Přinášíme postřehy některých českých startujících. V závorce je uvedena kategorie, název týmu, první číslo u lomítka znamená umístění v etapě, druhé aktuální pořadí.

Martin Macík (kamiony, Big Shock Racing, 7./4.): „Hola hola hej, jsme v cíli. Bylo to na začátku trochu pernější. Na dlouhých táhlých rovinách jsme neměli dostatečnou rychlost, zlobil výkon. Proto nám v úvodu ostatní trochu ujeli. Pak jsme udělali pneumatiku, chvíli ji dofukovali, ale ušla nám asi deset kilometrů před neutralizací. I když výměna proběhla v perfektní rychlosti, pár minut jsme ztratili. V poslední části, kde byl terén technicky náročnější a výkon už nehrál takovou roli, jsme to zase začali rychle dotahovat.“

Milan Engel (motocykly, Orion – Moto Racing Group, 19./22.): „Etapa byla rozdělena na tři částí. V té první jsme vyjeli v horách do nějakých dvanácti set metrů nad mořem. Tam se mi jelo dobře, chvílemi to bylo i dost rychlé. Povedlo se mi chytil se dobré skupinky, kterou jsem také chvíli vedl a navigoval. Vše mi navazovalo, dostával jsem se do tempa a měl z toho radost. Ve třetí části udělali organizátoři nejspíše chybu a dali tam jeden bod, který byl nahoře na skále, a nemohl jsem se tam dostat. Zabralo mi to spoustu času. Naštěstí nakonec tenhle úsek zrušili.“

Martin Šoltys (kamiony, Tatra Buggyra Racing, 13./8.): „Bohužel kvůli předchozímu umístění jsme startovali více vzadu a snad prvních sto kilometrů jeli jenom v prachu. Bylo nutné trochu riskovat z čehož plynul i defekt pneumatiky. Střední část etapy byla v pohodě, až ke konci jsme zase začali dojíždět motorkáře, a to je v kamionu hodně nepříjemné. Navíc se jelo proti sluníčku, tak doufám, že jsme nikoho nepřejeli.“

Rallye Dakar 2020: 3. etapa - Prokop v desítce, Kubiena odstoupil

Boris Vaculík (automobily, 3RCZ.COM, 28./26.): „Můj milý deníčku, máme za sebou třetí tedy a tedy čtvrtinu soutěže. Kluci mechanici se tentokrát nikam nestěhovali a mohli si alespoň přes den trochu odpočinout. Do 85. kilometru jsme se prodírali skrz pomalejší auta a kamiony. Byl to vážně odvaz na tři diazepamy a dva neuroly, ale hezky jsme předjížděli. Střídaly se pisty s pískem, občas nějaká oranice, ale pak se odporoučely zadní tlumiče do věčných lovišť. Zadek se táhl po zemi, ale dalo se s tím jet. Podařilo se nám šetřit gumy a nepřišel ani jeden „průstřel“. Posledních sto kilometrů to bylo vážně maso – šutry, řečiště, díry. Na dvou místech byla složitá navigace, ale Martin si s tím poradil s noblesou. Největší problém přišel deset kilometrů před cílem, kdy si Martin na posledních chvíli všiml, že před námi spadl motorkář. Povedlo se mi auto zahodit do malé prohlubně a přišla velká rána. Nezničitelná lyžina pod autem zaznamenala změnu tvaru o patnáct centimetrů, tři ramena ze čtyř zničená, poloosa byla out. Jak dostal náš Mazel (vůz Ford F150) děsnou pecku, tak nám vypadla komplet elektrika, auto bylo úplně bez proudu. Ztratili jsme hledáním závady nějaký čas, nakonec se nám to povedlo vyřešit, nastartovat a dojet do cíle.“

Jan Brabec (motocykly, Big Shock Racing, 38./33.): „Tentokrát to bylo lážo plážo. Vím, že nohu budu ještě potřebovat. Jsme teprve na začátku, velká dálka před námi. V hlavě pořád ještě mám nedávný úraz, proto když naberu velkou rychlost, naskočí mi automaticky záklopka. Ještě bude chvilku trvat, než si zvyknu na stoprocentní tempo. Ale paradoxně mi to i pomáhá víc se soustředit na navigaci.“

Rallye Dakar 2020 – 2. etapa: Čtvrtý Macík a další defekty Prokopa

Tomáš Ouředníček (automobily, Ultimate Dakar, 21./42.): „Byl to den, jak má být. Po výsledcích prvních dvou dní do mě musel David trochu hučet, abych se sebral. Auto fungovalo perfektně, parťák navigačně zvládal svou práci na jedničku. Viděli jsme, že řada závodníků měla problémy. Dokonce shořelo jedno Mini řízené Vasiljevem. Jeli jsme okolo něj, z auta toho moc nezbylo. V tu chvíli nás napadl pondělní zážitek s náhradní pneumatikou, která nám chytla od děravého výfuku. Maximálně jsme se velkém prachu koncentrovali, pořád jeli plný plyn a výsledek se dostavil. Máme v žilách novou energii. Je to konečně hezký výsledek. Jsme na něj hrdí. I tak jsme dnes stihli vnímat okolní krajinu, která byla nádherná. Vysoké skály s ostrými i zakulacenými vrcholky a taky jeskyně. Jak z nějakého kýčovitého filmového plakátu. Jak jsem miloval krajinu v Jižní Americe, tentokrát bych řekl, že to byly snad ještě hezčí scenérie.“

Josef Macháček (SSV, Buggyra Racing, 16./37.): „Kdo jel vysoké tempo, tak měnil pneumatiku. Hodně se i bloudilo, ale Vlastík opět skvěle pracoval. Fungoval také Can-Am, se kterým se jede nádherně. Dělali jsme jednu gumu, ale když vezmu, v čem se jelo, tak se divím, že jich nebylo víc.“

Aleš Loprais (kamiony, Instaforex Loprais Praga, 4./6.): „První tři kilometry byly super, ale pak se opět opakoval problém se senzorem turbodmychadla. Tuto věc nemáme vyřešenou a zase nás stála hodně času. Když jsme zastavili, abychom jednotku resetovali, předjelo nás několik osobních aut a dva kamiony. Nad tratí pak byla clona prachu, ale víc než polovinu závodu je nebylo možné předjet. Bylo to frustrující. Navíc výkon pořád klesal. Hodně se nám podařilo stáhnout v písečných úsecích, kde mě to místy i bavilo. To bylo zadostiučinění. Potkaly nás dva defekty. Jeden jsme vyměnili v neutralizované zóně a ve druhém případě s kusem kolíku zapíchnutým v pneumatice dojeli s dofukováním až do cíle.“

Martin Michek (motocykly, Orion – Moto Racing Group, 22./26.): „Musím říct, že jsem si opravdu máknul. Peru se o čelo v kategorii nováčků s jedním z továrních jezdců z Yamahy a několikrát jsme se na trati dokonce předjeli. Je to ale Dakar a já vím, že se nevyhrává v jedné etapě, nebo jedním předjetím jako motokros. Ale každý z nás chce ukrojit alespoň vteřinu dolů. Jsme však teprve ve třetí etapě a já budu dělat maximum proto, abych dojel a splatit důvěru všem lidem, co mi jí dali. Týmu, partnerům a všem fanouškům.“

Zdeněk Tůma (čtyřkolky, Barth Racing, 12./11.): „Prach je tady opravdu nejotravnější, co jsem na Dakaru zažil. Navíc nefoukal vůbec vítr, takže se ta neprůhledná stěna ani nehnula. V kombinaci s těmi skalami to byla velká komplikace. Bylo vidět jen pět metrů, takže podle toho jsem musel přizpůsobit rychlost, jinak by to mohlo dopadnout špatně. Rozhodně by se nevyplatilo riskovat. Prach před námi často rozvířily motorky. V nějakém terénu jsou třeba pomalejší, ale pak vás předjedou zpátky a vytvářejí prachovou clonu.“

Martin Prokop (automobily, MP-Sport, 13./9.): „Bohužel jsme zjistili, že nestíháme, pokud jde o rychlost. Na začátku na rovinách nás soupeři fakt ‚krájeli‘ jeden po druhém. Zkoušeli jsme jet naplno za nimi, ale prostě nebylo možné se jich udržet. Uvidíme, jestli se s tím dá něco dělat, ale bojím se, že ne. Musíme počkat na pomalejší úseky, kde má náš motor dobrý ‚krouťák‘. Máme také problém s přilnavostí. Pořád se tady něco děje.“

Ve středu se soutěž přesune čtvrtou etapou do Al Uly. Celkem čeká na jezdce a posádky 676 kilometrů včetně rychlostní zkoušky, která bude měřit 453 kilometrů a pojede se převážně po šotolinových cestách. Organizátoři opět slibují, jak jinak, obtížnou navigaci.