Kolik dnes dáte za historické auto? Klidně i přes sto milionů korun
Na jihozápadě USA měnily majitele nejen historické kousky, ale i moderní supersporty. Ty nechme protentokrát stranou. Ceny na aukcích bývají velmi individuální, vítězí samozřejmě ten, kdo dá za daný kus nejvíce. Absurdní částky přesahující v přepočtu miliardu korun tentokrát nepadly, ale na pořízení veterána ve špičkovém stavu potřebujete desítky a někdy i stovky milionů. A to nemusí být úplně původní. Pro sběratele a boháče jde v první řadě o investice, ceny rostou neustále. Prim hrají poválečné vozy z 50. a 60. let, ale v osmičce nejdražších se objevuje i meziválečná produkce. Stroje z pionýrských dob automobilismu tentokrát zastoupeny nebyly. Za těmi musíte spíše do Británie a Francie...
Ferrari 500 Superfast Series I Coupé (1965)
Ferrari 500 Superfast poháněl pětilitrový dvanáctiválec s 294 kW (400 k), označení vozů s koníkem ve znaku ne vždy symbolizovalo objem jednoho válce. První vlastník draženého vozu, Američan Ross Cortese, na něj musel čekat devět měsíců, než Pininfarinovi poskytli u Ferrari šasi k objednanému okarosování a proběhla samotná stavba. V polovině 70. let jej prodal Johnu Mecomovi mladšímu, vlastníkovi klubu amerického fotbalu New Orleans Saints. Mezi jeho majitele patřil později i hollywoodský producent John Calley. V roce 2005 šlo pryč původní čalounění interiéru modrou látkou, nahradila jej rudá kůže. Ani to nebránilo tomu, aby se auto v modré Azzurro (kterou mělo už jako nové) prodalo u Gooding & Co. za 2.915.000 dolarů (73,6 milionu korun).
Ferrari 400 Superamerica Pininfarina Aerodinamica (1961)
Modely 400 Superamerica poháněl vidlicový dvanáctiválec konstruktéra Gioacchina Colomba, který v maranellských vozech přežil až do konce 80. let. Tady dával čtyřlitr 250 kW (340 koní). Aerodynamická karoserie fastback od Pininfariny se vyznačovala zadními světly umístěnými až v nárazníku. „Ocas“ vypadal skutečně sexy. Není možná tak fotogenický jako jiné slavné modely, někdo potřebuje více času, aby ocenil jeho estetický vzhled. Mně osobně se líbí... Na podvozku s krátkým rozvorem bylo postaveno pouze těchto 17 kupé. Kus, který se aukční síni RM Sotheby's podařilo vydražit za 3,08 milionu dolarů (77,8 mil. Kč), prošel renovací v roce 2003. Co na tom, že tehdy změnil barvu z původní Grigio Fumo na dnešní modrou Blu Sera?
Bugatti Type 35 Grand Prix Roadster (1935)
Bez diskuse nejkrásnější závodní auto všech dob, Bugatti typu 35 , už stojí i 3,3 milionu dolarů, alespoň za skoro 83,4 milionu korun v přepočtu jednu prodali Gooding & Co. Ikona s ušelchtilým řadovým osmiválcem DOHC vyhrála bezpočet větších i menších klání. Po dovybavení blatníky a světly se z ní stalo normální silniční auto, značky beztak měla všechna a soukromníci s nimi jezdili po ose... Nabízený typicky modrý vůz se takové výbavy dočkal už před válkou. Američan Wallis Clinton Bird, který jej zakoupil na Champs-Elysées v Paříži, s ním závodil pouze jednou, v roce 1937. Zahynul o tři roky později při havárii letadla.
Vdova se přestěhovala z Long Islandu do Evropy, po její smrti (1960) byla zděděná sbírka veteránů spolu s ostatním majetkem prodána. Konkrétní bugattku koupil sběratel Henry Austin Clark junior za 1.750 dolarů, což tehdy nebyla ani cena nového auta. Zajímavé srovnání s tou současnou, že? Zakladatel automobilového muzea v Long Islandu pětatřicítku vlastnil skoro dvě dekády, než svou kolekci v roce 1981 také rozprodal. Od něj ji právě koupil dnes již bývalý majitel, teď tedy našla dalšího... Ano, její historie je pečlivě zdokumentována.
Ferrari 365 GTS (1969)
Ferrari 365 GTS se od předchozího 330 GTS odlišovalo pramálo, vlastně jen detaily. Karoserie od Pininfariny byla prakticky stejná. Největší změnu představoval motor: místo čtyřlitrového třísetkoňového (221kW) dvanáctiválce trůnil vpředu pod kapotou větší V12 4,4 l s 320 koňmi (235 kW). Nebyly to sériovky, spiderů GTS vzniklo pouhých dvacet kusů. Exemplář, který vydražila síň RM Sotheby's za 3.602.500 dolarů (v korunách 91 milionů), měl celkem šest majitelů. Nemá už sice původní modrý lak a šedé čalounění, sama automobilka potvrzuje příslušnými certifikáty, že motor v originálním šasi přežil, stejně jako brzdy za překrásnými koly Borrani.
Mercedes-Benz Typ S Sport-Tourer (1928)
Cestovní typ S zkonstruoval pro trojcípou hvězdu ve 20. letech legendární Ferdinand Porsche. Patřil k nejrychlejším sériovým autům své doby. Obrovský řadový šestiválec objemu 6,8 l byl vybaven kompresorem Roots. Ten zvýšil výkon z 88 kW (120 k) na 132 kW (180 k). Aktivoval se ovšem až po sešlápnutí plynového pedálu k podlaze. V roce 1929 si jej koupil coby první majitel Američan z New Yorku. Před 21 lety prošel krasavec renovací, získal cenu v Pebble Beach a na další dvě dekády skončil v Evropě. Nyní je zpátky za mořem a u Bonhams našel nového pána. Za 4.812.500 dolarů (121,6 milionu korun)...
Ferrari 340 Spider America Competizione (1952)
Je s podivem, že nejdražším autem aukce nebylo ferrari, skončilo až třetí. Lamprediho dvanáctiválec používal vzpínající se koník v luxusních uzavřených kupé i monopostech pro Velké ceny. 340 Spider America Competizione však představoval výjimku, protože šlo o čistě závodní speciál, z dnešního pohledu sportovní prototyp, navíc otevřený. Vznikly tři, tento debutoval v roce 1952 na Mille Miglia, kde Piero Taruffi odpadl z vedoucí pozice pro poruchu převodovky. Vůz nedokončil ani švýcarskou Prix de Berne (jezdec Willy Daetwyler), ani 24 hodin Le Mans a Targa Florio. Později byl u Vignaleho překarosován na kupé. Lord Bamford nechal v roce 1999 postavit věrnou kopii původní karoserie včetně rudé barvy a startovního čísla 614. Od té doby se auto objevilo na mnoha akcích od Mille Miglia Storica po Monterey. Vzácný kousek, se kterým lze okamžitě vyrazit na kterýkoli veteránský závod, přišel nového majitele na 6,38 milionu dolarů (161,2 mil. Kč).
Mercedes-Benz 540 K Spezial-Roadster (1939)
Tmavý 540 K pochází ze série pětadvaceti Spezial-Roadsterů. Navíc jde o vyloženě zakázkový kus, který si objednal obchodník s uměleckými předměty Rolf Horn. Velký luxusní sporťák se zrodil těsně před 2. světovou válkou, kterou přežil v Berlíně. V roce 1949 putoval do velké země na východ. V polovině 60. let si jej v Moskvě koupil švédský překladatel, který jej odvezl domů a o dekádu později prodal do USA. Nejprve byl součástí sbírky Imperial Palace a pak slavné kalifornské kolekce rodiny Lyonových. Před pěti lety se dočkal nákladné renovace a následně vyhrál několik cen v Pebble Beach, Amelia Islandu a na dalších soutěžích elegance. RM Sotheby's jej prodali za 6,6 milionu dolarů (166,7 milionu korun).
Jaguar E-Type Lightweight Coupé (1963)
Králem letošní dražby byl Jaguar E-Type. Zatímco pojišťovna Hagerty odhaduje aktuální cenu modelu XK-E (tak se jmenoval v USA) ročníku 1963 ve výstavním stavu na 163 tisíc dolarů (4,12 milionu korun), bílé kupé s modrými pruhy prodala síň Bonhams za 7.370.000 dolarů (186,2 milionu korun). Žádné éčko ještě nikdy tolik nevyneslo. V čem je speciální? Jedná se o odlehčené závodní kupé s hliníkovou karoserií. Desátý exemplář z dvanácti vyrobených používal australský závodník Bob Jane v místním šampionátu GT. Závoďák měl tři majitele a dosud najel pouze 6.400 km.
Foto: Bonhams, RM Sotheby's, Gooding & Co.
