Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Offroadem mezi vinicemi: Jak spojit lásku k autům i vínu

Petr Barták
Diskuze (4)

Řídíte na zajímavých místech rádi sami, nebo se spíše necháte vozit? Chutnají vám hrozny a zajímá vás i tajemství jejich přeměny v zlatavý mok? Že to jde spojit dohromady, jsme si ověřili na offroad tripu v Českém středohoří.

Dlouhodobě testovaný Fiat Tipo odstavujeme na parkovišti v areálu vinařství Johann W. v Třebívlicích na Ústecku, neboť pro naši další cestu není vhodný. Chystáme se totiž na čtyřech kolech projet vinice a na to se hodí jen klasický teréňák nebo maximálně SUV. Jak se dozvídáme, mezi vinicemi se už před námi projížděly třeba touaregy nebo volva či land rovery. „I když má o trip mezi vinohrady zájem spousta motoristů, jen asi desetina se nakonec rozhodne jet vlastními auty,“ říká Martin Bureš, náš průvodce, řidič a zakladatel Offroadsafari, jenž vyjížďku zajišťuje. Je to podle něj koneckonců i lepší, protože cesty mezi vinicemi jsou v Chráněné krajinné oblasti České středohoří, kde se výletníci musí podrobit přísným pravidlům – stát jen na vyhrazených místech a s vozy se pohybovat maximálně ohleduplně vůči krajině.

Věkovité kůzle

Soukáme se proto do oplachtovaného oranžového Mitsubishi Pajero, na něž náš průvodce nedá dopustit. „I když se jedná o vůz z roku 1991, v terénu vinohradů se díky menším rozměrům pohybuje spolehlivě a k okolí nejšetrněji,“ dodává Bareš. Míříme po silnici mezi vinohrady tratě Koskov a rychlost není nijak závratná – jedeme tak 10 až 15 kilometrů v hodině. „Cílem vyjížďky není rychle vinice projet a rejdit jako někde na offroadové trati, ale kochat se krajinou a dozvědět se něco o víně a vinohradnictví v této oblasti,“ vysvětluje náš další průvodce Pavel Brichta. Na svazích mezi vinohrady se pohybujeme opatrně, naštěstí už nějakou dobu nepršelo. Bláto na svazích během celého roku sice moc nebývá, nebezpečný je prach nebo jemné blátíčko z něj vzniklé. „Zejména na jaře a na podzim tu v kombinaci s vápencovým podložím vytváří kluzký terén,“ vykládá od volantu Bareš. „Sami to tu dobře známe, takže nám se jen tak něco nepřihodí,“ směje se, ale raději hned zaklepává na zuby a dodává: „Už jsme tu taky třeba tahali defender z drátů mezi štoky.“ Obezřetnost a respekt ke krajině spojená s nižší rychlostí jsou tedy namístě.

Za tři roky, během nichž výlet za vínem organizuje, průvodci nemuseli řešit žádnou závadu. Jen jednou odešla vozu výletníků baterie. „Tehdy přišly ke slovu navijáky a vůz jsme museli odtáhnout. Startovací kabely, které také máme s sebou na palubě pro všechny případy, si tenkrát ani neškrtly,“ dodává ještě náš průvodce. A jaká je nejčastěji využívaná pomůcka pro odvážné šoféry, kteří si sami chtějí jízdu vinicemi vyzkoušet? „Budete se divit, ale při vyjíždění mezi tratěmi a řádky vinic řidiči nejvíce ocení sluneční brýle,“ usmívá se Brichta.

Svět motorů 38/2020 Svět motorů 38/2020

Ochutnejte!

U každé páté řady ve vinici se skví velké růžové keře se spoustou květů. „Jsou tu proto, aby jako kanárek v dolech ukázaly blížící se nebezpečí,“ tvrdí průvodce a vysvětluje, že nemoci a škůdci se na vinohradu ukážou nejdříve právě tam. Když zatáčíme z cest mezi vinohrady přímo mezi řádky révy, což je také možné, vidíme krásně nalité hrozny – je na nás vidět, že bychom rádi ochutnali. „Beze všeho, je to běžná součást projížďky,“ tvrdí Bareš. Jak se dozvídáme, na začátku léta jsou magnetem zase meruňky, které tu vždy mezi vinice doplňkově vysazovali, nebo ořechy, jejichž čas teprve přijde v dobách, kdy už jsou hrozny sklizené. O různých bylinkách ani nemluvě.

To už vyjíždíme z vinohradu Koskov a naším cílem je asi deset kilometrů vzdálený vinohrad přímo na úbočí gotického hradu Klapý, zvaného též Házmburk. I tady se projíždíme mezi zlatavými nebo modravými hrozny. Podloží je tu pro změnu čedičové, takže to tu neklouže tolik jako na vápenci. Ale u výjezdu z vinohradu stojí stánek, kde nabízejí už zkapalněné místní zavedené odrůdy – rýnský ryzlink, pinot blanc i noir a také odrůdu Müller Thurgau z produkce vinařství. I když je ještě dopoledne, sedí tu už prázdninoví poutníci na kolech a pár turistů, již před sebou mají poloplné pohárky. Co kdybychom sami řídili a mermomocí chtěli ochutnat? „Odtud už je to jen po silnici, takže byste si klidně mohli dát a my bychom vám auto do vinařství dovezli,“ uzavírá Bareš. Raději jen mok prohlížíme a chutnáme pouze nosem, koneckonců komentovaná prohlídka výroby vína i ochutnávka ve vinařství nás teprve čeká – je totiž součástí tohoto v Čechách unikátního výletu. Celé to vyjde na necelých čtrnáct stovek.

Goethe a Ulrika

Vinařství v Třebívlicích bylo pojmenováno na památku německého básníka J. W. Goethea. Žila tu totiž až do své smrti jeho poslední láska Ulrike von Löwetzow. Když jí bylo 17 let, požádal ji básník v 71 letech o ruku. Odmítla ho, ale do konce života (zemřela v 95 letech) se nevdala.

Petr Barták
Diskuze (4)

Doporučujeme

Avatar - 3_diamanty
20. 9. 2020 19:06
pajero
to boli casy ;-) :-( ..