Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Pneumatiky bez vzduchu? Nic nového, pocházejí už z 30. let!

Aleš Dragoun
Diskuze (1)
„Airless“ pneumatiky už léta vyvíjí Michelin, přidali se také někteří další. Francouzi se ovšem nechali inspirovat patenty Američana Martina ze 30. a 40. let minulého věku...

O bezvzduchových pneumatikách se v poslední době hovoří stále častěji. Michelin představil prototyp svého Tweelu už na autosalonu v Paříži v roce 2004. Na konci roku 2011 jej následoval Bridgestone s vlastní alternativou. Michelin „gumy“ už testoval na všem možném a dokonce je nabízel stavebním firmám pro jejich speciální stroje. Nahrazují vlastně celé kolo, tvoří je vnitřní flexibilní vřetena, respektive paprsky z polyresinu a nedají se prorazit. John Deere obdobnou konstrukci používá pro některé modely svých sekaček a Polaris vyvinul ve spolupráci s Resilient Technologies Non-pneumatic Tire (NPT) pro své čtyřkolky.

Všechna podobná řešení mají ale i svého předchůdce, jistě, všechno už tu jednou bylo, myšlenka není nijak nová. Pochopitelně nemám na mysli plnopryžové obruče, které ještě ve 20. letech minulého věku používaly zejména nákladní vozy, protože neexistovalo vhodné obutí, které by vydrželo jejich značnou hmotnost. Posádky hlavně benzinových, ale i ještě parních náklaďáků s diskovými koly si na dlažebních kostkách příliš komfortu neužily. Svá osobní auta jimi tehdy vybavoval například britský Trojan.

Americký vynálezce James Vernon Martin (1885-1956) se věnoval jak automobilismu, tak i letectví. Jeho dílem je třeba letecký zatahovací podvozek, který vyvinul už v dobách první světové války, nebo tříkolka Martinette (1932) s jedinými dveřmi v přídi a nezávislým zavěšením pomocí pryžových lan. Dalším počinem tohoto muže byl právě koncept bezvzduchové pneumatiky.

Michelin si z něj v moderní době evidentně vzal inspiraci. Martin podal v letech 1931-1944 celkem tři patenty na lehké, pružné a elastické obruče, které měly „gumy“ nahradit. I jejich vnitřní struktura byla tvořena mohutnými paprsky, nepotřebovaly plnit směsí stlačených plynů a nehrozil jim defekt. Testování probíhalo v terénu, kam je takové obutí zdaleka nejvhodnější, jak ukazuje dobové video, při porovnávacích zkouškách se používaly jeepy. V rychlosti 52 km/h se jinak sklopné a neposedné čelní sklo ani nehnulo, auta také dojela dále i v písku.

Pneumatika se měla snadno vyrábět a zajišťovat vozidlům lepší ovladatelnost a hlavně stabilitu při jízdě po nerovném, tedy až hrbolatém povrchu. Zejména těm vojenským. Martinovo dílo používalo pro vyztužení běhounu několik tenkých, pružných a paralelně vedle sebe umístěných obručí z oceli, nikoli pouze jednu. Do nich byla vytvrzena kaučuková vrstva. Pružné vnitřní paprsky byly připojeny k vnější části pomocí ok, na druhé straně pak speciálním příčkami ke středům. Paprsky se při zatížení pohybovaly směrem dovnitř, tradiční disk nebyl vůbec potřeba. Vynález se ale i přes nesporné výhody nechytl.

Připomeňme, že tehdy ještě nebyla na světě ani radiální pneumatika s ocelovým kordem. Na moderní náhradu diagonálního obutí byl opět francouzskému Michelinu udělen patent až 4. června 1946. Poslední Martinův na jeho elastickou náhradu však zaregistroval příslušný americký úřad ještě později, 27. prosince 1949.

Foto: USPTO, Michelin, Periscope Film

Aleš Dragoun
Diskuze (1)
18. 2. 2017 08:46
Motocykly
Pneumatiky bez vzduchu se už hodně let běžně používají u terénních motocyklů. Místo duše se do pláště vkládá stejně tvarovaná vložka z pěnové gumy. Výhodou je neprorazitelnost, nevýhodou trochu horší chování, vyšší váha a relativně krátká životnost