Auta jako umění. Fotogalerie automobilových uměleckých bizarností

Množství automobilů je samo o sobě uměleckými předměty. Bugatti Atlantic, Jaguar E-Type, Lamborghini Miura nebo Alfa Romeo 8C, to všechno jsou krásné vozy, kterým to sluší nejen na silnici, ale klidně také někde v umělecké galerii. Jiným vozům je ale potřeba trochu pomoci, i z nich se však mohou stát umělecká díla hodná vystavení.

Indonéský sochař Ichwan Noor tímto způsobem vytvořil umění z Volkswagenu Brouk, automobilu s největším počtem vyrobených kusů na světě. Jeho dílo z roku 2013 se jmenuje Beetle Sphere (Broučí koule), což je, jak název napovídá, brouk z roku 1953 zmačkaný do kulovitého tvaru.

To německý umělec Dirk Skreber působící v New Yorku se rozhodl vytvořit umění z nabouraných aut. Staré Mitsubishi Eclipse a Hyundai Coupe doslova obtočil kolem sloupů, což na jednu stranu může být scéna z doslova hororové dopravní nehody, na druhou stranu ale i zajímavý exponát pro umělecké galerie.

Už dříve podobně uvažoval Bertrand Lavier, který v devadesátých letech koupil (Ferrari) Dino 308 GT/4 a Alfu Romeo Giuletta, aby je následně vystavoval v podobě vraků. Poničené sporťáky nepochybně zaujaly, protože dino se v roce 2013 prodalo v přepočtu za 4,8 milionu korun, což je podstatně více než u pojízdných aut. Dino 308 GT/4 se totiž dnes dá pořídit i za zhruba milion korun. Naopak Francouz Charly Molinelli se rozhodl díly z nabouraného ferrari ozdobit konferenční stolek.

Zapomenout bychom neměli ani na díla českého sochaře Davida Černého. Tím zřejmě nejznámějším je „klikující“ doubledecker, vytvořený v roce 2012 pro Český dům na olympiádě v Londýně. Už dříve pak vznikla socha Quo vadis (Kam kráčíš), neboli kráčející trabant, odkazující na odchod východních Němců přes velvyslanectví západního Německa v Praze během roku 1989.

Drátovanou imprezou Benedicta Radcliffa se pak dokonce inspiroval Land Rover, který myšlenku využil při prezentaci modelu Range Rover Evoque.

V Americe jsou pak velice známé automobilové „ranče.“ Tím nejznámějším je nepochybně Cadillac Ranch v texaském Amarillu, který už v roce 1974 vytvořili umělci skupiny Ant Farm. Ti zapíchali 10 cadillaců vyrobených mezi čtyřicátými a šedesátými lety příděmi do země a seřadili je od východu k západu. Později vznikly i další ranče inspirované tímto dílem, třeba Buggy Ranch z volkswagenů brouk v texaském Conway nebo třeba Carhenge v Nebrasce odkazující na britský Stonehenge.

Důležitou součástí automobilových uměleckých děl jsou samozřejmě i fotografie a různé obrazy. V této souvislosti bychom měli připomenout snímky Fabiana Oefnera. Ten v rámci dvoudílné série Rozpad (Disintegrating) nafotil známé automobily rozložené na jednotlivé dílky tak, že vypadají, jako by právě vybuchovaly. Oefner však nerozmontoval skutečné vozy, snímky vznikly na základě zmenšených modelů. Kanaďan Bruce Thomson zase kreslil vozy, z nichž vybíral historický sporťák, který si koupí, a to včetně různých technických detailů. Po dlouhém hledání Thomson nakonec sáhl po bílé Alfě Romeo Spider z roku 1976.

Jaký je váš názor na automobilové umění? Vidíte ve výše zmíněných příkladech skutečně umělecká hodnotná díla, nebo je považujete za výstřednosti a dáte přednost radši skutečným, pojízdným autům? Neváhejte a sdělte nám svůj názor v diskuzi pod článkem.