TEST Opel Astra 1.6 Turbo – Sportovec v utajení

Design, interiér

Ve světle posledních novinek mezi pětidveřovými hatchbacky by leckdo na Opel Astra mohl zapomenout. Na trhu je už třetím rokem a podle četného výskytu zamaskovaných exemplářů už na dveře pomalu klepe facelift.

Hádám, že astru vám nemusím blíže představovat. V provozu se vyskytuje poměrně hojně v podobě naftového kombíku, náš hatchback je ovšem trochu jiný případ. A to zejména díky pohonné jednotce pod kapotou, která bude jen stěží ztělesňovat ideál služebního auta, k tomu se ale propracujeme za chvíli.

Nestárnoucí křivky

Jestli se něco Opelu skutečně povedlo, tak je to design. Jednoduchý, líbivý a očividně nestárnoucí. Proti zubu času zdatně bojuje i moderně vyhlížejícími LED světlomety. Ty jsou ve formě matrix, dokážou tedy prakticky trvale pracovat v dálkovém režimu a zhasínáním jednotlivých segmentů nedochází k oslňování ostatních řidičů. Svítí výborně, pokud řídíte v noci, tak jejich funkci opravdu hodně oceníte. Matrix světla měla astra mimochodem jako první v segmentu.

Na astru se každopádně pořád hezky dívá. Testovanému kousku dodal ještě větší šmrnc exteriérový paket OPC, který alespoň částečně kompenzuje chybějící sportovní verzi. Jiné jsou přední i zadní nárazníky, znalci rozeznají i modifikované boční prahy, to je ale víceméně všechno. Za zmínku stojí ještě sedmnáctipalcová kola v černém odstínu, který pro údržbu není úplně ideální. Na kolech jsou kromě špíny dobře vidět třeba i drobné šrámy od parkování. Stříbrná klasika by autu podle mne slušela více.

TEST Opel Astra K 1.6 CDTI – Golfe, máme problém!

Někoho by mohlo zklamat, že astra nedělá ramena žádným velkým spoilerem na zádi nebo masivními koncovkami výfuku. Je to ale pořád jen designový paket, osobně jsem tedy rád, že se drží při zemi a na nic si nehraje. Všichni vyznavači ostrých hatchbacků ale určitě nepřestávají doufat v příchod OPC, které mělo u poslední generace pořádně nabroušené drápy. Čeho se ale dočkáme určitě, je přiostřené provedení GSi.

Sluší se připomenout, že pátá generace konečně odhodila přebytečnou zátěž a svoji hmotnost srovnala se svými konkurenty. Mezigeneračně zhubla 150 kilogramů, takže v případě našeho kousku na váze ručička ukáže zhruba 1,3 tuny. A to vůbec není špatné.

Špatné to není ani s vnitřním prostorem, což je disciplína, v níž minulá generace také příliš neexcelovala. Dva své největší nedostatky tedy aktuální generace dokázala napravit. Přesto interiér neprošel bez ztráty kytičky. Začneme ale pozitivy.

Naprosto výtečná jsou přední sedadla. U vyšších výbav dostanete automaticky ergonomické sedadlo řidiče s certifikátem AGR. Vedle toho, že je posvětilo sdružení německých ortopedů, nabízí také skvělý komfort a slušné boční vedení. Kromě vyhřívání mohou mít také ventilaci (+ 45.000 Kč). Funkci vyhřívání může mít i volant. Během chladného podzimního rána budete přísahat, že je to ta nejlepší věc na celém světě.

opel testy nizsistredni  

Za volantem si snadno najdete ideální a hlavně příjemnou pozici. Hodně jsem si však musel zvykat na páčky blinkrů a stěračů, které jsou umístěny o poznání výše, než kde se nachází vaše prsty při správném držení volantu. Tlusté páčky navíc vyžadují poměrně dost síly. K ideálu má hodně daleko také hlavice řadicí páky, a to jak svým velmi atypickým tvarem, který příliš nepadne do ruky, tak pojistkou zpátečky, která se nachází v přední části.

Celkově interiér sice neurazí, ale aktuální konkurence ukazuje, jak moc se posunul design i zpracování v nižší střední třídě. Poněkud staromilské pojetí interiéru se však pozitivně odráží v dostatečném množství tlačítek. Přes dotykový displej tu naštěstí ovládáte jen minimum věcí, všechno zásadní obstaráte pěkně postaru, přes tlačítka. Multimediální systém s osmipalcovým displejem vás mimochodem vyjde na rovných dvacet tisíc, grafikou příliš neohromí, k jeho rychlosti ovšem nemám výhrady.

Přestože roli praktika mnohem lépe zastane verze Sports Tourer, ani klasický pětidveřový hatchback se jako rodinný povoz neztratí. Kufr nabídne v základním uspořádání 370 litrů, se sklopenými sedadly (které ovšem se zavazadelníkem nevytvoří rovnou plochu) naroste objem až na 1210 litrů, což považuji za naprosto dostačující.

Motor, jízdní vlastnosti

Motor

Červený nápis Turbo na víku kufru dává vzpomenout na dobu dávno minulou. Na dobu, kdy přítomnost turbodmychadla znamenala něco natolik výjimečného, že se tím automobilky hrdě chlubily nepřehlédnutelnými nápisy. Dnes značí něco speciálního spíše pravý opak, to ale rozhodně neznamená, že by astra s tímhle znáčkem neměla co nabídnout. Značí totiž vrcholnou zážehovou šestnáctistovku s výkonem 147 kW.

TEST Opel Astra GTC 1,6 Turbo – Vyhrávám barvami

Pro srovnání, základní litrový tříválec v astře nabízí výkon 77 kW, na druhé straně spektra je zmíněná šestnáctistovka s téměř dvojnásobným výkonem. Mezi ostrými hatchbacky by si sice ani tak nedokázala sjednat respekt, její půvab však vězí právě v tom, že nejde o žádnou speciální verzi obdařenou písmenky RS, ale o naprosto běžnou pohonnou jednotku. A to už docela zajímavé je. Kombinovat ji můžete i se šestistupňovou automatickou převodovkou či s karoserií Sports Tourer.

Motor i svým chodem na volnoběh jako by chtěl popřít udávaný výkon. Má minimální vibrace a velmi tichý chod. Navzdory dvěma koncovkám výfuku o sobě astra nedává příliš vědět. Až při intenzivnějším zápřahu se motor začne nenápadně projevovat příjemně sytým zvukem.

Klidná síla

Jak asi správně tušíte, s dynamikou tato vrcholná motorizace nemá nejmenší problém. Na stovku se astra podívá za 7,8 sekundy a umí jet až 235 km/h, což jsou velmi důstojné hodnoty. Příjemné je, že se astra nesnaží být (stejně jako svým designem) za každou cenu přehnaně sportovní. Vlastně se nesnaží být sportovní ani trochu.

Ve standardním režimu má motor hodně mdlé reakce na sešlápnutí plynového pedálu, naštěstí stačí zmáčknout kouzelné tlačítko Sport a motor rázem reaguje mnohem rychleji. Motor jde ochotně do otáček, má však plošší výkonovou křivku s dostatkem výkonu ve středních otáčkách. Škoda, že mu chybí zajímavější výkonová špička, jinak ale představuje ideál do auta podobného ražení. Předjíždění je otázkou jednoho rychlého pohybu pravým zápěstím, podřazení o jeden či dva stupně astru vystřelí kupředu a dýmící turbodiesel s vymontovaným filtrem pevných částic se rázem stane zmenšující se tečkou ve vašem zpětném zrcátku.

opel testy nizsistredni  

Pro každodenní použití jde o velmi příjemnou motorizaci, která vás navíc nesežere zaživa. Spotřeba se pohybuje v přijatelných mezích, při svižnější jízdě se pořád vejde do deseti litrů, během týdenního soužití si motor řekl v průměru o osm. Plynulá jízda mimo město stlačí apetit motoru až na 6 litrů.

Hlavně pohodlí

Na chování podvozku naštěstí sportovní režim nemá žádný vliv. Stejně jako zbytek auta se snaží hlavně o pohodlí, což je po několika rádoby sportovních autech příjemná změna. Ani větší nerovnosti nepředstavují pro podvozek žádný problém, ani od kol se neozývají žádné rány. Auto nijak neposkakuje, přes nerovnosti se jen plavně přenese.

TEST Opel Astra 1,6 Turbo – Jde tu vůbec o výkon?

Při svižnější jízdě mojí zadní kola tendenci na nerovnostech tu a tam lehce sklouznout, celkově si však podvozek zaslouží pochválit za komfortní naladění a dobrou ovladatelnost. Díky lehkému předku se auto ochotně stáčí do oblouku, pneumatiky mají dostatek mechanické přilnavosti a auto zůstává stabilní i při rychlých změnách směru.

K dokonalosti scházelo jen lepší sladění ovládacích prvků. Řízení je odtažité a postrádá cit, pochvalu si nezaslouží ani nepřesné řazení šestistupňové manuální převodovky. Stačilo přitom poměrně málo a astra by měla co nabídnout i náročnějším řidičům.

opel testy nizsistredni  

Ty bude zároveň štvát svými bezpečnostními systémy, které nejsou příliš dobře zkalibrované. Zejména pak asistent před hrozící srážkou, který kromě výhružného pípání divoce rozbliká diody v zorném poli řidiče v místě, kde bývá head-up displej. Během testování jsem takových falešných poplachů zažil několik. Jednalo se přitom o naprosto běžné situace typu vyjíždění z podzemních garáží, které řídící jednotka auta vyhodnotila jako krizové a rozblikala a rozpípala přístrojovku.

Závěr

Závěr

Opel Astra není sportovní, a to ani tehdy, když má pod kapotou nejsilnější šestnáctistovku naladěnou na rovných 200 koní. Adrenalin vám sice do žil napumpovat nedokáže, jenže právě to z ní dělá poměrně výjimečný kousek, který je sice nadprůměrně rychlý, ale posádku netrestá tuhým podvozkem nebo hlučným výfukem. Naopak ji zahrnuje příjemně plavným projevem a přitom nešetří komfortními prvky a slušnou praktičností.

Astra není dokonalá, zasloužila by si kvalitnější materiály v interiéru i lepší naladění bezpečnostních systémů. Těch několik málo nedokonalostí ale bohatě vyváží výčet všech předností, kterých není málo. O silném motoru už byla řeč, výborné jsou ale také sedačky nebo LED světla.

Ze spousty kladů si zaslouží zmínit ten možná nejdůležitější - cen. Ta je momentálně hodně zajímavá, za testovanou motorizaci dáte akčních 558.900 Kč ve výbavě Dynamic. S vrcholnou výbavou Innovation vás bude astra stát jen o deset tisíc víc. Za podobné peníze u konkurence takhle výkonný motor neseženete, což z astry dělá skutečně dobrou koupi.

opel testy nizsistredni  

Plusy

• Komfortní a jistý podvozek
• Dostatečně výkonný motor
• Přijatelná cena
• Skvělé sedačky
• Příznivá spotřeba paliva

Minusy

• Obtěžující asistenční systémy
• Nepřesné řazení

Foto: Ondřej Lilling