TEST Mitsubishi ASX 2.2 DI-D vs Škoda Yeti 2.0 TDI – Dva veteráni

Úvod, pořizovací náklady

Když se v roce 2009 objevila Škoda Yeti, měli v Boleslavi v segmentu kompaktních modelů už pořádné zpoždění, tuhle třídu víceméně ovládly japonské značky, Mitsubishi nevyjímaje. To zde však působilo pouze prostřednictvím modelu Outlander, jenž patřil k největším autům téhle třídy a byl tedy adekvátně drahý a logicky prodejně nepříliš úspěšný. Proto, ovlivněn vlnou menších kompaktních crossoverů, v roce 2010 vyjel model ASX, využívající podvozek svého většího sourozence.

Oba vozy si ale postupem času našly své příznivce a dokázaly se prosadit i vedle zavedenějších modelů. A i přes pokročilý věk se jim stále prodejně vede dobře. Yeti je v segmentu SUV českou jedničkou a ASX patřilo vloni deváté místo. To vůbec není špatný výsledek. Co zákazníky na obou autech tak láká?

V případě českého SUV je to pochopitelně jeho domácí původ a patrně i ceny nižších verzí výbavy se slabšími motory, však yeti lze koupit o 85 tisíc korun levněji než model ASX. Je ale třeba počítat s tím, že základní výbava ani pohonné jednotky nejsou na spodním okraji spektra žádná sláva, dvanáctistovka začíná na 81 kW, zatímco Mitsubishi na 88 kW, i když co se točivého momentu týče, má mladoboleslavský model výhodu díky přeplňování. U Škody také potěší možnost dobré konfigurovatelnosti výbavy, ASX spoléhá na pevné výbavy s minimem příplatkových prvků.

Turbodiesel 2,2 l pak navíc představuje jasně danou volbu, nabízí se pouze ve vrcholné, vyčerpávajícím způsobem vybavené verzi a výhradně s automatem. A to za nemalé peníze – atakuje sedmisettisícovou hranici. Stejně výkonnou škodovku lze mít s pohonem předních kol už za 590 tisíc a s pohonem všech kol za 640 tisíc. Ovšem testovaná verze Monte Carlo už je za 736 tisíc a to jí ještě oproti ASX sem tam nějaká výbava chybí.

Lze tedy říci, že na výbavu méně náročný zákazník pořídí 110kW naftu výhodněji u Škody, ale pokud jdete po „plné palbě“, jasnou volbou bude japonské SUV. Ale co když vám jedno z těchto aut nebude svými vlastnostmi vyhovovat? Pojďme se na ně tedy podívat a zjistit, které auto z této dvojice vám půjde lépe k pleti.

Design, interiér

Pokud jde o vzhled obou aut, už nemohou být odlišnější, ovšem v trošku opačném gardu, než by člověk u evropské a japonské značky čekal. Zatímco Škoda vsadila u yetiho na unikátní, stylový design, za který by se nemusely stydět ani trendové značky, ASX připomíná od začátku spíše zvýšený hatchback, u něhož se jediné drama odehrávalo na přídi, vybavené šikmými světlomety a výhružně tvarovanou maskou chladiče. A jak to vypadá teď, po letech?

Yeti už má své divoké roky za sebou a tak nějak „dozrál“, jestli se to tak dá říct. Kulaté světlomety na přídi nahradil hranatými a přišel tak o část svého osobního kouzla. To u Mitsubishi proběhl nedávno už druhý facelift, tenhle poslední je však už opravdu viditelný pouhým okem a jestli Škoda vytáhla z botníku bačkory a zapálila dýmku, japonec prodělal ukázkovou krizi středního věku. Nechal si nastřelit náušnici, pořídil tetování a oblékl koženou bundu s kováním. Určitě si ho díky masce chladiče na silnici všimnete spíš než doposud, ale že by mu to víc slušelo, to se říct nedá. Na druhou stranu – za jeho volantem se určitě stydět nebudete. Auto je sice méně anonymní, ale stále spíše usedlé.

Jiný kraj, jiný mrav

Asi nemá cenu se nějak zvlášť věnovat interiéru yetiho, za ta léta s ním snad už jel úplně každý a pokud ne, určitě v něm alespoň seděl. Škodovácké SUV má i na dnešní dobu velmi hodnotně působící interiér, jenž tvarově nestihl zestárnout. Použité materiály působí na danou třídu až luxusně, barvy, textury a jejich sladění je maximálně současné. Z auta je cítit, že vzniklo ještě před tím, než si někdo v Německu všiml, že Škodovky začínají nepříjemně šlapat na paty volkswagenům. I taková „drobnost“, že palubní deska má měkký, „světložravý“ plast na horní části desky a nikoli pouze před spolujezdcem, aby do ní mohl píchat prstem. V okně se tak zrcadlí pouze víko schránky, ale zase o to víc…

To mistsubishi je příkladem klasické „japonské školy“. Design palubní desky už na dnešní dobu působí poněkud staře a šetřilo se i na měkkých plastech. Ty jsou na palubce pouze před spolujezdcem, ale zase potěší měkká horní část výplní dveří, která je u škody jako kámen. Ani zde se ale strukturovaný tvrdý plast nijak drasticky neodráží ve skle, ale u yetiho je to přece jen lepší. Výkřikem moderny není ani přístrojový štít a poněkud oldschoolově (a off-roadově) působí jednoduché kruhové ovladače ventilace.

Smích? Přejde ve chvíli, kdy zjistíte, že jejich ergonomie je bezchybná, ovládání je jednoduché a přehledné, na rozdíl od yettiho, kde se zaručeně ztratíte ve změti titěrných tlačítek. Rychle aktivovat třeba vnitřní cirkulaci je prakticky nemožné, u ASX poslepu ťuknete do nejbližšího kruhu a je to. A body sbírá ASX i za krásná, velká a především kovová (!) pádla pod volantem, která jako by pocházela z italského sporťáku. Viděli jste někdy ty plasťáčky v Audi R8? Pochválit musím také spoustu odkládacích prostor, na které má škodovka odpověď jen díky nepříliš praktickým kapsám ve dveřích. A jako by to byl po prvotních rozpacích impuls k odvetě. Škoda sice ještě boduje velice pohodlnými sedadly s příjemným bočním vedením, která jsou součástí paketu Monte Carlo, ale jinak začíná ztrácet pevnou půdu pod nohama.

Prvním problémem je už pochválená palubní deska. Je totiž usazená hodně nízko a sloupek řízení je odkloněn výrazně od vodorovné osy. Aby se mi volant držel příjemně, musím si nastavit sedadlo hodně vysoko a pak mám pocit, že sedím nad interiérem a nikoli v něm. Pokud si dám sedadlo dolů, držím volant někde ve výši ramen, výrazně skloněný vpřed. A volič automatu je v každém případě utopený kdesi u podlahy… Nic moc. Volant samotný se sice dobře drží, ale do ruky mi padl ten v ASX ještě o něco lépe.

Dalším problémem yetiho je malá šířka. Pravá noha má málo místa kvůli středovému panelu a levý loket si hoví na dveřní opěrce, přitisknutý k tělu. Vzadu je to pak horší – pro loket je místa ještě méně a hlava je hodně blízko dveřního rámu. To by ještě tak moc nevadilo, tam je měkké čalounění. Při opření hlavy o opěrku se na nějaké nerovnosti pak lehce může stát, že se praštíte do C sloupku karoserie, jenž není čalouněn vůbec. A pokud chcete loketní opěrku, musíte sklopit prostřední sedadlo a vytvořit tak současně díru do kufru.

To ASX je na tom výrazně lépe. Palubní deska je výš, sklon a rozsah seřízení volantu příjemnější a pro koleno i lokty o poznání více místa. Sedadla drží tělo o něco hůř, ale rozdíl není velký. I v ASX mám hlavu v těsné blízkosti čalounění dveřního otvoru, ale i zde je více místa na šířku a nechybí klasická loketní opěrka. Pro kolena je místa víceméně stejně, záleží na míře vypumpování předního sedadla yetiho. Výhodou je také díky lepšímu uložení sedadel více místa pro boty, ale zase tu chybí výdechy ve středovém tunelu a opravdu „na prášky“ jsem byl z infocedulky, nabádající ke správnému nastavení hlavových opěrek, na kterou budete celou dobu nevěřícně zírat, protože je do čalounění prostě natavená. V Euro NCAP museli hýkat blahem…

A konečně – po otevření pátých dveří zasazuje ASX škodovce další tvrdý úder. Zatímco japonský vůz se s hodnotou lehce přes 440 litrů (488 l včetně prostoru pod podlážkou) už dá jako rodinné auto pro čtyři bez problémů použít, yeti se 310 litry už moc ne, to je hodnota na úrovni malých hatchbacků.

Motory a 

Auta nám k testu nastoupila v top motorizacích a specifikacích – se silnými motory, zkombinovanými s automatickými převodovkami a pohonem všech kol. V případě škody se jedná o 2.0 TDI s výkonem 110 kW a točivým momentem 340 N.m, vybavený šestistupňovou dvouspojkou. Mitsubishi ASX disponuje dokonce čtyřválcem 2,2 l, jenž má při nachlup stejném výkonu ještě o 20 N.m točivého momentu více, což už je slušná porcička.

Yeti je papírově dynamičtější, ale opravdu jen papírově, na hodnoty 0-100 km/h zapomeňte. Při běžné jízdě na ASX ztrácí, ať už při pružném zrychlení na pevně zvolený kvalt (proč byste to ale u automatu dělali?) nebo při normálním jízdním režimu. Dvouspojka sice podřadí rychleji, ale silný motor Mitsubishi handicap rychle stáhne a ujímá se lehkého vedení. Z těchto dvou převodovek je překvapivě tou kultivovanější ta dvouspojková, automat v Mitsubishi si při podřazení často cukne a moc příjemné není ani „žraní“ výkonu měničem. Ten umí houpat otáčkami tak, že jsem dokonce zpočátku přemýšlel, jestli to není variátor.

Jenže ani dvouspojka ve škodovce mě úplně nenadchla. Při rozjezdu chtělo auto hodně plynu a i při jízdě na vyšší kvalty se občas dostavoval „vysavačový efekt“, kdy jsem přidával plyn, ale měnil se pouze zvuk. Jak mi vysvětlil techničtěji založený kolega, je to vedlejší efekt zvýšeného prokluzu spojek ve snaze omezit škubání DSG.

Karta se obrací v oblasti ekonomiky provozu. Škodovka točí při 90km rychlosti 1600/min a potřebuje 5,4 l nafty, Mitsubishi má o 100/min víc a o dvě deci větší apetit. Na dálnici při 130 km/h se rozdíl zvětšuje – 7,9 oproti 8,4 litrům nafty na 100 km. Yeti svou střídmost navíc korunuje lépe odhlučněným motorem.

Sport vs komfort

Jízdní vlastnosti jsou důležité u každého auta, ale modely SUV by měly být v první řadě pohodlné. A to Škoda Yeti Monte Carlo 2.0 TDI opravdu není. Povrch vozovky tuhý podvozek kopíruje až moc důsledně, menší rázy sice zvládá pevně utlumit, ale na větších nepříjemně rázuje a na nerovnostech v zatáčce je trošku neklidná. Ale zato se s ní pěkně svezete.

Yeti je poměrně málo nedotáčivý, ochotně mění směr jízdy, je stabilní a dobře ovladatelný, v zatáčkách se téměř nenaklání. Při blížícím ser nedotáčivém smyku si u něj lze pomoci ubráním plynu a odlehčením zadní nápravy, která pomůže zatočit.

V oblasti jízdních vlastností ale ASX příliš nezaostává. Nedotáčivost sice přichází o něco dříve a také směr jízdy mění auto s menší ochotou, ale paradoxně je s ním na silnici větší zábava. Na ubrání plynu v zatáčce reaguje spontánněji a rozevlátější záď dokáže nedotáčivost dobře umravnit, přes hydraulický posilovač řízení proudí k řidiči tuny informací, takže vůbec nevadí, že je řízení méně strmé. Na silnici vám yeti ujede, ale za volantem Mitsubishi se budete usmívat.

Obrovskou výhodou ASX je také možnost vypnout systém jízdní stability, zejména pokud si třeba chcete trošku zablbnout na sněhu, drifty jsou s japoncem jedna radost, zatímco yeti svádí marný boj, tam lze deaktivovat pouze protiprokluz. A japonské SUV také těží ze sofistikovanějšího systému pohonu všech kol. Zatímco yetiho jsem párkrát přistihl se staženýma kalhotama (rozuměj bezradně stojícího v kopci), ASX to stejné projelo v módu 4WD Auto bez mrknutí oka. A to má ještě v záloze mód 4D Lock. Ne, fakt si nemyslím, že je to u takového auta nějak podstatné, ale někdy (dvakrát, třikrát za život) by se to mohlo hodit.

Nastavení Mitsubishi způsobuje v zatáčkách lehké náklony karoserie, ale především – ASX je i na větších, 18“ kolech pohodlné. Na větších nerovnostech je docela plavné, krátké nerovnosti bere stejně dobře jako yeti a na velkých mlátí mnohem méně často. Jen je škoda, že práce tlumičů je v kabině více slyšet.

Pokud jde o brzdy, yeti působí přesvědčivěji, pedál je pevnější a nástup účinku rychlejší, u ASX působí pedál trošku gumově. Měření dojem potvrdilo, škoda zastaví ze stovky o 1,5 m dříve.

Závěr

Jak je vidět, i v pokročilém věku se dá ještě pěkně zapařit. Tenhle test ukázal hlavně to, že měnit generace aut po pěti letech je možná zbytečný luxus, šest i sedm let by nemělo vůbec ničemu vadit. Ale to je spíše otázka obchodní než technická. Každopádně mladoboleslavský sněžný mužíček není ani v roce modelové obměny na odpis. Na jeho design se asi bude ještě dlouho vzpomínat a krom toho si stále od řady i novějších konkurentů drží odstup dobře zpracovaným interiérem.

Potěší také dobrým odhlučněním kabiny, rozumnou spotřebou a jízdními vlastnostmi. Ty jsou však vykoupeny příliš tvrdým podvozkem a auto srazila na kolena stísněná kabina, nevalná ergonomie a malý kufr.

ASX představuje v tomto případě lepší volbu. Má větší interiér a je pohodlný – dva základní požadavky na SUV splněny. Ale navrch má silný motor, díky naladění podvozku a řízení umí při jízdě pobavit, má lepší ergonomii a pohon všech kol. Pokud jde o nedostatky, žádné zásadní vlastně nemá. Kabina sice nepůsobí jako nejnovější módní výstřelek a mohla by být lépe odhlučněná, spotřeba na dálnici je vyšší a převodovka je trošku svéhlavá, ale to v celkovém součtu nic nemění na tom, že tenhle srovnávák Mitsubishi vyhrálo.

Mitsubishi ASX

Plusy

• Silný motor
• Komunikativní řízení
• Prostorný interiér
• Komfort jízdy

Minusy

• Hlučnější kabina
• Větší spotřeba paliva
• Laciněji působící interiér

Škoda Yeti

Plusy

• Jízdní vlastnosti
• Hodnotně působící interiér
• Spotřeba paliva

Minusy

• Tvrdý podvozek
• Stísněný interiér a malý kufr
• Posaz za volantem a ergonomie

Foto: David Rajdl