Oprava defektu na cestě: Akce „Čisté ruce“

Kdo chce mít v kufru rezervu, musí si připlatit. Nebo se spokojit s dojezdovou sadou a kompresorem. Pokud se rozbije, také není levný (až 4000 Kč do zástrčky na 12V). Objektivní výhodu to ale má – ušetříte pár kilogramů. Bohužel ve srovnání se stále bohatší výbavou automobilů, která přidává mnohem víc hmotnosti, je to efekt zanedbatelný.

Řadě motoristů je to beztak fuk, protože se o opravu ani nepokusí. „K případům prasklé, poškozené či proražené pneumatiky jezdíme asi devětkrát denně. A jen zhruba polovinu případů lze vyřešit na místě opravou pneumatiky nebo výměnou za rezervu,“ říká Petr Vomáčka za asistenční službu Ústředního automotoklubu ČR.

Jen pohodlnost

Žluté anděly si obvykle volají lidé z pohodlnosti, protože na to mají nárok ve své asistenci od pojišťovny či výrobce vozidla. Sami by to asi zvládli, ale

když je to zdarma, volají o pomoc. „Jen polovina případů musí být řešena odtahem vozidla do servisu či pneuservisu, protože se jedná o situace, kdy klient na místě nemá rezervu nebo je poškozeno více pneumatik najednou,“ dodává Vomáčka s tím, že pokud nejde o úhradu klubovou kartou ÚAMK či asistenci zdarma, pak se cena za výměnu pneumatiky běžně pohybuje okolo tisíce korun.

Částku navyšují okolnosti jako odtah do servisu. „V hotovosti nejčastěji platí ženy, manažeři či mladší lidé, kterým dříve běžné úkony dnes již dělají problém,“ krčí Vomáčka rameny. Potvrzuje tím starou pravdu, že dřív musel motorista projevit aspoň elementární šikovnost.

pneu svetmotoru

Za pět minut hotovo!

Rozhodli jsme se dokázat, že na opravě defektu na silnici nic není. Kdo počítá koruny, pozná to dvojnásob. Především z hlediska okamžitých nákladů je totiž oprava svépomocí mnohem levnější než volání asistence – navíc nemusíte čekat na cestě, až za vámi dorazí.

Šli jsme na to pořádně, obětovali několik týdnů příprav a zničili pneumatiky za tisíce. Přitom jsme se sami vypekli, když jsme mimoděk zjistili, že propíchnout skoro novou zimní pneumatiku není nijak snadné. Pomohla až vrtačka a opravdu gigantický vrut.

Na počátku bylo místo, kde jsme mohli bezpečně kroužit kilometry s poloprázdným pláštěm. Navíc jsme potřebovali pneuservis pro prohazování kol.

V tom nám vyšli vstříc v Autodromu Most, kde zřídili veřejně přístupnou moderní provozovnu. K tomu jsme mohli mimo sezonu zabrat obrovské parkoviště, na němž obvykle stojí auta diváků. S pneumatikami nám pomohli v AAA Auto a Škodě Auto, když poskytli vozy na test a po sadě pneumatik na zničení. Podmínkou bylo, aby nebyly zcela ojeté, ale odpovídaly normálnímu opotřebení v provozu. Nakonec jsme nakoupili v běžné

obchodní síti náhodně vybrané spreje s opravnou tekutinou a vyrazili testovat.

pneu svetmotoru

Když rezerva chybí: Češi chtějí páté kolo!

Kvůli úspoře místa, hmotnosti a především nákladů přešli výrobci automobilů postupně na systém sady na opravu průpichu. Nabízejí ji zdarma místo dosavadního plnohodnotného rezervního kola. Když chcete víc, musíte si připlatit. Třeba u Škody Auto činí cena sady s rezervním kolem od 1100 do 1600 Kč podle konkrétního vozu. V ceně je místo kompresoru a lepicí náplně páté kolo, nářadí a zvedák. Ve Škodovce nám pak potvrdili, že valná většina domácích zákazníků volí některou z variant s rezervním kolem. Pokud se do jejich auta nevejde, ustoupí jen na dojezdovou variantu. Ta má shodný vnější průměr s ostatními koly, ale je buď užší, nebo je větší průměr dán společným osazením menšího disku a vyššího profilu pneumatiky. Podobné to je u kupujících ojetin, kde lidé poptávající v bazarech AAA Auto hledají rezervu, protože nejsou zvyklí na sadu kompresoru a kaučukového lepidla jako zákazníci se zkušenostmi z prémiových aut. A volat drahou" placenou asistenci je pro ně nemyslitelné.

pneu svetmotoru

Sprej - Tire‘s Leaks

Pokud se rozhodnete pro opravný sprej, je důležité už v obchodě podrobně prostudovat návod. Černožlutou plechovku původem z Beneluxu jsme v supermarketu našli hned ve dvou provedeních. Až podrobné studium prťavé a ještě ke všemu vzhůru nohama nalepené etikety v češtině ukázalo, v čem se liší. „Pneu nad 165 x 14,“ hlásá nápis. Lidskou řečí to znamená, že menší a nepatrně levnější sada je vhodná tak pro felicii a pár dalších vozů

staršího data výroby.

Rozhodujeme se, že kit vyzkoušíme na novějším z obou testovaných aut. Náš rapid s chrupnutím přejede vrut přišroubovaný do dřevotřískové desky, ale nic se neděje. Musíme dát větší vrut, až potom slyšíme syčení. Zatímco se pneumatika vypouští, auto už po pár decimetrech hlásí ztrátu tlaku v pneumatice. Bereme do ruky půllitrovou nádobku a postupujeme v krocích podle návodu. Hledání předmětu a místa průpichu můžeme přeskočit. Vzápětí máme lahvičku protřepat. Jelikož je venku zima, musíme také sprej zahřát minimálně na deset stupňů. Po chvilce tření v rukou považujeme teplotu za optimální, výrobce ale nastiňuje, že podobně bychom uspěli i s ventilátorem ve voze. To už začíná samotné plnění píchlé gumy. Šroubujeme nádobu k ventilku a mačkáme spoušť. Po pravdě je docela otrava, že musíme celou dobu držet sprej zmáčknutý. Aspoň můžeme sledovat, jak průhlednou trubičkou teče do pneumatiky plnicí hmota. Je to však zábava pouze do chvíle, než v nádobce dojde plyn. Oprava by měla být hotová. Pneumatika je spíš poloprázdná než poloplná. Dost nepříjemné je také odšroubovávání trubičky. Zbytky plynu a hmoty v tu chvíli vytrysknou a nabudou všude okolo. My i krásný litý ráfek se musíme otřít od čpavkem čpící pěny.

Výrobce stanovuje, že v následujících pěti až deseti kilometrech musíme cestovat ideálně mezi padesátkou a šedesátkou, aby došlo k rozprostření přípravku. Absolvujeme přes pět tisíc metrů a tlak v gumě překvapivě neklesá. Naopak máme pocit, že se nízkoprofilovka vyhoupla o něco výše. Jako nouzové řešení od nás má tedy palec nahoru, ale s výhradami.

Sprej - Holts Reifen pilot

Na první pohled vypadá výrobek od britské společnosti Holts pěkně. Měděná koncovka hadičky i hezká grafika budí dojem opravdové kvality. Líbil by se nám i přehledný obrázkový návod. Tedy v případě, že by jej dovozce nepřelepil českou etiketou. A i ta by nám dělala radost pouze tehdy, kdyby

říkala více, než že produkt je určen pro pneumatiky do 195 mm šířky a obsah je hořlavý. Pro zjištění postupu nám tedy nezbývá než nálepku pracně

odloupat a pak zapátrat v paměti po znalostech němčiny. Z obrázků je jasné, že postup se příliš neliší od předchozího prostředku. Vyjmout hřebík, umístit průpich do spodní části (to minulý výrobek nezmiňoval) a už můžeme hustit. Tedy nejprve musíme propíchnout kolo. Rudá oktávka přejede přes vrut, jen to chrupne, a opět slyšíme syčení. Najít díru a umístit ji dospod je hračka. Už jen našroubovat hadičku a jdeme na věc. Tentokrát stačí otočit knoflíkem a obsah proudí do gumy sám – není třeba nic držet. Když asi po dvou minutách dobře protřepaný výrobek vyteče do pláště, nemůžeme skrýt určité zklamání. Pneumatika s vysokým profilovým číslem se nafoukla jen nepatrně. Obsah navíc viditelně vytéká na silnici. Přesto zkusíme s poloprázdnou gumou dojet. K našemu překvapení se už po pár stovkách metrů a jednou projetém slalomu plášť zdvihá do normální velikosti. Roztažné vlastnosti propan-butanu, který je plynem ženoucím zacelovací hmotu dovnitř, jsou neúprosné. Ani po pěti kilometrech není nejmenší problém. I z opuštěné samoty bez signálu bychom se tedy vlastními silami dostali. Po demontáži zjišťujeme, že ani po

několika hodinách tekutina nezaschla.

Opravné knoty - Slime TireTackle

Možnost zacelit otvor v pneumatice pomocí kousku vyztužené pryže s vulkanizačním činidlem je lákavá. Ostatně pro malé otvory využívají stejnou technologii i některé pneuservisy. A u motorek je tento druh nouzového vysvobození někdy dokonce standardem. My jsme pro test pořídili pěkně vypadající sadu za 235 Kč od společností Slime. Nejlevnější kity však koupíte už od 80 korun. V krabičce najdete kromě samotných knotů ještě dva kusy aplikačního nářadí. Prvním je nebezpečně vypadající bodec, v balení je i podivný nástroj s rozvětveným koncem, do něhož se gumový kousek vloží. Teoreticky by se tak mohlo jednat o opravu, která vydrží i déle než jen několik kilometrů do nejbližšího servisu, byť by to rozhodně nemělo být definitivní řešení. Prvním zásadním zjištěním je, že pokud únik nezachytíte včas, bude vám sada k ničemu. Tedy za předpokladu, že v kufru nevozíte

pumpičku nebo kompresor na dvanáct voltů. Náš kousek dokonce obsahuje stručný návod v češtině, proto není problém hned začít. Startujeme tím,

že výstružníkem jemně očišťujeme průpich. Chce to trochu síly, ale tohle by nám ještě šlo.

Další krok se však ukazuje jako pořádný problém. Už prostrčit ulepený kousek gumy očkem jehly je docela oříšek. Pořád to ale není nic proti tomu, když následně chceme vrazit pomůcku do vzdorující vypuštěné pneumatiky. Prvních několik pokusů končí zcela bez úspěchů, přestože se snažíme sebevíce. Znovu bereme do ruky ostrý předmět s tím, že otvor v pneumatice ještě trochu rozšíříme. Jenže při našem překotném snažení se pneumatika začíná natavovat a brusná část se zalepuje gumou. S druhým knotem a pokusem jsme uspěli spíše. Po chvilce se nám jej daří vrazit do pláště takovým způsobem, že vyčuhuje zhruba předepsaná třetina. Přichází klíčová část – musíme vytáhnout jehlu tak, aby materiál zůstal uvnitř. Na základě zhlédnutých videí víme, že to chce trochu trhnout. Bereme za to vší silou a skutečně to jde. Div že nekončíme na zemi, když se rukojeť uvolní z pláště. Černá věc připomínající žvýkačku zůstává na místě. Nafouknout plášť kompresorem z rapidu je hračka a my už můžeme otestovat, jak se práce podařila. Výrobce totiž ještě před odříznutím přebytečné části knotu doporučuje polít místo vodou a přesvědčit se, jestli jím neuniká vzduch. U nás je vše v pořádku, ani po dvou hodinách a divokých kličkách ve slalomu tlak v plášti neklesá.

Originální opravná sada Škoda

Propichujeme další pneumatiku bílého rapidu. Tentokrát proto, abychom zkusili, s jakým úspěchem se nám podaří gumu opravit pomocí originální sady. Je určena pro různé vozy koncernu VW a nese značku výrobce pneumatik Dunlop. Podobné koupíte i od jiných značek. Princip je ale vždy

podobný – k autu dostanete kompresor a nádobku se zacelovací látkou. Ta se většinou napojí přímo na kompresor. Náš typ je ale odlišný.

Nejprve studujeme velmi podrobný jedenáctijazyčný návod. Začátek je stejný jako v ostatních případech – tentokrát se však dozvídáme i bezpečnostní informaci o tom, že nelze opravovat poškození mimo běhoun ani díry větší než čtyři milimetry. Startujeme protřepáním nádobky. Překvapivě máme v gumě nechat případný předmět, který způsobil průraz.

Dalším krokem je vyšroubování ventilku – v balíčku na to máme praktický nástroj. Konečně můžeme gumu nakrmit těsnicí hmotou, jde to docela snadno. V tuto chvíli vracíme na místo ventilek, startujeme motor a připojujeme kompresor. Musíme říct, že na nás dělá dobrý dojem. Po různých rychle se přehřívajících zařízeních kvalitou odpovídajících tržnici je to paráda. Pneumatika stoupá na požadovaných 2,5 baru, než bys řekl švec.

Teď už jen umístit na přístrojový štít nálepku upozorňující na maximální rychlost 80 km/h a můžeme vyrazit do provozu. Po deseti minutách znovu kontrolujeme tlak – zůstává beze změny. I tady jsme tedy skončili s úspěchem.

Nad rezervu není

Podle průzkumu ADAC potká průměrného řidiče propíchnutá pneumatika jednou za 150.000 km. Pokud chcete mít stoprocentní jistotu, že v takové situaci dojedete domů, je možnost jediná. Ano, plnohodnotná rezerva. Ani dojezdovka nezklame, jenže už můžete pokračovat jen omezenou rychlostí. Abyste jednou nesplakali nad výdělkem, doporučujeme vždy při přezutí zkontrolovat její nahuštění. V případě defektu, který typicky přichází u plně naloženého auta, se nejprve musíte k rezervnímu kolu dostat. A to může být cestou na dovolenou největší úskalí. Pak už to jde zkušenému motoristovi snadno – ještě na zemi lehce povolit šrouby, na správném místě auto zvednout a po odstranění šroubů může poškozený disk pryč. Cestu zpět s nasazenou rezervou také jistě znáte. Znamená nasadit nové kolo, přichytit horní šroub, poté ostatní a následně je zlehka křížem dotáhnout. Až když auto klesne na zem, je třeba je patřičným momentem dotáhnout.

Do pár milimetrů

Pro přezouvání kol jsme využili nově otevřený pneuservis přímo na mosteckém polygonu. Ostatně už za pár dnů zde začne frmol způsobený přezouváním na letní. A kdy lze vlastně pneumatiky zacelovat? Velmi podrobně se tomu věnuje Světová gumařská asociace. „Opravovat lze pouze poškození na běhounu, jehož velikost nepřesáhla šest milimetrů,“ říká materiál. „Nesprávný servis může vést k selhání v provozu. Následkem uvolnění či odtržení běhounu může být nehoda s vážnými i smrtelnými následky,“ varuje asociace. Správný postup by měl tedy být takový, že po inspekci pneumatiky a identifi kaci defektu se plášť demontuje z ráfku. Následně se zkontroluje úhel průpichu – pokud je do 25 stupňů, může se

využít jednodílná opravná sada. Poté se v místě rány musí plášť zevnitř vyčistit a oškrábat. Odstraňují se lubrikanty a prostředky chránící pneumatiku před plísní. V dalším kroku se bude vrtat. Veškeré poškození musí pryč. Nyní už se obrousí oblast, kam se umístí speciální zacelovací hříbek. „Po tomto kroku prostor pod ním ošetříme vulkanizačním lepidlem a defekt zacelíme,“ vysvětlil nám technik z mosteckého pneuservisu. „Pro menší poškození je možné využít i podobný knot, jaký jste zkoušeli. Vždy však opravu doplňujeme vulkanizačním lepidlem,“ dozvěděli jsme se.

Další způsoby, jak dojet

Pneumatiky typu runflat

Další nouzovou možností, jak se dostat v případě defektu do servisu, jsou pneumatiky typu runflat. V dnešní době už je nabízejí prakticky všichni výrobci. Rozdíl ve srovnání s běžným pláštěm je ve vyztužení bočnice pneumatiky. V případě náhlé ztráty tlaku tak zůstává tvar gumy výrazně nezměněn. Na proraženém runflatu lze ujet maximální rychlostí 80 km/h do sta kilometrů. Systém však má několik „ale“: tvrdé bočnice zhoršují komfort jízdy a ceny jsou ve srovnání s konvenčním obutím vyšší. V případě defektu je navíc pneumatika většinou neopravitelně zničena.

Samozacelovací pláště

Východiskem může být i samozacelovací obutí. Uvnitř pneumatiky je viskózní těsnicí vrstva, která v případě průpichu automaticky místo opraví. Řidič tak může pokračovat beze změny v jízdě, byť se doporučuje kontrola v pneuservisu. Asi nejrozšířenější produkt tohoto druhu představují výrobky ContiSeal od německého Continentalu.

Závěr

Byť jsme nečekali žádné zázraky, náš test nakonec ukázal, že opravné sady mohou fungovat – pokud tedy jezdíte po hezkých udržovaných cestách bez velkých děr jak z propagačního plakátu a potkáte vrut. Aplikace sprejů je navíc hračka. To u sady s knoty už si opravu na krajnici představit nedovedeme. Realita navíc často nebývá tak hezká. Například v případě proražení gumy v díře se při použití opravného spreje budete dívat jen na vytékající lepidlo – sami jsme si to vyzkoušeli. Výrobci to vědí, a proto dnes většinou pro podobné případy nabízejí asistenční služby. Pokud vám ale podobné řešení zrovna nevoní a chcete si být jisti, že se vždy z podobné šlamastiky dostanete vlastními silami, nezbývá než pořídit si plnohodnotnou rezervu.

Autoři: Matouš Jelínek, Petr Slováček