TEST Škoda Octavia 1,6 MPI Ambiente - Služebník pro masy

Závody v „prvních testech nové Octavie“ začaly a AUTO.CZ má tu čest je odstartovat. Tak trochu směšné snahy o prvenství mají v tomto případě docela reálný základ a v tom se motoristických rubrik i specializovaných medií zastaňme: Nová Octavia bude masovým produktem a v garážích a firemních flotilách ji budeme potkávat v příštích letech extrémně často. Stane se tak, obrazně řečeno, kusem naší silniční estetiky a o to preciznější pohled si novinka zaslouží. Zvlášť když ji postavíme vedle stávající generace, kterou využíváme jako služební vůz.

Nedlouho po prvních jízdních dojmech z Atén, přicházíme jako první v ČR s testem nové Octavie, nejočekávanější letošní novinky mezi českými motoristy. Po dvou drahých provedeních se špičkovými motory 2.0 TDI a 1,6 FSI jsme k plnohodnotnému testu vybrali modifikaci, aspirující na největší prodejní čísla v rámci modelu – střední výbavu Ambiente s osvědčeným hliníkovým dvouventilem 1,6 l, která dominovala prodejním statistikám i v případě Octavie první generace. Její kouzlo spočívá v tom, že i se stokoňovým motorem a poměrně obsáhlou výbavou se vejde do půl milionu korun.

Ke vzhledu jsme se už dříve vyjádřili dostatečně, s odstupem několika týdnů konstatujeme, že prvotní kladný dojem v případě boleslavského hitu nevyprchává, Octavia se nám líbí minimálně stále stejně.

skoda octavia testy nizsistredni

Ačkoliv na první pohled záměrně připomíná předchůdkyni, teprve přímé porovnání odhalí, jak málo jsou si podobné. Zejména příď změnila zcela charakter; vyměnila vodorovné linie za dramatičtější a módnější šípovité. Světlomety získaly rafinovanější tvar a standardně dvouparabolovou konstrukci, což jim díky montáži modernějších jednovláknových žárovek H7 zlepšilo svítivost.

Zásadní změnou jsou rozměrné mlhovky, které se po Mercedesu i u koncernu VW začaly vracet na své původní místo ve spoileru. Z boku jsou si obě generace opravdu dosti podobné, ačkoliv si nelze nevšimnout změněného tvaru zadních dveří, přidaného vodorovného prolisu nad prahem, modifikovaných nárazníků a koncových světel protažených do boku. Při delším zadívání odhalíme boční směrovky, přesunuté do zpětných zrcátek a pouhým pohledem rozeznatelný delší rozvor. Konce obou vozů se opět liší o něco více; na Octavii II je o něco vyšší, což kompenzuje větší horizontální členitostí. Po jednom vodorovném prolisu přibylo na víku kufru i na nárazníku. První z nich nahradil lištu s osvětlením SPZ – krášlitelé už nebudou mít co chromovat, ovšem výsledek je stylisticky čistší. Koncová světla se roztáhla až přes hrany zadního čela a opticky zvětšují zadní čelo. A konečně nárazník, který, ač nabyl na rozměrech, opticky zeštíhlel díky zmíněnému prolisu i černě lakovanému spodku a kromě toho si dodal dynamického vzezření odhalením výfuku.

Dveře se otevírají ještě precizněji a lehčeji, nápadné je pozměněné pryžové těsnění. Kolem oken je přizpůsobeno minimálnímu odporu vzduchu, dvojitá izolace dveří zase účinně zabraňuje pronikání nečistot a nadměrného hluku. Zadní okénka při spuštění zajedou do dveří celá, přední paradoxně nikoliv, ač jen o kousek. Trochu hůř se nám manipulovalo větší a rozměrnější kapotou (škoda, že nezdědila plynové vzpěry od Golfa) a víko kufru nemělo tak dobrou kinematiku, jako dříve. Také visící gumové zavírací madlo se nám zdá méně praktické, než zatracované, ale užitečné oko z měkké tkaniny. Vstupní otvor zaplatil daň tuhosti karoserie v podobě nakládací hrany ve výšce 73 cm a vysokého prahu mezi podlahou zavazadelníku a okolním světem. Naopak uspokojivá je výška, do které se vyklopí páté dveře – 194 cm v nejnižším bodě (zámečku). Ovšem dále už se prostírá doslova lán – ač se to zdá neuvěřitelné, zavazadlový prostor nabobtnal o dalších 45 litrů. Díky několika vtipným detailům, zejména výklopným háčkům na tašky s nákupem (proti Eleganci jen jeden) se radikálně zlepšila jeho využitelnost. Naopak nepříjemný je schod vzniknuvší při sklopení opěradel, na který jsme už dříve žehrali. Přístup na přední místa se svou průměrností prakticky neliší od minula, ovšem dozadu se díky podstatně zvětšeným dveřím nastupuje o mnoho lépe.

skoda octavia testy nizsistredni

Po nastoupení nastávají nejpříznivější dojmy – interiér působí i v chudším provedení (v Aténách jsme měli k dispozici špičkové Elegance) velice solidně a díky kombinaci černé s hliníkovými dekory mu dokonce nechybí luxusní nádech. Ztvárnění a prostorové řešení interiérových panelů bylo největší slabinou první oktávky, u té druhé naopak patří k hlavním přednostem. Vše je zpracováno a domyšleno do detailu a zkrátka nepřišla ani estetika, byť trochu strohá. V nové Octavii jsme se hned od začátku cítili velice dobře. Nemůžeme si odpustit poznámku, že lépe, než v Golfu, a Škodovka se na rozdíl od Golfa také téměř vystříhala drobných chyb ve zpracování. Nalezli jsme vlastně jen jednu – schránka pod oknem se zadrhávala a při otevírání potřebovala pomoc rukou.

Usedáme a nacházíme další odstraněnou slabinu – sedadla na všech čtyřech místech jsou delší a vyšší a na pohodlí je to znát markantně s jednou vyjímkou – boční vedení předních sedaček se nám opět nezdálo dostatečné. Mají zlepšený tvar, příjemnější potah a konečně i podstatně lépe řešené opěrky hlavy. No a samozřejmě nejočekávanější změna – prodloužený rozvor, který konečně změnil podélný prostor pro zadní cestující z podprůměrného na průměrný. Každý z 66 mm byl využit beze zbytku a na druhé řadě sedadel se sedí o hodně volněji. Jediné co zůstalo pod průměrem, je nezměněných 93 cm výšky nad sedákem, takže pokud 186 cm vysoký cestující vzadu využije opěrku, zaboří zároveň hlavu do střešního čalounění. Zato mají oba přední pasažéři výškově stavitelné sedadlo a bederní opěrku. Každá řada má k dispozici svou čtecí lampičku ve stropní konzole, která opticky dělí levou a pravou půlku vozu a zároveň vtipně vyplňuje hluchý prostor. Chyběla v ní bohužel kapsa na sluneční brýle, která náleží až nejdražší Eleganci. Přesný opak platí pro loketní opěrky, nenašli jsme uprostřed ani jednu. Zato je ale celý interiér doslova prošpikovaný domyšlenými a užitečnými odkládacími prostory – za všechny aspoň 4(!) stojánky na nápoje v boxu mezi sedadly, schránku pod sedadlem spolujezdce, pod předním sklem či pod volantem. Moc se nám nezamlouvalo otevírání odkládací schránky před spolujezdcem, ani její nevelký objem.

Řidičovo pracoviště ctí koncernové barvy, lze najít řadu spojnic zejména s nedávno testovaným Golfem V a opět takřka kompletní sadu unifikovaných ovladačů. Hezký i praktický je volant, má měkký a dostatečně tlustý věnec, bohužel ekonomové škrtli jeho kožený potah – na neprodyšném pěnoplastu se nepříjemně potily ruce. Množství záslepek na místě vypínačů dávalo okatě najevo, že v našem případě zůstal seznam příplatkové výbavy prakticky prázdný. Středová konzola porazila svou předchůdkyni v estetice i ergonomii o víc, než jednu generaci a moc se nám líbily i precizní výdechy ventilace. První pohled na přístrojový štít vyvolal údiv – tolik odsuzovaná grafika kruhových přístrojů stále nezměněna. Ovšem Škodovka vyslyšela zmatené řidiče a protentokrát si odpustila podivný číselný skok v kalibraci rychloměru a výsledek je docela snesitelný. Ovšem ani základní – segmentová – verze displeje palubního počítače není nejpřehlednější, takže řidič stále tráví luštěním provozních údajů víc času, než by bylo záhodno. Příjemně působí masivní dvoumateriálová řadící páka. Jinak je vše v solidní a nepříliš vzrušující koncernové normě včetně ergonomie – s jedinou vyjímkou, kterou tvoří umístění a velikost spínače varovných blikačů. Je příliš nahoře na silně skloněné palubní desce a k dosáhnutí na něj je třeba zvednout záda z opěradla. Navíc je malý a svým ztvárněním se k celku příliš nehodí.

Startujeme a okamžitě se nám zalíbí slušná akustická izolace benzínového motoru; i přes absenci izolace na kapotě není v nízkých otáčkách prakticky slyšet, zato je bohužel cítit, zejména na volnoběh jsou mírné vibrace nepřehlédnutelné. Ačkoliv se jedná o nezměněný agregát (plní emiese EU4), v nové Octavii má příjemnější zvuk, zbavený velké části hučivého mechanického ruchu, důvěrně známého řidičům té staré. Podotýkáme, že vůz měl v okamžiku převzetí najeto pouhých 47 km, definitivní soud o vibracích a zvukovém projevu motoru si necháme pro zajetější exemplář. Zkoušíme řazení a znovu potvrzujeme, že je vynikající, daleko lepší než ve stávající Octavii, proti níž se zbavilo zejména vratných momentů a zadrhávání. Každý rychlostní stupeň má exaktně vymezenou polohu a jeho volba s vyjímkou zpátečky nečiní problém. Revers je extrémně citlivý a nejednou zapadl se „zazubařením“. Navíc neodpouští žádnou chybu při volbě dráhy řadící páky (pojistka zamáčknutím do podlahy), takže se občas nepodaří trefit jej napoprvé. Při prvním a všech dalších rozjezdech i při každé změně rychlosti velebíme naprosto vstřícnou spojku, jde lehce a přesně a zabírá na příjemně dlouhém zdvihu. Ani ovládání brzd nečiní problém, totéž platí o řízení s optimálně silným elektrickým servem.

Jízda odhaluje celou paletu pozitiv. Nejen řazení, ale i celý zbytek vozu se chová nezáludně a přátelsky. Ruce na volantu se cítí pohodlně, totéž platí o těle na sedačce a i při dlouhé cestě je pocit pohodlí intenzivní; v našem případě k ještě lepšímu komfortu chyběla klimatizace (testovali jsme kus, který ji nestandardně neměl). Za peníze, investované do nejbližšího dražšího motoru pro Ambiente, ji už dostanete. Polykání nerovností je v nižší střední třídě příkladné, jistě i díky standardním patnáctipalcovým pneumatikám (stejného rozměru, jaký užívá Octavia I, tedy 195/65 R15). Klidná jízda potěší minimálním natřásáním, pohupováním a vibracemi, jiskrná zase ochotou zadní víceprvkové nápravy držet směr nehledě na nerovnosti.

Ve městě se i přes přidaný „batoh“ Octavia cítí skvěle. Díky relativně malému rozvoru se vejde do každého úzkého obloučku, propracovaný podvozek s dobrým kompromisem mezi komfortem a jízdními vlastnostmi se zase stará o agilitu, relativně krátké zpřevodování umožňuje dobré pružné zrychlení v každé situaci. Limitující je nikoliv ideální výhled relativně nízkými okny a přes široké sloupky. Situaci neusnadňují ani skloněné zadní okno, zmenšená vnější zpětná zrcátka a okraje vozu, na které není vidět. S vozem se tedy moc dobře neparkuje. Výhodou je absence indikačních kolíčků zamykání – případný zloděj, který se Vám při stání v koloně pokusí otevřít auto má ztížené rozhodování – není totiž na první pohled vidět, že je vůz odjištěný. Mezi velká pozitiva jsme započítali i spotřebu – i přes totální syrovost agregátu ukázal palubní počítač ve městě spotřebu při klidné jízdě 7,3 l/100 km, což je vynikající výsledek, hluboko pod firemními údaji.

Okresky se také počítají mezi oblíbená místa nové oktávky. Nový podvozek ukazuje co umí, neohlíží se na rozbitý asfalt, neustále zprostředkovává suverénní kontakt s vozovkou a do každé zatáčky se vrhá s rozvahou a nadhledem. Ladičům se dokonce podařilo významně omezit tendenci předního náhonu vyletět z každé zatáčky po tečně a precizní geometrie přední nápravy potírá síly, vyrážející volant řidiči z ruky. Zadní náprava zase navede druhou polovinu vozu přesně tam, kam má a usměrňuje přetáčivé tendence zádi do příjemné a snadno zvládnutelné formy. Jedovaté brzdy mají stálý dostatek síly a lze na ně bez obav prudce šlápnout i během práce s volantem. Rychlé oblouky jsou příjemné i díky pocitu, že zatočit se chce i autu, nejen řidiči proti jeho vůli. Zvyknout si je třeba na záď, která si na začátku a konci rychle projeté zatáčky driftne – návyky ze staré Octavie jsou minulostí. V ostré vracečce vykružují zadní kola zcela jinou stopu a při vyšší rychlosti je cítit zvýšená setrvačnost zádi. Tyto pocity podporují i malá kola. Klidná jízda znamená výborný komfort se znamenitým tlumením výmolů i hluku s jedinou vyjímkou – do kabiny pronikal hluk od pneumatik, ovšem to mohlo být způsobeno použitými pneumatikami Bridgestone. I při jízdě s prázdným autem se přiblížily na dohled limity motoru – předjet pomalejší vůz ve stoupání zabralo překvapivé množství času. Bylo také nutné k přijatelné dynamice držet otáčky o něco výše, než jsme čekali od dvouventilového motoru. Ovšem i tentokrát je jistě třeba hledat příčinu v jeho naprosto nezajetém stavu. Klidná ale poměrně rychlá jízda mimo město znamenala cca 6,4 l/100 km.

I na dálnici zůstává Octavii bohatý dostatek suverenity, ačkoliv směrová stabilita nepatří mezi jejích nejlepších deset vlastností, s tím by si ovšem jistě poradila montáž větších kol. I zde je znát velký rozdíl mezi oběma Octaviemi, nová se téměř odnaučila citlivosti na boční vítr a při naloženém zavazadlovém prostoru je podstatně stabilnější. A brzdy konečně odvádějí svou práci bez zaváhaní. Pečlivá izolace dává sladké ovoce v podobě velice nízké hladiny vnitřního hluku. Ještě v rychlostech kolem 180 km/h je ve voze příjemné ticho, ovšem pak se začne ozývat poněkud překvapivě motor.

skoda octavia testy nizsistredni

Po překonání 5.000 otáček začne rychleji stoupat jeho hlučnost, po dalších 500 začne narůstat geometrickou řadou a přes 6.000 ot. už je hlučnost hodně výrazná a nepříjemná. Při 130 km/h otáčkoměr indikoval hodnotu 4.150, při stopadesátce 4.700 a 160 znamenalo rovných 5.000. Kromě toho, že jsou to poměrně vysoké hodnoty a autu by se jistě hodila dlouhá šestka, to také znamená, že nová Octavia má cca o 5% lehčí zpřevodování, než původní (zpřevodování v původní Octavii 1,6/75 kW je: 130 km/h 3950, 150 km/h 4500, 160 km/h 4750 otáček). Dynamice to bohužel moc nepomohlo, s opakovaným odkazem na syrovou pohonnou jednotku jsme označili schopnosti motoru za vhodné ke klidné jízdě, méně na pružná zrychlování ve vysokých rychlostech – tedy dynamický dálniční provoz. Subjektivně dynamika mírně zaostává za předchůdkyní, která vážila stejně. A v nabídce je ještě o 20 kW slabší agregát, ten je předem pasován na vyloženě ekonomickou volbu. Spotřeba na dálnici při dodržování rychlostních limitů zůstala pod osmi litry, což je opět výborné.

Pohled na reflektory, zapuštěné v blatnících a nikoliv pod kapotou, vzbuzuje obavy, jak se budou asi měnit žárovky. Ačkoliv manuál praví, že výměnu žárovky je třeba svěřit odbornému servisu a ve voze také s vyjímkou klíče na kola nenajdete naprosto žádné nářadí, tak ke všem vnějším je relativně snadný přístup bez použití nástrojů. Trochu horší je to s pojistkovou skříňkou v motoru (v interiéru je ještě jedna), jejíž víčko sice lze s určitou námahou odjistit, ale vytáhnout jej ze stísněného prostoru je práce pro Jana Tleskače. Přístup k plnohodnotné rezervě i zvedáku je snadný díky zachytávacímu očku na zvedací podlážku.

Jaká tedy Octavia je? Podstatně vyspělejší, pohodlnější a bezpečnější než dřív. Získala si naše sympatie a náklonost, jestliže stávající Octavia v době svého vzniku ještě nesla stopy jisté simplifikace, o nové to už prakticky neplatí, i když s ohledem na kupní sílu našeho trhu se nabízí i v podobách, obraných o přiměřeně výkonnou pohonnou jednotku a drtivou většinu výbavy. Nabízí kvalitu, kterou už není správné nazývat „německou“, protože podle našeho názoru je už lepší, než jakou průměrně vykazují konzumní německé vozy. Cenově se nepodbízí, ale za srovnatelné peníze s konkurencí nabízí přidanou hodnotu – rekordní zavazadlový prostor a vědomí, že se jedná o český výrobek.

Kompletní ceník nové Octavie najdete zde.

Dvouminutové video z testovacích jízd z Atén najdete v rubrice Videa.