Rozblikáme Česko: Hlavní vede doleva? Tak dej blinkr doleva! (2. díl)
Hlavní silnice nemusí vždy procházet křižovatkou rovně. To řidiči vědí, ale méně už se drží pravidla, že blikat musí, nehledě na to, zda jedou po hlavní, či z ní sjíždějí.
Pokračujeme druhým dílem našeho seriálu o blikání. Asi jste si taky všimli, že na křižovatkách, kde hlavní nejde rovně, ale zatáčí, se řada řidičů neobtěžuje dát blinkry, když jede po hlavní. Někde se to děje často, jinde ještě častěji. Máme tu hned několik příkladů. Jeden je kousek od naší redakce. Je to křižovatka ulic K Červenému dvoru a U Krbu. Tady jsme dokonce natáčeli neblikání do naší televizní reportáže.
Ve chvíli, kdy jsme vytáhli kamery, začali všichni blikat. Ačkoliv tudy jezdíme denně a potkáváme neblikající řidiče, jakmile se objevila kamera, všichni se začali chovat spořádaně. To je zcela běžná věc. Jakmile řidiči vidí někoho s kamerou, byť ne v uniformě, ale v civilu, leknou se, že je někdo natočí, a pak bude pokutovat. Natáčení ilustračních záběrů s přestupky jde tedy docela těžko. Naštěstí na dané křižovatce jsme se mohli schovat do křoví a točit skrytě.
V Kladně jedu
Skupina Nightwork zpívá v písničce Slunce v duši: V Kladně jedu a v záři velkoměsta má gesta mají styl. Na křižovatce ulic Osvobozených politických vězňů a Váňovy na Kladně se ale gest moc nedočkáte. Je tu vjezd na pěší zónu. Před ním můžete odbočit buď doprava na vedlejší, nebo doleva pokračovat po hlavní. Řidičů, kteří nezablikají, když jedou po hlavní, je tu většina. Paradoxně ti, kteří odbočují doprava na vedlejší, zde dávají blinkr.
V pražských Letňanech je křižovatka ulic Beranových a Toužimské. Má tvar písmene Y. Žádný směr není vyloženě rovně. Jenže ten, kdo vyjíždí z vedlejší, tady často čeká, aby dal přednost neblikajícím na hlavní. Ale neblikající na poslední chvíli odbočí z hlavní do vedlejší. Ten, kdo čekal na vedlejší, mohl dávno jet a nečekat. Což by v odpolední špičce, kdy je tu velmi hustý provoz, jistě ocenil.
Pokud by si ale řidič vyjíždějící z vedlejší vyhodnotil neblikání auta na hlavní jako záměr odbočit do vedlejší, protože je to mírné odbočení, takže se jede skoro rovně, mohla by z toho být nehoda. I tady platí, že řidiči nejsou jasnovidci, nemají křišťálové koule, a tak je třeba dávat znamení o změně směru jízdy.
Toto jsou navíc velmi jednoduché situace, které známe z autoškoly. Možná ta rutina vede k tomu, že šoféři nedávají pozor a kašlou na blinkry. Na složitějších křižovatkách, kde se potkává víc ulic než jen čtyři, občas taky někdo nebliká správně. Ale tady je to spíš z nevědomosti či snahy najít mezi špatnými řešeními to nejméně špatné.
Za takovým případem jsme se vydali na pražskou Letnou a v Čechově ulici vyzpovídali řidiče Milana. „Když tady lidi neblikají, tak mě to štve. Ale na výjezdu z Letenského tunelu to vlastně chápu. Někdo nebliká, když zatáčí do Korunovační, aby to nevypadalo, že jede úplně doleva ke Spartě,“ popisuje Milan, který bydlí pár set metrů za výjezdem z Letenského tunelu. Bez blinkrů by měl jet jen ten, kdo z tunelu míří do Čechovy ulice, tedy rovně. Ale protože jsou tu dvě odbočky vlevo, jedna pod úhlem 45 a druhá 90 stupňů, tak ti, kdo jedou do Korunovační pod menším úhlem, neblikají s tím, že je to vlastně skoro rovně. Naštěstí tato křižovatka je řízená semafory, takže neblikání v řadě případů nevytváří nebezpečné situace. A možná i díky tomu, jak je svým tvarem specifi cká, tu řidiči dávají víc pozor. Bohužel na jiných místech tomu tak ale být nemusí.
Zvykové právo
Některé křižovatky v našich městech, a nejen v našich, ale i v zahraničních, mají zvláštní nebo složitý tvar. A řidiči si tu většinou vytvoří svůj systém, jak blikat nebo třeba i komu dávat přednost. Například v pražských Nuslích je jedno takové místo, kde se bliká podle „zvykového práva“: křižovatka ulic Sekaninova, Jaromírova a Fričova. Hlavní tu pod úhlem cca 45 stupňů uhýbá vlevo. Řada aut jede rovně na vedlejší, pokračují tedy Sekaninovou, protože je to kratší cesta na druhou stranu Nuslí. Doprava k hale Folimanka do Fričovy odbočuje málokdo. Podle blikajících to ale vypadá, že se tam musí hrát mistrovství světa, protože tu mnozí řidiči dávají pravý blinkr. Neodbočí přitom ke sportovní hale, ale pokračují rovně.
Toto není v pořádku. Při jízdě rovně, byť na vedlejší silnici, se nebliká. Problém je, že místně neznalý řidič vyjíždějící z vedlejší, tedy z Fričovy, od Folimanky se může rozjet a srazit s tím, kdo jede po hlavní a bliká. Auto na vedlejší se mylně bude domnívat, že auto z hlavní zabočí do vedlejší, a tudíž se jejich cesty neprotnou.
Ano, můžete namítnout, že když ten na hlavní nezpomaluje, tak mu do cesty nevjedu. Ale jsme zase u té křišťálové koule. V tomto případě bychom blikat neměli. Sice jsme na začátku psali, že řidiči zapomínají blikat, ale důležité je blikat správně. Tedy tam, kde se má. A tam, kde se nemá, tak naopak blinkry nezapínat. I to může skončit zbytečnou nehodou.
Jak bliká letadlo
Piloti svůj záměr změnit směr buď vůbec nehlásí, nebo ho oznamují do vysílačky. Pokud tedy létají v neřízeném prostoru. To se bavíme o malých sportovních letadlech. Velká letadla nebo i malá v řízeném prostoru dostávají instrukce od řídícího letového provozu. Blikat tedy nemusí, směr jim určuje dispečer. Aby ostatní piloti poznali, když v dálce vidí jiný letoun, kde je předek a kde záď, jsou letadla stejně jako lodě vybavena vlevo červeným, uprostřed bílým a na pravé straně červeným světlem. Jeho blikání ale neznačí, že airbus bude odbočovat.
Nejsložitější křižovatky
Na vesnici jsme kdysi zaslechli hlášku: „Tož neblikaj, šetři žárovky. Tady každý ví, kam jedeš.“ Je to úsměvné, ale není to správné. Nicméně na vsi je provoz malý a často jede člověk přes křižovatku sám. Ale ani to není omluva, proč nevyhodit blinkr. Nicméně pokud pojedete třeba do Frankfurtu nad Mohanem, tak narazíte v Miquelallee na křižovatku, kde se sjíždí celkem 16 jízdních pruhů pro motorová vozidla včetně vyhrazených pro autobusy, osm cyklopruhů a k tomu čtyři stezky pro chodce či chodníky. Nejde o žádnou mimoúrovňovou křižovatku. Všichni se tu potkávají v jedné rovině. To samé platí i pro asi nejrušnější křižovatku na světě, která je v Japonsku v tokijské čtvrti Šibuja. Pruhů je tu sice méně, ale zase tu máme přechod pro chodce vedený diagonálně přes křižovatku. Tady by to bez blinkrů dopadlo hodně špatně.
Partneři projektu
Zdroj: Svět Motorů
