisejícím s prvním stupněm investic britské vlády do znárodněného podniku s cílem zlepšit nabídku modelů. V roce 1980 dostaly oba čtyřválce 2,25 l (benzinový a vznětový) pětkrát uložený klikový hřídel a modernizace se dočkal i podvozek. O dva roky později spatřily světlo světa luxusněji vybavené modely County, dodávané s oběma rozvory a méně spartánsky vybaveným interiérem (např. s látkovými sedadly a tónovanými skly). Užitečným přírůstkem byl pickup s nákladovým prostorem zvětšeným o 25 %.

Série III se stala nejrozšířenějším Land Roverem, neboť jich bylo za 14 let vyrobeno kolem 440 tisíc. Land Rovery všech tří sérií se osvědčily ve vojenských službách. Byly nasazeny v korejské válce (1950 – 53), při suezské krizi (1956) a ve válce o Falklandy (1982). Staly se standardními lehkými vojenskými vozidly celého Commonwealthu a široké uplatnění našly také v rámci NATO. O dalších osudech Land Roverů se dočtete ve druhé části tohoto článku.