Projeli jsme se na pivním kole: Zruší oblíbenou atrakci?

Má čtyři kola, nápravy ze skutečného auta a na první pohled vypadá jako posel z předválečných dob, motor ale nemá. Pojízdný pivní bar, zvaný též beer bike, čili pivní kolo, je podle zákona bicykl. Pohání jej totiž jen síla lidských svalů. Abychom více než třičtvrtětunové vozítko rozjelo, muselo zabrat do pedálů šest lidí. „Minimum je pět,“ říká provozovatel vozítka Jakub Jindra. Kromě půltuctu šlapajících vezeme ještě servírku a šoféra, který smí pít maximálně nealko. Nešlape, jeho úkolem je pouze vozítko řídit a brzdit.

Pivo je zasloužené

Aby se beer bike rozpohyboval i na mírně stoupajícím asfaltu, musíme do pedálů zabrat. Třináctimístné vozítko je zaplněné jen zčásti, a tak je už

jen první velmi mírný výškový rozdíl v Opletalově ulici znát. A to ještě nejsme na kostkách. Trochu nás to děsí, protože vozítko s osmi lidmi na palubě

má okamžitou provozní hmotnost přes 1,5 tuny. Zejména při projíždění úseků s intenzivnější dopravou se tedy musíme pořádně opřít do šlapek. „Na tempo v těchto maximálně tři sta metrů dlouhých úsecích dohlíží řidič,“ popisuje Jindra. Jak dodává, náš šofér Tomáš Matějka s vozítkem ani jednou nezpůsobil nehodu. Jediné poruchy v provozu se tak týkaly řetězu. Zatímco když spadne, nasadí ho řidič za pár minut, při přetrženém se dá přesednout k jiným pedálům nebo prostě nešlapat. V deseti se to dá snadno zvládnout, u nás by se musel přesunout, v pěti bychom to už nedali.

Za jak dlouho vyprchá jedno pivo? Víme, kdy můžete usednout za volant

Už po pár stovkách metrů se i tak začínáme rosit potem, a proto bereme za vděk plastovými půllitrovými kelímky zpola zaplněnými desetistupňovým zlatým mokem Gwern z minipivovaru v Nupakách. Kelímky jsou zastrčené do otvorů v barpultu, aby nikam neujely. A proč se plní jen zpola? „To aby se během jízdy více piva nevylilo, než vypilo,“ usmívá se majitel. Přesto servírka Andrea občas vyšplíchnuté pivo utře.

Brzda?

Zajímají nás ovšem i reakce řidičů, kterým bráníme v rychlejším projetí povětšinou jednosměrných ulic. I když se při nejintenzivnějším šlapání pohybujeme maximální rychlostí jen okolo 10 km/h, nikdo neprudí. Šoféři nás okukují, nikdo netroubí ani není nervózní. Jakmile je volné místo, uhýbáme, abychom příliš nebránili plynulosti provozu. Turisté se na nás usmívají a často si nás fotí. „Občas se stane, že se k nám dokonce chce někdo připojit. Je to možné jen o pauze, na beer bike se nesmí naskakovat během jízdy,“ vysvětluje Jindra. Cizinci pasažérům hlavně závidí, že mohou jet a zároveň popíjet.

To místním se líbíme mnohem méně. Umíme si představit, že rozveselení pasažéři zejména v podvečerních hodinách připravují obyvatele centra o klid.

Blíží se červená?

Na náměstí Republiky na předních sloupcích pivního kola šofér zapíná červené pole semaforu oznamující, že jsme v zóně, kde se nesmí pít alkohol

ani hlučet. „Hlídají to strážníci a pokutují jak řidiče, tak pasažéry,“ vysvětluje majitel. Naštěstí je „suchá“ zóna dlouhá jen asi 250 metrů, a tak se po překonání úseku kočičích hlav zase chytáme kelímků. V Klimentské ulici je příjemné jet z kopce s vynaložením minima sil, o to více však musíme zabrat na kostkách Petrského náměstí či při výjezdu na nábřeží Ludvíka Svobody, kde sídlí ministerstvo dopravy. Právě odtud by měla přijít omezení beer biků, po němž volá například Praha 1. Ani tady nesmíme stát například na cyklo stezce, odpočíváme tak jen chvilku.

Pak už zase uličkami přes Petrské náměstí a ulicí Na Florenci do Hybernské a depa U Bulhara. Tady jízda končí. Jeli jsme jen něco přes hodinu, ale jsme docela schvácení, pot z nás jen leje. A to jsme sud nevypili ani z poloviny.

Hrozí osud segwayů?

I když jsou pojízdné pivní bary v Praze provozované půltuctem firem turistickou atrakcí, radnici Prahy 1 a místním obyvatelům spíše vadí. „Pivní kola obsadila centrum Prahy. Občané si na jejich provoz neustále stěžují, a to jak na hluk, tak na blokování plynulosti dopravy,“ tvrdí starosta první městské části Oldřich Lomecký. Jak dále uvádí, vyzval dopisem ministra dopravy Dana Ťoka ke změně silničního zákona, jež by vedla k jiné právní definici pojízdného pivního baru než dosavadního jízdního kola. „Pak můžeme jejich provoz zakázat, jako to udělal třeba Amsterodam,“ durdí se Lomecký. Pražský radní Jan Wolf zase připomíná jednoosá vozítka segway. Stejně jako pro ně by i pro beer biky dopravní značkou vyhradil zóny,

kam by vjet nesměly.

Morgan Motor Company nyní nabízí vedle aut i pivo... Alkoholické!

Výtržnosti a pokuty

Přestože jsou pasažéři na postihy za hluk či pohoršování upozorňováni, jen během letošních prázdnin si podle iDnes.cz od strážníků ve třicítce případů vykoledovali pokuty v souhrnu za více než 28.000 korun. Asi nejznámější je případ z 19. srpna, kdy skupina cizinců převlečená do bavorských

ženských krojů při zastávce v Haštalské ulici hulákala a tropila výtržnosti. „Popíjeli dokonce v místech, kde je to zakázáno alkoholovou vyhláškou. Za to jim strážníci v osmi případech udělili pokuty v celkové výši 8500 korun. Dvěma z nich navíc vyměřila postih dva tisíce za veřejné pohoršování,“ bilancuje mluvčí pražských strážníků Irena Seifertová.

Víte, že…

… jestliže pojízdný pivní bar bere zákon jako bicykl, vozítka se tak netýkají modré zóny ani povinné ručení?

… v Praze se beer biky objevily poprvé loni? Inspiraci si jejich provozovatelé brali v USA a západní Evropě, delší dobu jezdí třeba i v Budapešti nebo Berlíně.