Rozhovor s Václavem Pechem: Čím víc soupeřů, tím lépe

Motoristický sport působí na soutěživé povahy doslova jako magnet. Nejinak je tomu u Vaška Pecha, jenž se během let vypracoval mezi evropskou rallyeovou elitu. Ačkoliv má na svém kontě nespočet mistrovských titulů, hlad po dalších vítězstvích mu rozhodně nechybí.

Váš otec byl slavný závodník. Byl to on, kdo vás přivedl k motorsportu?

Situace byla poněkud složitější. S tátou jsem jezdil na závody už odmala, v pubertě mě chytly motorky, ve kterých jsem se nejen hrabal, ale na polních cestách s nimi i jezdil. Postupem věku se můj zájem přesměroval k autům a závodění. Taťka ale o něčem podobném nechtěl vůbec slyšet, myslel si totiž, že se budu naplno věnovat rodinné firmě. Navíc ze svých zkušeností věděl, že je to velmi nebezpečný sport, tudíž měl o mě strach. Nakonec se mi ovšem podařilo prosadit svou a začal jsem jezdit rallyekros, konkrétně Škoda Mobil 1 Cup s lehce upravenou felicií.

Jak byste srovnal rallyekros a rallye? Jsou tam nějaké podobnosti?

Rallyekros byl časově relativně nenáročný a naučil mě základy řízení. Oproti tomu rallye je v mnoha ohledech úplně jiná káva. Vše je mnohem náročnější, jen příprava auta a tréninky zaberou týdny a měsíce. Nemluvě o finanční stránce. Poté vyjedete na úzkou trať, kterou lemují vzrostlé stromy,

a na tachometru máte 160 km/h. Není zde prostor na sebemenší chybu.

Během vaší bohaté kariéry jste vystřídal vozy WRC, produkční lancer nebo Mini S2000. Mají tyto vozy něco společného?

Kromě zmiňovaných aut jsem jezdil ještě se Škodou 1000MB nebo Subaru Impreza WRX STI. Všechny vozy byly v té době na vrcholu svých tříd. Po každé změně mi chvíli trvalo, někdy možná až moc dlouho, než jsem si na auto zvykl a vyladil si jej podle svých představ. Nicméně vždy to byl posun

vpřed. Momentálně jezdím s Mini Countryman S2000, které jsme si kvůli ukončení tovární podpory museli dodělat prakticky sami. Naštěstí dnes již všechno funguje, jak má, a já musím uznat, že ačkoliv se jedná o nejslabší auto, je ze všech nejlepší.

Nelákalo vás zkusit si mistrovství světa?

Lákalo, strašně. V tomto odvětví asi neexistuje nikdo, kdo by nechtěl závodit na té nejvyšší úrovni. Je to ale otázka peněz. V Česku je velmi obtížné sehnat takové množství sponzorů, abychom mohli odjezdit celou sezonu. A absolvovat jen dva tři závody a utratit rozpočet na celý rok, to nemá cenu.

Mnoho čtenářů asi překvapí fakt, že vedle rallye máte také civilní zaměstnání. Jak se vám daří skloubit práci v rodinné firmě a soutěže?

Je to neskutečně obtížné, prakticky mi to zabere veškerý volný čas. Během týdne řeším pracovní záležitosti a víkend, kdy má většina lidí volno, zase trávím u auta. Naštěstí mě táta podporuje a je šťastný, že se nám daří.

Ve formuli 1 se hlídá každý gram, jezdci drží drastické diety. Jak to je v rallye?

Samozřejmě takoví extremisté nejsme, ovšem vozit zbytečnou váhu navíc také nechceme. Je pravda, že spolu s Petrem Uhlem máme oproti ostatním posádkám handicap v podobě pár kilogramů živé váhy, ale s tím už nic neuděláme. Mnohem důležitější je spíše fyzická připravenost. Rallye je totiž neskutečně náročný sport, například při deceleraci musíte zatnout takřka každý sval v těle, jelikož brzdy v našich speciálech jsou velmi

ostré. Při každé jízdě se do těla vyplaví litry adrenalinu a v cíli se člověk cítí jak po maratonu.

Jaké vůbec panují mezi jezdci vztahy? Máte některé své konkurenty v přátelích na facebooku?

Abych se přiznal, na tyto stránky nemám vůbec čas. Vlastně ani nevím, jak se na „fejs“ přihlásit. Naše fanouškovské aktivity spravuje člověk, se kterým podobné záležitosti řešíme. Co se týká vztahů mezi závodníky, jsou v Česku perfektní. Bude to znít jako klišé, ale tvoříme takovou velkou rodinu. I když se s někým na trati přetahujeme o každou sekundu, pokud například potřebuje desítku klíč, bez váhání mu jej půjčíme. Zdravé soupeření je na tomto sportu jedna z nejkrásnějších věcí.

Váš spolujezdec Petr Uhel má na úspěších významný podíl. Jak spolu po těch letech vycházíte?

S Petrem se známe prakticky odmala, dokonce jsme spolu hráli házenou. Když jsem začal uvažovat o rallye, byl to on, kdo se „obětoval“ a začal mi dělat navigátora. Spolu jsme se učili všem tajemstvím tohoto sportu a zažili spoustu zážitků. Za ta léta se známe opravdu dobře: klidně jeden druhému objednáme jídlo nebo pití, víme, co máme rádi. O našem vztahu svědčí i jedna historka. Kdysi jsme během relativně krátké doby absolvovali tři závody. Při posledním podniku jsme spali v hotelu a Petr se jednu noc probudil a já jej držel za ruku. To víte, dlouhé odloučení od vašich blízkých se na vás nějak projevit musí.

Začátek sezony se vám náramně povedl. Asi je ještě hodně brzy mluvit o obhajobě titulu v Mezinárodním mistrovství České republiky, že?

To rozhodně. Nepopíráme, že máme ty nejvyšší cíle, ovšem zatím máme odjety jen tři závody a ještě hodně jich zbývá. Každopádně musím přiznat, že jsem zatím optimista. Na úvodní Jänner Rallye jsme sice v celkovém hodnocení skončili až za Robertem Kubicou, mezi českými posádkami jsme ale byli nejrychlejší. Kdybychom ovšem zvolili lepší obutí, brali bychom první místo absolutně. Kromě zisku mistrovského titulu si chci závodění

také užít. A chci, aby si to užili také diváci. Takže se vůbec nebudu zlobit, když každý podnik skončí minimálním časovým rozdílem mezi nejlepšími.

Ve své bohaté kariéře jste vyhrál prakticky vše, co jste mohl. Nechybí vám motivace do dalších let?

To rozhodně ne. Hlad po vítězství je stále stejný. Závody mě prostě baví. Čím více soupeřů, tím lépe.

Takže kdybyste měl možnost, asi byste neměnil, že?

Ani pokud bych věděl, co všechno to obnáší, tak ne. Neměnil.

Václav „Ášín” Pech (Narozen 3. 12. 1976 v Plzni)

Otec Václav je známý závodník, rychlá kola tedy mají v rodině. Ášín, jak zní juniorova přezdívka, začínal nejdříve v rallyekrosu, který mu poskytl nezbytné základy. Během let vystřídal několik aut. Od speciálu WRC z přelomu tisíciletí přes Mitsubishi Lancer EVO kategorie N až po současné Mini Countryman S2000, se kterým kraluje letošnímu ročníku domácího mistrovství v rallye. Kromě závodních aktivit jej zaměstnává také rodinná

firma, kde pracuje se svým otcem. V mládí hrál házenou, stejně jako jeho spolujezdec Petr Uhel. Ve volném čase si rád zajde do posilovny nebo na kolo.