TEST Nissan Pathfinder 2,5 dCi - Stopař

V době přesycených trhů se jednou z mála posledních možností, jak se uplatnit, stávají tzv. crossovery. Recept je poměrně jednoduchý – vezme se to nejlepší z několika populárních kategorií, smíchá se to dohromady a dá se tomu lákavý obal s atraktivním názvem. Na první pohled snadné, jenže podobně jako v gastronomii žádné přísady nesmí být moc, aby se rozmazlení zákazníci s úšklebkem nešli poohlédnout ke konkurenci. Jakou chuťovou kompozici tedy nabízí Pathfinder, hledající střední cestu mezi vyhraněným Patrolem a extravagantně luxusním Muranem?

Tvary

První setkání vyvolalo nebývalé množství emocí – Pathfindera si na první pohled nutně nezamiluje každý, ale rozhodně ho nikdo nepřehlédne. Vydal se cestičkou, prošlapanou osvědčeným Terranem, a svoje tělo zformoval do dlouhého hranolu s téměř čtvercovým průřezem. Ze všech stran vypadá velmi mohutně, a to zejména díky oknům, zabírajícím menší plochu než obvykle, a jednoduše tvarovaným panelům karoserie, ne nepodobným pancéřovanému autu – zejména kolmá dvakrát lomená záď vypadá jako postavená k odrážení kulek. Posvátný respekt budí pohled do rozměrné a bohatě chromované přídě; Pathfinder záměrně evokuje nejmohutnější zástupce terénních kategorií a reakce ostatních řidičů vyjadřovaly poznání, že mají čest s blízkým příbuzným hromotluckého Patrola.

suv nissan testy

Uvnitř

jsme se od prvního okamžiku cítili doslova obklopeni bezpečím. Pohodlný nástup skrz tlusté a precizně chodící dveře dokázal, kolik práci si konstruktéři dali s tuhostí skeletu, a usednutí mezi neobvykle silné sloupky a mohutné interiérové panely tento dojem dokreslilo.

S bezpečím však ruku v ruce přichází také stísněnost – nízké přední okno vyvolává dojem vnitřku obrněného vozu a stropní čalounění je blíž k sedačkám, než se líbilo oběma testovacím řidičům (186 a 192 cm). Spolujezdci navíc citelně chybí výšková regulace sedačky. V podélném i příčném směru však objektivní měření prokázala, že centimetry chybějí ryze subjektivně, a obě přední řady skýtají dostatek pohodlí. Totéž platí pro zavazadla, hýčkaná neuvěřitelným množstvím poliček, háčků a šuplíčků. To ovšem není vše – pod podlahou zavazadelníku se skrývají dvě další sklopené sedačky, které však eliminují prakticky veškerý prostor pro zavazadla a skýtají pouze omezený komfort, i když krátký výlet se na nich vydržet dá a dokonce nechybí ani odkládací prostory a stojánky na kávu. Zvláštní zmínku zasluhuje klimatizace – její nadprůměrný výkon ani třízónové provedení nepřekvapily tolik, jako individuální regulovatelné výdechy pro druhou i třetí řadu sedadel ve stropním čalounění a spínač pro rychlé vytopení stojícího vozu, dočasně zvyšující volnoběžné otáčky motoru.

Komfort

si v tomto případě zahrál mnohem větší roli, než jsme čekali. Pohodlí řidiče i posádky byl totiž věnován nadprůměrný prostor, počínaje vynikající protihlukovou izolací, přes komfortně laděný podvozek, až po doslova luxusně zařízený interiér. Vše začíná již klíčkem, který není prakticky vůbec nutné vytahovat z kapsy – systém keyless entry se bleskově odemkne tlačítkem přímo ve vnější klice, a to ze všech tří nástupních stran vozu. Totéž platí pro startování – stačí sešlápnou brzdu a otočit spínací skříňku, ovšem opět bez klíčku. Světla i stěrače ovládají senzory, zrcátka v úzké uličce sklopí elektromotorky, stejně jsou polohovány i přední sedačky a střešní okno.

suv nissan testy Pohodu na palubě dotváří výkonná mnoha- reproduk- torová audiosestava s CD měničem a mp3 a velká barevná obrazovka s detailním palubním počítačem a navigačním systémem. Užitečné je i hands-free s Bluetooth, které se propojí s telefonem, uloženým v kapsičce, po prvním manuálním spárování již zcela samočinně, a nechávat ruce většinu času na řízení zase umožňuje multifunkční volant.

Ergonomie

je velkorysá jako všechno na tomto voze. Ovládání všech provozních funkcí zcela kopíruje zavedené euroasijské standardy a nečiní nejmenší problém. Sedačky dostatečně podpírají tělo ve všech směrech a poskytují dokonce slušné boční vedení. Posez za volantem připomíná spíš MPV než off-road a pedály i volant jsou v pohodlném dosahu, i když je nelze podélně seřizovat. Páčky i středová konzole jsou také na dosah, trochu horší je to s řadicí pákou, která kvůli delším chodu vyžaduje při řazení vyšších stupňů značné vyklonění paže, a s ruční brzdou, umístěnou u levého kolene spolujezdce na vzdálenější straně široké středové konzole. Rozsáhlým a složitým menu suv nissan testy palubního počítače se dá snadno putovat pomocí joysticku, ovšem nalezení některých funkcí vyžaduje mnoho času a nejlépe zastavení auta. Poněkud nešťastná je také volba joystickem při zadávání cíle do navigace či volbě telefonního čísla – doporučujeme vyzkoušet hlasové ovládání.

Výhled vpřed i vzad je poněkud limitován nízkými okny, silnými sloupky a nepříliš účinnými stěrači, znamenitě naopak svítí velké bixenonové světlomety za absolutně vyřešený lze také považovat výhled při couvání; při zařazení zpátečky se na displayi objeví obraz z barevné couvací kamerky, která slušně vidí i v noci a zobrazuje praktické navigační čáry.

Jízda

je zahájena oživením moderního vznětového čtyřválce, prostým vibrací i nepatřičných akustických projevů. Studený motor velmi slabě nýtuje, zahřátý už v běžných otáčkách téměř není slyšet. Vzpomenout na staré časy dává několik desítek vteřin po nastartování typický hučivý zvuk sepnutého ventilátoru, charakteristický pro některé off-roady, či například starší Volva. Před rozjezdem volíme elektrickým spínačem režim pohonu – základní 2H na suchém povrchu bohatě dostačuje i v lehčím terénu, viz dále. Ovšem vzhledem k proměnlivému počasí a hojné dešťové zálivce jsme zvolili i ve městě automaticky přiřaditelný pohon všech kol prostřednictvím viskózní spojky a ani v jediném okamžiku nezaznamenali problémy s adhezí i při několika razantních kouscích. Alternativy 4H a 4L (s redukcí) s uzamčenou mezinápravovou spojkou známe z off-roadů, jejich elektrické ovládání je jednoduché a účinné.

suv nissan testy

Řadíme a nacházíme pravděpodobně nejslabší místo auta – řazení je na dnešní poměry hodně nepřesné, snadno si lze splést např. trojku s pětkou a pojistka zpátečky (zatlačení do podlahy) občas sepne i když nemá, páka se dostane do mrtvého bodu a dokáže potrápit zejména při řešení ošemetné situace. Lze si zvyknout, ovšem přesto doporučujeme úvahu o pětirychlostním samočinném řazení, k němuž charakteristiky motoru vybízejí. Rozjezd samotný už je díky vstřícné spojce, zabírající na delší dráze, bez problémů.

Motor

patří naopak k nejsvětlejším okamžikům – jeho schopnosti jsme označili za zcela přiměřené parametrům auta. Čtyřválcový common-rail nabízí široké pole využitelných otáček – účinně spolupracuje mezi hodnotami 1500 a 4000 a ještě nedaleko pod/nad nimi poskytuje využitelné služby. Více než dvoutunový kolos rozjíždí s překvapivou lehkostí, ve městě stačí svižně zrychlujícím menším vozům, mimo město dokáže snadno udržovat cestovní rychlosti i kolem 160 km/h a v terénu poskytuje dostatek síly na obvodu kol. Optimálně odstupňovaná šestirychlostní skříň pomáhá ve všech situacích, v příměstských aglomeracích nabízí pět krátce po sobě jdoucích stupňů, na rovné okresce nebo dálnici nastoupí dlouhá šestka, která udržuje motor na optimálních otáčkách při evropských cestovních rychlostech a eliminuje nutnost častého podřazování s výjimkou průjezdů obcemi – padesátku si motor na šestku nepřebere. Při dálniční stotřicítce agregát vyvíjí 2.700 otáček uprostřed zeleného pole kroutícího momentu, neobtěžuje hlukem a poskytuje dostatek síly k akceleraci až do cca do 160 km/h, kdy ukáže otáčkoměr hodnotu 3.300. Spotřeba se během testu ustálila na hodnotě 11 l/100 km, ovšem jezdilo se z 60% po městě, jízdní styl byl značně dynamický a nechyběla ani důkladná hodinová projížďka středně těžkým terénem – při civilním ježdění odhadujeme průměr na cca 9 l/100 km.

Jízdní vlastnosti

určuje koncepce podvozku; rám a pevnou zadní nápravu Stopař přenechal klasickým off-roadům a vzhledem k předpokládané převaze silničního využití, vyjádřené percentuální hodnotou, blížící se číslu 100, si vypůjčil od osobních vozů komfortnější poloosy a relativně měkčí odpružení, díky čemuž polyká městské výtluky a hrboly s grácií, nedosažitelnou v malém autě. Za jednoho z horkých favoritů jsme Pathfindera vyhlásili v disciplíně hladkého přejíždění retardérů a na nerovné polní cestě je též možné jet rychle bez ztráty kontroly či komfortu. Velké pneumatiky poskytují optimální kompromis mezi komfortem a stabilitou a na rozdíl od klasických off-roadů neztrácí Stopař jistotu ani při vysokých cestovních rychlostech či v silničních obloucích, ve kterých se sice značně nakloní, ovšem stopu neztratí. Celku zcela odpovídají dostatečně silné brzdy, téměř dokonalé hodnocení naopak zbytečně pokazilo nepřesné elektricky posilované řízení s nedostatečnou odezvou ve volantu.

Resumé

Stopař přináší na kompaktnějším půdorysu komfort, na který si zákazníci rychle zvykli v obřích a arcidrahých SUV, ovšem neztrácí terénní ambice, zejména díky relativně užší stavbě a solidní světlosti. Do plnohodnotného off-roadu mu chybí uzávěrky diferenciálu, což jej limituje na rozbahněném terénu, ovšem po pevném či sypkém povrchu vyjede téměř stejně daleko, jako klasický Patrol, mj. díky znamenité světlé výšce 254 mm. Naproti němu zase poskytuje daleko lepší komfort při běžném ježdění a hospodárnější provoz. Za nikoliv nízkou cenu tedy nabízí dvě auta v jednom v neobvykle vydařeném kompromisu, a k tomu vyhraněný styl – a to se v dnešní době obzvlášť cení!

Plusy

• originální a působivý design
• úsporný, kultivovaný a dostatečně silný motor
• akustická pohoda
• luxusní výbava
• univerzalita
• jízdní vlastnosti na silnici i na zvlněném povrchu

Minusy

• nepřesné řazení
• nepřesné řízení s nedostatečnou zpětnou odezvou
• výhled
• na výšku stísněný interiér