Povinné reflexní prvky chodců: Lepší něco než nic. Ale s rozumem...

Museli byste žít v zahraničí nebo na Marsu, abyste neslyšeli o nové povinnosti pro chodce v Česku nosit na sobě reflexní prvky mimo obec za snížené viditelnosti. V únoru vyjde ve sbírce zákonů a pak začne platit za 15 dnů.

Schvalovací proces trval tak dlouho, že o tom celé měsíce hovořila média, politici a radovali se policisté, jak to je dobrý nápad, pokud opatření přinese aspoň jediný zachráněný život.

Na podzim začala kampaň Besipu, tento rok se má rozdat na půl milionu reflexních pásků, 100.000 tašek pro seniory a desetitisíce svítících tkaniček pro mladé. Počty obětí jsou totiž opravdu na pováženou, vždyť za tmy loni zemřelo 72 chodců. K tomu hovoří dobré zkušenosti z ciziny, kde taková povinnost platí roky a číslo mrtvých se opravdu rapidně snížilo. Podaří se to i u nás?

Znáte retroreflexi?

V publikační smršti bohužel zapadlo to nejdůležitější: pořádně definovat, co ty „retroreflexní prvky“ vlastně jsou a jak mají vypadat. „K dispozici máme například fluorescenční materiály, které zvyšují viditelnost za denního světla a za soumraku, ve tmě však svou funkci ztrácejí,“ vystihuje úskalí zjednodušeného hledání šéf Besipu Martin Farář. Navíc jsme zjistili, že ne každá oranžová či světlezelená pracovní vesta má na sobě opravdové retroreflexní prvky – tedy takové, co odrážejí v noci světlo a upozorní na postavu ve tmě!

Znalci dopravní legislativy sice tuší, že pojem „retroreflexní“ figuruje u situace nouzového zastavení vozidla mimo obec nebo u přípustného označení útvarů chodců za snížené viditelnosti, jenže prováděcí předpis vyobrazuje příklady pracovních oranžových „silničářských“ montérek a vesty s nápisem „Škola“, což si v obou případech asi těžko účastníci provozu obléknou.

Kromě toho v pasáži o jejich novém označení tento odkaz chybí. Narazili na to už poslanci během hlasování. „Retroreflexní materiály – je to velmi těžké slovo a já se přiznám, že jsem z něj trošku zmaten. Je to slovo původu latinského. Reflecto znamená ohýbám, otáčím, re – zpět. Jak bych přeložil retro reflecto, nevím. Asi zatáčím, ohýbám zpět, zpětně. Nebo zatáčím, ohýbám zpět dozadu. Zajímalo by mě, v čí chytré hlavě se tento termín zrodil,“ komentoval poslanec a lingvista Daniel Korte z TOP 09. Pro pořádek: krkolomně vyslovitelný termín se už roky běžně používá pro princip zpětného odrazu světla…

Vesty pro pochopení

Veřejnost si proto nařízení vykládá po svém a média pro zjednodušení houfně hovoří o povinných reflexních vestách, ačkoliv je výslovně nikdo nenařizuje. „Nikde není řečeno, co se tím reflexním prvkem rozumí a jak má být umístěn,“ potvrzuje dopravní expert Roman Budský a doporučuje

vyjasnit si plochu reflexního prvku, jeho umístění a barvu. Nejvíc radí umístění nad kotník nebo zápěstí. „Nepřipravujeme žádný prováděcí předpis, maximálně metodický pokyn pro policii, jak reflexní prvky vyhodnocovat. Záměrně nechceme dávat konkrétní příklady, abychom nezvýhodňovali jednoho výrobce či jeden systém nad jiný. Jde nám zkrátka o věcný záměr,“ říká Tomáš Neřold z ministerstva dopravy.

Podle doporučení ministerstva, Besipu i dopravních odborníků by použité barvy měly být co nejjásavější tedy typicky oranžová, žlutá nebo

světle zelená. „Zbývá zamyslet se nad tím, jaká by měla být minimální plocha. Osobně si myslím, že by měla odpovídat délce a šířce kvalitního reflexního pásku. Jenže informace, které jsou někdy veřejnosti sdělovány – totiž že postačí jakýkoliv reflexní prvek na bundě či jiné součásti oblečení

–, mohou být nebezpečné. Vždyť nejednou se jedná o velmi úzké proužky stěží viditelné i z bezprostřední blízkosti,“ končí Budský.

Je vidět/není vidět

Za nesplnění povinnosti, kterou zavádí už jedenačtyřicátá novela zákona o silničním provozu, hrozí bloková pokuta do 2000 korun, ve správním řízení 1500 až 2500 Kč. Kontrola bude nabíledni – chodec vidět bude, nebo ne. Policisté slibují aspoň zpočátku shovívavost a na některých místech už rozdávají reflexní pásky.

Podle ministra dopravy Dana Ťoka pásky stačí, stejně jako jakékoliv odrazné pruhy zašité v oblečení. U sportovních oděvů jsou běžné, a jak jsme zjistili při našem testu na dalších stránkách, i u dětského oblečení. Dokonce jsme museli páskou přelepovat boty a bundy školou povinných členů testovacího týmu, abychom mohli porovnat jejich viditelnost s odrazkami a bez nich.

svetmotoru

Jenže jsme našli i druhý extrém: avizovaná reflexní vesta nebyla vidět o mnoho lépe než slabý pásek na ruku. Při kontrolním měření v laboratořích renomovaného výrobce 3M jsme odhalili mizivé schopnosti odrazu světla. Z hlediska legislativy by taková vesta nejspíš stačila, ve srovnání s tmavým oblečením je přece jen lépe vidět. Ale svým slabým účinkem rozhodně nepřináší efekt, který si zákonodárci od novinky slibovali.

Nejen za tmy

Dopravní odborník Roman Budský upozorňuje i na další úskalí novinky, kterou si asi řada chodců neuvědomí: reflexní prvky budou totiž povinné

už za snížené viditelnosti, ne pouze za tmy. „Chodci tedy musí pamatovat na své zviditelnění za využití reflexních prvků i za soumraku či svítání, dokonce i za dne v případě mlhy či hustého deště,“ říká a upozorňuje ještě na místní vymezení pouze mimo obec.

Původně se totiž uvažovalo o vytyčení povinnosti bez ohledu na to, zda je chodec v obci či mimo ni. „Rozhodující měla být kvalita osvětlení vozovky. Zahraniční kolegové například z Finska jednoznačně potvrzují, že ve státech, kde byla prvotně povinnost nosit reflexy jen mimo obec, byla po čase zavedena povinnost univerzální. Přece jen je ve městech a obcích mnoho temných zákoutí, kde může řidič za tmy neviditelného chodce přehlédnout,“ končí Budský.

A pozor na jednu záludnost! „Nestačí mít baterku nebo jiný zdroj světla. Z hlediska legislativy musíte mít retroreflexní prvky,“ říká Petr Vomáčka z Ústředního automotoklubu ČR.

Reflexní prvky u nás a v cizině

ČR: Pokud se pohybuje chodec mimo obec za snížené viditelnosti po krajnici nebo po okraji vozovky v místě, které není osvětleno

veřejným osvětlením, je povinen mít na sobě prvky z retroreflexního materiálu umístěné tak, aby byly viditelné pro ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.

Estonsko: V případě nouzového zastavení je reflexní vesta povinná pro každého, kdo vystupuje z vozidla.

Finsko: Chodci musejí použít reflexní prvky v hodinách snížené viditelnosti. Akceptován je jakýkoliv druh reflexního oděvu. Také řidič a pasažéři, kteří vystupují z vozu, se stávají chodci a tím pádem pro ně platí tato povinnost.

Maďarsko: Všichni chodci pohybující se po vozovce nebo po krajnici mimo zastavěné území musí nosit reflexní oděv v noci či v případě špatné viditelnosti. Totéž platí i pro řidiče v případě nouzového zastavení mimo obec.

Polsko: Chodec na neosvětlené komunikaci nebo komunikaci mimo zastavěná území musí mít na sobě oblečenu reflexní vestu.

Slovensko: Chodci smí jít po krajnici nebo po okraji vozovky nejvíce dva vedle sebe, pokud tím zejména za snížené viditelnosti nebo za zvýšení hustoty provozu neohrozí nebo neomezí dopravu. Za snížené viditelnosti musí mít chodec jdoucí po krajnici nebo po okraji vozovky na sobě viditelně umístěné reflexní prvky nebo reflexní bezpečnostní oděv.

Vybíráme reflexní prvky: Časem ztrácejí schopnosti

U oděvů a reflexních vest pro profesionální i nepracovní použití existují mezinárodní normy (DIN EN340, DIN EN471). Stejně tak česká národní norma hovoří o minimální odrazivosti nebo tvaru a rozložení reflexních prvků: kolik, kde a z jakých pozorovacích úhlů. Třeba i kolik má být pruhů a kde uvidíte kříž. Dokonce i u kvalitních reflexních pásků najdete číslo normy (například EN13356: 2001) a také kategorii: 1 pro zavěšený doplněk, 2 pro odnímatelný a 3 pro složený. Jenže u laciných napodobenin nebo doplňků v běžném oblečení se nic takového neřeší a značka CE neznamená potvrzení certifikátu jakosti, ale pouze termín „China Export“. Nezbývá tedy než vybírat rozumem. Přitom platí, že pro noční použití není podstatná oranžová či zelená barva oděvu, ale nenápadné šedivé či stříbřité plošky, které odrážejí světlo. U výstražných vest hodně napoví pokyny pro údržbu –pravé reflexní prvky se nesmějí žehlit, chlorovat, prát na víc než 40 °C, a především mají jen omezený počet čisticích cyklů, protože se odrazný materiál opotřebovává. „Pokud vesta leží třeba dva roky v autě, ještě se nic neděje. Má však omezenou životnost, a jakmile ji používáte denně, měla by se měnit klidně jednou za rok. Po letech totiž přichází o část svých schopností,“ říká Lukáš Pejpal ze společnosti 3M Česko.

Právě sem, k jednomu z největších světových výrobců, jsme vyrazili pro rady k reflexním materiálům. Připravují tu i odrazné plochy dopravních značek. Tušili jste například, že se používají tři typy podle použití? Na parkoviště stačí třída 1 s malou odrazivostí, na silnice 2 s vyšší reflexí a na dálnice třída 3? „Je to proto, že se portálové značky na návěstích nečistí a garantujeme jejich výkon po dobu deseti let. Na začátku tedy musí mít o něco víc, aby i po takové době pořád plnily očekávané vlastnosti,“ říká Jiří Kolařík z firmy 3M s tím, že pokud byste dali stejnou tabuli vedle normální vozovky, oslňovala by. Nad hlavami řidičů to přitom tolik nevadí.

Lukáš Pejpal hned vytahuje podivný přístroj za čtvrt milionu korun zvaný retroreflektometr, kterým se měří právě schopnost odrazu světla. Také vysvětluje, jaký je omyl myslet si, že nám světlé oblečení či bílé tričko zaručí na silnici za tmy větší viditelnost. Pro ilustraci orientačně měří donesené reflexní vesty – pro opravdové laboratorní zkoušky je důležitá třeba předepsaná teplota prostředí, okolní světlo a řada dalších podmínek.

Hned proužky na první zelené vestě září víc, než by musely: při pěti stupních úhlu dopadu světla je předepsáno 330 cd/lx.m² a vesta vykazuje 499,5. Také u měření na 20 a 25 stupňů vykazuje vysoce nadlimitní hodnoty. Jenže oranžová vesta nesvítí skoro vůbec. „Má sice napsanou normu i evropský certifikát, ale příliš nefunguje,“ kroutí hlavou Lukáš Pejpal při naměření hodnoty jen 8,2 cd/lx.m².

Typy reflexních prvků

1. Drobné kuličky: Systém používaný u oděvů i na přechodech pro chodce, kde se nazývá „balotina“. Jeho nevýhodou je náchylnost na otěr, má tedy pouze omezenou životnost. Nejčastěji se používají skleněné prakticky odolné otěru.

2. Odrazné segmenty alias „prizmata“: Používá se na dopravní značení a má vysokou účinnost. Nevýhodou je technická náročnost a vysoká cena výroby. Kromě toho nelze vyrobit v tenké ohebné vrstvě na oblečení.

3. Vysoce leštěná hliníková fólie: Nejjednodušší princip, na němž fungují třeba některé reflexní pásky.

Odrazové prvky na vlastní kůži: Rozdíl čtrnácti vteřin

Novela zákona o silničním provozu už brzy přikáže využít za špatné viditelnosti prvky zlepšující viditelnost. Vyzkoušeli jsme je!

Fungují v praxi reflexní prvky? A na jakou vzdálenost je v reálu skutečně můžeme vidět? Na to jsme se rozhodli odpovědět v exkluzivním testu.

Stojíme na začátku sedmisetmetrové rovinky, kterou lemují kužely vyskládané po patnácti metrech. Po našem boku stojí všemi větry ošlehaná a desítkami staveb prověřená Dacia Logan. Ano, exemplář se čtyřmi sty tisíc kilometrů po řemeslníkovi, který se na jaře chystáme rozebrat. Světla už dávno zmatněla a i na čelním skle stihl zahlodat zub času, což nám ve výsledku dále ztíží výhled. Zaregistruje řidič na palubě takovéhoto korábu včas chodce jdoucího po krajnici? A co děti či maminku s kočárkem?

Zákon pro psa?

Rychle se smráká, když ještě za šera spouštíme první test.

Pravda, pořád vidíme až na konec rovinky. Přesto chodec v černé bundě rychle splývá s polem. A to vůbec nemluvíme o šedočerném vlčákovi jménem Babeta. Pokud bychom byli v pohybu, přehlédli bychom tmavého psa velmi snadno i přes jeho bílé pozadí – asi přírodní variantu reflexních prvků.

Figurant si tedy nasazuje zářivý pásek na ruku, hafanovi pak na obojku vedle známky přibývá speciální blikátko LED, podobné tomu, co se používá na jízdní kola.

Světla rumunského vozu se zatím příliš neprosazují a pásek za šera příliš nereflektuje, zato světelnou ozdobu na krku nejlepšího přítele člověka by viděl i řidič právě jedoucí na oční. Je nutné podotknout, že světelný zdroj literu zákona nenaplňuje, z pohledu viditelnosti však rozhodně stojí za to.

Pozor, děti!

Po setmění vysíláme do pole maminku s kočárkem. Už u prvního kuželu šedooranžový kočárek začíná splývat s okolím, na vzdálenost 45 metrů jej nevidíme vůbec. „Můžeš jít zpátky,“ voláme na ženu. Jenže jakmile se otočí, rozsvítí se boční odrazky na kočárku. Jejich plocha je sice malá, přesto by nás jako řidiče bezpečně varovaly, že se něco blíží. Při případném nákupu bychom se proto zaměřili i na tuto drobnost. Nalepovací odrazky sice lze dokoupit, většinou ale moc nedrží.

Jako další míří na trasu maminka se dvěma kluky. Možná jste si toho nevšimli, ale dětské oblečení dnes zcela běžné obsahuje odrazové pásky. Ty proto nejprve přelepujeme.

Tmavě odění hoši už ve vzdálenosti 30 metrů zcela mizí ve tmě. Do vysílačky proto velíme sundat přelepky.

Rozdíl je enormní, i když jde jen o pár drobných pásků. Boty většího Davida se ve světle reflektorů rozzáří, stejně jako bunda menšího Kubíka. Ze všeho nejlépe vidíme školní tašku, na které je rozměrná blýskavá část. Škoda že maminka Jana sice dobře vybavila oba syny, sama ale v běžném oblečení zůstává zcela neviditelná.

„Můžete dále,“ dáváme pokyn a trojice pokračuje. Zhruba na hranici dvou stovek metrů drobné proužky doplácejí na svoji velikost. Sice je stále dokážeme rozeznat, pochybujeme ale, že by to zvládl řidič jedoucího vozu.

Ledová sprcha?

Pro porovnání nás zajímá, jak si s podobným úkolem poradí modernější světelný zdroj. Proto na startovní čáru stavíme dlouhodobě testovaný Volkswagen Touran. Ten se může pochlubit světlomety LED. K našemu překvapení však rodinku čekající na stejném místě najednou téměř nevidíme. Zatímco běžná halogenová světla dacie svítí všude možně, potkávačky touranu kvalitně a rovnoměrně osvětlují plochu před vozem zhruba do vzdálenosti dvou set metrů. Pak přichází ostrá hrana, za kterou už diody nezáří. Na druhou stranu v našem případě bychom stejně na takovou vzdálenost pravděpodobně spíše svítili dálkovými.

Dobro a zlo

Na testovací místo se vrací ostřílenější „dlouhodobák“ a čeká nás poslední zkouška. Na jakou vzdálenost uvidíme různé odrazové prvky? Figurant si

nejprve na předloktí nasazuje pásek, který se často rozdává zdarma jako reklamní předmět. Zatímco jeho červená větrovka mizí ze záře reflektorů po necelých padesáti metrech, pásek vidíme i po 135 m. Jeho plocha je však tak malá, že sice stále odráží, ale zaregistrovat jej není právě snadné.

Překvapivě lépe si vede červená vesta, která propadla při měření v laboratoři 3M. Sice odráží řádově méně světla, díky velké ploše speciálních pruhů však jsme schopni bezpečně ji zaregistrovat i ve dvou stovkách metrů.

V tu chvíli nasazujeme těžší kalibry: značkovou látkovou pásku na předloktí a kvalitní žlutou vestu. „Jako by se rozednilo,“ říkáme si z interiéru auta.

Zatímco z vysílačky se ozývá lamentování nad zimou a tmou, přísahali bychom, že je chodec maximálně pár desítek metrů daleko. Přitom je ve vzdálenosti téměř půl kilometru.

Pokud by se náš vůz pohyboval devadesátkou, znamenalo by to, že bychom měli dlouhých šestnáct vteřin na to, abychom si světélka v dáli všimli a zareagovali. U neosvětleného chodce bychom na vyřešení situace neměli ani dvě sekundy. A to jsme měřili za dokonalé tmy ve stojícím vozidle.

Je pravděpodobné, že za běžné jízdy bychom si objektů všimli ještě daleko později.

Jak ukázal náš test, i s tou nejméně kvalitní odrazkou budete v noci vidět na násobně vyšší vzdálenost. My bychom proto minimálně odrazný pásek do každé tašky přibalili.

Autoři: Petr Slováček, Matouš Jelínek