Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

TEST Mini John Cooper Works – Hard Works

Aleš Jungmann
Diskuze (5)

Toto je maximálně ostré Mini!

Top verze aut pro potěšení jsou někdy paradoxně horší, než jejich slabší a levnější bratříčci. Někdy zkrátka více neznamená lépe. U MINI JCW to ale naštěstí neplatí.

Nebojte, není to vypíchnutí závěru, to si jen připomínám nedávné Scirocco R, které nás tak trochu zklamalo. Musíme být zkrátka na pozoru. V době, kdy automobilky s vozy stvořenými čistě pro zábavu řidiče přicházejí čím dál méně (samozřejmě; není čas, vývojáři makají na hybridech), už musíme být ostražití. A to i když v názvu vidíme známá písmenka, co po léta zvyšují všem fandům krevní tlak.

Když se Michal vrátil z mezinárodní prezentace, neměl pro MINI John Cooper Works příliš mnoho slov chvály. Motor se zdál být o krok napřed před podvozkem, což nikdy není dobrá zpráva pro toho, co točí volantem. Zkrátka, MINI JCW si muselo složit reparát a tentokráte ne někde na pečlivě vybíraných zahraničních trasách, ale tam, kde jsme doma my.

Tedy já. Na jihočeských okreskách.

Červenočerné laškování

MINI jsou mimo jiné o stylu, takže nikoho nepřekvapí že JCW rozhodně nepůsobí jako zakřiknutý introvert. Dvě pořádné koncovky výfuku, černá kola, červená střecha a zpětná zrcátka, pruhy na kapotě, rudě lakované třmeny...tady i náhodný kolemjdoucí pochopí, že v ulici neparkuje jen tak nějaké MINI.

To ostatně záhy poznají úplně všichni s okny do ulice, pokud při odjezdu přidáte trošku více plynu. Výfuk má totiž nádherně obhroublý, nakřáplý dunivý zvuk, až si říkám kde se v tak malém autě bere takový sytý baryton. Ladiči odvedli opravdu špičkovou práci, bohužel výfuk je to hlavní, co při jízdě slyšíte – zvuk motoru samotného se utápí kdesi vzadu v šedi průměru.

Vidíte, motor. O přeplňované šestnáctistovce původem z Cooperu S ještě nepadlo ani slovo, tedy kromě toho, že od ní hudební koncert příliš čekat nemůžete. Zatímco v Cooperu S má turbodmychadlem živený čtyřválec 184 koní a nejvýše (při použití overboostu) 260 Nm točivého momentu, zde se může pochlubit 211 koníky a 280 Newtonmetry. Výkonová špička se posunula o kousek výše, až na šest tisíc otáček za minutu, přičemž celých 260 Nm momentu leží (chce se říci spíš „se rozkládá“) mezi 1850 a 5700 otáčkami. Výsledkem je, že auto s pohotovostní hmotností 1,2 tuny může vesele celý výlet absolvovat na šestku a ani tak nebude brzdou provozu.

Když se poprvé pokouším o co nejrychlejší odpich z místa mám smíšené pocity. Ano, krásný zvuk, moc pěkně tuhá spojka, skvěle umístěné pedály, přesné řazení...to vše je v pořádku, ale lehké auto rozhodně nezrychluje tak jak by mohlo (a mělo). Na vině jsou protáčející se kola, které elektronika krotí ubráním výkonu. Sakra, to musí být na většině silnic u nás takovéhle nerovnosti? Přední kola se dostanou na limit adheze poměrně snadno a je cítit, že mechanický diferenciál by auto potřebovalo jako sůl. Další rozjezdy si už pohlídám a plyn do podlahy zarazím jen, když je povrch vpředu alespoň trochu normální. Ostatně, slýcháme to v televizi pořád – musíme přizpůsobit jízdu stavu a povaze vozovky :-).

Prásk!

Vedle masivní řadicí páky, která by na vrchu mohla být o něco kulatější, najdeme dva malinké spínače – tlačítko Sport a vypínání stabilizačního systému. I přes svou titěrnost dokáží veliké věci – tlačítkem Sport zostříte reakce motoru na sešlápnutí pedálu plynu, řízení ztuhne a řídicí jednotka motoru začne využívat své agresivnější nastavení. Tuhnutí řízení není žádný hardcore, takže ve sportovním režimu můžete bez problémů jezdit i po městě. Ba co víc, nezaznamenal jsem ani nikterak znatelné zvýšení spotřeby a miník je ve sportovním režimu doslova jako politý živou vodou.

Ještě než poškádlím (převážně) výborný asfalt mé oblíbené testovací trasy, musím se s vámi ještě jednou a tentokrát podrobněji, podělit o čistou klukovskou radost, kterou ve mě vzbuzoval svými zvuky výfuk. Brumlání a basové hučení, které má styl i na volnoběh, je totiž ve středních otáčkách vystřídáno doslova symfonií pro čtyři písty a dvě koncovky – marně pátrám v paměti, podobně šťavnatý zvuk jsem zatím u žádného testovaného čtyřválce neměl tu čest poslouchat. Zvuk, co slyšíte uvnitř, je však pouze zlomek toho, čím zásobíte své okolí. MINI JCW se nebojí rozprostřít svůj sebejistý hlas po šumavských hájích, průjezdem to však zdaleka nekončí. JCW je slyšet ještě řádnou chvíli předtím a po tom, co se kolem vás prožene a když budete mít štěstí, bude to i s pořádným výstřelem.

Ve sportovním režimu totiž padají veškeré hranice a když uberete plyn ve vyšších otáčkách, dostane se vám kromě zabrumlání (znáte zvuk pražení popcornu?) občas i peprného výstřelu z výfuku. Funguje to, i když přeřazujete na vyšší stupeň, což je opravdová balada pro uši vášnivého řidiče. Zvuk ke sportovnímu autu zkrátka patří, i když to samozřejmě má i háček.

Při rychlostech nad 120 km/h to v interiéru „sportovně“ hučí, což je fajn, když chcete jen popojet, avšak dost obtěžující, když se chystáte na delší cestu po dálnici. Vypnutí sportovního režimu nepomůže, výfuk je tak zkrátka naladěn. No co, vydržet se to dá, trochu těch basů navíc čas od času skousnete. Stejné je to ostatně i s příplatkovou aparaturou od harman/kardon – také má poněkud výraznější basy než by bylo ideální a tak je na místě si je trošku stáhnout do mínusu.

Jízda Co Wtáhne

V tomhle mini musíte rychle zapomenout na rychlosti, se kterými si do známých zatáček dovolíte s jinými auty. Malý raubíř sedí na dobrém asfaltu jako přibitý a hranice adheze leží tak daleko, že jízda naučeným stylem se po chvíli stane tak trochu nuda. Miník si vysloveně říká o trošku drsnější zacházení, za které se odmění poslušným zakousnutím do asfaltu a bez plynu pouze náznakem toho, čemu říkáme nedotáčivost.

Projíždím přehledným úsekem lehce z kopce, kde se cesta několikrát klikatí doleva a pak zase doprava přičemž sled zatáček je zakončen nádherně klopenou širokou zatáčkou. Ideální povrch, v přesně vymezeném háčku řazení se páka uvelebila na trojce a já zkouším, co vůz dokáže. První šikanu jsme proletěli rychlou, čistou stopou, takhle by to hledání limitu trvalo dlouho....budu muset trošičku zaprasit. Schválně se odchýlím z ideální stopy a utáhnu poloměry. Dunlopky o rozměru 205/45 R17 (mimochodem, stejný jako na MX-5) lehoučkou karoserii vedou stále s jistotou, rychlé překlápění z jednoho směru do druhého ale začíná dělat problémy což řidič krásně cítí zadní částí těla. Tady by pomohl příplatkový sportovnější podvozek, ten tovární je však (patrně) pro běžný život s autem mimo okruhy asi rozumnější volbou. V poslední klopené zatáčce začínám lehce vypadávat ze sedadla, která sice mají poměrně solidní boční vedení, na schopnosti miníka v zatáčce však nestačí. Alespoň že jsou pohodlná, ve skořepinách by to tak příjemný výlet určitě nebyl.

Na výjezdu se snažím neztratit tempo, a tak jde pedál plynu do podlahy poněkud dříve. Jenže ouha, kýžený efekt se nedostavil, místo toho jsem si vykoledoval ukázkovou nedotáčivost. Království za samosvor, chce se zvolat. Elektronika se snaží jeho funkci suplovat přibržďováním, samozřejmě to ale není ono. Po vypnutí stabilizačního systému je situace hned o něco lepší, smíšené pocity však zůstávají. Pozitivem je, že se s řízením nemusím prát, je přesné a většinu torque-steeru před vámi posilovač úspěšně zatají. Daní je však poněkud gumovější projev. Body k dobru ale získává i skvěle se držící volant s tlustým věncem. A na tu nedotáčivost je prostě nutné dávat si „majzla“ ...

Blíží se utažená, nepříjemná levotočivá zákruta, a tak je nutné zabrzdit a podřadit si na dvojku. Meziplyny jdou díky bezvadně rozloženým pedálům jako po másle, žádné vykloubené kotníky nehrozí – padají tam tak nějak samy. Reakce motoru na plyn jsou rychlé, sportovně tuhá spojka ani kulisa bez zadrhávání vám křepčení pravou nohou nepokazí. Přesto by řazení mohlo být krapet víc mechanické, připadá mi, že je na tak surové auto až moc hodné.

Zatímco pravá pata škádlí v podlaze uchycený pedál plynu, destičky drtí kotouče a snaží se mě pověsit do pásů. Lehké auto jako je JCW nepotřebuje gigantické vrtané kotouče k tomu, aby skvěle brzdilo a jestli je motor o kousíček před podvozkem, pak brzdy jsou před motorem o celý krok. Takový ten nepříjemný pocit kdyby mi tam teď skočila srna tak sem v pytli, známý z těžkých, silných kolosů, zde nemám, což se na druhou stranu může stát řidiči osudným.

Rozbité úseky objíždějte nebo se je pokuste prokličkovat, tuhý podvozek si s dírami moc nerozumí, menší nerovnosti však zvládá poměrně v klidu a karoserie se nekroutí. V zatáčce nápravy odskočí jen zřídka, podvozek se snaží být co nejvíc přisátý k povrchu. Na tankodromech ale pozor, tam s JCW opravdu štěstí nenajdete a úseky, kde jsem s WRX STI proletěl jako vítr, raději projíždím o poznání volněji. Navíc je zde již zmíněný problém s adhezí při akceleraci...ale co, nemusím být přeci na konci každé rovinky tak rychle, jak to jen jde...

Když se povrch zlepší a okreska trochu rozmotá, může přijít ke slovu i čtyřka na kterou jde uhánět přes 160 km/h...což většinou stačí :-). Tady je opravdovým potěšením držet se čisté stopy a lehké auto posílat k apexům tak přirozeně, jakoby MINI řídilo za vás. Motor má už od volnoběhu dostatek síly, pravá zábava však začíná kolem tří a půl tisíce otáček, kdy se šestnáctistovka začíná dostávat do tempa. Hromobití od výfuku dostává vyšší a vyšší tón, kolem pěti tisíc je auto doslova natažené na gumičce a i lehké sešlápnutí plynu znamená okamžitou zběsilou akceleraci. Nešetřete turbomotor a počkejte si až těsně před šest tisíc, kde elán motoru začíná uvadat – mezi pěti a šesti tisíci se totiž nachází něco jako miníkův bod G: motor zběsile hučí, výfuk se snaží napodobit startující Focke Wulf 190 a malá červenočerná střela se řítí, s neustálými jemnými korekcemi volantem, vstříc dalším zatáčkám. Pak přeřadit a prásk, brum, vruuum! Show pokračuje nanovo.

Jestli jde zábava za volantem vystihnout jedinou fotografií, pak by na ní klidně mohl být JCW. Je dostatečně zběsilý na to, aby vám uměl zježit všechny chlupy na zátylku, má fantasticky hravou zadní nápravu, která ale umí být poslušná, když po ní skopičiny nepožadujete, a konečně, cítíte se v něm jako doma. Usednete do interiéru s ergonomií odvozenou od matějské poutě a světe div se – po několika kilometrech se vám zdá, že s MINI jezdíte odjakživa. Dobrá zpráva na konec: nemusíte jezdit pořád za patnáct, při delších cestách není problém dostat spotřebu pod osm litrů Naturalu.

Cooper S nebo JCW? Nebo něco jiného?

Báli jsme se, zda silné JCW nebude na českých okreskách nesmyslným náčiním, opak je však pravdou. Ano, Cooper S je jako celek lépe vyvážené auto, souhlasím s tím, že pro potěšení rozhodně i náruživému řidiči stačí a nezklame.

Jenže JCW v sobě má něco, pro co stojí za to připlatit skoro 150 tisíc Kč oproti Cooperu S a nechat tak dealerovi na stole minimálně 727.500,- Kč. Neptejte se mě na pragmatické důvody, nepovím vám nic...tohle je čistě volba srdcem, zpocenými dlaněmi a staženými půlkami z divoké jízdy.

Alternativa k JCW se hledá hrozně těžko, pokud chcete něco podobně drahého a hodně rychlého, napadá mě třeba Mégane RS Cup se kterým si také užijete spoustu zábavy a asi budete i o chlup rychlejší. Ale nezlobte se na mě, MINI JCW je jen jedno...

MINI.auto.cz: Vše o značce MINI na auto.cz






První cena vozu 408.200,- Kč (MINI One, 55 kW)
První cena vozu s testovanou motorizací 727.500,- Kč (MINI John Cooper Works, 155 kW)
Základní cena testovaného vozu 727.500,- Kč (MINI John Cooper Works, 155 kW)
Cena testovaného vozu vč. příplatků 887.850,- Kč (MINI John Cooper Works, 155 kW)

Plusy

  • Výkonný a úsporný motor

 

  • Perfektní brzdy

 

 

  • Zvukový projev

 

 

  • Snadná ovladatelnost

 

 

  • Zábavnost

 

Minusy

  • Stísněný interiér

 

  • Obtížně použitelná zadní sedadla

 

 

  • Malý zavazadlový prostor

 

 

  • Nevhodné vozidlo na dlouhé cesty

 

Aleš Jungmann
Diskuze (5)
Mini John Cooper Works
Cena základní sestavy 727 500 Kč
Výbava základní sestavy Dynamická kontrola stability (DSC), dynamická kontrola trakce (DTC), 6 airbagů, ABS, Indikátor poklesu tlaku v "Runflat" pneumatikách, kryty vnějších zpětných zrcátek v barvě vozu, elektricky nastavitelná vnější zpětná zrcátka, 17" kola z lehké slitiny, antracitové čalounění stropu, kontrola opotřebení brzdového obložení, kontrola brzd při zatáčení (CBC), tlačítko "Sport", sportovní sedadla řidiče a spolujezdce, mechanické nastavení předních sedadel s výškovým nastavením sedadla řidiče, sportovní kožený volant, elektricky ovládaná okna s pojistkou pro řidiče a spolujezdce, centrální zamykání, včetně 2 dálkových ovládání s integrovaným klíčem, opěrka levé nohy z nerezavějící oceli, rádio "MINI CD", 6 reproduktorů, klimatizace Kč
Cena testované sestavy 887 850 Kč
Výbava testované sestavy Metalický lak (+11.350,-Kč), sada Chili (50.425,-Kč), příprava pro mobilní telefon Bluetooth s rozhraním USB-Audio (7.825,-Kč), Rádio haman-kardon (18.650,-Kč), paket vnějších zrcátek (+6.050,-Kč), vnejší a vnitřní zrcátka s automatickým zacloňováním (+6.300,-Kč), zadní parkovací asistent (PDC) (+8.825,-Kč), Visibility paket – vyhřívané čelní sklo s dešťovým senzorem, automatická aktivace světlometů při snížené viditelnosti (+ 6.300,-Kč), vyhřívání sedadel řidiče a spolujezdce (+7.300,-Kč), černé pozadí světlometů (+2.525,-Kč), červená střecha a kryty zrcátek (+2.525,-Kč), ztmavená okna (+4.800,-Kč), MINI Connected (+6.300,-Kč), Rádio MINI Visual Boost (+21.175,-Kč). Kč
Motor
Typ motoru: přeplňovaný zážehový
Válce / ventily: 4 / 4
Zdvihový objem (ccm): 1598
Nejvyšší výkon (kW / ot/min): 155 / 6000
Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): 280 / 1950 - 1950
Provozní vlastnosti
Maximální rychlost (km/h): 238
Zrychlení 0 - 100 km/h (s): 6.5
Spotřeba město/mimo/kombi (l/100 km): 9.2 / 5.6 / 6.9
Rozměry a hmotnosti
Zavaz. prostor - sedadla/sklopena (l): 160 / 680
Objem nádrže (l): 50
Pohotovostní hm. / nosnost (kg): 1130 / 450
Rozměr pneu: 205/45 R17
Mini John Cooper Works
Rozměry dle nákresu - vnější rozměry
a) délka (mm): 3714
b) šířka (mm): 1683
c) výška (mm): 1407
d) rozvor (mm): 2467
e) rozchod vpředu (mm): 1453
f) rozchod vzadu (mm): 1461
Rozměry dle nákresu - vnitřní rozměry
g) podélný prostor vpředu min/max (mm): 920 / 1120
h) podélný prostor vzadu min/max (mm): 560 / 800
i) výška nad sedadlem - vpředu (mm): 1010
j) výška nad sedadlem - vzadu (mm): 930
k) šířka vpředu (mm): 1430
l) šířka vzadu (mm): 1150
délka sedáku vpředu (mm): 530
délka sedáku vzadu (mm): 480
výška opěradla vpředu (mm): 660
výška opěradla vzadu (mm): 670
místo vzadu pod předním sedadlem: ano
Avatar - m.z.
14. 12. 2011 16:55
Re: Potlesk
Zrovna nad tímto ďáblíkem uvažujeme, ale jelikož se s Mini jezdí čím dál víc, asi to vyhraje SD. Test to jen potvrzuje, přece jen se po té dálnici jezdí hodně...
Avatar - Hammunasakra
9. 6. 2011 14:14
Re: Potlesk
Děkuji :-)
Mám přeci jen už "maličko" praxe a měla jsem to štěstí jezdit vozy jak za 10 tak 210.000 eur a ta praxe mi říká že to je daleko více o "dojmech a pocitech" než o "číslíčkách" (za "klasický" NEsmysl považuji "hodnocení" vozu podle zrychlení 0-100 km/h ;-) ). A těmi "číslíčky" myslím většinu (ne-li všechny) údajů. Tedy ne že by neměly ŽÁDNOU hodnotu, to zas ne - ale je to jen ZÁKLADní informace ... sloužící abych si vůz/motor "zařadili" - jak pak KONKRÉTNĚ jezdí/se chová/působí je už něco (někdy málem i "hodně") jiného..
Osobně si myslím (mám "vyzkoušeno") že ideál je (trochu zjednodušeně) z německých testů převzít naměřené hodnoty a z britských text - promíchat/protřepat a výsledná chuť "je to ONO" :-)
PS: Když jsme u tohoto Mini - doporučuji německý test z AutoBild (česky AutoTip) vozů Citroën DS3 Racing, Mini John Cooper Works Clubman a Renault Clio Gordini RS - byť skončily v tomto pořadí, všechno jsou to "milé hračky" - překvapivě (alespoň pro mne) trošičku více zaostalo Clio (na soupeře nestačilo motorově - ti měli stejný motor, byť každý s jiným software)
Pěkný den :-)
9. 6. 2011 12:49
Re: Potlesk
Bohužel překvapilo. Je vidět, že jsou nadšenci a nadšenci. Zrovna u tebe vím, že auta vnímáš hodně pocitově a byť někdy nesouhlasím s tím co píšeš, tak za přístup k našim plechovým láskám :yes:
Také přeji pěkný den ;-)
Avatar - Hammunasakra
9. 6. 2011 12:39
Re: Potlesk
SOUHLASím, pěkný test(ík) :yes: ;-)
PS: Opravdu "překvapilo"? Tady se přece probírá jen design (tvar vnějších plechů, popřípadě palubky :-) ) a případně prodeje aut (v té či oné zemi) a stále trošku koncernovwé pro a proti ... a to je tak zhruba VŠE ;-)
Pěkný den :-)
7. 6. 2011 17:10
Potlesk
Slova chváli pro testéra. Zprostředkování chování auta a jeho sportovní povahy je výborné.
Jen mne trochu překvapuje, že na auto stránkách, kde bych čekal nadšence nikdo ani ťuk u testu srdcového auta.