Rally New Zealand - preview

1. 10. 2002 • 14:00

03.- 06. října 2002 - povrch šotolina

Rally, která se jede v malebné přírodě, územím nedotčené přírody, vulkánů, gejzírů, bažin a pastvin, na kterých se pasou stáda ovcí a krav. Za slunečného počasí je to snad nejkrásnější rally v celém seriálu MS. Rychlostní zkoušky se jedou výhradně na štěrkových a lesních cestách v průměrné rychlosti okolo 130 Km/h. Rally Nový Zéland patří mezi mladší soutěže a existence soutěže nebyla nikterak jednoduchá. První ročník se konal v roce 1969 a historicky prvním vítězem se stal Thompson se spolujezdcem Rimmerem na voze Holden Monaro. Od svého vzniku se konala pravidelně až do dneška. Výjimkou byl rok 1974, kdy byla soutěž kvůli ropné krizi zrušena. Její zařazení do šampionátu v roce 1977 pro tuto soutěž neznamenalo její zklidnění. Od roku 1982 se stala sice pevnou součástí seriálu MS, ale byla často zařazována jako soutěž pro MS jezdců a mnoho továrních týmů sem ani nejezdilo, tedy samozřejmě pokud jezdcům nechyběli boby. Bylo to hektické období kdy rally si po zrušení skupiny "B" hledala svou novou tvář v období konce osmdesátých let. Průlomem významu rally Nový Zéland bylo zařazení do Asijsko-pacifického seriálu, který se jel současně se seriálem MS. Na startu se objevovali soutěžící z Japonska a japonské závodní vozy. V roce 1996 byla rally zařazena do seriálu tzv. F2 a od roku 1997 se rally Nový Zéland nedílnou součástí MS s čistě šotolinovým povrchem.

Mezi známé vítěze kteří se zapsali do historie rally byl O. Cowan, který tu vyhrál v roce 1972 s populárním "knedlíkem" BMC MINI Cooper 1275 GT. Dvakrát tu vyhrál H. Mikkola v roce 1973 s vozem Ford Escort RS 1600 a v roce 1979 s vozem Ford Escort 1800 Mk2, stejně tak jako T. Salonen který tu dvakrát v roce 1980 s vozem Datsun 160J a v roce 1985 s vozem Peugeot 205 T16. V roce 1981 soutěž nebyla opět zařazena do seriálu MS a následující ročník 1982 vyhrál B. Waldegaard s vozem Toyota Celica GT. O rok později byl úspěšný Walter Röhl na Lancii 037. Ročník 1984 se stal kořistí S. Blomqvista na Audi Quattro. V letech 1987 až 89 byla soutěž zařazena do seriálu MS jezdců a v těchto letech se překvapivě dařilo rakouským jezdcům, když v roce 1987 vyhrál F. Wittmann na Lancii Delta, (kterého jsme mohli vidět i na soutěžích u nás, v roce 1988 vyhrál Barum Rally), o rok později byl úspěšný J. Haider s vozem Opel Kadett Gsi 16 V. Ročník 1988 se stal kořistí švédského jezdce I. Carlssona s vozem Mazda 323 HB 4 WD (v roce 1989 s tímto vozem I. Calssson vyhrál Švédskou Rally). Nejúspěšnějším jezdcem je bezesporu C. Sainz, který tu v letech 1990-1992 zajel čistý hattrick, a vyhrál ještě v roce 1998. Svůj hattrick tu v letech 1993-1995 zajel i C. McRae na vozech Subaru. Následující ročník byl vypsán pro vozy F2 a ten vyhrál R. Burns, s vozem Mitsubishi Lancer EVO III. Mezi vítěze se zapsal i K. Eriksson 1997 Subaru Impreza WRC, 1999 T. Mäkinen, v roce 2000 M. Grönholm a loňský ročník 2001 vyhrál R. Burns. S trochou nadsázky se dá říct, že kdo v posledních třech letech vyhrál rally Nový Zéland stal se Mistrem Světa. Bez zajímavosti není ani to, že do roku 2000 tu startoval Peugeot třikrát a pokaždé vyhrál 1985,1986 a 2000.

28. ROČNÍK PROPERCIA RALLY OF NEW ZEALAND 1998

Celková délka soutěže 1494 km 24 RZ (401 km) 153 posádek na startu, 36 v cíli.

Na startu se objevilo kvalitní startovní pole, letošní ročník byl součástí Asijsko-pacifického šampionátu. Úvod soutěže patřil C. McRaemu a C. Sainzovi, kteří soupeřili o průběžnou vedoucí pozici z toho nejvíce těžil D. Auriol, který se posunul o pět vteřin před soupeřící dvojici do čela soutěže. Odstoupit musel po přemetu B. Thiry a poněkud zklamáním se jevil výkon P. Liattiho a Kangase, kteří se pohybovali okolo desátého místa. Deštivá rally se protáhla i do druhého kdy se nejvíce dařilo R. Burnsovi který se propracoval na třetí místo. Ztratil C. McRae když poškodil vůz výletem z trati, stejné potíže měl i T. Mäkinen. M. Grönholm musel odstoupit pro potíže s motorem a pro havárii odstoupil Kangas. Poslední etapa byla smolným vyvrcholením rally. Nejprve vysvitlo slunce, pak se mimo trať ocitl lídr soutěže D. Auriol a musel přenechat vedoucí pozici C. Sainzovi. D. Auriol v závěru sice útočil ale předjet C. Sainze se mu do konce soutěže nepodařilo. Svou třetí pozici opustil R. Burns, který poslal svůj speciál přes budku, C. McRae udělal pro změnu defekt, a byl nucen absolvovat třicet kilometrů po disku. Třetí tak skončil T. Mäkinen, který ještě v závěru bojoval s J, Kankunenem a jeho obstarožním Fordem Escortem, který na špičku již nestačil.

1. C. Sainz - L. Moya

(E)

Toyota Corolla WRC

03h54m57.1

2. D. Auriol - D. Giraudet

(F)

Toyota Corolla WRC

03h55m01.2

3. T. Mäkinen - R. Mannisenmäki

(FIN)

Mitsubishi Lancer EVO V

03h56m40.8

4. J. Kankkunen - J. Repo

(FIN)

Ford Escort WRC

03h57m03.8

5. C. McRae - N. Grist

(GB)

Subaru Impreza WRC

03h58m47.5

6. P. Liatti - F. Pons

(I)

Subaru Impreza WRC

03h59m25.2

29. ROČNÍK PROPERCIA RALLY OF NEW ZEALAND 1999

Celková délka soutěže 1681,87 km 27 RZ (401,56 km) 82 posádek na startu, 46 v cíli.

Velmi zajímavý ročník. Po delší době vyhrál T. Mäkinen, a udělal rozhodující krok za obhajobou mistrovského titulu, uspěl tu znovuzrozený J. Kankkunen (2) a životního úspěchu dosáhl T. Gardemeister (3) s vozem Seat Cordoba. První rychlostní zkoušku vyhrál překvapivě domácí šampión P. Bourne na voze Subaru, druhý byl Radström a třetí C. McRae oba Ford Focus WRC. Od druhé RZ se vše vrátilo do starých kolejí. Ozdobou soutěže byl souboj mezi C. McRaem, a T. Mäkinenem, kdy se dostal do vedení C. McRae (+1,6), ale v poslední RZ první etapy po problémech s elektronikou motor definitivně zhasl a souboj předčasně skončil. Bez potíží nebyl ani loňský vítěz C. Sainz, který měl problémy s převodovkou a zbytek 9. RZ dokončil se čtyřminutovou ztrátou, to znamenalo propadl na sedmou pozici. Potíže s převodovkou měl i R. Burns, D. Auriol měl defekt, když předtím ještě v 6 RZ měl výlet mimo trať, přesto si udržel druhou pozici. Překvapivě dobře si vedl T. Gardemeister, který se držel na čtvrtém místě. Přehnaná snaha D. Auriola znamenala jezdecké chyby, a propad z druhého místa na pátou pozici, když část 17. RZ byl nucen po poškození zadního závěsu absolvovat RZ po třech kolech. V závěrečné etapě havaroval Radström, vedení si udržel T. Mäkinen, druhý J. Kankkunen sice útočil na vedoucí pozici, ale v závěru už to nestačilo. Překvapení týmu Seat T. Gardemeister si držel třetí místo a čtvrtou pozici s přehledem uhájil D. Auriol. Na pátého P. Bourne ještě útočil C. Sainz, ale dohnat ztrátu se mu nepodařilo. Na sedmém místě dorazil M. Kahle a osmý byl F. Loix.

1. T. Mäkinen - R. Mannisenmaki

(Fin)

Mitsubishi Lancer EVO VI

4: 11.07,1

2. J. Kankkunen - J. Repo

(SF)

Subaru Impreza WRC

+1: 37,0

3. T. Gardemeister - P. Lukander

(SF)

Seat Cordoba WRC

+2: 49,0

4. D. Auriol - D. Giraudet

(F)

Toyota Corolla WRC

+6: 15,8

5. P. Bourne - G. Vicent

(NZ)

Subaru Impreza WRC

+6: 48,3

6. C. Sainz - N. Moya

(E)

Toyota Corolla WRC

+8: 15,9

30. ROČNÍK PROPERCIA RALLY OF NEW ZEALAND 2000

Celková délka soutěže 1 618,8 km 24 RZ (373,4 km) 70 posádek na startu, 44 v cíli.

Potíže před soutěží měl s přepravou svých závodních speciálů Peugeot, ale díky leteckému mostu se vše podařilo zvládnout. Od první RZ šel do vedení F. Delecour, druhý se držel M. Grönholm. Dopředu se pomalu dral mladík P. Solberg, který vyhrál RZ, v následující RZ byl třetí a posunul se za vedoucí duo Peugeotů na třetí místo. Čtvrtá RZ byla ve znamení útoků jezdců Hyundai, když RZ vyhrál K. Eriksson, druhý dojel A. McRae. Po první etapě bylo pořadí překvapující 1. F. Delecour, 2. P. Solberg, který debitoval s vozem Ford Focus, 3. M. Grönholm. Ve druhé etapě, v 10. RZ, musel opustit vedoucí pozici F. Delecour, když mu u jeho Peugeotu vypověděla službu převodovka. Útočit začal i R. Burns a C. McRae, který měl potíže s turbem. Solberg dostal sice penalizaci 20s, ale díky potížím s tlumiči se propadl na čtvrté místo. Nenápadně se dopředu posouval na přední pozice C. Sainz. Smolnou pozici měl R. Burns, který jel v nelichotivé roli "zametače" a propadal se startovním polem, nakonec odpadl pro technickou závadu. Závěrečná etapa byla ve znamení útoku na M. Grönholma. Jezdci týmu Ford vyhrávali jednu RZ za druhou, ale ztrátu na vedoucího M. Grönholma se jim podařilo pouze snížit.

1. M. Grönholm - T. Rautianen

(SF)

Peugeot 206 WRC

3h 36m 30.8

2. C. McRae - N. Grist

(GB)

Ford Focus RS WRC

+14.5

3. C. Sainz - L. Moya

(S)

Ford Focus RS WRC

+1m 18.4

4. P. Solberg - L. Moya

(N/GB)

Ford Focus RS WRC

+3m 00.7

5. K. Eriksson - S. Parmander

(S)

Hyundai Accent WRC

+3m 12.7

6. P. Bourne - C. Fallon

(NZ)

Subaru Impreza WRC

+6m 54.6

31. ROČNÍK PROPERCIA RALLY OF NEW ZEALAND 2001

Celková délka soutěže 1690,39 km, 24. RZ (382,46 km) 68 posádek na startu, 49 v cíli.

Letošní ročník byl ve znamení pietního aktu za oběti teroristických útoků na USA. Po sportovní stránce to byl návrat R. Burnse na Subaru v boji o titul. Ze startovního pole tu chyběli pouze vozy týmu Škoda a Citro—n, u Peugeotu jel jako třetí H. Rovanpera, Mitsubishi dalo důvěru T. Gardemeisterovi a u Subaru nahradil Martina Japonec T. Arai.

Úvodní RZ prvního dne se stali velkou taktickou bitvou o nevýhodné přední pozic. Pro start do druhého dne byla rozhodující 6. RZ. Jako první startoval T. Mäkinen (14), a začal okamžitě ztrácet. Jeho ztráta činila (+41 s.) na vedoucího jezdce průběžného pořadí. Jediný, kdo nehrál tatický poker byl K. Eriksson, který získával náskok na své soupeře. Taktickou bitvu nezvládl Peugeot, který nahlásil M. Grönholmovi špatný čas, a finský jezdec nedostatečně zpomalil, to znamenalo pouze druhé místo na startu do druhého dne. Po prvním dnu bylo tedy pořadí překvapivé. Na prvním místě byl K. Eriksson Hyundai, pro který to znamenalo velký dílčí úspěch, druhý byl M. Grönholm, třetí C. Sainz, čtvrtý C. McRae, pátý F. Loix, až čtrnáctý byl T. Mäkinen.

Druhý den podle přání K. Erikssona nezapršelo, a v roli "zametače" spolu s M. Grönholmem ztráceli zhruba jednu vteřinu na kilometr, při nejdelší RZ dlouhé 59 km. Úvod skvěle vyšel H. Rovanperovi, RZ vyhrál a posunul se na pátou příčku. Po odstranění drobných technických závad začal skvěle i R. Burns, ten se posunul do čela průběžného pořadí s třívteřinovým náskokem před C. McRae. Naopak velmi ztrácel K. Eriksson, toho dokonce porazil i jezdec "skupiny N" Stohl. Ztrácel i na Mitsubishi jedoucí F. Loix. Nejhůře však dopadl F. Delecour, který šel přes budku a propadl se do druhé desítky. Navíc zbytek RZ cca 40 kilometrů byl nucen absolvovat bez předního skla. Celé startovní pole neustále útočilo na přední pozice, a pořadí se měnilo pouze s jezdeckou chybou nebo drobnou havárii (F. Loix). Po druhém dnu bylo pořadí následující 1. R. Burns, 2. C. McRae, 3. H. Rovanpera, 4. C. Sainz 5. M. Grönholm, 6. D. Auriol.

Zajímavě se vyvíjela poslední etapa, C. McRae stáhl náskok na R. Burnse o 20 vteřin, a vypadalo to že R. Burns svůj náskok neudrží. Dvě RZ před koncem, byl náskok R. Burnse necelých 14 vteřin, ale na 23 RZ udělal C. McRae chybu, zhasl mu motor na dlouhých 30 vteřin a začal vlastní boj o udržení druhé pozice. Před poslední RZ byl rozdíl mezi McRaem, Grönholmem, Saizem a Rovanperou deset vteřin. S přehledem dojel na šestém místě D. Auriol, M. Grönholm udělal osudovou chybu s předčasným startem, byl penalizován a skončil na pátém místě. Smůlu měl i C. Sainz, na jednom z výjezdu udělal neefektivní kolečko a dojel na čtvrtém místě. Mohutně útočil H. Rovanpera, v souboji o druhé místo prohrál s C. McRaem o neuvěřitelných osm desetin vteřiny. První místo si tedy udržel R. Burns, který se tak vrátil do boje o titul. Později se ukázalo, že to bylo jediné vítězství v sezóně 2001, kdy R. Burns vyhrál v seriálu MS soutěž při zisku mistrovského titulu. Je to také jeden z mála ročníků kdy závod dokončili všechny tovární vozy.

1. R. Burns - R. Reid

(GB)

Subaru Impreza WRC

3h 47m 28.0

2. C. McRae - N. Grist

(GB)

Ford Focus RS WRC

+44.6

3. H. Rovanperä - R. Pietiläinen

(FIN)

Peugeot 206 WRC

+50.1

4. C. Sainz - L. Moya

(S)

Ford Focus RS WRC

+52.2

5. M. Grönholm - T. Rautianen

(SF)

Peugeot 206 WRC

+55.8

6. D. Auriol - D. Giraudet

(F)

Peugeot 206 WRC

+1m 11.3

32. ROČNÍK PROPERCIA RALLY OF NEW ZEALAND

Letošní ročník rally Nový Zéland se jede ve znamení posledního možného ataku na lídra soutěže M. Grönholma (57 bodů), který má dostatečný náskok 23 bodů, před druhým R. Burnsem (33 bodů) a C. McRaem (32 bodů). Přesto je pravděpodobně o titulu rozhodnuto. Do konce šampionátu se jedou ještě tři soutěže (Nový Zéland, Austrálie a Anglie) a ve hře je třicet bodů za vítězství ale pravděpodobnost toho, že M. Grönholm by ve třech po sobě jdoucích závodech nebodoval je malá. Směřuje spíše do úrovně zranění, (které si samozřejmě nikdo nemůže přát) které by ho vyřadilo ze zbývajících soutěží (havárie C. McRae na Korsice, nedávné zranění G. Panizziho, nebo zranění A. McRae při kondičním tréninku na kole). Byla by to nehoráznost při výkonech, které podával M. Grönholm po celou sezónu. Zajímavě se však bude vyvíjet souboj tzv. "skupiny b", mezi Mitsubishi, Škodou a Hyundaiem. V první polovině seriálu MS značek je téměř rozhodnuto. Peugeot má 131 bodů, Ford 86 a Subaru 46 bodů. Druhé polovině je jsou rozestupy minimální, a souboj bude v posledních třech soutěžích gradovat. Mitsubishi čtvrté se ziskem 9 bodů, předvedlo zlepšující se vůz jak na spolehlivosti tak i soutěživosti a v posledních dvou závodech dokázal F. Delecour bodovat jedním bodem, to znamenalo posun před tým Škoda. Navíc výhodou je poměrně velká zkušenost F. Delecoura s touto soutěží. Zdánlivě poslední Hyundai má velké zkušenosti s touto soutěží. Startoval tu několikrát v posledních ročnících a vedl si poměrně slušně. Téměř jediná Škodovka tu v podsedních letech nestartovala, ale dokázala v podobných soutěžích, že má auto, které je schopno na takových to površích soutěže bodovat. K. Eriksson tu v roce 1997 vyhrál a slušně si tu vedl i T. Gardemeister, ten sice vloni musel svoje Mitsubishi se svým spolujezdcem dotlačit do časové kontroly, ale mohl by překvapit pokud soutěž dokončí.

Hledat favorita soutěže je poněkud složité. Takticky pojede M. Grönholm, který v případě úspěchu potvrdí titul, stačí mu v posledních třech závodech bodovat. O první vítězství s Peugeotem se bude snažit R. Burns (ale tipl bych si ho za vítěze až na RAC Rally) a přitom ještě snižovat náskok na lídra soutěže. Podle jeho vlastních slov je už o titulu rozhodnuto a souboj bude spíše směřovat o druhé místo s rivalem C. McRaem. C. McRaem se pravděpodobně podepsáním smlouvy s týmem Citro—n uklidnil, a jeho výkony by mohli v posledních třech soutěžích gradovat. Bez zajímavosti není ani to, že C. McRae podepsal smlouvu pouze na jeden rok s dvouletou opcí, spekulativně by se tak jevila i nabídka týmu Subaru pro rok 2004 s kterým C. McRae získal dosud jediný titul MS. Bez zajímavosti není ani to, že Citro—n kontaktoval otce C. McRae (J. McRae) již před dvěma roky. Třetí jezdec týmu Peugeot H. Rovanpera by mohl být černým koněm soutěže, v loni dojel třetí a prohrál s C. McRaem o osm desetin vteřiny. Jezdec C. Sainz může překvapit, s tímto typem soutěže si rozumí a pokud ho nepostihnou technické problémy mohl by promluvit do umístění na bedně. Dařit by se mohlo i M. Martinovi, který se neustále zlepšuje a mohl by opět dojet na bodované pozici. Tým Subaru předvedl tento týden novou homologovanou verzi svého vozu. P. Solberg se bude snažit navázat na poměrně slušně rozjetou letošní sezónu a pokud možno udržet, popřípadě vylepšit si šestou pozici v průběžném hodnocení seriálu, letos by mohl dosáhnout na body v seriálu MS jezdců. T. Mäkinen, který v letošním roce prožívá smolnou sezónu, a po loňském osmém místě by rád dokončil soutěž na bodovaných místech. V letošním ročníku by potřeboval tým Škoda uspět, popřípadě dohonit bodovou ztrátu na Mitsubishi. K. Eriksson a T. Gardemeister pojedou na body do celkového Šampionátu značek, a T. Gardemeister by mohl konečně alespoň tuto soutěž dokončit. F. Delecour je v poslední době bodovým spasitelem týmu Mitsubishi, jede sice bez svého týmového kolegy A. McRae, (toho nahradí J. Paasonen chráněnec managera P. Sohlberga), který v poslední době vychytával potíže Mitsubishi, ale bude se snažit odrazit nápor Škodovky v závěrečném boji o celkové umístění. Výhodou A. Schwarze je zkušenost týmu s touto soutěží, neznalost tohoto prostředí je malou nevýhodou. Na druhou stranu se bude A. Schwarz snažit dokázat, že jeho přestup do týmu Hyundai nebyl omylem. F. Loix na těžkém terénu moc nevyniká, ale mohl by se umístit do desátého místa a bodovat pro tým, pokud se mu podaří soutěž dokončit.

V boji o titul je pravděpodobně rozhodnuto, ale do konce letošního ročníku nás čekají ještě zajímavé souboje. Držme tedy pěsti aby v tom to boji uspěla i domácí značka Škoda.