Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Čeští studenti vyvíjejí závodní motorky: Mají i jedno unikátní řešení!

Petr Barták
Diskuze (1)
Osahat si během roku výrobu závodní motorky od záměru přes výkresy až po sestavení prototypu je snem mladých konstruktérů. Jak na to šli studenti pražského ČVUT a co očekávají?

V zázemí malé, ale slušně vybavené dílny Jiřího Firsta v pražských Hodkovičkách se setkáváme s dvojicí konstruktérů v montérkách. Přemysl Toman a Ondřej Pokorný, studenti pražské techniky, tu finalizují dva prototypy závodních strojů, určených do mezinárodní soutěže MotoStudent, jež se koná v říjnu ve španělském Aragonu.

Kousek ke kousku

Během jednoho roku, který uplynul od přihlášky do soutěže, by samozřejmě nezvládli zkonstruovat celou motorku. Proto je část dílů už dopředu dána a soutěžící ji získávají od zadavatele za startovné 3000 eur, v přepočtu více než 77.000 korun. Do letošních strojů to byl například motor KTM 250 RC o objemu 250 cm3, brzdiče od společnosti J.Juan či ráfky kol OZ Racing. Povinné byly i pláště Dunlop. Další část součástek si mohli studenti koupit na trhu, například řídicí jednotku či výfuk. Zbytek museli sami vymyslet a nechat jejich výrobu zadat, či sami součástku vytvořit.

Vlastní vývoj

Na stolicích se ve stojáncích vedle sebe vyjímají již prakticky hotové stroje. Bílá elektromotorka s agregátem Mont Energy o výkonu 25 kW a momentovým ovládáním (plynová rukojeť nastavuje moment na zadním kole) je vybavená dvěma boxy baterií LiOn s celkem 26 články z Nissanu

Leaf o kapacitě 6 kWh, jež se z běžné sítě plně nabijí za pět hodin. Už čeká jen na airbrush. Na motorce studenti vyvinuli například rám z ocelových

trubek.

Zato prototyp stroje se spalovacím motorem KTM RC 250 s modrým rámem ze slitiny chrom-molybden ještě potřebuje dotáhnout. Předně doladit

nastavení řídicí jednotky. „Sami jsme u tohoto stroje konstruovali i rám, či brzdové kotouče,“ popisuje čistokrevný strojař Ondřej. Jak připomíná jeho kolega, na svém kontě má čtyřčlenný tým i změnu systému zadního odpružení, namísto pevného je přepákované. „Vylepšení zajišťuje progresivní pérování,“ vysvětluje Přemek.

K vývoji vybraných dílů tým využíval i moderní technologie. „Například s pomocí skeneru 3D jsme vytvářeli aktivní kapotáž podle patentu ČVUT. Simulace nám ukazovala, jak by fungovala aerodynamika v různých rychlostech,“ říká Přemek, jinak student dopravní fakulty. Ondřej popisuje zkušenost s tiskem 3D, který použili třeba na tvorbu přípravku pro výrobu rámů.

Okukujeme předfinální kousek a ptáme se, zda si můžeme poslechnout zvuk spalovacího motoru. „To je trochu potíž, ještě ladíme řídicí jednotku. Navíc je motor zaplombovaný, aby si jej týmy nějak nevylepšovaly,“ tvrdí studenti.

Co z toho?

Do letošního června pak byly komponenty po kupě a od té doby pracoval celý čtyřčlenný tým v dílně každý den, takže žádné prázdniny, místo nich se sestavovaly závodní stroje.

A kolik to stálo? „Jen v materiálu jsme tam tak za tři sta tisíc. Většinu nákladů ovšem pokryla škola a sponzoři, hlavně výrobci dílů,“ říká Ondřej. Práci si samozřejmě nadšenci nepočítají. Když se však dívají na skoro hotové motorky, je z nich cítit nadšení i pýcha.

Co vás nejvíc motivovalo vůbec se do takového podniku pustit? ptáme se studentů.

Jejich odpověď nás trochu zaskočila, nebyla to překvapivě touha získat budoucí zaměstnání u výrobce motocyklů. „Ještě nemáme školu hotovou a taky nevíme, jak na letošním střetnutí dopadneme. Rozhodneme se pak,“ tvrdí unisono s tím, že by se třeba nebránili ani práci v jiném oboru autoprůmyslu.

Jejich motivace je totiž jiná. „Těšíme se hlavně na závody, kde chceme našimi stroji potvrdit, co všechno umíme,“ říká Přemek. Ten se dokonce na okruhu postaví na startovní čáru, protože od Autoklubu ČR získal závodnickou licenci. „Kdo se může pochlubit tím, že klopil zatáčky na závodní motorce? Navíc takové, na jejímž vývoji se podílel, s vlastním týmem a na závodišti, kde se jezdí Velká cena Španělska?“ usmívá se student. Jak říká, ve známější formuli student, které se také pravidelně zúčastňují týmy z českých technických škol, nejsou žádné závody, jen spousta měřených disciplín.

Kdo může jezdit

Závěrečného klání na okruhu v Aragonu se smějí zúčastnit pouze jezdci, kteří získali závodnickou licenci – to jim zprostředkoval MotoStudent, či národní organizace, v našem případě Autoklub ČR. Další podmínkou je skutečnost, že během deseti předchozích let se soutěžící nezúčastnil žádného závodu pod hlavičkou mezinárodní motocyklové federace FIM.

Jediní Češi

Čtyřčlenný tým z pražské dopravní fakulty ČVUT je jediným soutěžícím z Česka, z východu Evropy se klání zúčastňují ještě Poláci a Maďaři. Prim samozřejmě hrají domácí Španělé a také Italové, již sestavili několik soutěžních univerzitních týmů. Že jde o celosvětovou soutěž, dokumentují i týmy z Kanady, Brazílie či Indie. Celkem se klání zúčastní 40 prototypů motorek se spalovacím agregátem a třicítka strojů s elektromotorem.

Dvě otázky pro Jiřího Firsta, vysokoškolského pedagoga a patrona týmu

S jakými cíli se tým ČVUT do letošní soutěže přihlásil?

Chceme samozřejmě co nejlépe uspět, nejlépe zvítězit v závodě. Nejedná se o první počin dopravní fakulty ČVUT, zúčastnili jsme se tohoto projektu

již v předchozím ročníku. Vzhledem k našim malým zkušenostem jsme se minule umístili na šestadvacátém místě ze 47 účastníků.

V čem je hlavní přínos účasti českých studentů na takových soutěžích?

Ukázat studentům využití jejich teoretických znalostí. Dalším přínosem je pak představení české techniky studentům z ostatních univerzit.

Jak se soutěží

Španělská nadace MEF (Moto Engineering Foundation) jako zadavatel za startovní poplatek 3000 eur, tedy něco přes 77.000 korun, studentské týmy vybaví motorem a dalšími povinnými díly jako brzdy a brzdové válce či disky kol. Některé součástky si mohou koupit, jiné je potřeba zkonstruovat a vyrobit. Studentské týmy z univerzit celého světa navrhují inovace od výrobní technologie až po konstrukční řešení. Úkolem je tak vyvinout koncept

motocyklu, plán na sériovou výrobu, dále připravit byznys plán, kdyby tým chtěl fi rmu rozjet. Soutěžící musí dodat také kompletní technickou dokumentaci a všechny výkresy například rámů a dalších použitých či vyvinutých komponentů. Když jsou stroje hotové, převezou je do závodiště ve španělském Aragonu, kde jsou motocykly podrobeny zkouškám. Ty se letos konají v prvním říjnovém týdnu.

Co se boduje

Polovinu hodnocení soutěže MotoStudent tvoří teoretická část a poznatky z praxe při výrobě a sestavování motocyklu. Toto vše musí tým odprezentovat a obhájit, a to buď v angličtině, nebo španělštině. Pokud to zvládne, přicházejí statické a dynamické testy – sundávání kapotáže na čas a slalom. Dále se při nich vyhodnocuje zrychlení z nuly na 80 km/h a zastavení – měří se nejen celková ujetá vzdálenost od startu po zastavení, ale také čas. Z toho vyjde, jak rychle motorka akceleruje a brzdí. Výsledky pak tvoří čtvrtinu bodů. Třešničkou na dortu je samotný závod na osm kol na soutěžním okruhu. Jeho výsledek se na konečném pořadí podílí také z jedné čtvrtiny.

Petr Barták
Diskuze (1)
14. 10. 2018 17:04
momentové ovládání
"...Bílá elektromotorka s ...momentovým ovládáním (plynová rukojeť nastavuje moment na zadním kole) .."

Tak to je vlastně stejné jako na každé jiné motorce, že ?