Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Pravda, nebo mýtus? Bývala auta dříve lepší než dnes?

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 27. 8. 2013
185
Dnešní auta jsou nabitá elektronikou a stíhají je fatální závady. Kdekdo tvrdí, že youngtimery jsou mnohem lepší. Je to pravda?

Na spolehlivost moderních automobilů žehrá kdekdo. Elektronika je složitá a dojde-li k nějaké závadě, čtyřkolý miláček se většinou zastaví. Nezbývá než odtah, u skutečně novějšího vozu zpravidla do značkového servisu. A majitelova peněženka se prohne. Pamatujete na Audi A2, kde se nedala ani otevřít kapota, jen dolít provozní kapaliny? No, ale ono už toho dnes soukromníkovi moc nezbývá, ještě tak přezout pneumatiky. U většiny současných modelů si sami nevyměníte už ani žárovku – a pomalu vymírající halogeny H7 praskají rády. Výrobci navíc šetří, a to i ti tzv. „prémioví“. Tady ale nejde jen o nějakou kvalitu plastů, nýbrž o skutečnou (ne)spolehlivost. Současné motory jsou navíc zaměřeny na papírovou spotřebu paliva a to také přináší svá úskalí. Vlastníci BMW řeší prasklé bloky (vizte aktuální vydání Světa motorů – Diesel speciál), byť zpravidla až po překročení 100 tisíc najetých kilometrů a konci záruky.

Ano, auta od padesátých do konce osmdesátých let minulého věku byla jednodušší a dala se snadno opravit i doma. Ale že by byla spolehlivější? Vyžadovala mnohem větší péči a když jí majitel nevěnoval pozornost, dokázala se mu také odvděčit. Problémem číslo jedna však vždy byla koroze. Pozinkované plechy jsou záležitostí zhruba posledních 25 let, jenže hnědý mor nezmizel zcela. Ti, kteří mají třeba Mazdu 6 první generace, vědí své... Někdo by vzpomněl ještě ruské lady a první Dacie Logan. Fatální případy, kdy je auto po roce, či dvou rezavé jak liška, se už ale nestávají. Z historie vzpomeňme neslavnou výpravu Renaultů Dauphine přes oceán do USA. Mořská voda a vlhko vykonaly na lodi své. Nechvalně prosluly v tomto ohledu i italské Fiaty a Alfy Romeo, jenže nezapomínejme, že ty dostaly tu správnou ochranu jako jedny z prvních automobilů v Evropě. Sochař Alfred Konzuch však svůj sportovní Fiat využil jako základ uměleckého díla – jakési vázy na chryzantémy. Koupil jej nový už v roce 1969, po dvou letech mu zrezavěl tak, že se obrátil na soud. Neuspěl, tak do děr umístil květiny.

Soudní spory stihly i francouzskou Matru. Unikátní třímístné kupé Bagheera z roku 1973 nemělo spolehlivé motory a dovnitř zatékalo. Německý ADAC jej proto ocenil Stříbrným citronem. Problémy měli i dnes vyhledávaní klasikové: Porsche 924 a první generace Volkswagenu Scirocco. A když majitel nového modelu Ferrari se svým koníkem nedojel ani z Maranella domů, bylo to už na pováženou. Italský „um“ vytvořit nekvalitní výrobky sužoval i Lamborghini Miura, které se dnes platí zlatem. Peugeotům 604 hnily držáky světlometů, pokud řidič silně zabrzdil, mohlo světlo vypadnout! Statistiky berlínského VdTÜV ukazují, jak byla auta před čtyřmi desítkami let zranitelná. Při první technické kontrole po dvou letech vykazovalo 21 % vozů vážné závady a 6,8 % trpělo korozí. Dnes je nařízena po třech letech a procento poruch se snížilo na 6,1 %, hnědý mor má na kontě pouhou 0,1 %, prakticky tedy zmizel. U šestiletých vozů vykazovalo zásadní nedostatky kdysi 50,7 %, aktuálně jen 17,2 % sedmiletých aut. Tady je znát velký pokrok, byť je to jen statistika.

Nezapomeňme, že se také používala pouze pětimístná počitadla kilometrů, nejdéle vydržela Fordu. Při koupi ojetiny to byl velký risk. Zručnější mechanik si však doma udělal při závadě všechno sám: seřídil zapalování nebo karburátor, vzal do ruky svářečku a vyspravil prahy, či díry ve výfuku. Pravda, tohle se dělá i dnes...

Statistiky autoklubu ADAC z roku 2011 pro změnu ukazují, jak se povaha problémů léty mění. Trable s hlavami válců a jejich těsněním se ještě v roce 1996 týkaly v průměru 6,1 aut z 10 tisíc, dnes toto číslo kleslo na 3,85. Není ale všechno zlato, co se třpytí, moderní doba si žádá také své. Závady baterií a elektrických soustav sužují 145,72 vozů ze stejného počtu místo 44 před sedmnácti lety.

Starší auta máme rádi a jsme jim schopni odpustit různé nectnosti, nebo na ně vzpomínáme s láskou. Jsou ale nová horší? Nejsou. Jsou prostě a jednoduše jiná. Možná se z nich stalo spotřební zboží a nevydrží nám přes 4,5 milionu kilometrů jako starý mercedes W115 s dýchavičným předkomůrkovým dieselem. Ale poskytují nám tolik komfortu i bezpečí a snadnou obsluhu, o kterém se nám ještě před třiceti, čtyřiceti lety mohlo jen zdát. Vždyť exempláře ze sladkých „šedesátek“ neměly většinou ještě ani vpředu bezpečnostní pásy. A dnes máme airbagy, ABS i elektronickou stabilizaci, která běžnému řidiči spíše v mezních situacích pomáhá.

Autorizovaný prodej Servis osobních aut Autobazary Pneuservisy Náhradní díly

Diskuse: Přidat názor

Avatar - joshX
oslava starých aút alebo každodenná realita
joshX
| 2. 2. 2018
Ruku na srdce, mám BMW E36 z roku 1996, má autorádio na CD, dvouzónovou automatickou klimu, tempomat, manuální (jiné mé E36 z r. 1995 má automatickou) převodovku, 2 airbagy, elektrické stahování oken, navíc jako závdavek i kožené elektricky ovládané a vyhřívané sportovní sedačky, dřevěné obložení z pravého ušlechtilého dřeva, chrompaket, elektrický šíbr, loketní opěrku, origo 17 palcové disky, ABS, ASC plus T, kompletní M paket, velurové koberečky, kvalitní materiály v interiéru atd... K tomu má to auto koule, jaké už dnešní auta povětšinou nemají: řadový šestiválcový atmosférický motor 2,5l uložený podélně vpředu, pohon zadní víceprvkové nápravy, nádherný zvuk a lineární nárůst výkonu, rychlou reakci na plyn, krásný nadčasový design exteriéru a interiéru... za dnešní nekvalitní pixly bych ho nevyměnil... a to byla tehdy nejnižší řada BMW, neumíte si ani představit, co bylo možné objednat třeba do 7. nebo 8. řady už v 90. letech... na druhou stranu, mám i BMW z 90. let, kde i u předních oken točíte kličkou a všechno je v základní výbavě, ale mě to neuráží, to auto je jednoduché a nemá se co pokazit, motory byly tenkrát při správném zacházení snad skoro nesmrtelné...
Avatar - joshX
Nesouhlasím!
joshX
| 2. 2. 2018
Nemáš pravdu, euro89!!! Veškeré originální dřevěné obložení interiéru ve VŠECH BMW Z 90. LET JE JEN A JEDINĚ PRAVÉ DŘEVO!!! Byly i jiné odstíny než Vavona a Nussbaum Wurzel, třeba Papel natur, Eibe Club, Vogelaugenahorn nebo Birke ve všech možných barevných odstínech atd, ale všechno to bylo jedině pravé dřevo. I v tehdy nejnižší řadě 3 (E36) nic jiného než pravé dřevo nebylo k mání. Osobně jsem vlastnil mnoho BMW z 90. let a kde bylo dřevěné obložení, bylo ze dřeva... Dokonce jsem osobně několik lišt, které jsem měnil za hezčí z jiných aut osobně rozebral a opravdu byla pod vrstvou plastové pryskyřice PRAVÁ DŘEVĚNÁ DÝHA. V případě pochybností se podívej do ETK / RealOEM. Dávám za to ruku do ohně... :-! :-!
jossalito a spol.
MariAchi
| 30. 8. 2013
Férová nabídka, ještě tak tři roky zpět bych ji možná i využil na motoru Fiat 2,0 16v bez turba. Nicméně bych pak do jeho odborné a kvalitní opravy nasypal částku několikanásobně převyšující cenu celého vozu (Tipo sedicivalvole).
A to je to, o čem píšu: Tyto motory musí být opečovávané jako malé děcko, kdežto auta si v drtivé většině kupují uživatelé, kteří chtějí hlavně jezdit a moc se nestarat.
Závodní motory bych z této diskuse úplně vynechal, na nich se žádné kvality/nekvality reportovat nedají, neboť nároky na ně kladené jsou úplně jiné, než nároky, kladené na motory ke každodennímu používání.
Avatar - Enthusiastic.driver
oslava starých aút alebo každodenná realita
Enthusiastic.driver
| 29. 8. 2013
:-) ;-)
Avatar -
jossalito a spol.
| 29. 8. 2013
A ještě Vám prozradím malé tajemství: Pokud na jakémkoli turbobenzinu - bez ohledu na značku - turbo delší dobu pouští olej, očekávejte, že motor zaklepe na klice.
Větším prolínáním oleje totiž dochází ke snížení mazacího tlaku, což má později fatální následky na pánve klikového mechanizmu (majitel turbo bez problémů vymění, ale pánve už jsou přidřené a časem zařve motor na klice). Je to stejné u turbobenzinů Mitsubishi, Fiat/Lancia, Toyota, Mazda...
Normálnímu člověku začne kvalitní (tedy i Fiatů a Lancií třeba Garrett TBO367/385/338/333) nejdříve po 150 000 km, takže pokud po 150 000 necháte zrepasovat turbo (ale zase - jen u toho, kdo to skutečně umí), riziko kleknutí motoru je pak prakticky nulové. Samozřejmě, poku jste prase, může se stát, že tubo nevydrží ani 50 000 km...
Jak píšu, NENÍ žádný důvod, proč by normálnímu člověku ten motor měl odejít. Je to jen věcí konkrétního člověka, technika je tam 100%.