Rozhovor s Lorisem Capirossim: Ducati bylo to nejhorší, co mě potkalo

15. 2. 2015 • 16:35

Loris Capirossi už nezávodí, ale mistrovství světa silničních motocyklů neopustil. Působí v něm jako bezpečnostní poradce promotéra MS.

Krátce před začátkem prvních letošních testů se bývalý úspěšný italský jezdec vyjádřil pro oficiální stránky Motogp.com. S jeho názory a s tím, co v průběhu zimy uvedl pro jiná zahraniční média, jsme poskládali následující mozaiku.

Co soudíte o ambicích značek Aprilia a Suzuki, které se vracejí do mistrovství světa?

Pro šampionát je dobře, že jsou zpátky. Zvýší se všeobecný zájem o MotoGP i televizní sledovanost závodů. Uvidíme, co ukážou první testy. Soudím ovšem i tak, že potřebují tvrdě pracovat, pokud mají do roku 2016 dohnat současné nejlepší týmy.

Jedním z nováčků MotoGP je Australan Jack Miller, který přestoupil z nejslabší objemové třídy Moto3 přímo do královské kategorie. Bude nachystaný po fyzické a duševní stránce?

Mluvil jsem s ním a zdá se mi, že je psychicky připravený. Má v sobě obrovské odhodlání. Je to silná osobnost a za sebe říkám, že to může dotáhnout daleko. Takový talent je výrazně vidět v každé kategorii.

Karel Abraham starší o MotoGP a jeho zákulisí: O Karla se bojím pořád

V roce 2016 vstoupí v platnost jednotná elektronika a pneumatiky. Jak to nyní vypadá s přípravami na tyto změny?

Letos pokračujeme poslední sezonu s výrobcem pneumatik Bridgestone, ale současně probíhají přípravy s Michelinem. Francouzská značka už loni udělala nějaké testy. Má však před sebou ještě dost práce, aby byla na úrovni, která je v MotoGP vyžadována. Hodně nám napoví listopadové testy ve Valencii po posledním závodě letošní sezony.

Co čeká závodníky v roce 2016?

Není pochyb o tom, že to bude radikální změna. Já to vidím tak, že pro jezdce bude mnohem náročnější práce s novými pneumatikami než s elektronikou. Na všechny čekají stejné podmínky i materiál, můžeme tedy čekat hodně zajímavý průběh mistrovství světa.

V roce 2015 se do kalendáře vrací britský okruh Donington. Splňuje podle vás všechny nároky?

Ve srovnání s tím, jak jsme ho znali dříve, doznal hodně úprav. Většina únikových zón je širší a jedna z ostrých zatáček má z bezpečnostních důvodů větší poloměr. Na žádném místě není umělý trávník, který bychom chtěli postupně odstranit ze všech okruhů v mistrovství světa. Loni způsobil několik těžkých pádů, například Valentinovi Rossimu v Aragonu.

Co soudíte o současné bezpečnosti MotoGP?

Problém je v tom, že i když uděláme všechno tak, aby to bylo stoprocentně bezpečné, nemůžeme vyloučit faktor náhody. Vzpomeňte si na tragédii Marka Simoncelliho (upadl pod kola soupeře v Malajsii 2011). Tam nešlo nic dělat. Na jedné straně máte všechna možná opatření, na druhé motorky, které jezdí přes tři sta kilometrů v hodině. A při takové rychlosti vždycky existuje riziko. S tím nic nenaděláme.

Očekával jste, že Marc Marquez bude po prvním titulu v MotoGP v roce 2013 suverénní také minulý rok?

Ohromen jsem byl už tím, když se stal nejmladším mistrem světa v historii MotoGP. Napadlo mě, že bude silný také v další sezoně. Ovšem jeho jistota a sebedůvěra byly obdivuhodné. Sesadit ho z trůnu nebude jednoduché.

Kdo vás ještě loni zaujal?

Valentino Rossi. Už po návratu k Yamaze před dvěma roky tvrdě pracoval a loni byl hned od začátku nesmírně agresivní. Jsem nadšený, jak porážel týmového kolegu Jorge Lorenzo.

Nový safety car pro MotoGP: BMW M4 (+video)

Jaký máte vztah k Brnu a jeho Masarykovu okruhu?

Hodně osobní. Vždyť jsem se na něm stal v roce 1990 poprvé mistrem světa a o rok později se mi tady povedlo pojistit si druhý titul. A před téměř devíti roky se mi tu podařilo vyhrát svůj poslední závod v MotoGP. Je to členitá trať, má rychlé i pomalé zatáčky, prostě paráda na jezdění. Vždy se mi tam líbilo. Považuji ji za jednu z nejbezpečnějších na světě.

To myslíte opravdu vážně?

Uznání zaslouží všichni, kteří tam pracují. Věřte mi, že za pětadvacet let jsem na vrcholné úrovni motocyklového šampionátu něco zažil. Takže vím,

že závod v Brně je už řadu let jedním z nejlepších v sezoně. Vždyť sem rok co rok chodí hodně diváků a z toho mám radost. A v neposlední řadě se na této trati dělá hodně právě pro bezpečnost.

Myslíte si, že se zde Grand Prix udrží?

Z mého pohledu bychom tenhle závod nikdy nechtěli zrušit. Všichni ho máme rádi.

Neměl jste obavy, co budete dělat po ukončení kariéry?

Ani v nejmenším. Ještě několik let před tímhle rozhodnutím jsem začal budovat v Monte Carlu stavební a developerskou firmu. Krize tam naštěstí není, takže nemám obavy o budoucnost. Mám tam dobré spolupracovníky a mohu cestovat po světě na závody MotoGP. Pokud jsem doma, většinou půl dne trénuji a zbytek pracuji ve své společnosti.

Nelitoval jste situace, když v roce 2000 vstoupil do královské třídy další Ital Valentino Rossi a začal vás porážet?

V žádném případě, věřte tomu. Valentino s sebou přinesl větší zájem o motocyklový šampionát, podobně jako tomu bylo v případě Sebastiena Loeba a rallye. Nikdy nikomu nezávidím, navíc jsme s Valentinem dobří přátelé. Když někdo vyhrává, neříkám, že chci jeho motorku. Považuji za velké štěstí, že celý život dělám to, co chci dělat. Mám peníze, popularitu a jsem šťastný.

Litoval jste někdy něčeho?

Určitě Ducati GP11. Tahle motorka byla rozhodně nejhorší, na které jsem kdy jezdil. Její chování bylo často nečekané. Normálně vycítíte, kdy jedete na limitu, a pak s tím dokážete pracovat. Ale tohle tady nefungovalo. Neměl jsem na ní nikdy radost z jízdy a to mi také usnadnilo v roce 2011 odchod z mistrovství světa.

Opravdu jste neměl Ducati rád?

Byla tím nejhorším, co mě potkalo v mistrovství světa. Počítejte se mnou: osmnáct závodů, tréninky, testy a ještě čtyřicet dnů reklamních aktivit mimo dráhu. Vždycky po mně chtěli, abych byl přátelský. Na každé reklamní akci se mnou cloumal vztek, přesto bylo nutné se neustále usmívat.

Pracujete jako bezpečnostní poradce promotéra. Vzpomenete si na své vlastní prohřešky při závodech?

Asi máte na mysli kolizi s Tetsujou Haradou v posledním závodě 1998. Z mého pohledu to nebylo nic zlého. Samozřejmě, pokud bych se ho nesnažil dojet, mohl jsem si po zbytek života říkat, ty jsi ale idiot. Můj manévr byl dobrý. Ale byl z toho tehdy velký spor.

Vyhrál jste díky tomu titul. Změnilo to vaše vztahy s Haradou?

Mezinárodní motocyklová federace mi dala za pravdu. Tetsuja ovšem zůstal i tak mým kamarádem. Pořád bydlí v Monte Carlu a jeho dcera chodí s mým synem do školy. Nevidíme se každé ráno, ale pokaždé dáme při kávě řeč. Tehdy se na mě hodně zlobil, to už je ale sedmnáct let.

A co říkáte na vaši kolizi s Marcellinem Lucchim v Mugellu roku 2000?

Musím mu za ni poděkovat.

Prosím?

Diskvalifikovali mě tehdy z dalšího závodu. Zůstal jsem doma v Monte Carlu a poznal manželku Ingrid.

Dříve spolu jezdci hrávali fotbal, pamatujete?

Už je to hodně let, ale samozřejmě na to nezapomínám. V poslední době je situace jiná. Každý se separuje a soustředí jenom sám na sebe. Už si takový fotbálek neumím představit.

Napadlo vás někdy vrátit se do závodů?

Jezdím už jen pro zábavu.