Bugatti Veyron 16.4 – konečně k zákazníkům!

Jméno Bugatti je již od druhé dekády 20. století spojováno s neobvyklými vozy s prvotřídním charakterem. Přestože nebyly vždy nositeli technického pokroku, vždy patřily k tomu nejrychlejšímu a nejelegantnějšímu na světových silnicích. Když původní značka v polovině 20. století zanikla, pravidelně se objevovali nadšenci, kteří měli snahu její slávu vzkřísit. Od roku 1998 na znovuzrození značky pracuje koncern VW, který se snaží získat pro svou malou dcerku Bugatti Automobiles pověst výrobce toho nejlepšího zboží. Pět let náročného vývoje modelu Veyron 16.4 sice firmě zrovna nepomohlo, protože neustálé problémy s vyřešením stability ve vysokých rychlostech v mezinárodním tisku působily až humorně, ale nakonec technici vše zvládli a dosáhli slibované výkonnosti. Bugatti Veyron 16.4 je jediným sériově produkovaným vozem, který oficiálně pokořil hranici 400 km/h a to o 7 km/h. Tohoto výsledku bylo dosaženo díky použití špičkových technologií jak na karosérii tak i pohonném ústrojí.

Přestože tvar základního tělesa karosérie v podstatě odporuje zásadám pro stavbu vozů dosahujících rychlostí nad 350 km/h a technici s ním měli nemálo potíží, podařilo se pomocí proudění pod vozem a výsuvného přítlačného křídla na zádi udržet vůz ovladatelný i ve špičkových rychlostech. Kulaté tvary sice jasně ukazují jaká síla se za nimi skrývá, ale samy o sobě jen velmi těžko způsobují přítlačný efekt. Jasně se také projevují jeho kompaktní rozměry, hlavně délka, které mu dodávají na optické dravosti, ale zase jej omezují při vysokých rychlostech. Přídi vozu dominuje rozměrná maska chladiče - Bugattiho podkova, která tyto vozy provází od samotného počátku. Sekundují ji dva otvory pro přívod vzduchu k předním brzdám. Pohledu z boku dominuje hodně vpřed posunuté čelní sklo a masivní část za dveřmi, ve které jsou ukryty rozměrné otvory pro přívod vzduchu k motoru. Porci chladného a čistšího vzduchu pro sání motoru zajišťují dva velké vstupy po stranách střechy. Baculatá záď je uprostřed rozdělena rozměrným lichoběžníkovým výfukem, který je po stranách obklopen velkým difuzorem. Pod čtveřicí kruhových koncových svítilen je čtveřice otvorů odvádějících horký vzduch z motorového prostoru. Hlavní práci s udržením vozu na silnici, když se jeho rychlost přehoupne do nedpozemských výšin pak zastává výsuvný spoiler na zádi, který pracuje také jako aerodynamická brzda. Naopak pro zvědavé oči zvědavců je určen částečně odkrytý motor.

Nosná struktura i povrchové panely jsou vyrobeny z uhlíkového kompozitu. Přední část vozu včetně nápravy je nesena pomocným trubkovým rámem z hliníkových slitin. Poháněcí ústrojí i zadní nápravu zase nese pomocný rám z ocelových trubek. Obě nápravy mají lichoběžníkovou konstrukci a velký podíl hliníkových slitin. Odpružení zajišťují vinuté pružiny s elektronicky řízenými tlumiči. Ty umožňují nastavení tří úrovní světlé výšky. Standardní je 125 mm vpředu i vzadu. Při rychlostech nad 220 km/h se samočinně nastaví režim „handling“, což znamená výšku 80 mm vpředu a 95 mm vzadu. Toto nastavení lze aktivovat i ručně. Konečně pro dosažení maximální rychlosti lze nastavit režim „top speed“, který je určen pro rychlosti nad 375 km/h a sníží předek na 65 mm a zadek na 70 mm. Snižování podvozku má vliv i na koeficient odporu vzduchu, který dosahuje u nejnižšího nastavení cx=0,355. naopak při použití zadního spoileru jako aerodynamické brzdy vzroste na výrazných cx=0,682. V zatáčkách pomáhají se stabilitou zkrutné stabilizátory na obou nápravách. O ukrocení těchto nadpozemských sil se starají brzdy s keramickými kotouči o průměru 400 mm vpředu a 380 mm vzadu. Svírají je třmeny s osmi pístky vpředu a šesti vzadu. Tyto skvosty jsou ukryty za velkými hliníkovými koly obutými do pneumatik Michelin PAX o rozměrech 265/680 ZR 500A vpředu a 365/710 ZR 540A vzadu. Ty umožňují bezpečnou jízdu i po úplném úniku vzduchu.

Koncepce motoru Veyronu 16.4 je kódována v označení vozu – 16 válců ve čtyřech řadách po čtyřech válcích, kterým sekundují čtyři turbodmychadla. Motor se vyznačuje velmi krátkou stavbou, neboť jeho válce jsou sestaveny do dvou úzkých V8 s úhlem 15° a ty pak následně do V s úhlem 90°. Tato koncepce umožňuje jeho podélné uložení před zadní nápravu a zachování kompaktních rozměrů. Motor o objemu 7993 ccm produkuje se čtyřventilovým rozvodem výkon 736 kW (1001 k) při 6000 ot/min a točivý moment neméně masivních 1250 Nm v rozmezí 2200 až 5500 ot/min. Tato síla je přenášena přes dvouspojkovou sedmistupňovou převodovku DSG a mezinápravovou spojku Haldex trvale na všechna čtyři kola, přičemž ta zadní mají k dispozici ještě aktivní diferenciál se závěrem. Výsledkem souhry těchto komponent je zrychlení z 0-100 km/h za fantastických 2,5 sekundy. Na 300 km/h zrychlí Veyron za pouhých 16,7 sekundy!

Nejen technikou je živ majitel vozu v ceně 1,25 miliónu dolarů. V interiéru jsou použity ty nejkvalitnější materiály jako je kůže, leštěný hliník či semiš. Před tříramenným volantem je kaplička s pěticí kruhových přístrojů. Zajímavostí je vlevo dole indikátor výkonu v koních a vpravo dole rychloměr končící číslicí 420 km/h. Středová konzola z leštěného hliníku je jednoznačnou dominantou celého interiéru.

Omračující dynamické parametry jsou v současnosti zcela bezkonkurenční, ale síla motoru není vše. Vysoká cena a omezená produkce 50 vozů ročně sice zaručuje majitelům značnou exkluzivitu, ale také poslední pokus před konceptem Veyronu v podobě skvělého EB110 měl vynikající vstupní parametry a nakonec skončil finančním krachem. Nezbývá než jen držet tomuto technickému skvostu na cestě k zákazníkům palce.