TEST Mercedes-Benz C 350 - manažerovo pokušení

Ať si mě klidně nařknou z diletantství, nebojím se to přiznat. Změnil jsem názor. Když jsem prvně usedl za volant nového céčka na výstavišti v Ženevě, zmítaly mnou pochybnosti. Špatně jsem se vyrovnával se strohým interiérem a povrchovou úpravou plastů, nemohl jsem strávit design přídě a vůbec jsem nevěřil tomu, že tohle něco s trojcípou hvězdou na masce dokáže navázat natožpak nahradit roztomilé starší céčko.

Jel jsem tehdy z Ženevy domů a říkal si, tohle bude asi trochu průšvih. Ale kdepak. Mercedes-Benz sice netrhl letos v Česku rekord a zůstal prodejními výsledky za BMW 3 i Audi A4, svou sílu však určitě teprve ukáže. Vždyť na český trh vstoupil v dubnu, takže musel umazávat tříměsíční náskok konkurentů. Každopádně klientům se nové céčko líbí a není se čemu divit. Vždyť říkám, měl jsem pochybnosti, ale ty se s testem modelu C 350 rozplynuly jako pára nad hrncem.

Třída C pod lupou

Co k tomu přispělo? Za prvé jsem práskl do koní a vyrazil na dlouhou cestu, která ukázala výhody a slabiny auta řekněme v manažerském režimu. Za druhé jsem strávil uvnitř nové třídy C (z části dobrovolně a z části kvůli zácpě na dálnici) několik hodin zkoumáním kvality materiálů a zpracování a za třetí jsem nové céčko podrobil zátěžovým testům na silnicích, jejichž povrch voněl novotou, ale i takových, o něž cestáři snad naposledy zavadili v době prezidentování Klementa Gottwalda.

Závěr z hloubkové kontroly interiéru bude vlastně stručný. Co mám totiž napsat o voze, který si můžete podat ruce s dokonalostí co se ergonomie a rozložení ovládacích prvků týče. Středová konzola se svými velkými kruhovými nebo čtvercovými tlačítky nevyžaduje zvláštní školení použitelnosti, na způsob ovládání audiosystému nebo i klimatizace dvěma velkými otočnými ovladači v spodní části středové konzoly si zvyknete doslova v mžiku.

mercedesbenz strednitrida testy
 

Pokus Mercedesu o sdružení několika funkcí do jediného systému a tlačítka á la BMW iDrive dopadl na rozdíl od první verze systému bavorských skvěle. Na velké barevné obrazovce s graficky působivým a přitom přehledným rozhraním několika málo otočeními a kliky vyvoláte informaci, kterou si zrovna žádáte a nastavíte, co je libo. Totéž přitom můžete stejně účinně a efektivně provést tlačítky na multifunkčním volantu.

Kliknout doprava na ovládacím kříži, vybrat oblast - například audiosystém, palubní počítač nebo navigaci - a měnit nastavení podle momentálních potřeb nebo nálady. Přitom nemusíte otáčet hlavu někam doprostřed, stačí na několik sekund sklopit zrak a máte hotovo. Bezpečně uháníte na dálnici stotřicetikilometrovou rychlostí a přitom upravíte adresu v navigaci nebo prohlížíte údaje palubního počítače či přepínáte mezi radiovými stanicemi nebo skladbami.

Komfort na cestách

Tohle se Mercedesu vážně hodně povedlo. iDrive automobilky BMW sice doznal v průběhu času mnoha změn, ale na systém Mercedesu intuitivností ani grafikou zatím nemá. Třída C dostála rovněž tradiční pověsti mercedesů a hýčká posádku vynikajícími sedačkami s optimální tuhostí, příjemnými potahovými látkami i dostatečným rozsahem nastavení. Dlouhé cestování na trasách 800, 1000 i 1200 kilometrů zanechá v řidiči i posádce veskrze příjemné vzpomínky.

Žádné bolesti zad, propocené košile a prosezeniny se alespoň v mém případě nekonaly. Jediná výtka spojená se sedačkami snad může putovat na adresu omezeného manipulačního prostoru po stranách sedačky. Škvírou mezi sedačkou a B-sloupkem obtížně protáhnete ruku, natož nastavíte sklon opěradla. Prostorově se situace (až na místo nad hlavou) uvnitř nové třídy C zlepšila. Na zadních sedačkách se můžete těšit na větší místo u kolen i ramen, nové Audi A4 se však v tomto ohledu zřejmě stane králem prémiové části střední třídy.

Třída C dokáže oslnit i v oblastech, do kterých byste to asi nehádali. Jako sedan neskýtá céčko příležitost k převážení velkých předmětů, pokud ovšem potřebujete, třeba i výjimečně, do kufru díky relativně velkému vstupnímu otvoru a snadnému otevíraní (po zmáčknutí příslušného tlačítka na klíčku se víko samo zvedne) vměstnáte i velmi objemná zavazadla.

Benzinová terapie

První test nové generace třídy C probíhal na jaře roku 2007 s vznětovým čtyřválcem. Jednotka o objemu 2,2 litru naznačila, že bude i nadále žádanou motorizací, ukázala dostatečnou sílu, kultivovaný chod a příjemnou spotřebu. Nic proti vznětovým čtyřválcům, nic proti vznětovým šestiválcům, ale jakmile jednou zavadíte o nové céčko vybavené benzinovým šestiválcem s objemem 3,5 litru, maximálním výkonem 200 kW/6000 ot./min. a točivým momentem 350 Nm /2400 – 5000 ot./min. okamžitě zapomenete, že nafta existuje.

Není překvapením, že zážehový šestiválec startuje v prémiovém sedanu střední třídy naprosto neslyšně. Není překvapením, že chod motoru nenarušují vibrace a dunění a v zásadě není ani překvapením, že motor má od středních do vysokých otáček krásný zvonivý zvuk a velkou sílu. Šestiválce takové zkrátka bývají. Dá se tedy říci, že Mercedes se vyvaroval chyb, splnil očekávání a vybavil výborné auto výborným motorem. Tak jednoduché to však není. I tak se mohl dopustit spousty přehmatů a celý výsledek shodit.

mercedesbenz strednitrida testy
 

To se ale nestalo. Krása 3,5litrového zážehového šestiválce spočívá v nové třídě C kromě výše zmíněného i v dokonalé souhře se sedmistupňovou automatickou převodovkou 7G-TRONIC, plynovým pedálem a koneckonců i pohonem zadních kol. Převodovka citlivě reaguje na pokyny plynového pedálu, řadí rychle a hladce a obezřetně posílá vysoký točivý moment dostupný v širokém rozpětí otáček na kola zadní nápravy. Reakce na kickdown jsou bleskurychlé ze strany převodovky i pohonné jednotky, velmi příjemně se s převodovkou pracuje v sekvenčním režimu.

Spotřeba se v městském provozu pohybuje mezi 11 – 12 litry, krátkodobě může vystoupat na 14,5 litrů, mimo město většinou naměříte 7 - 8 litrů. Na dálnici při konstantní rychlosti 130 km/h si motor řekne o 9,2 litrů paliva, kombinovaná spotřeba činí asi 10,5 litrů paliva.

Luxusní stálice

Jízda s Mercedes-Benzem C 350 se řadí do kategorie těch, na které se dlouho vzpomíná. Moderní podvozek účinně tlumí většinu nerovností, čímž pokládá základy komfortní jízdy. Komfort ovšem není vykoupen kolébavými pohyby a pocity nestability, naopak céčko fantasticky sedí v zatáčkách, nebojí se vysokých cestovních rychlostí, dokáže se vypořádat se silným bočním větrem a dokonce úctyhodně eliminuje i na velkých litých kolech vyjeté koleje.

Do volantu se za žádných okolností nepropracují vibrace, šanci nemají ani rázy od kol. Důvod, proč se třída C dostane řidiči rychle pod kůži, spočívá i v přesném řízení s optimálně naladěným posilovačem a výborným multifunkčním volantem. V tuhém boji s BMW je podstatná i skutečnost, že řízení se konečně podobá alespoň středně velké informační dálnici. I nadále se přimlouvám za kratší převod řízení, přesto dávám celkově za řízení a komunikativnost nové třídě C hezčí béčko.

Aby byl výčet kladů a záporů Mercedesu C 350 kompletní, musím zmínit vynikající brzdy s rychlým nástupem brzdného účinku a nevadnoucí charakteristikou. A tím končí tento test. Abyste pochopili, že Mercedes vytvořil vynikající auto střední třídy, kterému hrozně sluší benzinový šestiválec a bílá barva, jsou další slova zbytečná.

Plusy

• atraktivní design
• kvalitně zpracovaný interiér
• komfortní sedačky s širokým rozsahem nastavení
• přesné řazení
• kultivovaný benzinový šestiválec
• intuitivní systém ovládání palubních přístrojů
• chytrá sedmistupňová automatická převodovka
• výborný rejd
• kolenní airbag v základní výbavě

Minusy

• malý úhel otevření zadních dveří
• méně místa vzadu nad hlavou
• málo účinná parkovací brzda