Nejlepší jezdec historie F1 podle Ecclestona? Ani Schumacher, ani Senna...

Eddie Jordan, bývalý majitel stejnojmenného týmu formule 1, se v on-line rozhovoru pro Top Gear zeptal nekorunovaného vládce královny motoristického sportu, kdo je podle něj nejlepším pilotem historie. Měl samozřejmě na mysli období od vzniku oficiálního mistrovství světa, tedy ročníku 1950.

Jeho odpověď byla možná pro mnohé, obzvláště pak fanoušky Michaela Schumachera a Ayrtona Senny, velmi překvapivá: „Když se mě ptáte, kdo si myslím, že byl skutečně tím nejlepším, řekl bych - Alain Prost “. Proč upřednostnil čtyřnásobného francouzského mistra světa před oběma jeho soky? I to Eddieho samozřejmě zajímalo.

Pětaosmdesátiletý Ecclestone pokračoval: „Pro Michaela se pracovalo hodně, všechno v týmech se točilo kolem něj, vždycky měl k sobě druhého jezdce, který mu pomáhal. Po určitou dobu platilo to samé i v případě Senny. Prost ale nikdy takový luxus neměl. Vždycky mu byl v patách nějaký stájový kolega-konkurent, nejen Ayrton, ale i několik dalších. Myslím - je obtížné to říkat, ale když se na věc podíváte zeširoka - měl bych asi zvolit jeho.“

U Schumachera je vše jasné, ten byl jedničkou u Benettonu po odchodu Nelsona Piqueta a u Ferrari mu v dobách jeho největší slávy „nosili vodu“ Eddie Irvine a Rubens Barrichello. Senna hned ve své první sezóně doslova vymazal v Tolemanu Johnnyho Cecotta, zcela předčil Johnnyho Dumfriese i Satoru Nakajimu za dob svého působení u Lotusu, vyrovnaným soupeřem mu byl snad jen Elio de Angelis (1985).

Pak došlo na otevřenou válku s Prostem, nejprve u McLarenu, poté Alain přestoupil k Ferrari, udály se známé kolize v Suzuce 1989 a 1990. Pro ty, kdo tuhle dobu nezažili, se sluší připomenout, že Brazilec byl tím zlobivým dítětem a vinu na obou incidentech měl hlavně on, média stála na straně Francouze a žádný životopisný film natočený jeho fanouškem na tom nic nezmění. Druhá nehoda byla úmyslná, což sám později přiznal. Ayrtonovou dvojkou byl i už tehdy zkušený Gerhard Berger, o Michaelovi Andrettim a Häkkinenovi nemluvě...

Prost musel nejprve bojovat s René Arnouxem u Renaultu, ve Wokingu s Laudou i Sennou, v Maranellu měl vedle sebe Nigela Mansella a později dravého Jeana Alesiho... Snad jen spolupráce s Eddiem Cheeverem (1983, Renault), demotivovaným Kekem Rosbergem (1986) a Švédem Stefanem Johanssonem (1987, oba McLaren) se dala označit jako klidnější. Když jej Frank Williams přemluvil k návratu po roční pauze, potkal se s Damonem Hillem. Jenže Sir Frank angažoval svého testovacího jezdce hlavně z toho důvodu, že mu nezbývaly peníze na druhého skvělého pilota. Tehdy trojnásobný šampion ze země galského kohouta požadoval za své služby odpovídající plat...

Prost, který vždy jezdil více hlavou než srdcem, se však muži na kolečkovém křesle odvděčil titulem a definitivně s formulí 1 jako jezdec skončil. Uměním mistrů je i včas odejít. V kokpitu jej vystřídal Ayrton Senna a všichni víme, co se mu 1. května 1994 v Imole v zatáčce Tamburello stalo... Osobně považuji za top jezdce Fangia, Prosta s Laudou řadím hned za něj.